Proč pes spěchá za lomem a co s tím?

Pokud se najdete v dnešním dotazu, který nám přišel do stopařské poradny, vůbec se nebudeme divit. Jedná se totiž o poměrně častý problém. Není sice velký a čistě teoreticky bychom se jím ani nemuseli moc zabývat, ale kdo to se stopami myslí vážně, počítá každý bod!

Problém, který řeší naše čtenářka Jana, je problémem velmi častým. Skoro bych řekla, že dobrá polovina psovodů se s tím někdy setkala a podobnými obtížemi se zabývala. Velmi často vídám na zkouškách, že z jednoho cvičáku to dělají všichni psi, protože psovodi trénují spolu a stejným způsobem. Tak se pojďme podívat na zrychlování za lomy! 

Dotaz: Ahoj všem do redakce, měla bych na vás dotaz, který se týká stopování. Minulý týden jsem byla se svým psem na zkoušce IFH-V a udělal to, co minule i předminule a vlastně asi i loni. Dříve jsem tomu nepřikládala takovou váhu, tak jsem si toho moc nevšímala, ale už to fakt předvádí pravidelně. Za každým lomem výrazně zrychluje tempo. Několik kroků jakoby vyloženě běžel, po pár krocích se zase srovná a čuchá. V průběhu stopy se to zhoršuje a tempo za lomem se zvyšuje. Je to sice minimální bodová ztráta, ale ráda bych se stopám věnovala na trochu vyšší úrovni a tenhle zlozvyk odstranila, protože rozhodčí mi to vyčítají. V tréninku to nedělá, tak nevím, co s tím. Poradíte? Dík, Jana 

Proč to pes dělá? 

Milá Jano, děkujeme za dotaz! A je to mimochodem velmi dobrý dotaz, protože stejný problém, jaký máte vy, má spousta dalších psovodů. A dobrou zprávou je, že identifikace tohoto problému nebude až tak složitá a druhou dobrou zprávou je, že to vůbec není neřešitelný problém! 

Příčiny takového chování bývají zpravidla pouze dvě, přičemž ta první je daleko pravděpodobnější.   

1. Důvodem jsou pamlsky 
2. Důvodem je možnost odpočinku 

Pamlsky a stereotyp 

Pojďme napřed k první variantě, tedy k pamlskům, protože ta je výrazně pravděpodobnější. 

V tréninku dáváte za lom pravidelně do nějaké třetí až páté šlápoty pamlsek. To není chyba, dělá to většina psovodů. Zatímco celou stopu pamlskujeme nepravidelně a zcela nahodile, za lomem máme zkrátka potřebu psa odměnit, ujistit ho, že pracuje správně, a v tom se chováme velmi stereotypně. Pes tedy v průběhu celé stopy pamlsky očekává, ale je schopný vypracovat několik zcela nepropamlskovaných úseků a prohledat každou stopu s vírou, že tam pamlsek může být, anebo také nemusí. Někdy máme tři sta kroků bez odměny a jindy deset pamlsků ve stopách těsně za sebou. Jenže za lomem – tam je to úplně jiné. Téměř žádný psovod nevypamlskovává lom, pes tedy s železnou jistotou ví, že v lomu nemá smysl pamlsek hledat. A protože naprosto ale úplně VŽDY dáváme ty pamlsky za lom, tak se stejně železnou jistotou pes ví, že za lomem zkrátka ten pamlsek bude!

Jak to potom vypadá na zkoušce? Pes vyjde z nášlapu v očekávání pamlsků. Precizně pracuje a každou šlápotu si ověří, aby zjistil, zda v ní nějaký pamlsek není. Přijde předmět, ten odměníte, následuje druhá polovina prvního úseku, která bude pravděpodobně z pohledu psa stejná, jako ta první. Tedy stále očekává pamlsky, ale nemá tušení, kdy budou. Dojde na lom, a jakmile si uvědomí, že se jedná o „LOM“, potom mu okamžitě dojde „AHA!!! Je lom, tak tady je to jistota, ve třetí až páté šlápotě ten pamlsek musí být, protože tak je to vždycky.“  

Důsledkem je, že ihned za lomem zrychlí, aby se k pamlsku co nejrychleji dostal. Protože v tréninku ho tam zkrátka úplně vždycky má, a proto pochopitelně věří, že i na zkouškové stopě ten pamlsek bude. Navíc po celém prvním úseku, kde pracoval s nejistotou, zda nějaký pamlsek najde nebo ne (a nenašel!), je fáze „jistoty“ za lomem světlým bodem a momentem, na který se vyloženě těší. Proto tak spěchá. 

