Samojed je aktivní a přátelský pohodář!

Umíte si po svém boku představit ušlechtilého, aktivního a zároveň nekonfliktního psa se silnou vazbou na svoji rodinu? Pak by se vám mohl líbit samojed!

Elegantní a pohodový samojed patří mezi nejstarší psí plemena vůbec, jeho původ se totiž datuje do období až tisíc let před naším letopočtem. U nás se chová více než třicet roků a za tu dobu si získal značný počet svých příznivců, i když asi nikdy nebude patřit mezi tzv. módní plemena. Je to ideální rodinný pes, se kterým lze provozovat celou řadu nejrůznějších sportů. Je však velmi samostatný a je třeba respektovat jeho přirozenou povahu. Bonusem navíc je jeho dlouhověkost a celkové zdraví. A ten nádherný úsměv! Tak co, nezamilovali jste se už náhodou?

Kterak do Čech přišel…

První samojed, který žil v Čechách, byl dovezen z USA naší známou gymnastkou Evou Bosákovou. Byl to pes Igor, narozený 17. září 1967. Po celý svůj život byl jediným zástupcem svého plemene u nás.  A jak už to tak u této rasy bývá, po jeho smrti ho nahradil Igor II. Ovšem prvním samojedem, který byl zapsán v plemenné knize, byla fena Dája Golden Journey, narozená roku 1981 a importována rovněž z USA panem Zdeňkem Klohem. Bohužel neměl její exportní průkaz původu, a tak navzdory tehdejším předpisům jí byl vydán tzv. Z (zvláštní) registr průkazu původu. 

První štěňátka byla tedy tzv. „registři“, a to včetně potomků až do jejich třetí známé generace. Jednalo se tak o registrovaný chov. Pokus nakrýt Dáju Igorem II. se však bohužel nezdařil. Úspěšné krytí se však povedlo o něco později rakouským psem A-Malschic Nganasan a tak se první vrh samojedů v Čechách narodil v chovatelské stanici Eskimokou. Z tohoto spojení přišlo 11. 1. 1986 na svět celkem sedm štěňat. V roce 1987 se Dáje při opakovaném krytí stejným psem narodilo devět štěňat, odchováno jich ale bylo jen šest. Podle majitele Dáji pocházel pes Malschik z čistě pracovního chovu. V roce 1987 se také v chovatelské stanici Bílá Pálava narodila štěňata dceři Dáji Ašce Eskimokou, která byla kryta rakouským šampionem Dimitri v. d. Arktis Selekta, ten pocházel a také byl v majetku jedné z nejlepších a nejznámějších chovatelských stanic v Evropě.

Následovaly další chovatelské stanice Bílá Pálava, Kurýr, Vagar…
V roce 1988 k nám byl konečně z Holandska importován samojed – dospělý pes s platným plným PP, jménem Lasjkaya Lion Svenowitsj. Tento pes byl na spodní hranici výšky, ale dobrého typu, a tak se na dcery Dáji výborně hodil. V tomto roce byla ze SRN také dovezena dospělá fena anglického původu Annecy’s Legend of Spring a dvě štěňata z Francie, sestry Dora a Dyta de L’Etoile des Neiges d‘Hohr.

První vrh štěňat v řízeném kontrolovaném chovu v řádném registru byl zapsán až v roce 1989 v chovatelské stanici Jamamba paní Stanislavy Bogdanové od feny Annecy’s Legend of Spring. Tato fena byla nakryta v Rakousku holandským psem jménem Cäsar v. Dreisessel. Z důvodu nedostatku krycích psů se v této době u potomků Dáji na žádost chovatele také uskutečnila úzká příbuzenská plemenitba. V tomto roce byla dovezena další štěňata, z Holandska pes Viktor Ikon Doedinka, z Jugoslávie pes Larvik Anatina, z Kanady fena Alta Foxy Lady Severu a z Francie tři sourozenci – dva psi Eddy, Eki a fena Ekel d L‘ Etoile des Neiges d Hohr.

