Reprodukce u psů pod drobnohledem!

Zajímají vás zásadní aspekty z oblasti reprodukce u psů? Teprve s chovem začínáte nebo již patříte mezi ty zkušenější? A vyznáte se třeba v různých stupnicích, podle kterých se určuje hladina progesteronu v krvi před krytím? Tyto a další velmi užitečné informace vám nabízí následující opravdu luxusní rozhovor!

Toto je samozřejmě téma v chovu psů i v chovatelství obecně naprosto stěžejní. A každý zodpovědný chovatel prahne po informacích a neustále se v této oblasti vzdělává. Pokusili jsme se tedy obsáhnout ty nejfrekventovanější okruhy otázek a položit je osobě snad nejpovolanější ze všech. Velmi ochotně nám odpovídala mluvčí ČMKU a dlouholetá specialistka pro klinickou laboratorní diagnostiku z pražského LABVETu Bc. Vladimíra Tichá.

Určitě. A také je to téma, které mě hodně zajímá jak z pohledu zájmového chovu psů, tak i z pohledu profese. Okolo reprodukce se objevuje celá řada problémů zdravotních, ale i etických. Je hrozně těžké říci: „Jsi moje milá nádherná představitelka plemene, máš řadu titulů, ale máš málopočetné vrhy, špatně rodíš a o štěňata se skoro vůbec nestaráš, chovat na tobě prostě nebudu!“

Když jsem začínala s chovem, zabřezávalo cca osmdesát až devadesát procent fen a problémy s reprodukcí jsme skoro neznali. Dnešní chovatelé jsou na tom mnohem hůře. Příčin je určitě celá řada. Některé ovlivnit můžeme a jiné asi ne. Roli určitě hraje životní prostředí a kvalita surovin, z kterých skládáme krmnou dávku. Za leccos můžeme i my chovatelé. Snažíme se, aby fenka absolvovala výstavy, zkoušky a soutěže a teprve pak přemýšlíme nad využitím v chovu. Není výjimkou, že k prvnímu krytí dochází u čtyř a víceletých fen a majitelé se pak diví, že fenka nezabřezne. Celá řada psů i fen se nedostane v období rané socializace do kontaktu s jedinci svého druhu a i to má následně dopad k přístupu k reprodukci.

Vstupenky ZDE

Pod termínem rozštěpená říje se skrývá netypický průběh říje. Stručně se dá říci, že fenka začne barvit a v době, kdy by měla dospět k ovulaci, hormonální naladění klesá a k ovulaci nedochází. Po několika dnech se nástup říje zopakuje a fenka může, ale nemusí k ovulaci dospět. Dvojitý nástup ovulace není příliš častý. Stane se, že průběh říje je zdánlivě normální, fenka se v předpokládaném termínu chová vstřícně ke psům a pak chovatele překvapí tím, že se psům nabízí ještě jednou např. s desetidenním odstupem. K netypickým průběhům říje někdy dochází v případech, kdy má majitel více fen, jedna z nich začne hárat a strhne své kolegyně, které pak hárají mimo obvyklý termín. Taková říje může, ale nemusí být plnohodnotná.

Ano, takové případy jsou. Snahou pak je říji uměle vyvolávat. Osobně si myslím, že to není rozumné. Normální schopnost reprodukce by měla být jednou z nejdůležitějších chovatelských zásad. Nakonec to známe i z předpisů FCI a z nich vyplývajícímu přístupu k inseminaci.

