Přes dvacet let s hovawarty!

Souhlasíte, že hlavní poradce chovu je možná důležitější osobou než předseda klubu? Hlavně na jeho zkušenostech, znalostech a především na schopnosti komunikovat, řídit a správně směrovat chovatelské kolegium stojí budoucnost každého plemene. Ne jinak je tomu i u hovawartů.

V rámci představování plemene měsíce nemůžeme zapomenout ani na jednu z nejdůležitějších osob ve výboru klubu, a to na hlavní poradkyni chovu Martinu Balonovou. S manželem se mezi hovawarty pohybují již více než dvacet let, chovají je, cvičí s nimi a nyní má Martina navíc na starosti i tuto velmi zodpovědnou funkci. Jak se tedy z této pozice dívá na současný český chov? 

Martino, hovawarti ti doma dělají společnost již od roku 1995 a většinou nemáš doma jen jednoho. Proč jste se s manželem již tehdy rozhodli právě pro toto plemeno?

Jo, to bylo vtipné. Byl to kompromis. Mně se tenkrát moc líbili zlatí retrívři a manžel měl v dětství německého ovčáka. Chtěl, aby se s tím naším psem dala dělat sportovní kynologie. A tak jsme si v roce 1995 pořídili plavého hovawarta z jedné z prvních slavných chovatelských stanic tohoto plemene u nás  - z CS Plavý vítr.  A vznikla z toho láska na celý život.

V roce 2005 se ve tvé chovatelské stanici Černý vítr narodil první vrh štěňat, od té doby uběhlo již dvanáct let. Změnily se za tu dobu nějak výrazně podmínky pro chovatele? Co bylo třeba tehdy jinak, než je tomu nyní?

Podmínky pro chovatele se nezměnily, je jen jiná doba, jsme více otevření celé Evropě, hodně spolu navzájem komunikujeme, vyměňujeme si zkušenosti, informace, pomáháme si.  Většina informací k chovu je také dnes každému dostupná díky skvělé databázi, kterou stále doplňujeme a vylepšujeme. Chovatelé si tam nyní najdou vše, co je zajímá, a co je pro ně důležité. Dříve byli více závislí na poradcích chovu.

V současné době působíš již třetí rok ve funkci hlavní poradkyně chovu, a tím pádem řídíš i činnost celého chovatelského kolegia. Máš tedy obrovskou příležitost pokusit se něco změnit, či potažmo vylepšit. Určitě si tedy dáváš i v tomto ohledu nějaké cíle, jaké?  

Působila jsem do teď v klubu jako pověřený hlavní poradce chovu po Květě Valušové, která funkci složila náhle, a někdo ji musel hned převzít. Zjistila jsem za ten rok a něco, co to všechno obnáší, a jak moc je to nejen časově, ale také komunikačně a vědomostně náročná funkce. Byla jsem po této zkušenosti přesvědčena lidmi z klubu, abych kandidovala dále. Zodpovědnost si dobře uvědomuji. Hovawarti jako plemeno změnu nepotřebují, máme, troufnu si říci, zatím ještě hodně chovatelů, kteří mají chovatelský cit, velké zkušenosti a hovawarty milují. Já se ve své funkci snažím hlavně o to být tu pro ně, naslouchat jim a pomáhat jim řešit problémy, které s chovem souvisí. Informuji je o tom, co se děje a vzdělávám je. Každý rok organizuji přednášku s odborníky vždy k tématu, které se právě hodně diskutuje.

Každá doba přináší v chovu psů své a vždy je potřeba něco řešit. Jak se ti jeví dnešní populace hovawartů v České republice? Čím vyniká a na čem by podle tebe bylo potřeba ještě zapracovat?

Český chov hovawartů je považován za nejvýznamnější chov hned po zemi původu, a to je pro nás velká poklona. Naše zvířata vynikají krásným exteriérem, zejména v kostrách a hlavách a také elegantním pohybem. Co bychom ale potřebovali zlepšit, jsou dlouhodobě zmiňované povahy. Nejsou horší než před dvaceti lety, ale bohužel ani o mnoho lepší. Stále vidím na výstavách jedince, kteří se bojí a nechtějí tam být.

Spolupracuje český hovawart klub nějak s chovatelskými kluby v zemi původu? A jak si vůbec stojí plemeno ve srovnání se zahraničím?

Český hovawart klub spolupracuje aktivně se všemi kluby sdruženými v IHF (Mezinárodní federace hovawartů).  Nejvíce ale asi s RZV, kde využíváme jejich velkých zkušeností, řešíme společně otázky zdraví a chovu. Je to také o penězích, Němci mají přece jen jiné možnosti a jsou ochotni např. na výzkum nemocí vynakládat nemalé finance. Zajímají se také o naše projekty a oceňují naši práci. Důkazem toho jsou četné exporty našich štěňat do zahraničí, ale rovněž časté žádosti o krytí našimi plemeníky, které vyřizuji, a to asi nejvíce do Německa, ale také kamkoli do celé Evropy.

Zdraví nejen lidské, ale i to psí je dnes skloňováno ve všech pádech. Pověděla bys nám i něco k tomuto tématu? 

Hovawart jako plemeno není zatíženo žádnou specifickou chorobou. To vám potvrdí kterýkoli veterinář, majitelé hovawartů jsou pro ně špatní zakazníci. Samozřejmě se ale občas někde něco objeví, např. štítná žláza, srdce nebo jako řešíme teď v poslední době, a to otázku degenerativní myelopatie. Dnes máme pestrou nabídku dostupných testů na mnoho chorob a je dobře, že je chovatelé využívají a pak s nimi dále pracují.  Ale jedna věc jsou testy a ta druhá život. I nyní se nám hovawarti běžně dožívají více než deseti let a to jsou, myslím, mezi velkými plemeny raritou a je to skutečná vizitka toho, že si toto plemeno v otázce zdraví stojí dobře.

Co bys popřála chovatelům a majitelům hovawartů i plemeni jako takovému do budoucna?  

Přála bych jim všem, aby byli šťastní se svými hovawarty a hovawarti byli takoví, jací je chtějí mít. Aby byli všestrannými společníky, byli hlídači svých dvorů a byli schopni skládat různé zkoušky z výkonu. Takoví jsou dnes a doufám, že takoví zůstanou.

Foto: archiv Martiny Balonové