Prostě jsem se zamilovala…

Po sérii o čivavách jsme se posunuli o mnoho centimetrů výše a budeme si po dobu pěti čtvrtků představovat plemeno, které v našich končinách není příliš rozšířené a málokdo ví, o jak skvělé psy se vlastně jedná. Dnes vám nabízíme úvodní rozhovor, a proto je správné začít hezky od začátku. A tak se stalo, že jeden z prvních bouvierů (ten úplně první byl přivezen v roce 1985)byl v roce 1987 přivezen jako dárek pro chovatelku, která je jim věrná až dodnes... Už víte, s kým si dnes budeme povídat?

Flanderský bouvier! Co k tomu dodat? Nádhera na čtyřech nohách! V loňském roce to bylo právě třicet let od doby, kdy jedna z prvních fen tohoto plemene překročila hranice naší malé republiky. A víte, komu za to vděčíme? Ano, sympatické Nataše Horáčkové, majitelce chovatelské stanice Egas. A právě ona sama říká, že toto plemeno je vynikajícím rodinným psem, perfektním hlídačem a také skvělým pracovním psem, což málokdo ví.

Natašo, řekněte nám, co vás okouzlilo na flanderském bouvierovi tak, že jste se rozhodla pro dovezení prvních jedinců do tehdejšího Československa?

Vždycky se mi líbila velká chlupatá plemena. V té době jsem ještě hrála aktivně softball a při jednom sportovním zájezdu do Holandska jsem bouviera viděla poprvé „in natura“ a prostě jsem se zamilovala. Netrvalo dlouho a pověděla jsem o svém záměru koupit si v Holandsku štěňátko našemu holandskému kamarádovi. A tak se stalo, že na jaře 1987 mi Jan přivezl jako dárek k narozeninám mou první fenku flanderského bouviera Sage Cera Ursae Majoris.

Jaké to tenkrát před rokem 1989 bylo, myslím dovážet nové plemeno k nám?

První fenku Sage mi Jan přivezl autem coby malé štěňátko a na hranicích si jí ani nevšimli.  Za mého druhého bouviera tří a půlletého Kartouch Bartjeda v. Caya´s Home, který měl veškeré dokumenty samozřejmě v pořádku, jsem pouze zaplatila clo, ale jinak se žádný problém s úřady nekonal.

Chovatelskou stanici EGAS jste založili v roce 1989. Když jsem si procházela vaše stránky, všimla jsem si, že na každé feně máte odchovaný pouze jeden vrh. Je to opravdu tak? A proč tak málo? 

Moje první fena Sage měla vrhy celkem tři. Vrh „A“ – 1989, „B“ – 1990, a „C“ – 1991, ze kterého jsem si nechala doma fenku Coffie Oin Egas. Bohužel nemohla být chovná z důvodu vysokého stupně DKK – 3/3. Vzhledem k tomu, že jsem chovatel-nechovatel a své psy beru hlavně jako kamarády, samozřejmě Coffinka zůstala doma.  Vrh „D“ následoval až v roce 1995 na zapůjčené feně Arriba z Flander (dcera Kartouche) a po ní jsem si nechala fenku Dusty. Ta měla vrhy dva „E“ – v roce 1998, z něhož doma zůstala fenka Ebony, která štěňata nikdy neměla ze zdravotních důvodů (DKK 2/2 a operovaná pupeční kýla) a vrh „F“ v roce 2001. V roce 2002 se k nám vrátila fenka Ensy Dusty Egas z důvodu úmrtí mé kamarádky. Ensynka měla jediný vrh „G“ v roce 2003, tedy ve svých skoro pěti letech. Ze spojení Ensy a pracovního psa Zigo King v. Assenrade jsem si nechala fenku Grace. Ta měla vrh „H“ v roce 2006 a vrh „CH“ v roce 2009 – z tohoto spojení jsem si chtěla nechat pokračovatelku chovu, ale narodilo se osm pejsků a jedna mrtvá fenečka, takže doma nakonec zůstal pejsek Chelsy. Poslední, v pořadí desátý vrh v naší chovatelské stanici se narodil loni na jaře po fence dovezené z Holandska v roce 2012 (Nelly – Nikita). Narodilo se celkem šest štěňátek – čtyři fenečky a dva pejsci, bohužel dvě fenky druhý den uhynuly, Nikita měla málo mléka, takže štěňátka musela být krmena každé dvě hodiny, což byl jeden z důvodů pro rozhodnutí prvního a zároveň posledního vrhu Nikity a doma zůstal pejsek Ike. Před každým vrhem si zajistím minimálně čtyři až pět vážných zájemců a teprve potom fenu nakryji. Většina zájemců byla z řad mých kamarádů či známých, případně jako kompenzace za zahraniční krytí. Vždy jsem se snažila vybírat vhodné partnery k mým fenám, hlavně ze zdravotního hlediska.

Tento krásný majestátní pes určitě na první pohled zaujme a budí respekt. Pro koho se tedy flanderský bouvier  hodí a kdo by na něj měl raději ihned zapomenout?

Máte pravdu. Většina současných majitelů FB říká, že už by nikdy neměnili. Je to výborný rodinný pes, perfektní hlídač, je značně teritoriální, ale dá se velmi dobře vycvičit. Přestože budí za plotem velký respekt, mimo svůj „revír“ je velmi přátelský, miluje malé děti, obvykle se velmi dobře snese s ostatními psy, ale i zde se samozřejmě najdou výjimky. Např. Chelsy, můj osmiletý pes, je velmi ostrý na kohokoli, děti nevyjímaje. Miluje pouze svou rodinu a pár lidí, které zná od malička.