Další vrhy byly zapsány v CHS Alatna, Etah, Divoký západ a v jiných. Bylo importováno spousta dalších jedinců z Holandska, Jugoslávie, Kanady, Francie, SRN, Finska nebo Itálie a uskutečnilo se mnoho zahraničních krytí, např. v Rakousku, SRN a Francii.
V roce 1990 byla dovezena další štěňata, a to ze SRN pes Berg of Smiling Snow Star a z Finska pes Kuuran Rock’n’Roll. V tomto roce proběhla čtyři zahraniční krytí a všechna byla úspěšná. Sestry Dora a Dyta byly nakryty v SRN dánským šampionem Sir Jonah of Bant, fena Annecy´s Legend of Spring byla také kryta v SRN psem z Anglie Annecy´s Cool King a fena Akita Kurýr psem Cäsar v. Dreisessel.

V roce 1991 byl importován pes z Itálie Saturno del Corno Bianko. Uskutečnila se dvě zahraniční krytí, fena Annecy´s Legend of Spring byla znovu kryta psem Cäsar v. Dreisessel a fena Ekel d L‘ Etoile des Neiges d Hohr ve Francii psem Gregor v. d. Arktis Selekta. Byli ještě dovezeni tři dospělí samojedi ze SRN – feny Quinta a Sonia v. Dreisessel a pes Felix Ajamhrik (otec psa Cäsara). Obě feny byly do chovu zařazené, pes však nebyl na bonitaci předvedený.
V roce 1992 byla z Itálie importována fena Marka del Corno Bianco a uskutečnilo se jedno zahraniční opakované krytí feny Ekel psem Gregor v. d. Arktis Selekta. V roce 1992 je zapsáno na Hlavní plemenné knize ČSCH celkem tři sta šedesát samojedů v evidovaném i kontrolovaném chovu.

Ze samojeda vyzařuje síla, krása, temperament, hrdost a ušlechtilost. Má působit dojmem odolného, silného, ne však robustního psa. Samci nesmí být bezdůvodně agresivní. Feny mají mít něžný ženský výraz, nemohou být však bázlivé. Kostra samojeda je pevná, odpovídající jeho výšce a váze. Nesmí být ani příliš subtilní, ani naopak těžkopádná. Samojed si musí zachovávat především eleganci. Žádoucí je bohatá a hustá srst, někteří jedinci ji však mají příliš dlouhou, svěšenou. Srst má být hlavně odolná a nepromokavá. Důležitá je kvalita než kvantita a délka. Čistě bílá barva je všeobecně považována za nejkrásnější, i mnoho rozhodčích ji upřednostňuje. Avšak krémové barvy nebo bílá s tzv. piškotovými znaky, které nejsou tolik oblíbené, jsou potřebné a je nutné je zařazovat do chovu, aby se udržel žádoucí pigment a třpytivá srst, tzv. silver typ. Správná samojedská srst se na světle na konečcích srsti nádherně leskne.

Hlava má být široká, klínovitá, to je typické pro samojeda tzv. medvědího typu, neměla by být ale zase moc těžká. Jedinci vlčího, nebo amerického typu mívají hlavu užší a méně osrstěnou. Tito samojedi jsou velmi podobní svým předkům, které známe z dochovaných fotografií. Uši jsou silné, vztyčené, trojúhelníkovitého tvaru, se špičkou mírně zaoblenou. Jejich velikost má odpovídat vzdálenosti mezi vnějším koutkem oka a místem na boku hlavy, kde je ucho nasazené. Stop má být dobře znatelný, ale ne příliš výrazný. Nos nemá být příliš dlouhý a špičatý, ani příliš krátký. Má být široký, jeho délka-vzdálenost od týlu ke stopu a od stopu k okraji čumáku je 1:1, takže jednoduše řečeno, délka čenichu odpovídá délce mozkovny. Nosní houba je stejné barvy jako pysky a oční víčka mají mít co nejtmavší pigment. Nicméně s příchodem zimy u mnoha jedinců nosní houba bledne a stává se trvale, anebo na přechodnou dobu tzv. zimním nosem. Barva očí je žádoucí co nejtmavší, nesmí být žluté, tzv. dravčí, oko má být dobře uložené, mandlového tvaru s bílými řasami. Výraz očí je živý, něžný, přátelský. 

U samojeda je typický samojedí úsměv, který právě vytváří správný tvar a uložení oka, koutky pysků směřující nahoru k uším vytváří vychechtaný úsměv bílého chlupáče.