Vypracuje tedy první lom, zrychlí, pamlsek nenajde. Následně si musí ověřit, zda je vůbec ve stopě (když tam pamlsek nebyl a bylo to tedy úplně jiné než v tréninku), potom se zklidní do obvyklého tempa a absolvuje druhý úsek. Dojde na druhý lom a opět mu začne v mozku zvonit signál o jistotě pamlsku umístěném za lomem. A protože za prvním lomem nebyl, jeho očekávání (a přesvědčení) je daleko větší, než za prvním lomem, proto zrychlí ještě trochu víc. O co větší je očekávání, o to větší je potom následná frustrace a jsou psi, kteří v této chvíli už odcházejí psychicky a často ani stopu nedojdou do konce.  

Ale jsou samozřejmě psi, kteří se s nenalezením pamlsku vyrovnají naprosto v pohodě a pokračují ve stopě, ale po všech následujících lomech se toto jejich chování opakuje nebo dokonce stupňuje (tempo za lomem se stále více zrychluje). 

Jak z toho ven?  

a) Velmi, ale opravdu velmi pečlivě dbát na to, aby vpamlskování za lomem nebyl vůbec žádný  Tj. pamlsky dávám do první, druhé, desáté šlápoty, žádné šlápoty. Ano, za lomem není nutné pamlskovat! Od věci není ani příležitostně pamlskovat před lomem. Pokud umístíte pamlsek dva-tři kroky před lom, psa výrazně zpomalíte. Jednak tím můžete dosáhnout lepšího (přesnějšího) vypracování lomu, jednak tím, že dáte pamlsek před lom (místo za lom) značně změníte psovi uvažování a jeho očekávání.  

b) Dělat lomy za lomem. To si mohou dovolit zejména majitelé silnějších psů, kteří snesou neúspěch a korekci. Pokud za lom uděláte do třetí až páté šlápoty další lom, může se vám nakrásně stát, že v tréninku vám pes druhý lom nevypracuje, protože ve snaze spěchat za pamlskem ho přeběhne. Zde nastupuje vaše práce, musíte dát jasně psovi najevo, že sám vlastním špatným chování způsobil chybu a vypadl ze stopy. Míra korekce je pochopitelně na vás a vašem psovi. Pro některého psa je těžce frustrující už sám fakt, že udělal chybu, a stačí ho jen upozornit, že není ve stopě – u jiného psa je třeba použít korekci fyzickou. 

c) Netrénovat schéma, ale šlapat naprosto nepravidelně. Pokud chodíte v tréninku „účko“ se dvěma lomy, protože to tak je ve zkušebním řádu napsané, a vždy dáte pamlsek za lom, pak se nemůžete divit, že se pes chová tak, jak se chová. Pokud to ale změníte, přestanete trénovat podle schématu a budete chodit v jedné stopě množství lomů a množství oblouků (eliminujete dlouhé rovné úseky), potom sami, aniž byste si to uvědomovali, nebudete pamlskovat pravidelně za lomem a zcela rozbijete očekávání a jistoty, které váš pes až doteď na stopě měl. A naučíte ho očekávat odměnu v průběhu celé stopy a žádné lomy nevnímat, prostě jen čichat každou jednu šlápotu úplně stejně, se stejným očekáváním, bez ohledu na lomy nebo oblouky. Protože každá šlápota bude mít pro psa stejnou hodnotu a stejnou informaci. 

Za lomem je možnost odpočinku 

V úvodu jsem zmínila ještě druhou možnost, že to pes dělá proto, aby si odpočal. Vzhledem k vaší úrovni pokročilosti to ale zřejmě nebude ten případ a odpověď by vydala na další článek. Proto se nebudu tématu věnovat podrobně, jen ho nakousnu. To se stává často u psů, kteří chodí stopy několik tisíc kroků dlouhé a několik hodin staré, takže se naučí po lomech a po předmětech si jakoby ulevovat. Protože pokud pracují opravdu precizně a hlavně vědí, že je může čekat množství těžkých úseků, kde budou muset ještě víc zabrat, potom se někteří zkušenější psi naučí šetřit síly právě v místech, kde očekávají nějakou jistotu v podobně minimálně deseti metrů (vzdálenosti potřebné pro rozmotání stopovačky) za zónu možného oddechu bez rizika ztráty stopy a přerušení práce. Ale o tom tedy až příště…. 

Doufám, že jsem vám trochu pomohla a že příští stopa bude zase o pár o bodíků lepší! 

Stopám zdar! 

Katka Houšková 

www.katcinasmecka.cz 

Foto:  HOVAWART dogsport