Pudl je ideálním slídičem pro moderního lovce!

Dovedete si v těch nejdivočejších snech představit, že by se i pudl mohl uplatnit v lese jako dobrý slídič a ještě by ho práce v honitbě navíc těšila? A umožňují toto vůbec naše pravidla, když se opravdu nejedná o lovecké plemeno? Pokud vás zajímá více na toto téma, můžete si společně s námi vychutnat následující moc pěkný a hlavně velmi zajímavý rozhovor.

Sympatická Terezie Hermannová má po svém boku psy už pěknou řádku let a vystřídala se u ní nejrůznější plemena, se kterými vždy ráda cvičila. V současné době je to italský brakýř, italský spinnone a německý křepelák, které skvěle doplňují i čtyři majestátní pudli. A právě se dvěma z posledně jmenovaných se mimo jiné věnuje i poněkud netradičně myslivecké kynologii, což oba králováky náramně baví. Paní Terezie má navíc dar slova a umí o všem velmi poutavě vyprávět a mnohdy i vtipně a lehce s nadsázkou. Nakonec posuďte sami a dobře se bavte… 

To sám život je takto poťouchlý. Vždy jsme měli pracovní psy, vždy jsme se psy něco dělali. Jsem z malého města, později z vesnice, kde je pes naprosto přirozenou částí života mnohých rodin. Někde je jen společníkem a všudypřítomným doprovodem, někde pomocníkem a někdo i cíleně cvičí. My měli psy lovecké, ovčácké a pastevecké. Na statku a na vesnici v Podkrkonoší, odkud pocházím, je velmi těsné a přirozené propojení zemědělců s myslivci. Každé jaro jsme chodili s bezvadně vycvičenými australskými honáky vyhánět, případně odnášet zejména srnčí zvěř i na zavolání kolegů zemědělců nemyslivců. Tak by to také mělo být. Vždyť obě skupiny spojuje vztah k živému přírodnímu společenství. Obě skupiny musí vynaložit nemalé úsilí při obhospodařování svých pozemků a zvířat. Na rozdíl od aktivistů jsou jejich činy podloženy souvislými vědomostmi, nikoliv pocity tvořenými z křesla u srdcervoucího programu v televizi. Ale zpět ke psům. Posledními psy byli starý středoasiat a nemocný basset, který nám svým předčasným odchodem zlomil srdce. Zařekla jsem se, že již nikdy psa, že život bez psa je mnohem jednodušší i levnější.

To je takhle sobota ráno, ležím na gauči, nikam nejdu, však proč bych taky chodila, když nemám psa... Táhlo mi hlavou, který pes není pes, protože bez psa se žít prostě nedá. Vzpomněla jsem si na pudlici Fifinku, co jsme kdysi měli. Tak si říkám, není z toho bordel, nic se s takovým psem nemusí dělat a ještě doženu své mínus, že jsem si jako malá nehrála s panenkami. Budu mít načesanýho ťuťu pudlínka! A tak do rodiny přibyla střední fawn pudlice, která spustila šílenou pudlí ataku, jež se rozšířila do čtyřhlavé smečky. Pudlí kluci jsou dílem náhody, ale skvělé náhody neb mi víc vyhovuje práce s chlapy. Lovečtí psi (křepeláci, italský ohař a italský spinnone) přibyli i s mužem k našemu cirkusu. Jsme taková velká temperamentní česko-italská rodina, co má dětí i psů jako much a všichni máme své vášně. Díkybohu nás všechny kynologie spojuje!