Ačkoliv je samojed jen jeden, avšak mnoho lidí, ať už znalců, chovatelů nebo i laiků ho rozděluje, a to podle typu. Anglický (ruský) neboli medvědí typ s velkou samojedí hlavou, širokým kratším čenichem, malými oušky, hustým osrstěním a nižším vzrůstem je nazývaný výstavním typem. Oproti tomu typ americký se zpravidla užší hlavou, větším uchem, delší čenichovou partií, kratším typem osrstění po celém těle, vyšším typem nohou se bere jako typ závodní.

Oba tyto typy však spadají do stejného měřítka standardu a je na chovatelích, jakým směrem a typem se ve svém chovu ubírají. Zvláštností u samojedů je i jejich typ srsti. Podsada je totiž dutá a toto duté vlákno se dá nádherně zpracovávat v mnoha směrech, od pletení až po modelaci postaviček samojedů.

Tak takový samojed skutečně je. Sám vždy rozhodne danou situaci a potom teprve vymyslí, co podnikne dál. Už odpradávna vše řešil sám, když hlídal sobí stáda v tundrách, naháněl zatoulané jednotlivce, chránil je před dravou zvěří a štěkotem navigoval pastevce. Většinou to bývalo několik dní, než byli nalezeni a po tu dobu se musel postarat nejen o ně, ale i sám o sebe.

Jeho povaha je velmi přátelská, a to i vůči cizím lidem, s tím je potřebné počítat. Rozhodně to není pejsek na hlídání objektů, nicméně svým štěkotem, kdy nás vítá, nevyjímaje i neznámé osoby, působí dojmem velkého hlídače. Rád si hraje, dovádí s jinými pejsky a zbožňuje procházky, miluje jakoukoliv aktivitu, při které může doprovázet a být v blízkosti svého majitele. Svého pána bere spíše jako kamaráda – přítele, považuje nás za smečku, kterou mu vytváříme, pokud žije jen jako jednotlivec v rodině. Samojed je jako člověk. Nejlépe ho proto pochopíte, pokud k němu budete přistupovat jako ke svému příteli, a ne jako ke psu, který automaticky poslechne naše příkazy. Pokud od svého psa očekáváte absolutní poslušnost, rozhodně si samojeda nekupujte. Samojed má svoji hlavu, má své nálady a svůj rozum. Je to však pes, který je opravdu velmi chytrý už od útlého věku. Pracuje na bázi pozitivního odměňování. Správnou výchovou a tréninkem u něj docílíte opravdu velmi širokých dovedností.

Vůči jiným psům nebývá agresivní. Právě naopak, dva až tři samojedi jsou spolu velmi spokojení, protože už odpradávna jsou zvyklí žít ve smečce, ať už v té psí nebo lidské. Tito psi mezi sebou komunikovali různými způsoby, ale nikdy nebyli nepřátelští. Agresivní psi byli už tenkrát vyřazováni ze smečky i z chovu a od kmene. Pracovali v týmu a kmen si nemohl dovolit mít v něm byť jen jednoho agresivního jedince. Nicméně hodně závisí na výchově a vlivu jeho nového majitele, aneb:

Toto hodně vštěpuji novým majitelům, kteří si od nás pejska kupují. Samojed a nejen on, je vždy zrcadlem či odrazem svého pána. Byl odpradávna součástí domácnosti, potřebuje kontakt s lidmi, být součástí jejich smečky, a proto se bude chtít aspoň čas od času podívat do domu, tedy v případě bydlí-li venku. S výjimkou období, kdy línají, jsou to výborní domácí psi. Neustále jsou kolem vás (v kuchyni, v ložnici, na gauči, na pohovce, na křesle, no i v koupelně a třeba i na WC). Jsou neuvěřitelně čistotní a tiší, obzvláště pokud vědí, že do domu nesmí, hlavně z podzimu, když prší a všude je bláto – nejen pak na zahradě. Také jsou velmi opatrní, nenaráží do nábytku ani věci neshazují. Vyhlédnou si „své“ oblíbené místo, kam se chodí i na několik hodin schovat či si jen odpočinout. Tím nejoblíbenějším je zpravidla to, kde se právě nacházíte vy. Společnost a kontakt s člověkem jsou pro něj velmi potřebné a to je nutné brát v úvahu už v době, kdy o pořízení štěněte uvažujete. Díky své povaze se proto velmi hodí do rodiny s dětmi. Rád si s nimi hraje a je velmi tolerantní.

