Projekt Pátrač podruhé

Souhlasíte, že Integrovaný záchranný systém má nezastupitelné místo v našem současném světě, a že erudovaný výcvik psů určených k pátrání po pohřešovaných osobách je opravdu nesmírně důležitý a člověk vlastně nikdy neví, kdy třeba sám i když jistě nechtěně „zasáhne do děje“? Možná by vás tedy zajímalo, jak probíhá propracovaná příprava nejen čtyřnohých záchranářů. Malé ohlédnutí za jednou takovou akcí vám nabízí i Josef Růžička…

Dále urychlit a zdokonalit pátrání po pohřešovaných osobách, a to nejen pomocí psů, je cílem společného projektu České zemědělské univerzity a Policie ČR za účasti dalších tuzemských záchranářských složek.   

Digitální i klasické mapy, stejně jako GPS všech pátrajících osob a psů patří i v Pátrači 2 ke klasickému vybavení.

Projekt nazvaný Pátrač 2 navazuje na podobný projekt z minulých let a zahrnuje mj. několik terénních cvičení, při kterých se testuje využití všech prostředků a způsobů, jež by mohly urychlit nalezení pohřešovaných osob. Zároveň se zdokonalí software, který pomáhá s řízením záchranné akce od povolávání jednotlivých záchranářských prostředků, určování prohledávaných lokalit až po nalezení pohřešovaného člověka.   

Liniové a plošné pátrání

Ředitelka projektu Pátrač 2 Ivona Svobodová při úvodním semináři.

„Projekt bude realizován v letech 2023 až 2026, přičemž do cvičných pátrání se zapojí psovodi se psy, policejní jezdci na koních, vrtulníky, drony, čtyřkolky, terénní motocykly a chybět nebudou ani klasické rojnice,“ uvedla mj. hlavní řešitelka projektu Ing. Ivona Svobodová, Ph.D. z ČZU.  Počítá se s pátráním liniovým, tedy hledáním pohřešovaných po cestách a podél nich, tedy v místech, kde se osoby nejčastěji nalézají. Poté nebo zároveň s tím se zahajuje pátrání na plochách, jejichž rozloha se pro každý pátrající prostředek vymezí podle řady kritérií. Účastníci pátrání (záchranáři a psi) jsou vybavení GPS, takže na velké obrazovce ve speciálním vozidle má policista – velitel záchranné akce, přehled o pohybu všech pátrajících subjektů a především o plochách, které byly propátrané.

Chybí jen armáda

Novinkou bylo nasazení dronu. Zde v součinnosti s jezdeckou hlídkou.

Do projektu jsou zapojené organizace a složky známé z Integrovaného záchranného systému, tedy PČR (kynologie, hipologie, letka MV – vrtulníky, drony, terénní motocykly), Horská služba (kynologická brigáda, čtyřkolky), hasiči (profesionálové i dobrovolníci s atestovanými psy a složky zajišťující logistické zázemí), Městské policie (záchranářští kynologové z Ostravy a Prahy, jezdci s koňmi) a psovodi z dobrovolných záchranářských kynologických organizací, kteří mají psy s atestem MV na plochy. Ze složek IZS, které by mohly být zapojené do projektu svými psovody a čtyřnožci, chybí jen armáda. A to přesto, že jinak jsou vojáci, především s pozemní i vzdušnou technikou, důležitou součástí IZS. Je proto škoda, že už roky nemá AČR psy s atesty na plošné pátrání, neboť zkušení vojenští psovodi mají blízko k takovémuto výcviku a nasazení v době míru.

Stručně k Pátrači 1

Liniové pátrání - pes se vychýlí z cesty, jakmile zaznamená v blízkosti pach člověka.