Problémy se netýkají jen fen, ale i psů samců. Řada z nich má problémy s krytím. Znám případy, kdy majitelka tlumí všechny sexuální projevy pubertálního psa. Trestá ho, když v parku očichává a dokonce olizuje značky, které mu tam nechaly fenky. Trestá ho, když obtěžuje feny ve svém okolí a pak mu předloží fenku a očekává, že pes bude úžasně krýt. I u psů hraje roli věk, kdy jsou využíváni v reprodukci. Mladý pes se k celému aktu samozřejmě staví s větším zájmem než prvně kryjící stařešina. Velkou roli hraje i způsob, kterým někteří chovatelé zasahují do samotného aktu krytí. Necitlivý přístup u psa společenského plemene může mít následek v tom, že pes už žádnou fenku nikdy chtít nebude. Někdy si myslím, že chybí jakási „psí sexuální výchova“ určená nikoliv psům, ale jejich majitelům. Také bychom našim čtyřnohým přátelům měli dopřát čas a klid. Přijet na krytí s dětmi, tchýní a kamarády a čekat, že se akt uskuteční během pěti minut, je nesmysl.

Opravdu ale existují psi s vrozenou neschopností krýt. Mohou mít kvalitní ejakulát, ale fenku nenakryjí. Taková vloha je dost dědičná a je smutné, že se jejich majitelé snaží řešit problém pomocí inseminace a nedostatečnou reprodukce schopnost tak dále v chovu plemene utvrzují. Z tohoto pohledu je ustanovení FCI nepovolující (až na výjimku) inseminaci u jedinců, kteří se v přirozené reprodukci neuplatnili, rozumné.

Optimální den krytí se určuje zhruba dvěma způsoby. Tím prvním je cytologické vyšetření. V průběhu hormonálního cyklu fenky se mění typ buněk v poševní sliznici. Podle toho pak lze usuzovat, v jaké fázi se fenka momentálně nachází. Důležité ale je správným způsobem odebírat vzorky. Nestačí jen vytřít fence přezku. Správně by se měl stěr nabírat z klenby poševní v oblasti před děložním krčkem. Součástí cytologického vyšetření je i stanovení gynekologického nálezu. Nemění se jen typ buněk v poševní sliznici, ale i její vzhled. U fenky připravené ke krytí je poševní sliznice bledá, vazká a výrazně vyřasená. Je prostě připravená přijmout psa a „nalepit“ se na něj. 

Druhým a určitě přesnějším způsobem je stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky. Progesteron také bývá někdy nazýván jako hormon žlutého tělíska. U fenky v klidovém stavu jsou jeho hodnoty skoro nulové. V průběhu říje pomalu narůstá a v poměrně vysokých hodnotách pak zůstává i v době březosti a podílí se na jejím udržení. Podle hodnoty progesteronu lze dobře stanovit, v jaké hormonální fázi se momentálně fenka nachází. Stanovení hladiny progesteronu má význam i u nezabřezávajících fen. Může totiž dojít k tomu, že v době, kdy by žluté tělísko mělo udržovat březost, začne hladina progesteronu klesat a březost se neudrží. Hormon je možné uměle dodávat, ale je otázkou, zda to je rozumné.  Z praxe znám případy, kdy takovým problémem trpěla fenka, její dcera i její vnučka. A tady právě nastupuje chovatelská etika. Na takových fenách by se chovat nemělo.

Není to nezbytně nutné, ale z hlediska korektního zpracování vzorku určitě lepší. Dáte-li fence pamlsek, nic se nestane. Dáte-li jí kilo bůčku, nebude vzorek optimální. Důležité je, aby fenka měla normální přístup k tekutinám.

Stanovení hladiny progesteronu může výrazně upřesnit optimální den krytí a říká, zda dochází či nedochází k ovulaci. Neurčí ale, kolik vajíček se v průběhu ovulace uvolní nebo jaká je průchodnost vaječníků. Dříve platilo, že většina fen je ke krytí cca jedenáctý až dvanáctý den od začátku barvení. Známé byly samozřejmě plemenné odchylky. Dnes má řada fen barvení skryté a nevýrazné a je ke krytí daleko dříve a jiné feny naopak fázi barvení prodlužují a jsou ke krytí daleko později, např. až dvacátý pátý den. Nepříjemné je, že k uvedeným výkyvům může dojít i u jedné fenky. Určitě by bylo výhodné u první nebo druhé říje stanovit optimální den krytí a řídit se tím po celý život fenky. V praxi to ale tak nefunguje.