Je potřeba si uvědomit, že bouvier vyžaduje pravidelnou péči a úpravu srsti. Tím mám na mysli nejen pravidelné kartáčování jedenkrát týdně, mytí a vyčesávání vousů většinou po krmení, ale také stříhání srsti. Já si své psy stříhám sama a jeden pes mi zabere cca dvě až tři hodiny, záleží na tom, zda se jedná pouze o úpravu běžnou nebo výstavní. Budoucí majitel tedy musí počítat s výdaji za psího kadeřníka minimálně třikrát do roka, pokud si tedy psa sám neostříhá. Řekla bych, že právě toto odrazuje případné zájemce o štěně. Jako každé velké plemeno je náročnější na pohyb, tudíž pro méně aktivní lidi vhodný není.

Podle čeho vybíráte nové majitele pro svá čtyřnohá miminka?

Jak jsem již uvedla, většina štěňat šla mezi mé známé a kamarády. Zájemci, kteří mě kontaktují přes mé webové stránky, nebo na inzerát vždy upozorním na to, co toto plemeno obnáší, zeptám se, zda mají zkušenosti se psy, nebo je to jejich první pes, chtějí-li se věnovat výcviku či mít pejska jen pro radost jako kamaráda a podle toho doporučím psa nebo fenu. Nikdy jsem netrvala na tom, aby majitel absolvoval svod, výstavu nebo se psem pravidelně cvičil. Snažila jsem se vybírat takové páníčky, u kterých jsem předpokládala, že tam pejsek stráví krásný život.

V současnosti máte jednu fenu a dva psy. Řekněte nám o nich více?

V současné době mám dva dospělé psy. Jsou to devítiletý Remco-Xara v.h. Wittevenseeven (import Holandsko), který je stále dobře naladěný, milující kohokoli, kdo jej podrbe a promluví na něj. Navzdory svému hendikepu (ve čtyřech a půl letech měl infarkt míchy a ochrnul na levou půlku těla, naštěstí se z toho velmi dobře vylízal) je stále právoplatným členem smečky. Druhý je osmiletý Chelsy a to je pravý opak. Je to velmi ostrý šéf smečky, vynikající hlídač, občas trochu problematický, neboť si je jist, že plot si ohlídá sám a nemá rád, když se mu tam někdo plete. Byl i vynikající obranář, ale následkem úrazu kolena a po dalších operacích je již v „důchodu“. Nikita je veliká osobnost, jediná „holčička“, která si ovšem dokáže udělat pořádek. Stejně jako „Remíšek“ je i ona velmi přátelská a nekonfliktní, ale výborná hlídačka. A posledním členem naší smečky je osmiměsíční syn Nikity – Ike. Zatím je to velké chlupaté torpédo milující všechny a všechno v jeho dosahu.

Toto plemeno patří do I. skupiny FCI. Proč? A co přesně znamená jeho jméno – flanderský bouvier?

Ano, flanderský bouvier patří mezi pastevecká a honácká plemena. Původně byl používán jako průvodce stád krav, odtud jeho dřívější název „Vlaamse koehond“ čili vlámský (flanderský) kravský pes a pes k pohonu máselnic. Později se uplatnil i jako strážní a policejní pes. V současné době je opět hojně využíván jako pracovní pes, ať už je to pasení ovcí, sportovní kynologie či dokonce záchranařina. A proč flanderský? Pochází z Flander, jak z těch belgických, tak i z francouzských.

Řekla bych, že další velmi zajímavou informací, je poměrně vysoký věk, kterého se flanderský bouvier dožívá s ohledem na to, jak velké plemeno to je. Věk hodně přes deset let je obdivuhodný. Dokonce jsem si na vašich stránkách všimla psa, který odešel za duhový most v patnácti letech a další dva jen o něco málo dříve. Opravdu je toto plemeno tak dlouhověké?

Nevím přesně, kolika let se dožívají bouvieři jiných chovatelů, ale ti moji byli opravdu dlouhověcí. Ti, kteří nás opustili před jedenáctým rokem, byli většinou nemocní. Doufám, že současní psi v naší smečce budou pokračovat v této tradici.

Jak se plemeni daří po dovršení deseti let? Myslím tím zdravotní stránku. Většina jiných velkých plemen tzv. „odchází na nohy“ apod.

Problémy se zadními končetinami mívají i bouvieři, ale z mých zkušeností je to daleko později než v deseti letech. Musím to zaklepat, ale ještě se mi nestalo, že by některý z mých bouvíků nemohl dlouhodobě na nohy. To, že mají jakoby zadní nohy dřevěné, neohebné, to je pravda, ale vzhledem k velikosti plemene se s tím musí počítat.

Flanderský bouvier není u nás až tak rozšířené plemeno jako třeba velký knírač. I přesto se mu prý pracovně může rovnat. Je to pravda?

Flanderský bouvier opravdu není a myslím si, že ani nikdy nebude, u nás tolik rozšířený. Jednak je to dané tím, že chlupatých velkých plemen, která nevyžadují takovou úpravu srsti jako bouvier, je u nás hodně, i když co se týče pracovních předpokladů, může bouvier hodně nabídnout. Dokáže být dostatečně tvrdý obranář, ale má svou hlavu a na to se musíme připravit.

O těchto psech se říká, že je to samostatně myslící plemeno, které umí výborně vyhodnocovat situace. Co myslíte? A co si přesně pod tím vyhodnocováním máme představit?

Ano, to je pravda. Není to pes robot, ale to je právě to krásné, nikdy nevíte, čím vás příště překvapí. Na druhou stranu, když se naučí nějaký nový cvik, umí ho napořád, jen ho občas udělat nechce a neudělá. Někteří chovatelé a majitelé říkají, že bouvier přemýšlí až moc.

Foto: archiv Nataši Horáčkové
www.chs-egas.cz