Neexistuje ideální popis, ani recept jak samojeda vychovat. Každý chce mít toho svého psa vytrénovaného a poslušného, ale požadavky některých lidí na trénink a poslušnost jsou velmi různé. Tak třeba takové telefonáty: „To je asi hodně agresivní pes, když se sám jí! Tak to bude vynikající strážní pes, nebo snad bojový?“, toto už je snad dávnou historií.  V současné době, kdy máme internet, musím konstatovat, že znalost lidí a přehled o plemeni je úplně jiný než před dvaceti lety. I když najdou se i výjimky, kdy si lidé myslí, že ta roztomilá bílá kulička je asi plyšová a spouští se na klíček. Pak se noví majitelé diví, že jim štěně okusuje židle, boty, hrabe díry, roztahuje věci, sundává prádlo ze šňůry a podobné kreativní činnosti, ze kterých jim vstávají vlasy hrůzou na hlavě.

Pokud chcete být úspěšní při tréninku samojeda, musíte respektovat základní charakteristické rysy a vlastnosti plemene: Samojed je nejšťastnější v lidské blízkosti, chce být součástí domácnosti a chce vás potěšit, očekává však určitou nezávislost a volnost, je dost inteligentní na to, aby našel to nejlepší řešení, které bude jemu samému nejlépe vyhovovat, má instinkty lovecké a pastevecké, zato strážní jen minimálně. Tak pozor na sousedovy kočičky, kačenky a slepice, ale opak bývá pravdou, mnoho jich žije ve vzájemné harmonii a nemají s jinými domácími zvířátky jiného druhu vůbec žádný problém.

Pokud je seznámíte společně už od malička, aby neustále za plotem nevymýšleli, jak nejlépe se k nim dostat a poznat ty podivné tvory, nebudete s tím mít žádný problém. Anebo je raději vůbec se samojedem neseznamovat. Jak sami uvidíte, je to mix odlišných charakteristik a k tomu je ještě třeba počítat s tím, že každý jeden  pes je odlišný, rozdílný, individuální a s jinými vlastnostmi, které vás při tréninku nejednou překvapí. Samojed vykonává příkazy na bázi dobrovolnosti, chce vás potěšit, proto na něj platí metoda pozitivního odměňování třeba piškotkou, kterou miluje, rozhodně NE trestem, pokud něco udělá špatně, a ne podle vašich představ. Trénujte raději krátce a častěji než občas a dlouze.

V současné době přibývá samojedů s certifikátem pro canisterapii umožňujícím práci s mentálně, ale především tělesně postiženými lidmi. Máme také už i psí záchranáře, rovněž certifikované a umisťující se samojedí borce v agility nebo v dogdancingu.

V tahu břemene, tvz. weight pullingových závodů se obvykle zúčastňují psi všech plemen. U nás pak hlavně severská plemena, k nimž samojed patří. Tito psi mají za úkol roztáhnout vozík se zátěží a táhnout ho po dráze o délce 6 – 10 m (podle jednotlivých závodů). Vozík jede buď přímo po asfaltu, nebo po kolejnicích. Občas se setkáme i se zimním pullingem, a to pak pochopitelně pejsci táhnou saně. Na jeden pokus mají omezený časový limit od devadesáti sekund. V každém závodě pes absolvuje maximálně devět pokusů (osm pokusů a jedna možnost opravy).

Pro milovníky dlouhých tras a turistiky je tu čím dál tím více oblíbenější dogtrekking. Je to kynologický outdoorový sport, který vede účastníky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např. orientačních) schopností. Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa. Pokud přeje zima, krásný pocit má musher při jízdě na saních se spřežením samojedů, nebo při skijöringu, kdy vám postačí i jeden pejsek a vám na nohou běžky. Pokud je však taková zima jako poslední dva roky, vystačíte si s károu, tříkolkou, kolem, koloběžkou, kolečkovými bruslemi (tady opatrně, jen pro zdatné jezdce a naučené pejsky), anebo i jen s teniskami a samojedem po boku. Pro mushing neboli jízdu se psím spřežením je nutné mít tým. Je to tedy už pro lidi, kteří se tak rozhodnou, cíleně si pořizují větší smečku a své drahoušky pak učí těmto dovednostem. Nutno říct, že tito samojedi svoji úlohu a práci ve spřežení milují. Je nádherné se dívat na závodech na jejich odhodlání a nadšení, se kterým se rvou do startovního pole. 

