Rozlišování předmětu a přechod na rozlišení osoby

Pokud jsme svého psa naučili vyhledávat a rozlišovat vlastní předměty z cizích tak se můžeme posunout na rozlišování cizích předmětů z cizích předmětů a později přejít na rozlišení osoby z předmětu.

Je dobré si uvědomit, že ne vždy náš pes správně pochopil, že tom co je v sumovacím sáčku musí správně vnímat, protože hledá pach, který dobře zná, je to vlastně aport, který vyhledává mezi jinými aporty s pachem. I tak to může vnímat a tedy se moc nemusí soustředit na pach, který mu dává páníček navětřit ze sumovacícho sáčku.

 Proto je dobré vrátit se o kousek zpátky a nechat ho hledat nosem jen ten jeden předmět a to tak, že to nastavíme, on vidí ten předmět, ale neví, kam jsme ho položili. Chvíli chodíme, ohneme se, položíme ho ale hned sebereme a to opakujeme několikrát než jej necháme ležet.  Bereme to tak, že do této chvíle si cizího pachu na předmětech nesměl všímat a teď na něm chceme, aby ho vyhledával. Mnohdy tady nastává problém a vzniká konflikt ve dvojici zejména pro vzájemné nepochopení. 

Dovolím si jednu poznámku abychom si to usnadnili. Já osobně svému psovi k lepšímu pochopení nechám napoprvé  oba předměty, které později použiju, ponosit , ale tak, že se jich nedotýkám. Zvednu je pinzetou, jeden dám do sáčku a druhý použiju někde na zemi, aby ho musel najít nosem. No pominu v tomto případě metodiku a podobné věci , ale vím, že to funguje, to pes rychleji pochopí, že si má všímat cizích totožných pachů než když jsou předměty pachově čisté. To že tam cítí svůj pach, tedy jsou mu tyto známé, mu to usnadní, tolik moje zkušenost. Tady je dobré postupovat jinak než na stopě, kde se snažíme začínat s větrem v zádech, ale naopak je dobré psa pouštět proti větru. Už jsem to zmínil, ale ve stručnosti zopakuji, abychom mohli trénovat jak máme čas, je dobré si vyrobit dostatek napachovaných předmětů. Stručně popíšu. Vezmeme několik čistých sklenic s uzávěrem dostatek bezpachových předmětů, které rozdáme na cvičáku nebo známým  a později necháme naházet do jednotlivých sklenic a během týdne můžeme trénovat a nepotřebujeme k tomu lidi. Použité předměty vyřazujeme znovu vypereme a můžeme vše opakovat, je to jen na nás. Je dobré, než přistoupíme k vyhledávání napachovaného předmětu mezi napachovanými mít jistotu, že náš pes ví, že hledá totožný pach, tedy umí sumovat a má vytvořenou dostatečnou pachovou paměť. Jinak pořád rozlišujeme mezi bezpachovými a je dobré přidat jeden s jiným pachem a pak dva zase se můžeme vrátit k bez pachovým.

Trpělivost se v tom to případě vyplatí, pes by měl pracovat se zájmem a zaujetím. Všechny postupy jak si pomoct při učení přinášení vnímání předmětu v sáčku už byly popsány v minulých částech. Jen bych si dovolil připomenout zase pozor na proudění vzduchu-může jít proti nám od nás, ale neměl by jít přes předměty, aby se pach nepřekrýval, řady nemusíme nutně mít do T, ale můžeme je mít i souběžně. Důležité je, abychom to našemu psovi nestěžovali a pokud udělá chybu, my měli jistotu, že to chyba byla. Pokud máme řady souběžně jednou, jde pes po větru a podruhé proti, když stojíme v prostředku a na každou stranu máme 5 metrů třeba. Nic není dogma, jde jen o to, aby pes šel kam mu ukážeme. Teď bych zmínil jak si poradit s označením osoby z předmětu. Než se k tématu dostanu, jsem nucen zopakovat to, co je ve zkušebním řádu, je vlastně fraška, pokud psovod ví, koho má jeho pes označit, nemusí ho učit rozlišovat, ale jen na základě skrytého pokynu tj. pohledem, řečí těla natočením hlavy a tak dále,  pes zůstane u kladeče stopy a je to vyřešené. Jsem si téměř jist, že psi, kteří to za tu krátkou dobu co ten řád platí, to až na výjimky úspěšně dělají, je to tedy o ničem. Já jsem se tím nějakou dobu živil a i osobně jsem v těchto disciplínách působil ve všech pozicích od psovoda po rozhodčího a mohu říct, že nikdo mimo hlavního rozhodčího nevěděl koho má pes označit.

Nicméně dá se postupovat jak bylo popsáno. Když už má pes zmáknuté předměty  cizí z cizích, přidáme k nim člověka. Nejdříve mohou u nich jen stát, potom je mohou přidržovat na koleni tak, aby je pes viděl a mohl prověřit po řádném označení správného. Předmět vypadne a to i tehdy, když už jsou předměty schované. Je dobré, aby jej označený pochválil jen slovně a předmět mu uvolnil a tak on jej mohl přinést pánovi jak je zvyklý. Z řady to mu pomůže to pochopit, jen na zkouškách se to udělá jak je to ve zkušebním řádu. Ještě bych zmínil přinášení ztraceného předmětu: začínáme upuštěním, pes to vidí, odvedeme kousek,  pustíme pro předmět postupně přidáme načicháním a prodlužujeme vzdálenosti. To, že pes to nevidí, pokud chceme udělat ztížení. Zase začínáme na krátkou vzdálenost, pamatujeme si vždy když něco ztížíme, snažíme se druhé ulehčit, pokud možno cestou kterou jsme disciplínu začínali.  Princip je stejný. My jsme vlastně tím, že jsme psa učili hledat předměty nosem hned na začátku, tak na půl cesty přidáme trochu a máme to. Tak ať se vám daří v této specifické disciplíně malých, bude mi ctí, pokud tyto myšlenky pomohou.

Foto: archiv redakce