Vztah k přírodě, zemědělství a myslivosti prostě mám. Líbí se mi způsob takového bytí, ač zemědělcem, myslivcem nejsem, stále se aktivně účastním těchto aktivit tak, jak mi čas dovolí. S pudly jsem plánovala ovládnout především umění střihu a pak možná i výstavy, co také s pudlem, že? Stříhání pudla je náročnou školou a obrovskou výzvou, vysošit kýžený tvar vyžaduje zručnost, dobré oko a nebetyčnou trpělivost střihače i psa. Výstavnictví je také kus umění, připravit psa na doteky, vodění, figury. Pro pudla, který je od přírody šašek, to není problém, ale mě to zoufale nebaví. Občas jsme se jen tak pro radost naučili nějakou sestavu ze sportovky, z obedience, cirkusové šaškárny... Stále mě fascinuje pudlí učenlivost a snadnost přepínání z jednoho druhu práce na zcela jinou. Ani nevím, kdy jsem zkusila poprvé lovecký výcvik, ale vím, že při prvním řízeném, ukázněném kontaktu se zvěří se ti mí černí kluci rozzářili naprostým zájmem a byli nadšení ještě dlouho po lekci! Je štěstí, že mám kolem sebe vstřícné, rozumné a nadšené myslivce. Hospodář v Podkrkonoší mi dokonce dal volnou ruku při výcviku psů v honitbě, čehož si velmi považuji a cítím se zavázána vědomím toho, co, kdy a kde mohu se psy dělat, aniž bych zbytečně ohrožovala či rušila zvěř nebo rušila myslivce na kazatelně. Potom mi podali pomocnou ruku i velmi úspěšní lovečtí kynologové, dosud mi při problému neváhají okamžitě poradit nebo poslat návodné video. Zcela bezpodmínečně i kvůli pudlovi! Toho si vážím a ilustruje to osobnost skutečně úspěšných. Takže jsem zaparkovala u lovecké kynologie pro velký zájem psů, svůj a také kvůli zajímavým osobnostem v ní.

Mám pětiletého Marečka, kterého jsem chtěla ještě jeho vlastním narozením, ale měl se narodit jako fena. Takže s ním jsou problémy už od dob, co chodil po houbách. Ten fracek tam ty houby jistě rozkopával a pak se tomu tlemil tak, jak to umí jen on! Po narození samých kluků u chovatelky jsem se rozhodla, že do toho nejdu, že si k fenám psa nepořídím. Ovšem byli jsme si souzeni, je to moje karma... Ti, co si to hovádko pořídili přede mnou, ho takříkajíc „nedávali“ a již po cca dvou měsících vlastnění tohoto kvítka ho nabídli k prodeji. Já ho fakt poznala a jela si pro něj. Tak jsem poznala dosud nepoznané. Mára nemá úplně typickou pudlí povahu. Mé předchozí zkušenosti s tvrdými honáky nebo pastevci jsou vzpomínkou na růžovou zahrádku. Je to pes nevyčerpatelného temperamentu, neobyčejné krásy, nezdolného fyzického fondu, charisma z něj cáká jako z hydrantu a je na zbití. Žárlivec, zloděj, lhář, závistivec. Kdyby mohl, byl by i feťák, gambler, kurevník a vrah. Proskočí zaskleným oknem, vyleze po žebříku na střechu, vymlátí mříž z rámu. Ovšem pracuje se s ním božsky. Ničeho se nebojí, velmi rychle chápe a úžasně spolupracuje.

Dvouletý Anton, řečený Tučňák je pudl, jak má být! Jemná, něžná povaha, příjemný temperament, ochotný, nadšený, poslušný a vzorný pejsek. Bojí se, že udělá chybu a těžce nese nespokojený pohled. Slušňák až má hnědý nos. Cvičit s ním je meditace. Tono je víla. Toník nikdy nebyl a nebude vystavován a s loveckým výcvikem začal ve vhodném věku, projevuje se pracovně velmi dobře.

