Psi mi byli nejspíš dáni do vínku!

Chyběl vám už rozhovor také s chovatelkou plemene německý ovčák? Máme ho tu pro vás připravený! A tentokrát společně navštívíme dámu, která má ovčáků doslova plný dům. Tak pojďme na to…

Dnešní povídání o německém ovčákovi nás přivede k velmi sympatické chovatelce, která je všem ovčáčkářům dobře známá, i když si to díky své skromnosti vůbec nepřiznává. Její vztah a práce se psy je písní, která vám na dlouhou dobu utkví v hlavě. Seznamte se tedy se sympatickou Ivetou Pejšovou a její chovatelskou stanicí Orrylordblack…

Asi mi to bylo dané do vínku, když jsem se narodila (haha), protože už jako malinká holčička jsem milovala všechny pejsky a chtěla jsem je zachraňovat a cvičit. Maminka mi říkávala, že jsem taková psí máma. Vždycky jsem si nějakého domů přivedla, ale nikdy jsem si ho nemohla nechat, nebo jsem si je půjčovala. Asi proto, že jsme měli doma německého ovčáka bez PP jménem Šarik a tam to všechno začalo. Byl svůj, nechtěl mě moc poslouchat a nedalo se s ním cvičit (haha), a tak jsem chtěla nějakého svého. Mým prvním vysněným vlastním psem byla vlkošedá fenka Dolly s PP. S ní jsem začala chodit na cvičák, složila zkoušku ZV1 a jezdila po závodech. Tam mě ta pejskařina chytla ještě víc.

Jméno mé chovatelské stanice vzniklo složeninou ze dvou jmen mých výjimečných psů Orryho a jeho syna Lorda z Lipin. Oba dva byli celočerní. Tyto dva psy jsme vlastnili spolu s mým bývalým manželem Martinem Pejšou. Když jsme byli ještě manželé, v roce 2007 se Martin s Lordem z Lipin stal vicemistrem světa v Itálii, ve stejném roce jsem se já s Orrym kvalifikovala jako náhradnice na MS WUSV Slovensko a další rok na to (2008) jsem se já s Lordem z Lipin kvalifikovala jako závodnice na MS WUSV Cincinnaty USA a MS FCI Belgie. Děkuji Martinovi, že jsem mohla být součástí Orryho a Lordova života, a že jsem s nimi mohla závodit a prožít hezké roky. Zůstali mi v srdíčku a nikdy na ně nezapomenu. Má chovatelská stanice vznikla v roce 2009 a první vrh „A“ se narodil 11. 1. 2009.

Německý ovčák se mi líbil vždycky, a to jak pracovní, tak i exteriérová varianta. Vždyť je to přece jedno plemeno. Vlastnila jsem jednu moc hezkou extreriérovou fenu Piti Krásnoočko. Ovšem běhání po výstavách? V tom jsem se nenašla. Chtěla jsem závodit, proto jsem se zaměřila na pracovní linii a zřejmě z tohoto důvodu byla mým prvním psem vlkošedá fena. Neodsuzuji exteriérovou linii možná proto, že jsem hodně cvičila exteriérové psy, složila jsem s nimi mnoho zkoušek 1. – 3. stupně. Někteří byli dobří, někteří horší. Měla jsem na výcvik jednu výbornou exteriérovou fenu, se kterou jsem složila IPO3. Jmenovala se Chelsea Sherak. Těch dobrých exteriérových psů je hodně, někteří také závodili a i někdy závodí na VS MČR, M ČR. Můžeme si připomenout psa Pavla Vaníčka, který se dostal i na MS, Byl to Jonny v. Kaimling – IPO3, SchH3, SchHA, ZVV2, BH, OP1, 3x ÚMČR, ÚMFCI, ÚMS WUSF a další. Je jen škoda, že se s ním tak málo krylo, protože neměl na exteriéráka výborný kód. Byl ohodnocen jako VD, II. třída chovnosti doživotně 5KX1/P. Myslím si, že to byla chyba...

Děkuji (haha). Moc si toho vážím. Asi od malička, jak jsem psala. Nikdo mě k tomu nevedl, šlo to samo, asi to prostě jen bylo ve mně. Postupem času jsem poznávala různé pejskaře, výborné výcvikáře, závodníky a spoustu dalších fajn lidí, kteří jsou dodnes mými přáteli. Tím jsem se učila a dál se zdokonalovala v tom, co dělám. Stále se učím, naslouchám a zdokonaluji, protože pejskařina jde ohromně dopředu a člověk musí mít kolem sebe výborné kamarády, výcvikáře a tým, bez nich to prostě nejde.

Za tu dobu, co pejskařím, se mi podařilo složit okolo sta nejrůznějších zkoušek z výkonu od 1. až do 3. stupně. Musím říci, že mezi mé úspěchy toho patří celkem dost a velmi si toho cením. Na své první velké závody jsem nastoupila s Amorem Nabuko, psem plemene hovawart. S ním jsem startovala na třech VZ na MS FCI v roce 2000, bohužel jsem se s ním na MS ČR IPO nedostala, tak jsem začala závodit v ZV2, kde jsme byli úspěšní. Od té doby kam jsme přijeli, tam jsme vyhráli (haha). S Amorem jsem složila zkoušky ZVV3, ZPS2, SchH, FH2, ZPO2. Mým dalším velkým závodem bylo s NO Alanem Hilbor MM ČKNO 2001. A pak přišli moji kluci: ORRY (2006 – 2007) – 2x CACT, 1x rez. CACT, 3x MR ČR IPO, 2x MM ČKNO, 5x VZ na MR ČR a MS FCI. Náhradník na MS FCI Slovensko; LORD (2008) 2x VZ na MR ČR a MS FCI, 1x MM ČKNO, 1x MČR IPO, 1x ÚMS WUSV a FCI…

Nejvíce si vážím toho, že jsem mohla startovat na MS WUSW Cincinnaty a MS FCI 2008 s Lordem z Lipin. Byl to neskutečný zážitek (toto přeji každému) a mým snem je to zažít ještě jednou (haha).

