S malým psem do OB3 – první dny a výcvik – 3. díl

Souhlasíte s tím, že ani kuře zadarmo nehrabe? A tím spíš pes! A výjimkou není ani správná motivace a vhodná volba odměn u obedience. První krůčky a také jak na to si probereme v dalším dílu našeho nového seriálu. Je to výborný základ, který se vám může hodit i u jiných sportů!

S výcvikem jsme začali hned cestou domů. Pro mě je výcvik, výchova a hra jedním a tím samým. Samo seznamování s prostředím a novými věcmi je výcvik. A mým úkolem je zajistit, aby byl průzkum pro štěně bezpečný a proto musím ohlídat prostředí doma i venku tak, aby ho zkušenosti, které získá, tvarovaly správným směrem. Správný směr pro mě je sebevědomé a nebojácné štěně, které má mě jako středobod vesmíru.

Je to výzva, mít ADHD psa!

Hlídat prostředí doma v podstatě znamená odstranit z dosahu štěněte všechny věci, které by mohlo zničit nebo se o ně zranit. Hlídat prostředí venku znamená nenechat ho sežrat a čuchat nic co nemá, nenechat z počátku se k němu přibližovat cizí psy (není plně očkovaný) a být včas ve střehu, aby on neutekl za nimi. Co se týče psí komunikace má zatím doma jen svou novou „kamarádku“ Lilču, se kterou se učí vzájemně komunikovat. Do toho se jim snažím nemluvit, Lilča ho většinou zvládá oštěknout sama nebo zvolí únikovku do výšky na gauč. Pokud začne být Trampík nezvladatelný, a znenadání přidá na intenzitě kousání a lítá po bytě z místnosti do místnosti, poznám, že je unavený a uložím ho do klece. Pomalu, ale jistě funguje. Po pár minutách se uklidní nebo usne. V tomhle je úplně jiný, než naši dosavadní psi. Je to výzva, mít ADHD psa.

Začínáme s výcvikem          

Venčíme pravidelně, cca každé dvě až tři hodiny. Krmíme dvakrát denně mletým masíčkem. Krom těchto provozních věcí začínáme pravidelně učit věci pro základní výcvik:

• Pozornost a přivolání
• Jídlo – podávání odměn
• Hra – přetahování s psovodem

Přivolání

Venku chodí zatím na volno, protože ještě neuteče. Postavím ho do travičky, nechám ho vyvenčit a pak hned začínám s „výcvikem“. Učím ho, že nejlépe je u mě a je dobré si mě hlídat. Pro následování jsem do začátku zvolila gesto, kdy hýbám prsty ruky nízko u země, aby je dobře viděl a následoval. Za každý pokus následování mu dám za odměnu kousek piškotku nebo paštiky z tuby a mile ho povzbuzuji. Paštiku jsem přidala, když jsem zjistila, že kousat odměnu je něco, co by ho ani ve snu nenapadlo a nechtěl pevné kousky. Samozřejmě brzy pochopil i to, ale proč mu nutit něco, co on jako odměnu nepovažoval. U odměňování se snažím nelákat jídlem, ale tím gestem. Důležité ale je, aby odměna přišla z ruky, kterou lákám, a tak si jí tam musím tou druhou rukou podat. K lákání rukou brzy přidám zvuk (u nás třeba takové to tctctc pomlaskávání). Když pochopí, že pokud ke mně přijde, dostane dobrotu, tak to označím slovem. Dobrota u mě (ode mě) = NANA. Zpočátku použiji povel NANA jen, když je jisté, že už ke mně míří. Později je to jeho první přivolávací povel. V podstatě z pohledu psa tento povel neznamená „přijď ke mně“, ale „poběž si pro odměnu z ruky“. A už navždy to bude signál pro odměnu u mě.

Správné odměňování je důležité

V obedience vůbec budete mít pro odměny spoustu slov. Odměňování je to, co vám pomáhá tvarovat, směrovat a prostě cvičit vašeho psa. To kdy a jak odměňujete, je základem výcviku. A proto své štěně učím hned ze začátku to, jak a kde bude odměňované. A jak která odměna vypadá.

Pamlsek je pamlsek

Co se týče jídla, bude mít povel na odměnu u mě, odměnu před ním na zemi/v misce a odměnu za ním na zemi/v misce. Sníst jídlo ze země na povel (za odměnu) není u malého pejska tak samozřejmé, jak by se zdálo. Zpočátku mu jídlo na zemi musíte ukázat. Hodím tedy viditelně dobrotu na zem a řeknu: „VEM SI“. A to je v podstatě můj druhý povel pro odměnu. Tu na zemi před ním.

Hra je také skvělou motivací!

To samé platí pro odměňování hračkou. Musím si vybudovat tři základní druhy odměny a přidat k nim povely. Odměňování hrou s hračkou je v podstatě přetahování se o ní. No a já potřebuji pojmenovat odměnu u mě = přetahování se mnou, dále přines mi hračku, co leží před tebou, a přines mi hračku, co leží za tebou. Tu první buduji zase hned od příchodu domů, a to tak, že se s pejskem o hračku přetahuji. U toho říkám „DRŽÍ, DRŽÍ“. To pak bude povel pro hru se mnou = odměnu u mě. Přetahovacích hraček je na trhu spousta. Od balónků na provázku, přes flísové copy a mopy, až po spešl ovčí nebo králičí kůže na držadlech s amortizérem. První hra se tedy jmenuje „Drží“ a stěně by ji mělo často vyhrát! To znamená, že nekončí odebráním „pusť“, ale hračku pouštím já, a pak se se psem společně raduji, že vyhrál.

Hru na „Drží“ hraju všude. Doma i venku. Hraček mám u sebe víc. Položím je na zem a na střídačku řádím každou chvíli s jinou s povelem „DRŽÍ, DRŽÍ“. Pejsek by se měl věnovat vždy té, co se s ní řádí. Pokud jsou pro něj některé hračky lepší a jiné horší, tak začnu tím, že mám dvě stejné a řádím s nimi. To je pro jednoho dost, a pár dní vám to vydrží, než hraní pěkně zvládáte.

Příště se posuneme zase o level výš.

Michaela Houserová

https://hardworking-yorkies.webnode.cz/

https://www.facebook.com/Obedience-yorkie-team-Misa-Houserova-447646482465505/

https://obedience-misa-houserova.dogres.cz

Foto: archiv Michaely Houserové