S malým psem do OB3 – Cesta domů, v hlavní roli kennelka – 2. díl

Jste zvědaví, jak by ideálně mělo probíhat první setkání s novým členem vaší rodiny nebo jak je nejlepší přepravit ho do jeho nového domova? A víte, že je důležité, aby se hned od začátku naučilo také dostatečně odpočívat? I toto je námětem dalšího dílu tohoto seriálu.

Chystáte se na den „D“? Pojedete si brzy pro vysněného člena rodiny? Máte doma vše přichystané? Nezapomněli jste na něco? A co smečka?  Snesou ho? A co bude jíst? A jak to bude, až půjdete do práce? A kdy s ním vlastně můžu začít i cvičit?

…ne nebojte, vůbec nemusíte vyšilovat. Jen prostě na tyto otázky musíte mít připravené odpovědi. Den, kdy si pojedete pro své pečlivě vybrané štěně, se blíží, a vy jste plní očekávání a natěšení. Alespoň já byla.

Jedeme si pro štěně

Nastal ten den a my vyrazili přes půl republiky pro našeho Trampíčka. Doposud jsme ho na živo neviděli. I když posledních pár týdnů jsme byli s chovatelkou ve stálém kontaktu a každý týden dostali foto a video, jak roste a začíná poznávat svět. Otázky z úvodu jsem měla, dá se říct, zodpovězené. Nakoupili jsme nový pelíšek, misku, přepravní boudičku, oboječek, kšírky, vodítko a nové hračky – plyšové, pískací a přetahovací. Na ty přetahovací kladu zvlášť velký důraz. Ty totiž budou prohlubovat náš vztah a sloužit k výcviku hrou. Vybrala jsem speciální z králíka a ovečky. Jídlo jsem po dohodě s chovatelkou zatím nekupovala. Štěňata měla od odstavení na BARFu, který nafasujeme s sebou v dostatečném množství a my se pak rozhodneme, zda v tom budeme pokračovat.

Otázka práce a hlídání byla také vyřešená. Trampíka domů povezeme o víkendu, takže první dny spolu budeme nonstop. Pak si ho buď budeme střídat s manželem, nebo si ho budu brát do práce. Mám to štěstí, že můžu. A večer na tréninky bude jezdit s námi. To vše záleží ale i na tom, aby si co nejdříve zvykl na svou boudičku. Ta hraje základní roli i v přepravě domů a prvních kontaktech se zbytkem psí smečky, tedy s Lilčou.

Vyrazili jsme v plné sestavě. Já, manžel a Lilča. Šíleně natěšení, tedy alespoň lidská část. Plán seznámení byl nejdřív my lidé. Trampíka s Lilčou sblížíme pomalu. Lilča je moc milá a mazlivá fenka, ale bála jsem se její žárlivosti. A tak dostala privilegované místo připoutaná na zadním sedadle a Trampíček bude v boudičce vedle ní. Bude si tak bezpečně zvykat na jeho přítomnost už cestou a on se jí snad nebude bát.

První dojem je velmi důležitý

Dorazili jsme na místo a konečně se mohli seznámit. První dojem je pro mě důležitý. Vlastně je to i poslední možnost, kdy se můžete rozhodnout z toho vycouvat, když zjistíte, že štěně neodpovídá vašim představám pro sport a život, nebo má nějakou vadu a vy odstoupíte od podpisu kupní smlouvy. A naopak, chovatel zjistí, že nejste vhodní páníčci pro jeho odchov. To se ale nestalo. Trampík byl úplně přesný, jak jsem si ho představovala. V ohrádce byl ještě se svými dvěma sourozenci. Byl milým, veselým a kontaktním štěnětem. A trochu rváč, stejně jako jeho sourozenci. Hned jsem si ho mezi nimi poznala. Přivítal mě veselým mazlením a já věděla, že je náš. Podepsali jsme kupní smlouvu, popovídali si o krmení, jeho prozatímních zvycích a potřebách. Jak často jí a kolik, jak na péči o srst a jak dále postupovat v odčervení a očkování. Bylo to moc milé setkání. Cestou do auta se ještě stihl vyčůrat venku na travičku, prostě ideál. Přivítání s manželem, který čekal s Lilčou v autě, bylo úžasné, okamžitě si získal jeho srdce. Jen Lilča ze zadní sedačky koukla dost nedůvěřivě.