Fenky konkrétně nevedu nijak. Určitě mají vlohy pro jakoukoliv práci, tak jako feny všech plemen. Snad jen středního a ještě menšího pudla jsem na práci v honitbě ani na „jako práci“ při dummy výcviku nevyužívala pro menší možnosti výdrže psa v terénu. Jen mi vyhovuje „klučičí“ povaha. Do velké míry byla u nás nutnost pracovat kvůli zmiňované povaze Marečka. Pracovní schopnosti se na barvu nevážou. Ale mezi námi pudlaři se nese legenda o jemných povahových nuancích v plemeni. O černých se takto říká, že mají povahu nejaktivnější, stabilní a vyrovnanou, bílí a stříbrní jsou pak citliví až přecitlivělí se silným poutem k majiteli, fawn, červení jsou raraši a trochu třeštiprdla, hnědý chytí za srdce svou oddaností a jemností... A abych nevynechala barevné pudly, o těch se mluví tak, že jednou ochutnáte a už nechcete jiného. Prostě platí, že proti gustu žádný dišputát!

S pudly pracujeme jako se slídiči s ohledem na historii plemene, ale i na vlastnosti, které u nich můžeme pozorovat. Jedná se tedy o všestranný výcvik s důrazem na přinášení. Postupně, opatrně a zodpovědně se propracováváme celým všestranným výcvikem. Pudlové mají výrazný zájem o zvěř, kterou velmi dobře hlásí (štěkají), mají vynikající čich, který rádi používají a jsou ochotní aportéři. Postupně se orientuji na dummy výcvik, který ostatně využívají i lovečtí kynologové se svými prakticky využitelnými psy. Tento druh výcviku umožňuje bez zvěře nacvičit téměř všechny možné situace na poli i v lese. Na trhu jsou dostupné pachy zvěře, kterým se příslušný dummy napachuje a pak pracujete tak, jak potřebujete. I když se začíná bez pachu! Vůbec související Working testy, Dummy trialy skýtají zábavný a náročný způsob či možnost jak pracovat se psem. Ale ani tento druh výcviku není oficiálně pudlům přístupný (zatím!). U nás skládají Working testy pouze labradoři a retrívři. 

U starších psů jsem pracovala takovou už dnes klasickou metodou pamlskování, klikr, hračka. Mladší už zažil jen pochvalu za úspěch a je to pro nás nejlepší cestou. Přestože se netahám s pamlsky, klikrem a hračkama, psi vidí, že se jde dělat a těší se. Ve výsledku vycvičenosti také rozdíl nevidím. Samozřejmě je nutné zohlednit plemeno a samotné povahové založení psa. Na pudla platí měkký, ale důsledný přístup. Tvrdostí se pudl vypne a trvá dlouho než ho opět „nahodíte“. Raději ho tedy učit než nutit. Jinak pracuje velmi rychle, temperamentně až skoro zbrkle, nerad opakuje stále stejný cvik, miluje pestrost a rozmanitost – dokážete-li mu toto nabídnout, jde skvěle na ruku. U loveckého nebo dummy výcviku je mimořádná pudlí schopnost myslet nad rámec cviku. Taková samostatnost může být u loveckého, dummy výcviku či práce velkou výhodou, je li vhodně nasměrována.

Jednoznačně do osmičky! Tedy mezi slídiče a vodní psy. Ostatně tam také od středověku, kdy byl pudl znázorňován, patřil. Byl to prostě středně velký španěl. U standadního pudla byla jeho velikost zvětšená a u ostatních rázů naopak zmenšená. Nepřestává mě fascinovat, že je velký pudl nejméně dvě století šlechtěný pouze s důrazem na vzhled a přesto nejsou jeho skvělé pracovní schopnosti podkopány! Jedinou nevýhodou je jeho velikost a srst. Snaha o „vysvětlení důvodu pro střih“ je nyní, po našich zkušenostech úsměvná. Je to stokrát opakovaná lež, která se stala pravdou. Pudlí srst psu neposkytuje žádnou ochranu. Ihned dojde k promočení, což může, pro chybějící podsadu, vést k prochladnutí psa. V případě, že by někdo dostal nápad poslat psa do vody v napěstované srsti, se pes s jistotou utopí. Pro práci je proto nejlepší velmi krátká srst všude, taková snadněji i schne. Navíc pes může při slídění volně pracovat, nevrací se s prosbou o vysekání z ostružiní, kterým je obalen. A tím narážím na druhou nevýhodu u standardů: velikost. Pes určený ke slídění by měl mít menší výšku pro snadné prohledávání houštin i pro případný útok černé zvěře (divočáků). Nižší pes má tady před nebezpečným výpadem výhodu. Jinak je pudl ideálním slídičem pro moderního lovce. Ochotně pracuje na blízko i dálku, má vynikající čich, miluje vodu a skvěle aportuje. 