Momentálně mám čtyři chovné feny, babču, dvě mladé feny a mladého psa. Máte pravdu, zabere to hodně času a o penězích ani nemluvně. Do toho chodím i do práce. Někdy je to mazec, to vám řeknu, ale mám skvělou rodinu, která mě podporuje v tom, co dělám. Mám úžasnou dceru Michalku, která mi pomáhá se starat o ty moje holky a štěňátka. Pak mám přítele, který mi také pomáhá (Jaroslav Tondl). Jára stojí při mně, fandí mi v tom, co dělám, podporuje mě buduje holkám nové výběhy a kotce, aby se měly dobře. Strašně si toho vážím, co pro mě a ty naše holky Jára dělá... A já mám to štěstí, že je mám a jsem za to moc vděčná.

Když máte skvělou rodinu, tak se dá zvládnout všechno. Výlety s holkami si někdy dopřeju, ale popravdě jezdím spíš trénovat. Hodně chodím na procházky, mám za domem velké louky a lesy, to naše fenky milují. No, a dovolená? (haha). Je těžké to naplánovat. Párkrát jsme na dovolené byli, sice se to dá, ale stejně jste pořád myšlenkami u fen a štěňat, jestli je vše v pořádku.

Ano. Já osobně se snažím své chovné feny stále udržovat v nějakém aktivním výcviku, když nejsou momentálně nakryté, anebo když nemají štěňátka. To sama vidíte i na mých videích a fotkách, že s nimi pracuji pořád. Nemám ráda, když jsou feny po štěňatech zavřené v kotcích a nic nedělají, jako tomu bývá někde  v jiných chovatelských stanicích. Snažím se s nimi stále pracovat. Momentálně si aktivně trénuji mladou, velmi nadějnou fenu Aurry. Ve výcviku mám také mladou fenu a mladého psa u velmi výborných  výcvikářů a mých dobrých kamarádů se kterými hodně spolupracuji  (Lada Sedláková, Milan Římek). Jsou to pro mě výborný lidi, kteří si v  této dnešní době  na nic nehrají a jsou upřímní. A já vím, že moji psi jsou v jejich rukách v bezpečí. A za to jim moc dekuju. Krmím granulemi FreeDog, jsem s nimi velice spokojená. Dospělé feny krmím jedenkrát denně a to večer, štěňata pak dvakrát denně, a to ráno a večer. Co se týče torze žaludku, je to strašákem všech pejskařů. Když to má přijít, tak to prostě přijde, my s tím neuděláme nic a můžete se tomu vyhýbat, jak chcete.

Já dělám se štěňátky vyšlapané čtverce. Poctivě ušlapu čtverec o délce strany asi dva metry. Do něj potom rozházím hrst pamlsků, štěně posadím několik kroků před čtvercem. Nechám zklidnit a pak ho přivedu ke čtverci. Ukážu do něj na jeden z pamlsků a zavelím: „stopa!“ nebo „hledej!“, poté nechám štěně být. Příležitostně zopakuju povel, ale jinak ho nechám, ať pracuje samo. Když vidím, že samostatně a intenzivně pracuje, začnu čtverec zmenšovat. A z něho poté vycházím rovné úseky, ty prodlužuji a pak přidávám lomy. Vše je o dlouhodobém tréninku.

Řídím se hlavně srdcem a intuicí. Rodokmeny sleduji hodně, koukám na zdraví, povahové vlastnosti a charakter daného psa. Sleduji jeho matku a otce, i jejich sourozence, jaké dali odchovy a zdraví, samozřejmě i jeho potomky. I když se snažíte vybrat na svou fenu toho nejlepšího psa, a myslíte si, že je to právě on, že by to mohlo vyjít, tak si to stejně příroda a genetika udělá po svém.

Celkem mám odchováno třicet čtyři vrhů. Nedávno jsem začala druhou abecedu. Moje nejlepší odchovy byly po krycích psech Jaro Ja – He a Extreme Orex Aykmar. Po těchto plemenících mám doma už chovné feny, které vedou jejich krev. Mým asi nejlepším odchovem byl vrh „J“ Orrylordblack (Jaro Ja- He x Xerra Vikar). Narodilo se devět štěňátek a všech devět bylo zdravých (lokty, kyčle, páteř). Měli neskutečný temperament a všichni byli velmi pracovití. Z tohoto vrhu startoval pes Jethro Orrylorblack na MS WUSV za Belgii a zároveň tam i působí.

Ivetko, moc vám děkuji za prostor. A co bych přála plemeni německý ovčák? Aby bylo stále tak oblíbené a žádané, protože je to nejlepší plemeno na celém světě!

Děkuji vám za rozhovor

Foto: Archiv Iveta Pejšová

https://www.orrylordblack.cz/