Cesta zpátky byla dlouhá

Prvních pár kilometrů cestoval v manželově náručí, aby se nebál. Jenže to on neměl vůbec v úmyslu a začal být velmi zkoumavý a tak byl z důvodu bezpečnosti při nejbližší příležitosti přemístěn do své nové boudičky vedle Lilči. S tou chtěl hned navázat kontakt přes mřížku. Chňapla po něm, štěkla a lehla si co nejdál od „tý hrozný věci“ v boudě.           

Cestou jsme několikrát stavěli na vyvenčení obou psů. Trampík v boudičce zpočátku kňoural, ale brzy přestal. Přestávky mu dělaly dobře, a tak jsme ho vzali rovnou na jeho první výlet a cestou navštívili zámek Orlík a prošli se v jeho zahradách. Zde se dostávám k zodpovězení poslední otázky, kdy začít se štěňátkem cvičit? No přeci hned! Trampík byl malý nebojsa a úplně si užíval seznamování se vším tím novým prostředím a lidmi kolem sebe. Lilinka se od něj držela v uctivé vzdálenosti a dělala, že ho nevidí.

Celá cesta domů byla z mého pohledu trenéra psů jedním velkým cvičením:

• Odchod z domova, dlouhá cesta autem
• první zkušenost s kennelkou
• Seznamování se členy nového domova
• Seznamování s novými prostředími, s fůrou různých vjemů, pachů, věcí
• Drsná Lilča a nová mezi psí komunikace
• Nový domov, hračky, povrchy

Prostě spousta věcí, které tvarují jeho sebevědomí a vnímání světa. Jako základ pro vyrovnaného sportujícího psa.

Domů jsme dorazili až večer           

Večeři dostal malý ještě cestou, a tak se posílený vrhl do průzkumu nového domova. Člověk by řekl, že po tak náročném dni toho musí mít tak malý pejsek plné zuby, padnout a spát. Ale Trampík ne. Neúnavně zkoumal ještě po deváté večer. A tak jsem zjistila hned v úvodu jeho hlavní vlastnost: „Když nemůžeš, tak přidej“. Jako když zařadíte vyšší rychlostní stupeň. Lilča už spala bezpečně uložená ve výšce na posteli a to malý zvířátko řádilo jak papírový čert. Aha, on neumí odpočívat! A tady nastoupila zase naše kamarádka kennelka. Ta přepravní zůstala v autě. Doma máme větší klec. Uložila jsem ho do ní, aby nemohl lítat po bytě. Chvilku protestoval, ale po pár minutách ztichl a usnul jako dřevo. Otevřela jsem mu dvířka, aby mohl kdykoliv odejít až se vzbudí, ale spal jako špalek až do sedmi do rána.      

Štěně musí umět odpočívat!          

Jeho prvním velkým cvičením se tak stala kennelka, bouda, klec. Pro sportujícího psa není kennelka jen bezpečným místem pro přepravu, nebo ochranou před ostatními a ostatních před ním, ale hlavně ho učí odpočívat. Tráví v ní spoustu času na trénincích a závodech a musí se v ní umět uvolnit a odpočinout si. Pro mě je to základ a zároveň velká výzva. Navíc je to i místo, na kterém můžu v budoucnu jednoduše vysvětlit dlouhodobé odložení.

Takže se těšte! Příště si začneme hrát. A tady je malá ochutnávka:

Michaela Houserová

https://hardworking-yorkies.webnode.cz/

https://www.facebook.com/Obedience-yorkie-team-Misa-Houserova-447646482465505/

https://obedience-misa-houserova.dogres.cz

Foto: archiv Michaely Houserové