Je pravdou, že prakticky oficiálně pudl, ani jiná původně lovecká plemena, která jsou FCI řazená do jiné skupiny nebo FCI neuznaná plemena  se na zkouškách, honech a naháňkách nemohou využít. Ovšem v soukromých honitbách při praktické práci lze po domluvě připustit účast i jiného plemene anebo psa bez zkoušek. Otázkou je, zda tak chci činit. Na hon, kde se zpravidla jedná o aport kachen, nemám problém. Sice se tak děje v době, kdy je v našich končinách již pro pudla velmi chladno, ale existují možnosti oblékání do funkčních obleků, neoprenových vest i ochranných obleků, které lovečtí kynologové hojně a ku prospěchu svých psů využívají. Ovšem naháňka, která je zaměřená především na problematickou, nesmírně nebezpečnou černou zvěř, je holým hazardem se životem takto velkého psa, byť chráněného zmiňovanou vestou. Na praktický trénink však mohu a také chodím! Mám velmi šikovného, kynologicky úspěšného přítele, se kterým si romanticky po večerech vrkáme o psech, který mi velmi pomáhá a podporuje mě. Je to hrom do police, ví o mé touze po dummy sportu, který tady chybí. Věřím, že se blýská na lepší časy! Ale jinak je lovecký výcvik pudlů především ohromnou radostí pro mé psy a vzájemné prohloubení našeho vztahu. Více si nemohu přát!

Pudl si po pracovní stránce, když pomineme jeho malou odolnost vůči chladu, stojí velmi dobře a to v porovnání s těmi nejlepšími z loveckých kolegů. Je to houževnatý pracant. Dalším majitelům bych toto zaměření i klidně doporučila, pokud mají dost humoru a velmi málo ambicí. Jak je již zmíněno, loveckých zkoušek se s pudlem nezúčastníte. Ale poznáte skvělou partu lidí, co si vzájemně pomáhá, chodí s úsměvem blátem, jsou špinaví, ověšení jak podomní prodejci, divně koukaj do křoví, ptají se umrlé zvěři, mrazák plný peří a chlupů…, prostě fajn lidi.

A také bych každému, kdo se pohybuje v přírodě se psem, doporučila alespoň orientační přehled a zájem o zvěř, která se v ní nachází pro upřímné, reálné zhodnocení dosažené ovladatelnosti psa, protože pes může být krmen zeleninkou, ale šelmou zůstane, je schopen způsobit a každoročně způsobuje strašlivé utrpení volně žijícím zvířatům. Lovecký výcvik je výcvikem ovladatelnosti psa, nikoliv šíleným štvaním zvěře neovladatelným parkovým ohařem ze sídliště. Samotná myslivost je vztahem a péčí o přírodu a celý život v ní. Na rozdíl od mediálního obrazu o zabijáckých primitivech. Hloupost zabíjí a lidé jsou různí všude.