Vyloženě nevhodný sport pro toto plemeno mne nenapadá. Možná stopování, kdy se po delším čase omrzí, ale třeba se mýlím.

Každý, kdo si domů doveze malé štěně, se ptá, jestli je vhodné ho takto malé koupat. Je určitě dobré, aby si na koupel zvykalo odmalinka a nemělo zbytečný stres a frustraci, jakmile uvidí vanu. Většina chovatelů předává do nového domova štěně čisté, vykoupané nebo dostatečně vyčesané a zbavené nečistot. I takto malé psí mimino vám zůstane čisté, pokud zrovna neproleze komínovou trubkou, či blátivým rybníkem, kdy je na místě ho vykoupat celé. Za sebe se poslední roky snažím novým majitelům předávat informaci, že koupel, a to častá, je pro samojedí srst tím nejlepším. Samojed, který bydlí v bytě, anebo žije jako jediný, má jinou kvalitu a náročnost na údržbu srsti než pes smečkový. 

Doporučuji pořízení speciálního psího fénu, který každému velmi usnadní práci se srstí. Vždy vyprávím novým majitelům, jaké to bylo před dvaceti a více lety, což se s dnešní dobou nedá vůbec srovnat. Koupat by se mělo přibližně dvakrát do měsíce, a pokud jsou lidé pečliví a mají chuť, ideální je koupat každý týden. Samojed se vám odvděčí překrásnou, bohatou a pružnou srstí. Neméně důležitá je i volba kartáčů, hřebenů a především psí kosmetiky. Té je na trhu v dnešní době už tolik, že orientovat se v ní umí fakt už asi jen profesionálové. Tu vhodnou vám vždy doporučí každý dobrý chovatel ze své vlastní zkušenosti.

Pokud máme fén, zjistíme, že i pouhým pravidelným foukáním zbavujeme srst nečistot a prachu. Je déle svěží a lépe se udržuje, ideálně dvakrát v týdnu a po procházkách. V zimním období, kdy se solí chodníky a cesty, je nutné tlapky a meziprstí nejen umývat, ale i promazávat sádlem, aby nedocházelo k popraskání polštářků a jejich vysušování. Není vhodné používání běžných krémů (byť jsou určitě dobré na vaše ruce), protože pejsci si většinou tlapky olizují a po požití takového přípravku by jim nemuselo být zrovna dobře. Jinak postačí osprchovat či umýt tlapky a bříško v nádobce s vodou, poté vysušit ručníkem či vyfénovat a pejsek je zase jako nový. Jestliže je naučíte tomuto zvyku, uvidíte sami během chvíle, že to pochopí a do vany vám bude skákat sám.

Pokud se budete chystat na výstavu, určitě však samojeda, a to i štěně bude nutné řádně vykoupat. V dnešní době již existuje mnoho kvalitních výrobků, které jsou vhodné k používání již odmalička. My jsme si oblíbili kvalitní holandskou značkovou kosmetiku Jean Peau a Plush Puppy a z českých řad třeba Bea Nature. Jsou vyráběny na zcela přírodní bázi, mají široké spektrum produktů, od šamponů, balzámů, přes kondicionéry, rozčesávače až po spreje na konečnou úpravu. Je určitě dobré, pokud koupete v zimním období, nechat pejska doma nebo v místnosti, aby mohl proschnout (platí pro případ, že je váš samojed jinak venku) minimálně do druhého dne. Rozhodnete-li se pro výstavní kariéru vašeho miláčka, doporučuji skamarádit jej s fénem hned ze začátku. Většina dobrých chovatelů štěňata seznamuje už u sebe a pro nové majitele je to pak mnohem jednodušší. Usnadníte si spoustu starostí s rozčesáváním, protože výkonnější fukary tuto práci udělají téměř za vás. Pohled na vykoupaného a vyčesaného samojeda je pak úžasný. Samozřejmě to vyžaduje určitou časovou rezervu. Při pravidelné údržbě (koupání jedenkrát týdně) toto celé trvá okolo jedné až dvou hodin.

