Proč pes na naše povely ne vždy reaguje? – 27. díl

Máte také občas pocit, že ve vaší vzájemné komunikaci se psem něco nefunguje nebo vám váš čtyřnohý kamarád úplně „nerozumí“? Může to být i tím, že naopak vy nerozumíte jemu. Jak z toho ven? To si nyní společně probereme...

Každý nějak začínáme, učíme se a zdokonalujeme v průběhu svého života. Já měla svého prvního pejska, německého špice Aidu u babičky. Byla jsem vychovávaná směrem, že pes se trénuje a tak jsem ji učila povely. Takové ty klasické, jako jsou „sedni“, „lehni“, „pac“ atd. Učila jsem ji je tak, jak bylo obecně známé a tak jak mi to bylo příjemné. Byla jsem na základní škole a nikde v okolí nebyl žádný cvičák. Nikam jsme na tréninky nechodily. S pejsky jsme si vždy společně rády hrály. Šlo nám všechno, co jsme potřebovaly zvládnout, tak nějak přirozeně. Aida uměla nakonec vše, co bylo pro normální život potřebné, a rozuměla všemu, co se po ní chtělo. Vyrostla z ní úžasná fenka a parťák pro moji babičku i bez tréninku. Společně jsme trávily hodně času a vše, co jsme se učily, byly kroky ke zdokonalení porozumění hrou a nenásilným způsobem bez manipulace. Vždy měla vše, co potřebovala a uměla se vhodně chovat v každé situaci každodenního života.

 Já a moji „američani“

Před skončením základní školy přišel do naší rodiny můj první americký kokršpaněl. Podle světového posuzovatele mezinárodních soutěží jsem měla nejkrásnějšího psa, kterého kdy viděl. Měl tatínka polského šampióna a maminku psí hvězdu německých výstav. Bohužel se žádné výstavy, kde by mohl být oficiálně posuzován, nedožil. Odešel v roce a půl na psinku, protože dostal nedostatečnou dávku vakcíny při očkování. Bohužel jsem tehdy nevěděla o možnostech podpory zdraví pejsků tak, jak už to vím dnes. Člověk se prostě učí pořád.

Několik let poté si mě „našel“ úžasný pes, parťák a učitel Falco. Byl se mnou dalších sedmnáct let, tedy více než polovinu mého života. Společně jsme vyrostli. Každý pejsek je jiný, svojí osobností, má jiné vlastnosti, schopnosti i možnosti. Každý je jedinečný. Stejně tak jako my lidé. Z tohoto důvodu je potřebné ke každému chlupatému stvoření přistupovat jako k jedinečné bytosti. Proto obecné rady, pravidla a metody nemusí nutně fungovat v každém partnerství. Je podstatné a pro partnerství velmi důležité najít si tu nejvhodnější společnou řeč. Způsob komunikace, který je srozumitelný, příjemný a vhodný pro vás oba tak, abyste si co nejlépe porozuměli. To se může dít pouze v respektu a laskavosti k bytí druhého.

Každý nějak začíná...

Někdo má přirozeně v sobě komunikaci, které pejsek rozumí. Někdo se potřebuje učit více, aby přišel na způsob, který v partnerství funguje. U mě to, co vím a sdílím s vámi dnes, je mým celoživotním procesem porozumění komunikaci, která se neodehrává pouze na povrchu, ale je mnohem hlubší a jemnější než to, s čím člověk do této doby přišel do kontaktu. Vše má svůj mnohaletý vývoj. Porozumění a způsob komunikace je vždy o obou parťácích, kteří se na vztahu podílí, tzn. já i můj pes. Přístup obou hraje proto ve výsledném porozumění a sladění společného konání velkou roli.

Člověk je tím, který dokáže pejska od začátku provést potřebným porozuměním, co je vhodné a co je již nebezpečné. Od prvního společného dne je člověk psovi průvodcem. Potřebuje vědět a znát důležité kroky k zajištění bezpečí, protože právě jen on rozumí nebezpečím našeho lidského světa. Věřím, že každý z nás, když si pořídí pejska, dělá maximum pro to, aby společné soužití bylo co nejlepší. Věřím, že každý majitel má ideální sen, že ho pejsek následuje, vzhlíží ke svému člověku, nespustí z něj oči a společně zažívají pohodové společné dny.

Chce to být přirozený

Člověk proto začne hledat dostupné informace, jak psa vychovat, vycvičit a trénovat. Bohužel již tady děláme většinou velkou chybu. Setkávám se s ní velmi často na individuálních lekcích. Učíme se totiž většinou obecné informace nebo dosud popsané metody, které jsou postavené na obecných pravidlech. Mnohdy se stává, že omezují naši osobní přirozenost a tudíž se učíme být někým jiným, než kým ve skutečnosti jsme, nebo reagovat jinak, než by nám bylo přirozené.

