Psi ve službách Pohraniční stráže – jak to bylo?

Líbil se vám náš nedávný článek o Pohraniční stráži? Tak pojďme proniknout ještě více do hloubky… Zajímalo by vás třeba, jak to vlastně v minulosti u ní bylo se služebními psy? Nebyla to tehdy snadná doba, ale pamětníci si na ni i přesto dobře vzpomínají, protože pouta, která si se svými čtyřnohými parťáky ve službě vytvořili, zůstala už navždy.

Služební psi se používali u pohraničních složek už před rokem 1951, ale na jejich využití nebyl kladen takový důraz jako později. Už po zřízení Pohraničních oddílů SNB v roce 1945 do nich byli zařazováni psovodi se psy. Jejich výcvik byl v té době organizovaný ve škole psovodů SNB v Pyšelích.

Jak to kdysi bylo?

Po vytvoření pohraničních pluků SNB v roce 1946 se v jejich sestavě nacházelo už tehdy i padesát služebních psů. Výcvik probíhal ve výcvikovém středisku psovodů ve Strážnici na Moravě, které bylo převzaté od Finanční stráže. V roce 1947, kdy došlo k nasazení části PS proti banderovcům, přibylo do těchto jednotek rovněž dvacet psovodů se psy. Jejich využití spočívalo zejména v pátracích skupinách, které sledovaly banderovce po stopách a pomohly i zadržení jejich velitele Burlaka.

V roce 1950 sloužilo u PS celkem 150 služebních psů, tzn., že průměrně byli na četách 1. sledu (nepočítaje jezdecké čety) umístěni jeden až dva psi. Do roku 1951 se jejich stavy postupně zvýšily až na 250 a u prvosledových jednotek se počítalo se zařazením dvou psů hlídkových a jednoho psa pátracího.

Tito služební psi byli přiděleni pouze příslušníkům SNB, tzv. gážistům. Jejich zásobování nebylo ústředně řízeno ani zabezpečeno. O výživu psů se starali sami psovodi z příspěvků, které dostávali, a to ve výši 450 Kčs měsíčně. Doplňování a zvětšování stavu se provádělo prostřednictvím nákupu ministerstva národní bezpečnosti. Základní a opakovací výcvik probíhal pouze ve výcvikových střediscích. Na útvaru byla pro výcvik psa stanovena jedna hodina denně, což se však prakticky ani nedodržovalo a služební psi nebyli udržováni na požadované úrovni výcviku. Proto bylo pro jejich správné využití nutné zabezpečit jejich schopnosti a dovednosti opakovacím výcvikem, který se uskutečňoval v rámci rot vždy jednou měsíčně.

Rozvoj služební kynologie

Po reorganizaci PS v roce 1951 byl kladený i zvýšený důraz na rozvoj služební kynologie a brzy se služební psi stali důležitou součásti pohraničních rot. U brigád PS byla zřízena funkce referenta služební kynologie. V té době již výcvikové středisko psovodů ve Strážnici svojí kapacitou nestačilo a tak se rozkazem ministra národní bezpečnosti v březnu 1951 zřídila škola psovodů a služebních psů v Srní u Sušice, která byla později přemístěna do Doupova. Zde se organizovaly dvouměsíční kurzy výcviku psů a karanténa nově nakoupených jedinců. Početní stavy psů byly doplňovány výhradně nákupem od kynologů Svazarmu.

V roce 1952 byla u pohraničních rot zřízena funkce velitele družstva psovodů. Tyto příslušníky bylo nutno vycvičit, a proto byla z výcvikového střediska v Doupově utvořená poddůstojnická škola psovodů. U brigád PS se zřizovala výcviková střediska psovodů nováčků. V tomto roce byla také poprvé vyhlášena soutěž o nejlepšího služebního psa v rámci pohraniční stráže. Soutěž pak byla organizována každý rok.

Početní stavy psovodů a psů se u pohraničních rot zvýšily na čtyři hlídkové a jednoho psa pátracího, kterého měl přiděleného velitel družstva. Výcvik velitelů družstev se prováděl současně s výcvikem pátracích psů v šestiměsíční poddůstojnické škole, kde současně probíhala dvouměsíční příprava nově nakoupených psů. Plánovalo se, že každá rota bude mít k dispozici až šest služebních psů.

Využití služebních psů na státní hranici přinášelo dobré výsledky a tak stoupaly požadavky na doplňování jejich početních stavů.

Hrdina pohraniční stráže – Brek

Za dobré výsledky byl ve stejném roce vydán ministrem národní bezpečnosti například rozkaz, ve kterém bylo uvedeno, že služební pes Brek od pohraniční roty Poštorná znojemské brigády nesmí být utracen, ale musí zemřít přirozenou smrtí a do konce života mu musí být věnována příkladná péče. Legendární pes Brek se podílel na zadržení šedesáti dvou narušitelů. Po smrti byl vypreparován a stal se součásti expozice bývalého Muzea SNB a vojsk MV.

O významných psech Pohraniční stráže budeme zveřejnovat samostatný miniseriál, na který se můžete těšit již během července 2022.

Vlastní chovný program

V roce 1956 bylo na každé pohraniční rotě zařazeno přibližně pět vycvičených psů, z toho jeden stopař. Doplňování psů nákupem již nestačilo pokrýt požadavky, a proto se v roce 1957 zřizují u všech pohraničních brigád chovné stanice psů.