Pokud je však samojed hlavně vaším přítelem a společníkem, je dobré profouknout či přečesat ho alespoň jednou týdně, kdy je zbavíte hrubých nečistot a předejdete možnému plstnatění srsti, hlavně za ušima a na stehnech. Na obyčejné kartáče na vlasy, kterými mu budete tahat srst, raději hned zapomeňte. Vhodné jsou hřebeny s delšími hroty, kefy a jiné hřebeny pro psy. To vám rovněž doporučí váš chovatel. Je lepší dokonale vyfoukat nebo vyčesat alespoň část srsti, než jen přeběhnout celé tělo po povrchu. Kamenem úrazu je právě podsada, kterou je potřeba vyčesat pořádně až na kůži. V období línání (u feneček pravidelně čtyři měsíce po ovulaci) právě podsada dokonale pustí a je nutné ji zcela vyčesat, a nejde to vše najednou. Nicméně ztráta srsti je tak výrazná, že se hlavně nesmíte leknout, protože, ač to nevypadá, bude jí opravdu hodně.

Česání rozhodně nepodceňujte a učte svoje štěně na hřebínek už odmalinka. Správný chovatel vám ukáže při předání štěněte nebo návštěvě, jaké hřebínky je vhodné používat a tato štěňátka by už na hřebínek měla být zvyklá. Pokud tomu tak není, bude s vámi bojovat! Nesmíte to však vzdát! Pokud jej vše naučíte jako malé, bude česání milovat a pro vás to bude o to jednodušší. Po každém česání je dobré pejska odměnit piškotkou za dobrou spolupráci a také pochválit.

Máme odolné a zdravé plemeno

Samojedi se dožívají až patnácti roků, a v průměru cca třinácti let. V poslední době můžeme pozorovat jak zvyšování péče o naše miláčky, tak naopak i to, že i oni trpí civilizačními chorobami stejně jako lidé. Nicméně samojed patří v mnoha ohledech skutečně mezi odolné a poměrně zdravé plemeno, které výrazně netrpí na různá onemocnění či choroby. Za má léta chovu se zvýšila i povinnost většího množství vyšetření. V počátcích nebylo potřebné nic, samojed prošel tzv. bonitací, a pokud odpovídal standardu, byl zařazen do chovu. Postupem let a počtem přibývajících jedinců, a tím i zdravotních nedostatků se samojed začal pravidelně vyšetřovat rentgenologicky na DKK. Do chovu se až do současnosti zařazují jedinci s maximálním stupněm postižení 2/2, nyní hodnoceno FCI stupněm C. Po DKK začali dobrovolně někteří chovatelé vyšetřovat své jedince na oční choroby. V současnosti je to už povinností. Provádí se klinické vyšetření s platností jednoho roku a z genetického hlediska můžeme u samojedů vyhotovit vyšetření na XL-PRA (onemocnění sítnice, geneticky vázaného na chromozom X). Opět se nám potvrzuje, že sledování tohoto onemocnění a pouštění zdravých jedinců do chovu nese své ovoce. Dle MVDr. Beránka je nutností a je třeba sledovat, abychom mohli pozorovat různé případné choroby, naučit se je léčit, předcházet jim a potlačit je v chovu.

Před dvěma lety se u nás v návaznosti na jediný výskyt hluchoty zavedl i povinný BAER test. Pevně doufáme, že po našem úsilí se nám podaří přesvědčit nejvyšší orgány ČMKU a tento test nám bude u samojedů jako povinný zrušen.

Chovatelé, kteří mají chuť a vyšší cíle, často u svých samojedů provádí i jiná dostupná vyšetření. Při rentgenování na DKK mnohdy volí i vyšetření DLK, OCD, luxace patelly a RTG páteře (spondylózy). To je z pohybového aparátu asi vše. V ČR je ještě nepovinné, v Americe však zcela běžné vyšetření srdce (ECHO). Klub severských psů ještě při bonitacích provádí odběr na DNA profil, který se jistě do budoucna určitě promítne jako pozitivní věc.

