Saarloos je více přítelem než jen „obyčejným“ psem!

Věděli byste, které plemeno vzniklo křížením evropské vlčice a německého ovčáka? Pokud tipujete saarloosova vlčáka, pak je to správně! Co vše však má společného s vlkem a co se psem? A jaký vůbec je? Pokud vás to více zajímá nebo zvažujete jeho pořízení, pak by vám tento rozhovor mohl pomoci v rozhodování…

O křížení vlka a psa toho už bylo napsáno mnoho. I my jsme v časopise probírali křížení karpatské vlčice a německého ovčáka, ze kterého vzniklo plemeno československý vlčák. Málokdo ale ví, že obdobné křížení proběhlo také ve třicátých letech v Holandsku. Rozdíl byl jen ve výběru jiného typu vlka, tedy evropské vlčice a německého ovčáka. Jací jsou tito psi a co vše by vám mělo být o plemeni známo, se již dozvíte z našeho povídání s chovatelkou Věrou Steiger.

Vždy jsem měla ráda přírodu a vše co bylo „původní“ mě fascinovalo. Vlk – je úžasným zvířetem a má můj obdiv už i proto, že dokázal přežít navzdory tomu, že se jej po staletí lidská rasa snažila vymýtit. Mít v zajetí ale vlka mi nikdy nepřipadalo rozumné. Když jsem se dozvěděla o tomto plemeni, začala jsem následovně si zjišťovat další informace – a čím více jsem jich o saarloosovi měla, tím více jsem věděla, že je to to pravé pro mě...

Při pořízení první saarloosky jsem jen vzdáleně uvažovala, zda bych si troufla na to stát se i chovatelkou. Jak jsem ale pak plemeno poznávala osobně – tak jsem se tak zamilovala, že nebylo cesty zpět. Stát se chovatelem bylo následně pro mě tak přirozené jako zjištění, že i toto plemeno prostě patří k mé osobě. Jsem svým způsobem stejná jako ono (povahou). Každý začátek (u čehokoli) není jednoduchý. Je to dáno i tím, že vám chybí hlavně ta osobní zkušenost.

Saarloos je smečkovým psem. Je rád, když je součástí smečky a svým způsobem je jedno, jestli ta smečka je „psí“ nebo „lidská“. On prostě potřebuje být její součástí a mít nějaká pravidla. Určitě začátky se smečkou jsou náročnější, ale později zjistíte, že vám další jedinci hodně s výchovou pomáhají. Ať už to jsou štěňátka, která odejdou do nových domovů nebo psi, kteří zůstanou. V naší smečce je aktuálně devět saarloosích jedinců – od nejmladších dvou a půlletých sourozenců až po nejstarší desetiletou fenku. Ne u všech našich saarloosů bylo dáno, že s námi budou bydlet. Někteří zájemci o štěně plemeno nezvládnou, a tak se stalo, že v naší smečce máme „neplánovaně“ dva kluky (Fantom a Night Hunter). Ani jeden nemohl být vzhledem ke špatnému přístupu svého původního majitele dán do adopce – ani jeden by toto psychicky nezvládl. Proto vždy padlo rozhodnutí, že s námi zůstanou. 

Mám štěstí, že máme nejen veliký pozemek kolem domu, ale mám i moc šikovného muže. Naši psi žijí venku. V noci má každý svůj kotec s výběhem, kde v klidu jí a odpočívají. Přes den (když jsme v práci – kterou oba máme doma) mají pro sebe celou naši zahradu. Už jsme zjistili, že u nás saarloos a k tomu nějaká okrasná zahrada nejdou dohromady. Náš pozemek občas více připomíná měsíční krajinu, ale s tím většina majitelů počítá. Saarloos má rád aktivní pohyb, ale také rád lenoší. Občas dodávám, že se rád přizpůsobí svému majiteli. 

Z mého pohledu se na toto dívám očima, které vidí v tomto plemeni opravdu hodně z vlka. A tak je za mě přirozené k nim i tak přistupovat. Rádi s nimi chodíme do přírody, ale vybíráme místa, kam nechodí mnoho lidí a využíváme s nimi volnost pohybu. Péče o srst není náročná, cca dvakrát ročně je jen potřeba pejska vyčesat (nebo alespoň u nás línají dvakrát za rok), krmíme masem (BARF). Ale pokud se na barfování majitelé necítí, je určitě lepší než špatně barfovat raději krmit kvalitními granulemi. Nutno ještě podoktnout, že přichází nová móda „vegetariánských“ nebo dokonce i „veganských“ granulí. Majitel by si však měl uvědomit, že pes je masožravec a k tomu i přizpůsobit stravu. 