Kombinace skvělého psího čichu, moderních technologií a vědy přispěla k výrazně efektivnějšímu pátrání po pohřešovaných lidech v terénu už díky projektu Pátrač 1, který byl realizování v letech 2017 až 2021. Měl dvě části – technickou a biologickou. V obou případech se řešily, sledovaly a vyhodnocovaly nové pohledy a možnosti na využití, ale i meze schopností psů a psovodů. Pro dosažení efektivnosti pátrání je klíčová spolehlivost. Proto se měřily fyziologické parametry diagnostickými přístroji. Kromě toho se prováděl odběr biologických materiálů před a po každém pátrání, které se následně zpracovávaly v laboratořích. Výsledkem bylo upřesnění toho, co se dosud jen odhadovalo – jak dlouho vydrží pes a psovod efektivně pracovat, a jak dlouho mají odpočívat.  Ještě krátce o tom, co bylo podstatou technické části projektu Pátrač 1, tj. vytvoření softwaru.  Zde je namístě citovat jednoho z autorů předchozího i současného projektu, policistu pplk. Ing. Vladimíra Makeše: „Co může udělat stroj rychleji a přesněji, nechť udělá stroj, protože při záchraně životů jde o čas.“ Software se ovšem musí něčím řídit, musí mít zadání, a to bylo na celém projektu tím nejsložitějším. Využily se dosavadní výsledky z pátrání z domova i ze zahraničí k získání dat pro vytipování pravděpodobného prostoru výskytu pohřešované osoby, pro vytvoření plánu pátrání, pro odhadnutí potřebných sil a prostředků k řízení pátrací akce v terénu a pro dokumentaci pátrací akce.

Nezbytná kontinuita           

V neposlední řadě se během Pátrače 1 muselo vytvořit úložiště dat pro další zpřesňování predikce výskytu pohřešované osoby. Projekt skončil v roce 2021, avšak v zájmu dalšího urychlování a zpřesňování pátrání se musí využívat nová data z praktických pátrání k zpřesňování či spíše ke zdokonalování softwaru. Tato kontinuita je nutná pro urychlování rozhodovacího procesu, tedy kde a jak pátrat. Podrobnější vysvětlení lze nalézt např. v pojednání Slabším článkem je člověk – projekt Pátrač zamířil do praxe (i-Fauna).

První cvičení

Cvičení pod Hostýnem se zúčastnili policisté a policistky na koních.

Policejní kynologické výcvikové středisko v Dobroticích hostilo ve dnech 11. – 13. července 2023 první terénní cvičení Pátrače 2. O jeho značném rozsahu svědčí počty osob, techniky, psů a koní z různých složek IZS. Šestnáct psovodů a psů bylo z řad Policie ČR, Městské policie, Horské služby, Hasičského záchranného sboru a z dobrovolných záchranářských kynologických organizací s atestem MV na plochy. Cvičení se dále zúčastnilo osm policejních koní z Brna a ze Zlína, policejní vrtulník, dron a policista s terénním motocyklem. Nutno zmínit i patnáct figurantek, studentek ČZU. Před každou částí třídenního cvičení se uskutečnilo poměrně rozsáhlé, ale nezbytné poučení všech účastníků. Nešlo totiž jen o bezpečnost všech aktérů ve složitém terénu na vrchovině pod Hostýnem ve dne i v noci, ale také o seznámení s cílem každé pátrací akce včetně vysvětlení, jak bude probíhat biologická součást cvičení. A tou byl odběr slin u koní a psů a měření fyziologických parametrů.

Věda je součástí

Vedoucí biologické části projektu je Karel Novák (vlevo).

Odběr slin se v případě psů uskutečnil například před zahájením tříhodinového pátrání na desetikilometrovém úseku s několika ukrytými figuranty, potom po jedné hodině pátrání a na závěr tohoto pátrání. Čtvrtý odběr byl po hodinovém odpočinku. U koní to bylo poněkud jednodušší, ale všechny odběry slin spolu s měřením tělesné teploty mají sloužit k vědecké části projektu. „Po analýze kortizolu, oxytocinu a tělesné teploty s doplňujícími údaji, tedy věkem zvířete, pohlavím a plemenem psa, se určí, které zátěžové faktory během vyhledávání v terénu nejvýznamněji ovlivňují pohodu a pracovní efektivitu psů,“ uvedl za fyziologickou sekci projektu Ing. Karel Novák, Ph.D.       