Hendikepem je zmiňovaná srst. Jediné řešení je mít pracovního pudla opravdu na krátko. Počítat s každoměsíčním ostříháním psa. Počítat s každotýdenním koupáním psa, počítat s neustálým taháním nečistot ze srsti, z každé práce okoupat podvozek, natírat psa olejem... Malou odolnost k chladu lze řešit funkčním oblečením, i když to není úplným řešením. Lepší psa důsledně otužovat, dopřávat mu dost kondičního pohybu i mimo práci. Nelze uvažovat o venkovním ubytování takového psa. Tedy je možné si pudla pořídit jako pracovního psa, ale v první řadě je nutné ho pořizovat jako společníka. Jediným hendikepem pracovního pudla je srst a enormní čas, který i krátké srsti musíte dávat.

Domnívám se, že pudl nebyl původně striktně vodním psem jako například labrador. Zapracovat na ochotě jít do vody je proto nutné, navíc pudl může získat kvůli své srsti špatnou zkušenost, nepošle-li ho majitel poprvé raději s plovací vestou. Tedy pokud se psa chystáme využívat pro přinášení kachen nebo dummy z vody, zapracovat musíme tak, jako každý jiný majitel jakéhokoliv psa. Pes si musí budovat dobrý svalový tonus, koordinaci, vytrvalost. U plavání, sledování vlečky, aportování a vůbec u každé práce je u slova disciplína s kázní! 

Pokud se budeme bavit o používání psa v přírodním českém terénu celoročně, na poli, ve vodě, v prachu a v lese, tak se musím ptát, jakou srst máte na mysli. Co si pes neukousne a nevytrhne, to si zaručeně ošoupe a oláme. Tečka. Teoreticky by se dalo počítat s tím, že v teplém jaře psa ostříháte, pracujete do srpna a v zimě můžete s looserem na výstavu. V každém kratším střihu, který je uznaný, tedy moderna a skandinávie bude takový pes zaostávat za svými lépe připravenými soudruhy. Pokud by majitel pudla rád sportoval i vystavoval, je lépe jít cestou halových psích sportů tak, jak se správně děje.

Myslím, že jsem u nás první a zatím jediná, kdo si něco takového dovoluje. V sousedním Německu si považují svého pudlpointera, který z pudla vznikl. Dokonce se lze dočíst, že pudl byl využit pro svou ostrost, vynikající čich a ochotu jít do vody! Dnes se uvažuje o zpětném přikřížení pudla k pudlpointerovi, pro osvěžení krve a ozdravení malé chovatelské základny, ukáže-li se, že si pudl dokázal zachovat své skvělé pracovní schopnosti. Což je výzva! V sousedním Německu jsou již chovatelské stanice, které se věnují pracovním pudlům (myslivosti a zmiňovaným dummy). Ale je velmi těžké toto srovnávat, neboť legislativní rámec myslivosti je naprosto odlišný a tím pádem je nemožné srovnávat pracovní výkon pudla u nás nebo u sousedů. Úplně odlišná myslivost nebo spíše způsoby lovu jsou v USA, kde jsou standardi využíváni a chováni v pracovních liniích. Tamní AKC, CKC ho řadila ještě v 19. stol mezi retrívry, později byl zařazen do nesportovních plemen. UKC krále měla vždy ve sportovních, ale až od roku 1984 zahájila lovecké testy na retvívry, kterými prošlo nemnoho psů, ale vždy velmi úspěšně. Za zmínku stojí Dr. Grace Blair, které se díky vytrvalosti podařilo prosadit r. 1996 u AKC účast standardovi na loveckých zkouškách retvívrů. Od té doby se v těchto pracovních testech zúčastnilo a získalo několik dalších psů nejvyšší tituly.

Jděte do toho! Vezměte svému pudlovi vtipnou kaši, ať nežere všechno sám, chytněte se spolu za ruce a běžte jim spolu nakopat zadek. Není nic hezčího, než když se s pudlem dostavíte ke skupině "pracáků" a ozve se směrem k vám: „Ale božínku!“

Moc děkuji za inspirativní povídání a „nakažlivý“ smysl pro humor. Ať se vám i nadále daří!

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Terezie Hermannové