Na tohle se mi strašně špatně odpovídá. Kdybych měla čerpat z dat svého chovu, tak bych řekla, že fenka může mít jedno až jedenáct štěňat, což je dost široký pojem. Jsou fenky, které mají málopočetné vrhy a jsou fenky, které mívají ve vrzích štěňat více (osm a více). Ale nelze se spoléhat jen na to. Počet štěňat je také ovlivněný dobou připuštění.

Naše školka – to je samostatný krytý prostor, kde se štěňatům věnujeme nejen výchovně, ale i formou her. Sem nemají přístup kromě mámy štěňat další dospělí psi z naší smečky. Školka plní účel jak výchovný, tak i zábavný a socializační. Ovšem některé „školní“ aktivity jsme již přesunuli do naší psí chatky (porodnice), kam za nimi chodí cizí návštěvy na mazlení nebo za nimi přijíždějí jejich noví majitelé. Také díky MP3 můžeme štěňátka učit zvukům, se kterými se v životě mohou setkat a alespoň je nepřekvapí a nevyděsí (hrom, zvuky různých hospodářských zvířat, letadlo, troubení, sirény, klakson, hluk lidí (nádraží, restaurace), ale i příjemnější, jako jsou déšť, vodopád apod.

V naší CHS se dosud narodilo 138 jedinců. Pyšná jsem na každého z nich, protože se stali právoplatnými členy smečky, ve které bydlí a vše zvládají. Ono totiž není důležité, kolik titulů nebo zkoušek pes má. Pro mě je nejdůležitější kvalita jeho života. To, že vyrůstá v prostředí, které miluje a které miluje jeho. Pokud je šťastné „moje“ štěně, jsem jako chovatel šťastná i já.

Co se týká barev – máme je rozdělené pouze do tří skupin.

1. Vlkošedá (od světle vlkošedé po tmavě vlkošedou)
2. Lesní hnědá (od světlé po tmavě hnědou)
3. Bílá (ta se již nerodí), poslední jedinec bílé barvy se narodil v roce 2003.

Ono to asi není jen o barvě. Mě je hodně blízký vzhled, který pochází z Francie. Tam byl použitý v chovu opět vlk. Možná i proto mají tito jedinci i vzhledově více výraz vlčí než psí. Třeba naše dovezená Infinity – její praděda je právě vlk. Jsou nejen více vlčí vzhledem, ale i povahou. Mít vlčí povahu znamená být více plachý a ostražitý k neznámým věcem a lidem. Možná i proto někteří lidé mají dojem, že naši psi jsou plašší než ostatní. Ne každý si to dokázal spojit právě s rodokmenem konkrétního jedince.

Dát historii plemene do pár vět je dost složité. Za zmínku určitě stojí, že zakladatel plemene pan Saarloos, který se o nové plemeno pokoušel sám se svým přítelem, chtěl dát světu novou rasu. Nicméně být na to sám bez týmu bylo jistě moc náročné. První kříženci vlka a NO se narodili již v roce 1936. Cílem bylo vytvořit plemeno, které nebude degenerováno a bude co nejvíce původní (vlčí). Pan Saarloos měl představu hnědě zbarveného „evropského vlčáka“, jelikož byl ale odpůrcem očkování, mnoho štěňat mu uhynulo na psinku. Když pak tvůrce 13. 1. 1969 umírá, plemeno ještě stále nebylo schváleno a vypadalo to, že zanikne. Ovšem díky nadšencům pro toto plemeno a také úsilí jeho dcery Marijke Saarloos (CHS van de Killstrom – kterou po otci zdědila) se ho podařilo zachránit a dokonce 5. 6. 1975 bylo zapsáno do holandské plemenné knihy a na počest jeho zakladatele byl evropský vlčák přejmenován na Saarloosův vlčák.

V roce 2005 přivezla do ČR první jedince Monika Soukupová (CHS z Molu ES) Fenka Iris pocházející z této CHS, která se nyní zabývá chovem československých vlčáků, je babičkou naší první saarloosky.

Myslím si, že mi nepřísluší na tuto otázku odpovídat, ČSV znám pouze okrajově, ne tak jako saarloose. Za sebe mohu říci, že jsem se rozhodovala mezi těmito plemeny a dle dostupných informací mě více zaujal právě saarloos – pro svoji úžasnou přátelskou povahu, ne tak velkou náročností na výcvik a především svým přátelstvím s ostatními jedinci plemene.