Pokud napsaná informace nebo to, co se naučíme, je v rozporu s naším přirozeným přístupem nebo to s námi neladí, tak na nás pes nebude reagovat tak, jak si přejeme. Smutné je, že se přebíráním různých metod dokonce dokážeme naučit být i někým jiným a úplně potlačit svou přirozenost. Co dokáže způsobit takto nevinně převzatý způsob odměňování, výchovy a tréninku?

To se dozvíte v příběhu o agresivitě v minisérii „Jak udělat z neposlušného chlupáče psího andílka”.

Vztah založený na povelech naučených podle toho, že někomu fungují, nemusí nutně být příjemný právě pro vás oba. Zaměřte se na výběr toho, co do vašeho partnerství přinášíte. Mnoho popisů a pomůcek je dobře míněných. To, co funguje jednomu člověku, ale jinému se psem nemusí nutně fungovat. Učíte-li se něco, musí to s vámi ladit, souznít. Vybírejte si. Vám vyhovující obecné informace převeďte do praxe tak, aby neovlivňovaly vaši přirozenost a byly pro vás proveditelné. Jinak si ihned zakládáte na vzniku překážek, které snižují srozumitelnost povelu pro vašeho psa. Váš požadavek v tomto případě může vést nechtíc ke zvýšení nátlaku, být provázen neklidem a i nevědomou manipulací.

Proč tedy povel nemusí v partnerství fungovat?

Podívejme se na to společně. Já osobně vnímám povel pro komunikaci v partnerství jako nedostatečný. Povel již z podstaty svého významu slova je slovem, které nese negativní energii spojenou s „musíš”. Jde většinou o jednostranný požadavek, který má být druhou stranou vykonán. Většinou je založen na předání slova. V partnerství nám, ať si uvědomujeme nebo ne, velmi nevědomě brání v rychlejším úspěchu. Vhodnější je nahradit povel dohodou.

Dohoda je oboustranně odsouhlaseným způsobem komunikace založeným na porozumění, přijetí zodpovědnosti za jeho vykonání od obou stran. Stojí na společné akci, sladění činností. Podstatou dohody je provést pejska k přijmutí chování, které vede k jeho bezpečí. Dohoda se od povelu liší také tím, že člověk přesně do největšího (a ještě většího) detailu ví, co si přeje a své „požadavky”(přání) sděluje právě v situacích, kdy jsou skutečně potřebné. Nejdůležitější je pejskovi povel/dohodu nejdříve vysvětlit, prověřit, že ji pochopil a dokáže ji následovat v momentech, ve kterých je to potřebné. V každém případě, jakmile se snažíme o komunikaci se psem, jde o budování vztahu založeného na vzájemné důvěře, respektování potřeb a láskyplném přístupu k parťákovi. K odhalení, zda-li používáte povely nebo dohody si můžete udělat jednoduchý testík - pokud se vám něco nedaří, kdo za to může? Odpovíte-li 1. Pes, situace, okolí, atd. = používáte povel, 2. naše komunikace, já = jste na nejlepší cestě k úžasnému partnerství v porozumění a máte snahu používat dohody.

Jak zajistit, aby váš povel „fungoval” ještě lépe?

Úspěch předání informace čistě a srozumitelně k parťákovi záleží na:

1.Uvědomění, že víme, proč se dohoda má odehrávat – přeháníme-li trénink či povelování pejska při výchově, děláme z něj cvičenou „opici”. Toto není nutné, protože to, co pes pochopí přesně a jasně, dokáže následovat a také je schopen převzít odpovědnost za své další konání.

2.Komunikaci právě v tom správném okamžiku – my lidé máme proti reakcím a rychlosti komunikace pejska značné zpoždění. Proto potřebujeme zlepšit naši rychlost reakcí, což dosáhneme plným zaměřením naší pozornosti na právě probíhající situaci bez vlivu minulosti nebo budoucnosti.

3.Klidném rozpoložení, to znamená na omezení emocí, které se situací nijak nesouvisí. Zlepšíme-li své umění zvládnout naše emoce a myšlenky, které se mnohdy mísí i nechtíc do vzájemné komunikace a zbytečně vyvolávají rozpory (u pejska se to projevuje neposlušnostmi), zlepšíme také reakce našeho psího parťáka.

Buďme srozumitelní a čitelní         

Přejeme-li si, aby pejsek dělal věci, které jsou vhodné pro jeho a dokonce i naše společné bezpečí, tak je potřebné, abychom my = člověk byli srozumitelní a čitelní. V každém okamžiku je možné odhalit lepší komunikaci. Vaše zdokonalení může nastat během individuálního setkání nebo na některé z akcí. Akce sledujte na www.pespartak.cz . Nejbližší procházku pořádáme 3. – 4. 6. 2023 v Ostravici. https://www.miruslava.cz/cesta-do-psi-duse/

Moc vám přeji, abyste společně s pejskem těch dalších pár nebo desítku let klidně prožili v partnerství s porozuměním.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto a ilustrační foto: archiv Michaely Drábkové, Pixabay

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/