Plemeno samojed je v České republice zastřešováno dvěma kluby. Klubem severských psů, kde jsou kromě samojedů zastoupena ještě plemena grónský pes, aljašský malamut a sibiřský husky. A pak Samojed klubem, který vnikl později a věnuje se přímo samotnému plemeni. Oba kluby se řídí platným standardem FCI, fungují ve vzájemné symbióze, respektují se a domlouvají se na společných podmínkách pro chov a samozřejmě si uznávají uchovněné jedince.

Podmínkami pro zařazení do chovu je minimální věk osmnáct měsíců, vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů s výsledky A, B nebo C, kdy jedinci s výsledkem vyhodnocení C můžou být párovaní pouze s jedinci s výsledkem A. Dále je to vyšetření na dědičné oční vady s výsledkem DOV prostý a negativní BAER test.

Omezování chovnosti u samojedů evidujeme pouze u výšky, ale toto se týká zpravidla jednoho případu ročně. Vyřazujeme jedince s bázlivou či agresivní povahou. V ČR může být uchovněný pouze plnochrupý jedinec s normálním zubním vzorcem, ač v okolních státech tomu tak není. Bonitací každoročně projde okolo dvaceti až třiceti jedinců v součtu obou klubů. Díky mnoha zahraničním krytím se můžeme pyšnit bohatou chovnou základnou.

Počet plemeníků se pohybuje okolo padesáti a chovných fen je zhruba třicet až čtyřicet. Chovatelských stanic máme přibližně dvacet, z nichž trvale aktivních je cca deset. V ČR se v plemenné knize ČMKU každoročně eviduje okolo sto padesáti jedinců z průměrně dvaceti pěti vrhů a okolo pěti importovaných jedinců. Průměrný vrh čítá okolo šesti až sedmi štěňat. Zatím nejpočetnějším evidovaným a odchovaným vrhem je z CHS Orleansnow z roku 2019, ve kterém se ze zahraničního spojení narodilo celkem dvanáct štěňat.

České odchovy se importují a velmi kladně hodnotí i v zahraničí. Slovensko, které bylo do nedávna naší součástí, i nadále úzce spolupracuje ve všech oblastech, ať už v chovu nebo v zájmových činnostech. Sousední Polsko je v současnosti opravdu velmocí v počtu nových chovatelů, ale zároveň jsou i velmi aktivními kynology v oblasti výstav. Ze zdravotního hlediska za ČR pokulhávají v počtech zdravotních testů prováděných u chovných jedinců.

V Německu jedou již delší čas na „samostatné“ vlně. Nicméně jejich zdravotní fond i podmínky a přístup k chovu jsou velmi striktní a kritéria přísná. V tomto směru bych řekla velmi dobrá k počtu a množství množíren. V Rakousku se chov nově rozvíjí, a to i z řad českých odchovů a je stejně přísný jako v ČR. Za zemi s velmi úspěšným a kvalitním chovem můžeme považovat Dánsko. Tam se také nachází nejznámější chovatelská stanice Cabaka, která je velmi produktivní a klade důraz jak na zdraví, tak i na statiku a pohyb svých zvířat. Zaměřují se především na americké linie. A asi opravdu velmi známou a co do typu velmi úchvatnou je estonská chovatelská stanice Smiling Snowball. Elegance, síla, typ… Přesně toto naleznete u této světoznámé chovatelky. A ještě zmíním švýcarskou CHS Artic Aivik. Tato dlouholetá chovatelka a rozhodčí se věnuje nejenom chovu plemene, ale vydala i nádherně ilustrovanou pohádkovou knihu o samojedech pro děti. Rovněž vyrábí krásné siluety samojedů v celoročních motivech a také miniaturní postavičky tohoto úžasného plemene právě ze samojedí srsti.

Je jich určitě mnohem, mnohem více, v každém státě by se dala vyjmenovat alespoň jedna chovatelská stanice…

Samojed se hodí pro všechny milovníky zvířat a psů všeobecně, pro aktivní lidi, není vhodný pro workoholiky a povaleče, rovněž se nehodí pro vznětlivé povahy s horkou hlavou.  Samojed je milý psík, avšak potřebuje pevnou ruku a pravidla.

Marcela Luxová

Foto: archiv Marcely Luxové, Eva Černohubová, Aleš Holásek, Martina Trávníčková, Vladimír Kudryasev, Denisa Janebová
http://www.orleansnow.cz/