Je to podobné, jako byste se mě zeptala, jaká je povaha člověka... Tak, jak je v povaze jiný člověk vedle člověka, tak je to i u saarloosů. Opět obecně bych řekla, že tento pes je věrnou kopií svého pána. Jak se saarloos učí z chování v psí smečce, tak je to i u té lidské. Ne nadarmo se totiž říká, že pokud se ti něco nelíbí na svém pejskovi, podívej se kritickým okem na sebe do zrcadla. Asi mnoho lidí bylo překvapeno, že určité vlastnosti, které jim na jejich chlupatém miláčkovi vadí, vlastně mají i oni sami. Pokud si saarloose pořídí cholerik, bude mít cholerického psa. Pokud budete celý život nabroušení, bude věčně nespokojený i váš pes. Pokud jste absolutním pohodářem, budou lidé nadšení z vašeho pejska….

Ale obecně vzato je saarloos  přátelský, v jistém směru ale opatrný, bojácnější k neznámým věcem (a i lidem). V prostředí jemu známém je veselý a často i tvrdohlavý. V cizím prostředí je opatrný i bojácný. Jak jsem již říkala, miluje svoji smečku, takže v rodině funguje. Své pány miluje a zbožňuje děti. Je to více přítel než jen „obyčejný“ pes.

Většina lidí, co má dnes saarloose, byla kdysi začátečníky. Někdy si říkám, že je snad i lepší nemít zkušenost s jiným (hlavně pracovním) plemenem, protože pokud budete od něho očekávat to, co jste považovali za standard třeba u německého ovčáka, budete zklamaní. Saarloos plní příkazy, ale jen když má na to náladu… bývá dost často tvrdohlavý a tato vlastnost by mohla některým lidem vadit. Pokud si někdo chce pořídit psa hlavně k výcviku, doporučovala bych se poohlédnout po jiném plemeni.

Saarloos potřebuje ke svému životu milujícího majitele ochotného nelpět na hmotných statcích a krásné zahradě. Za to mu nabídne tu největší lásku, se kterou jsem se já u psů setkala. Nikdo vás nebude milovat víc jak právě saarloos. Saarloos se hodí jak pro aktivní lidi, tak i méně aktivní. Důležité je pro něj trávit čas se svým pánem. Začátečníkům bych doporučovala opravdu udržovat kontakt se svým chovatelem. Protože on zná plemeno lépe a dokáže vám poradit s věcmi, které pro vás budou velkou neznámou. A pokud se chovatel s tímto sám nesetkal, tak zná určitě někoho, kdo podobnou věc již řešil. Opravdu by se měl majitel štěněte radit s chovatelem hned, když vidí nějakou věc, která potřebuje řešení. A neodkládat to na „někdy“, protože za „měsíc, rok“ už může být na nápravu pozdě – případně to bude dlouhá cesta. Když se i se zdánlivou nedůležitou maličkostí svěříte chovateli, můžete být jeho radou překvapeni a může vám ušetřit spoustu nervů…

Linie Skog – někteří chovatelé nechtěli mít s touto linií v rodokmenu nic společného (hlavně když to bylo evidentní – blízká příbuznost). Skog byl potomkem vlka, ale v PP byl bohužel zapsán nepravdivý údaj (rodič). Kdyby zůstalo pole prázdné tak, jak se to normálně u chovu dělá, když se tam přimíchává „cizí“ krev – takže možná spíš než samotný vlk byla pro chovatele problémem ta nepravdivost v rodokmenu…. Za sebe bych řekla, že to chovu přidalo, nová krev u málopočetného plemene byla důležitá. Na co ale chovatelé nebyli připraveni, byl s tímto i návrat vlčí povahy (bojácnost). Ale myslím, že to byla malá daň za čerstvou krev s nezatíženou genetikou.   

V ČR toto plemeno zastřešuje KCHMPP (Klub chovatelů málopočetných plemen). U Saarloosova vlčáka jsou podmínky k chovu následující:

• Jedna klubová výstava s výsledkem výborný (V) nebo VD (velmi dobrý) v jakékoli třídě kromě dorostu a mladých – nejdříve od 15 měsíců věku
• Bonitace s výsledkem chovný – nejdříve od 15 měsíců věku
• Rentgeny (DKK, DLK (do výsledku 2/2 (C) včetně a nepovinné OCD) – nejdříve však v 15 měsících
• Profil DNA od akreditované laboratoře
• Testy DWARF a DM, pokud jej nemají oba rodiče (pouze negativní)
• Vyšetření DOV (dědičné oční vady) s výsledkem prostý – platí 2 roky
• Pes je do chovu zařazen od 18 měsíců neomezeně, fena od 18 měsíců do 8 let

Tak jako každému plemeni – zodpovědné a úžasné majitele.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Věry Steiger

https://www.saarloosuvvlcak.cz/