Noční součinnost s vrtulníkem     

Přistává vrtulník, aby si posádka doladila součinnost s organizátory nočního cvičení.

Praktická část cvičení začala první den hodinu před půlnocí. Psovodi rozdělení na několik skupin měli pracovat na svazích Hostýnských vrchů při vyhledávání figurantů v součinnosti s policejním vrtulníkem. Ten nalétával ve složitých terénních podmínkách nad jednotlivě pracující psy a reflektorem ozařoval prostor, kde pes pátral. Cílem bylo nejen nalézt figuranta, ale také zjistit, zda psa při pátrání neruší hukot stroje či neobvykle silné osvětlení shůry. V dalších dvou dnech pak byla cvičení připravena tak, že jeden den absolvovala polovina psovodů cvičení liniové a speciální, druhá polovina tříhodinové a speciální, další den plošné a liniové pátrání v opačném gardu.  

Liniové pátrání      

Tímto způsobem se odebíraly sliny policejním koním.

O tříhodinovém plošném pátrání již byla zmínka v souvislosti s odběrem slin, ale neméně namáhavé pátrání čekalo psovody a psy během liniového pátrání na trase dlouhé sedm kilometrů. Cílem takového pátrání je hledat pohřešovanou osobu v místech, kde bývají nejčastěji, tedy podél cest. Pro psy to ovšem není z hlediska naběhaných kilometrů o nic lehčí než při plošném pátrání. Některé figurantky byly totiž umístěné až 200 metrů od cesty, v jednom případě za stejně vzdáleným horizontem. Navíc se po oba dny pracovalo za teploty kolem pětatřiceti stupňů, což bylo samozřejmě náročné pro psy, koně, ale i pro figurantky, které často ležely v místech vystavených slunečnímu svitu.      

Mnoho neznámých

Takto se posádce vrtulníku jevil nález figuranta.

Psovodi oceňovali, že se během tří dnů setkali s řadou situací, které dosud necvičili, ale během skutečného pátrání by se mohly vyskytnout. Takže během cvičení plnili nejen cíle projektu, ale zároveň rozšiřovali své poznatky a zdokonalovali psy. „V případě záchranářských, ale vůbec služebních psů, jde o to, aby při výcviku poznali širokou paletu podmínek a okolností při nasazení, neboť díky jejich schopnosti generalizovat, pak mohou vyřešit i dosud nepoznanou situaci,“ uvedla policejní instruktorka a spoluautorka cvičení Naďa Kramolišová. Psi se tak například během speciální části cvičení setkali v hustém porostu s hlasitými projevy dětského autisty, což samozřejmě překvapilo i samotné psovody, kteří mohli jen napjatě čekat, jak na to jejich parťáci zareagují. Někteří rozpačitě, když třeba zaštěkali a pak se dívali na psovody, jakoby říkali, co je to za novinku?

Nechyběl humor

Mám problém, naznačuje horský záchranář - je to hledaná žena nebo zde jen cvičí? To byla další z nečekaných situací.

Nelze nezmínit, jak vtipně popisovali výkony svých psů u neobvyklých situací některé psovodky a psovodi při závěrečném vyhodnocení cvičení. Nejčastěji vtipně komentovali chování svých parťáků u figurantky, která měla hrát pohřešovanou pomatenou osobu, takže přibíhající psi ji viděli jako kroutící se osobu s rozhazujícíma rukama. Psovodům krásná figurantka mohla připomínat cvičenku z fitka. Proto psovodi komentovali výkony svých parťáků podobně jako horský záchranář Ondra Zeman: „Když můj maliňák viděl, jak se slečna u stromu protahuje a různě krouží rukama, tak k ní přiběhl a zaštěkal, ale asi usoudil, že když cvičí, tak je zřejmě zdravá a běžel dál někoho zachraňovat!“  

K popisu mnoha dalších a zajímavých fází cvičení by bylo zapotřebí několik dalších stránek a snad bude stát za to vrátit se ještě k některým epizodám nevšední akce. Mnohé jistě napoví i fotografie.  

Josef Růžička

Foto: Josef Růžička