Saluki patří k nejvytrvalejším plemenům chrtů!

Také vás při pohledu na nádhernou a elegantní saluki napadne, jak úžasně se asi musí vyjímat ve výstavním kruhu? To jistě ano, nicméně právě toto plemeno se může skvěle uplatnit nejen na přehlídce krásy, ale rovněž při coursingu. A my si o tom nyní společně něco povíme…

Martinu Ryslerovou saluki kdysi upoutala na obrázku v kynologické knížce a už tehdy se do ní beznadějně zamilovala. Ovšem na svého prvního psa tohoto plemene si musela počkat řadu dalších let. Ale vyplatilo se. Nadšeně o něm totiž říká, že je tím nejlepším parťákem pro život a také na coursingovou dráhu. I když si sama velmi dobře uvědomuje, že nad všechny sportovní a výstavní tituly je zdraví jejího čtyřnohého parťáka. A i pro to se snaží dělat maximum.

Martino, vím, že saluki bylo po řadu let vaším vysněným plemenem a žádné jiné jste nikdy nechtěla. Čím vás tak uchvátilo?

Plemeno saluki jsem viděla úplně poprvé někdy v patnácti letech v knížce o psech. Okamžitě mě zaujalo svojí elegancí a krásou. I z fotky na mě dýchla krása spojená s dravostí a ona těžko popsatelná aura vznešenosti a tajemna, která saluki obklopuje. Pamatuji si, že jsem poté viděla v televizi rozhovor s paní Věrou Sosnovou, které jsem se posléze odhodlala napsat a požádat ji, aby mi o saluki něco řekla blíže. Odpovědí mi byl krásný e-mail a já jsem věděla, že saluki je plemenem, které jednou chci mít.

V současné době vlastníte jedno pejska. Mohla byste nás s ním blíže seznámit?

Vždycky říkám, že na svého vysněného psa jsem čekala dlouhých patnáct let a že jsem si nemohla vybrat lépe. Už sedmým rokem mi dělá společnost pejsek z chovatelské stanice Petry Pudové Al Zahra – Futun Al Zahra, kterému říkám Falco. Shodou okolností je paní Sosnová majitelkou tatínka mého pejska. Falco je věčně veselý a hravý pejsek barvy černá se znaky. Miluje dlouhé procházky a aportování balonků. Procestovali jsme spolu vlakem velký kus České republiky. Je to ten nejlepší parťák pro život.

Vybírala jste si ho již s ambicemi do sportu nebo to všechno přišlo až časem?

Při pořizování Falca jsem věděla, že existuje sport zvaný coursing a že jsou také psí dostihy, ambice jsem však neměla žádné. Díky tomu, že v okolí bydliště máme klub, který coursing pořádá, jsem jej alespoň chtěla vyzkoušet. Po prvním tréninku a Falcově neskutečném nadšení jsem však věděla, že se naše kroky vydají tímto směrem.

Věnujete se tedy společně především coursingu. Jak se vám daří?

O coursingu se občas říká, že je jako krasobruslení, vše závisí pouze na subjektivním pohledu rozhodčích (při běhu se posuzuje pět kritérií – obratnost, rychlost, vytrvalost, úsilí a pronásledování). Proto by člověk měl i na závody jezdit s tím, si den chce hlavně užít, na což se občas zapomíná. Falco má za sebou pár úspěchů – je trojnásobným Mistrem ČR v coursingu, mezinárodním Mistrem Slovenska, trojnásobným Mistrem Moravy a dvojnásobným Mistrem Čech. Je vítězem pro krásu a výkon Saluki klubu a dvakrát také vyhrál titul Coursingový vítěz roku. Podařilo se mu také vyhrát V4 Cup, závod, ve kterém se pes účastní coursingů alespoň ve třech různých zemích Visegrádské čtyřky. Díky těmto úspěchům splnil podmínky pro udělení titulů Coursingový šampion a Šampion práce. Falcovi je nyní již sedm let a má tak před sebou ještě jednu celou běhací sezonu, momentálně je pro mě úspěšný každý závod, který doběhne bez zranění a šťastný.