Jsme rádi, když nám majitelé fen hlásí výsledky krytí. Z těchto hlášení vyplývá, že na základě stanovení hladiny progesteronu zabřezává cca osmdesát pět procent fen.

Určitě máte pravdu a hodně mě mrzí, že nad pohodou feny v době březosti lidé nepřemýšlejí. Sice platí, že březost je fyziologický (normální) stav a že by se péče o březí fenu neměla přehánět. Otázkou je, do jaké míry je vhodné brát březí fenku na výstavy a zkoušky. Předpisy to sice v první polovině březosti umožňují, ale rozumné to není. Jako kritický se uvádí zvláště cca šestnáctý den po krytí. To je čas, kdy se oplozené vajíčko „usazuje“ do děložní sliznice a je to proces velmi citlivý.  U celé řady fen dochází ke vstřebání plodů. Chovatelé to znají. Jdou s fenkou v polovině březosti na ultrazvuk, vidí tam štěňata, ale následně se nic nenarodí. Přisuzujeme našim psů řadu lidských vlastností. Pes je ale stále šelma a jako taková dokáže i po zabřeznutí rozhodovat o tom, zda potomstvo má být či ne. Pokud to organismus feny vyhodnotí jako rizikové, plody vstřebá. Bohužel do toho rizika přivádí někdy fenku i chovatel. Jet s nakrytou fenkou, která nesnáší jízdu autem, na dovolenou k moři a pak se divit proč nezabřezla, je typickým příkladem nesmyslného jednání.

Převádění jednotek je pro řadu lidí od školních let věcí nepříjemnou a nepochopitelnou. S jednotkami se potýkáme i při vyhodnocování hladiny progesteronu a je velmi důležité vědět, v kterých jednotkách je výsledek vyšetření uváděn. Běžně se používají dvojí jednotky a to mikrogramy/l (µg/l) a nanomoly/l (nmol/l) přičemž platí, že výsledné číslo v nmol/l je cca třikrát vyšší než u µg/l. Nejlépe to asi vysvětlí praktický příklad.

Pokud někdo zavolá a zeptá se, kdy má jít krýt, když mu bylo řečeno, že fenka má hladinu progesteronu 25 a neví jednotky, může se jednat o hodnotu v µg/l/l a pak už je fenka na konci období vhodného ke krytí nebo o hodnotu v nmol/l a to by naopak fenka byla v ideálním termínu. Pro laika je to složité. Proto naše laboratoř uvádí výsledky vždy v obou jednotkách a zároveň k tomu píšeme, v jaké fázi se fenka nachází a zda je potřebná kontrola nebo rovnou určujeme termín krytí. 

Pokud budeme hovořit v µg/l, je uváděna fertilní perioda, tedy období vhodné ke krytí v rozmezí 6 -17,5 µg/l. Praktická zkušenost učí, že zabřeznou fenky i na o něco vyšší hodnotě. Uvedená čísla platí pro velká i malá plemena a pro mladé i starší fenky. Rozdíl je v tom, kdy fena uvedených hodnot dosáhne. U malých plemen bývá často nevýrazná nebo úplně vynechaná fáze barvení a proto jsou ke krytí zdánlivě dříve. Není to tedy o hodnotě progesteronu ale o čase, kdy se na ni fenka dostane.

Osobně si myslím, že stanovení hladiny progesteronu je v rámci možností nejpřesnější. Od osmdesátých let minulého století jsme v naší laboratoři dělali výše zmíněné cytologické vyšetření. O dalších běžně dostupných metodách nevím.