Zpočátku byli služební psi využíváni k pátrání po narušitelích a k posílení hlídek. Podle druhu služby a způsobu výcviku se dělili na psy pátrací a hlídkové a od šedesátých let na pátrací, hlídkové, prověřovací, hlídací nevycvičené, chovné a štěňata.

Pátrací psi se zařazovali do hlídek-dozor a do poplachových hlídek nebo do skupin určených k pátrání po narušitelích. Hlídkoví psi byli přidělováni hlídkám stráž hranice, dozor, eskorta a skrytá hlídka. Jejich hlavním úkolem bylo upozornit hlídku na narušitele, který byl mimo její dohled a slyšitelnost, a k vyhledání čerstvé stopy po narušiteli. Hlídací psi se využívali k ochraně muničních skladů a podobných objektů. Prověřovací psi se používali ke kontrole dopravních prostředků na železničních a silničních pohraničních přechodech.

Vývoj počtu služebních psů v letech 1960 – 1969:

Rok 1960 – 1086 psů, rok 1961 – 1027 psů, rok 1962 – 1247 psů, rok 1963 – 1328 psů, rok 1964 – 1468 psů

Rok 1965 – 1418 psů, rok 1966 – 1084 psů, rok 1967 – 1052 psů, rok 1968 – 1113 psů, rok 1969 – 1196 psů

Se zvýšením početních stavů služebních psů musely být nově řešeny i otázky jejich výživy, ustájení, výstroje, veterinárního zabezpečení a výcviku. Udržovací výcvik a konkrétní příprava pro službu byla přenesená do rot, kde se psi připravovali pro službu na konkrétních trasách a stanovištích. Přípravu řídili velitelé družstev pod dohledem velitelů rot. Zdokonalovala se evidence služebních psů včetně sledování jejich zdravotního stavu. Pro každého psa byla zavedena kmenová knížka s veškerými potřebnými údaji. To usnadnilo plánovat doplňování početních stavů z chovných stanic. U vybraných rot byly zařazovány pouze feny a na jiných jsou jenom psi. To zamezilo nekvalitnímu využití psů při hárání fen.

Na požadavek Pohraniční stráže a podle receptur zpracovaných kynologií PS začal podnik masného průmyslu vyrábět masové konzervy pro psy a pekárny v Písku začaly dodávat suchary pro psy. Firma „Opus“ začala dodávat pro Pohraniční stráž výstroj a výcvikové pomůcky pro psy. Výuka kynologie byla zavedena i do přípravy velitelů rot v učilišti PS.

Individuální programový výcvik

V poddůstojnické škole psovodů v Libějovicích bylo zřízeno výzkumné středisko výcviku a využití služebních psů u PS, které přineslo nové poznatky o vnitřní aktivitě psů, uplatněné při jejich dvoufázovém výcviku. To zkrátilo základní výcvik o dvacet pět procent. Byl vyzkoušený a ověřený programový výcvik psů, který spočíval v individuálním programu podle zjištěných vloh. To usnadnilo výběr psů pro jejich speciální výcvik a využití ve službě. Podle toho byli vybíráni pátrací psi, psi pro OPK, psi pro samostatný útok podél ženijních zábran, ale i psi pro slepecký výcvik, zkoušený v Libějovicích na požadavky Ministerstva zdravotnictví, a pastevecký výcvik podle požadavků Ministerstva zemědělství. Dále byli připravováni psi k vyhledávání zraněných a min na požadavek Ministerstva národní obrany. Kromě toho se zabýval výzkum novými metodami výcviku psů k jejich využití ve službě.

Od 70. let byla ochrana některých úseků zesilována „samostatně útočícími psy“. Jednalo se o psy umístěné v uzavřených kotcích v terénu za signální stěnou. Dveře kotců se automaticky otevřely po signálu o narušení stěny nebo byly otevírány dálkově hlídkou. Pes pak vyběhl a měl blokovat narušitele do příjezdu hlídky z roty nebo úseku.

Těsné spojení přípravy psovodů a výcviku služebních psů s výkonem služby podstatně zkvalitnilo ochranu státní hranice Sto procent nočních hlídek a sedmdesát procent denních hlídek bylo doprovázeno služebními psy.

Počet služebních psů v jednotlivých brigádách PS podle druhu služby v roce 1970:

(bez 11. bratislavské brigády)

Na využití služebních psů byl kladený důraz po celé období existence Pohraniční stráže. PS se i snažila vyšlechtit pro vlastní potřebu speciální plemeno. V chovné stanici Libějovice začala tak od počátku 70. let křížit německého ovčáka s karpatským vlkem. Výsledkem bylo nové plemeno československý vlčák, uznané i mezinárodní kynologickou federací, který však pro nevyrovnané vlastnosti nebyl na pohraniční roty hromadně zařazován.

V roce 1979 byly pohraniční roty podle typu (typ roty znamená plánovaný počet příslušníků na rotě) vybaveny služebními psy následovně:

Chovná stanice Libějovice měla celkem 209 psů.

Doplňování bylo prováděno ze čtyř chovných stanic, z nichž tři byly u pohraničních brigád v Chebu, Domažlicích a Bratislavě a jedna u poddůstojnické školy v Libějovicích.

Článek převzatý s laskavým svolením webu Klubu českého pohraničí.

(redakčně upraveno)

Foto: archiv redakce

www.klub-pohranici.cz