Dá se nějak všeobecně říci, zda se tato aktivita pro plemeno saluki hodí a jestli to psy většinou baví?

Mnozí se mylně domnívají, že saluki jsou psi vhodní pouze na výstavy a jejich životním mottem je vypadat krásně. Historie saluki sahá tisíce let zpátky do minulosti, kde byli tito psi velmi ceněni pro svoje lovecké schopnosti. Používali se například pro lov gazel. V některých zemích se stále k volnému lovu používají. Dá se tedy říci, že coursing je pro saluki vhodný sport. I zde platí, že výjimky potvrzují pravidlo, a proto se i zde najdou saluki, které coursing milují a ty, pro které je to jen ztrátou času.

Jak dlouho zhruba trvá připravit takového psa na závody?

Na otázku tedy nelze odpovědět jednoduše, jelikož příprava je celoroční a dlouhodobá. Před tím, než pes vůbec může závodit, je nutnost splnit si licenci. I v dnešní době internetu plného jednoduše dostupných informací, někteří majitelé příliš spěchají. Je potřeba si uvědomit, že každý pes potřebuje nejdříve dospět jak fyzicky, tak psychicky. Všeobecně se doporučuje začít s tréninkem po roce věku psa s ohledem na jeho fyziologický vývoj. Licence na závody se u saluk dají plnit až od patnácti měsíců věku, závody může pes absolvovat od osmnácti měsíců věku a proto není důvod spěchat.

U coursingu je klíčová fixace na střapec, proto je důležité, aby pes běhal v začátcích pouze sám. Později je vhodné běhat se zkušeným sparingem. Toto je velmi důležité a přílišný spěch může být na škodu – pokud pes například nemá dobrou fixaci na střapec, napadá druhého psa nebo si chce byť jen hrát, může zkazit závod sparingovi. Proto je velmi důležité klást důraz i na psychickou vyspělost. Saluki mají velmi dobrou paměť a špatné zážitky si s sebou nesou velmi dlouho. I malý incident pro ně může znamenat dlouhou cestu zpět na coursingová pole, anebo také konec kariéry.

Důležitou složkou přípravy na závody je samozřejmě kvalitní krmivo po celou sezónu. Já osobně krmím BARFem, přidávám proto i různé kloubní doplňky. Dále je vhodný například běh, chůze, jízda na kole nebo koloběžce po různém typu povrchu – nerovnosti v lese, pole, louka, kopce atd. Pes se naučí na těchto nerovnostech pohybovat a lépe pak zvládá situace na závodech, kdy se například běží na hrbolaté kopcovité louce. Z dalších možností je vhodná hydroterapie, a to jak pro přípravu na závody, tak i pro regeneraci po závodech. Určitě také nesmíme zapomenout na coursingové tréninky. Zastávám také názor, že coursingoví psi jsou jako vrcholoví sportovci a stejně jako oni, musí po každém závodě odpočívat a zregenerovat svaly. Nesmím také zapomenout na pravidelné kardiologické vyšetření. Pro mne je toto velmi důležitou součástí sportovní přípravy. Srdce nechávám Falcovi vyšetřit každý rok před sezónou.

 Příprava psa na závody je tedy komplexní soubor několika věcí.

Máte sama nastavený nějaký tréninkový plán nebo systém práce?

Jelikož se mnou Falco chodí do práce, denně ujdeme zhruba devět kilometrů, o víkendu i jednou tolik. Společně s coursingovými tréninky je toto pro nás dostačující.

Alfou a omegou každé činnosti se čtyřnohým parťákem je jistě i vhodná motivace. Co se nejvíce osvědčilo vám?

Pro mě je osobně největší motivací radost mého psa z každého běhu. Občas si říkám, že když stojí na startu, s očima upřenýma na střapec, svaly hrajícími pod kůží, zpívají mu v krvi jeho předci lovci. Falco coursing miluje. Nemám jinak pocit, že by se pes dal ke coursingu nějak více motivovat, je to sport, který pejsek buď v sobě má, nebo ne. Jsou jistě tací, kteří trať odběhnou, aby udělali radost majiteli, ale v tom já nevidím smysl. Některým salukám však trvá trošku déle, než přijdou coursingu na chuť, proto není třeba házet hned flintu do žita a před tím, než se rozhodnete, že coursing pro vás není vhodným sportem, dejte mu i vašemu psovi šanci.