To je problém, o kterém se v poslední době hodně hovoří a celá řada zvláště zahraničních majitelů krycích psů bez doloženého vyšetření fenku nenakryje. Určité problémy může způsobit např. bakteriální infekce. Nejedná se snad ani o nebezpečí pro psa nebo o to, že fenka onemocnění zánětem dělohy nebo pochvy, spíše to může ovlivnit samotné zabřeznutí. Doporučuje se udělat bakteriologické vyšetření výtěru z děložního krčku na začátku barvení. V tomto období se krček otevírá a dostaneme se až k sekretu z dělohy. Dělat tento typ vyšetření v době, kdy je fenka v klidovém stavu, nemá velký význam. Důležité je, aby se dělal výtěr opravdu až z oblasti děložního krčku. Vytření přezky není vzhledem ke kontaminaci příliš vypovídající. Udělat lze i genetické vyšetření. Pokud se týká psů, názory se hodně různí. Někdo si myslí, že pes může být nakažený a přenášet infekci z fenky na fenku, jiní naopak zastávají názor, že v předkožce psa je tak silná bariéra zabraňující infekcím, že k problémům dojít nemůže. Velmi diskutovaná je herpes viróza. Ta by se pohlavním stykem opravdu mohla přenést a v jejím případě je třeba dělat genetické vyšetření.

Bakteriologické vyšetření před krytím děláme v naší laboratoři celkem běžně a dost často tím vyřešíme nezabřezávání fenky. Vyšetření děláme i u psů.

I ve zdravé pochvě je nějaká mikroflóra. Pokud ale zachytíme patogenní bakterie, uděláme citlivost na antibiotika a fenka se ještě před krytím většinou stihne přeléčit. Vyplývá z toho ale, že je třeba na vyšetření přijít hned, jak chovatel vidí první příznaky barvení.

Vstupenky ZDE

Největším nebezpečím z pohledu parazitů jsou pro štěňata stále škrkavky. Jejich vývoj je složitý a asi by to stálo za samostatný článek. Rozumné je fenku v polovině březosti odčervit, ještě rozumnější je udělat koprologické vyšetření, které řekne, zda se fena odčervovat musí a pokud ano, tak proti čemu a tedy i jaký preparát použít. I u v březosti odčervené nebo vyšetřené feny by se ale štěňata odčervovat měla.

Pokud se týká herpesvirózy, i v jejím případě se názory různí. Osobně si myslím, že očkovat proti herepsviróze by se mělo v případech, kdy je prokázáno, že přechozí štěňata na toto onemocnění uhynula. Velmi doporučuji chovatelům, aby, pokud jim vrh hyne, nechali štěňata pitvat a opravdu stanovit důvod, proč k tomu došlo.

Asi zájemce zklamu, ale zatím ultrazvuk nemáme. Přesnost vyšetření závisí na kvalitě přístroje a zkušenostech toho, kdo vyšetření provádí. Myslím si, že vyšetření je přesné, nikoliv ale na sto procent. Problémem může být i výše zmíněné vstřebávání plodů.

RTG vyšetření by se mělo dělat v odůvodněných případech. Jako určení březosti je trochu sporné. Ono přece jen chvíli trvá, než se utvoří u štěňat kostra, kterou je schopen rentgen zajistit. Většinou se tento typ vyšetření doporučuje v případě problémů na konci březosti. Chovatel by se měl řídit doporučením veterináře. Že by vyšetření nějak štěňata ohrožovalo, si nemyslím.

Poprosím touto formou chovatele, aby kryli jen zdravé fenky. Názor, že březost a odchov štěňat fenu zbaví zdravotních problémů, není úplně korektní. Poprosila bych chovatele, aby kryli mladé fenky. Sedmiletá prvorodička není tím nejlepším řešením. Poprosila bych chovatele, aby v sobě našli sílu k rozhodnutí, že se určitá fenka pro chov nehodí a aby si řekli, že jeden císařský řez je smůla, dva už jsou důvodem k přemýšlení nad tím, zda je fenka vhodná pro chov. Poprosila bych majitele fen a psů, aby moc nezasahovali do fyziologických potřeb svých čtyřnohých společníků. Celou řadu věcí vnímají jinak než my lidé a to bychom měli respektovat.

Děkuji vám za velice přínosný rozhovor.

Foto: archiv LABVETu, Michaela Weidnerová, Jitka Metličková, Martina Irglová

https://www.labvet.cz