Motivací pro majitele jistě mohou být závodní úspěchy, tituly a medaile. Je to samozřejmě krásný pocit stát na bedně. Je potřeba si však uvědomit, že přijde čas, kdy by každý z nás všechny medaile a tituly vyměnil byť za ještě jednu minutu, kterou by mohl strávit se svým psem. A to si vždycky připomenu, když jsem zklamaná z výsledků.

Jak je na tom saluki obecně ve srovnání s ostatními chrty na dráze?

Obecně platí, že nejrychlejšími psy na dráze jsou greyhoundi, saluki jsou však v jejich těsném závěsu. I přes svoji velikost jsou to velmi obratní psi, kteří i ve velké rychlosti dokáží ve vteřině změnit směr. Vzhledem k tomu, že loví hlavně očima, prakticky neustále sledují střapec a díky své inteligenci dokáží velmi dobře přemýšlet o tom, kam se kořist vydá. Mají také skvělou paměť, a pokud s nimi člověk stojí u dráhy, jsou schopné si přesně zapamatovat postavený kurz. Za zmínku jistě také stojí to, že patří k nejvytrvalejším plemenům chrtů.

Měla byste chuť vyzkoušet si někdy třeba i nějakou jinou kynologickou disciplínu?

I přestože naše srdce patří coursingu, jedinou další kynolologickou disciplínou které se věnujeme, jsou výstavy.

Vy pracujete na veterině, a tak vám jistě není lhostejné zdraví a fyzická pohoda zvířete. Povězte nám tedy, proč je tak důležitá příprava psa před během a na co všechno je šikovné se zaměřit?

Stejně jako běžci, kteří se před každým maratonem důkladně protahují a zahřívají, je toto důležité i u závodního chrta. Je potřeba si uvědomit, že důkladné protažení končetin a jednoduchá masáž krku a zad a proběhnutí v rychlejším klusu, může pomoci předejít zbytečným zraněním. Tyto úkony jsou jednoduché a zvládne je každý majitel. Pes by nikdy neměl jít na start, aniž by byl opravdu i v tomto směru připravený. Častou chybou majitelů je i to, že v zimních měsících vytáhnou psa z vyhřátého auta přímo na start. Důležité je také psa po každém běhu takzvaně vychodit; dojde ke zklidnění dýchání a srdečního rytmu, a předejde se taktéž možným svalovým křečím. Po každém běhu i závodu musí samozřejmě následovat odpočinek.

Liší se nějak péče o pohybový aparát psa v závislosti na počasí nebo ročním období?

Základem je určitě kvalitní strava po celý rok. V našem mírném podnebí nemáme naštěstí kruté zimy, proto si můžeme dovolit pravidelnou aktivitu i v zimních měsících. Péče je tedy celoroční. Pro mě je zima také obdobím klidu a regenerace.

Myslíte si, že je každý majitel schopný se alespoň základní domácí „fyzio“ naučit a o svého psa se v tomto ohledu postarat?

Určitě! Každý majitel zvládne základní protažení končetin, krku i menší masáž zad a svalů.

Prozradila byste nám na závěr své plány do budoucna, a co byste popřála svému milovanému plemeni do dalších let?

Mým cílem je udržet Falca v dobré kondici i v následujících letech. Jeho zdraví a spokojenost je pro mě prioritou. Plemeni bych přála, aby se nestalo módním a aby chovatelé i majitelé stavěli zdraví svých odchovů a jedinců na první místo, a až poté případnou výstavní či sportovní slávu. Saluki jsou zde tisíce let, tak jim to svou pýchou nepokažme!

Michaela Weidnerová

Foto:               archiv Martiny Ryslerové, Markéta Sousedíková, Dáša Keberlová