Šampionát za deště a větru

Také vás zajímají praktické stopy nebo alespoň výkony těch, kteří něco takového dokáží? Pak si jistě velmi rádi přečtete reportáž z TARTového MR stopařů z pera Josefa Růžičky, který ji mimo jiné okořenil i popsáním celkem kuriózní situace, kdy byl uznán protest soutěžící a smazaná již udělená bodová ztráta. I takové věci se prostě v praxi dějí. Přejeme příjemné čtení!

Mistrovství republiky stopařů Speciálního kynologického svazu TART pro rok 2022 se konalo první říjnový víkend v okolí autokempu Žíchovec nedaleko Prachatic. Po dvouleté covidové pauze natěšení vyznavači stopařiny však měli smůlu, neboť občasný silný déšť se střídal s nepříjemným větrem.  Ale i s tím je třeba na vrcholové soutěži počítat…

Počasí udělalo své

Neodmyslitelný akt Petra Zifčáka za koncem stopy - pochvala a hrst masových pamlsků. Za druhé místo na šampionátu si to Hektor zasloužil.

To, že se stopovalo na podmáčených polích s řepkou nebo na podmítnutém kukuřičném poli už žádná smůla nebyla, neboť to bylo v souladu se zkušebním řádem. Jak známo, psi se služebním výcvikem podle ZŘ TART musí vypracovávat stopy, kterým se říká praktické. To se na šampionátu projevilo při sobotních čtyřhodinových stopách, dlouhých 1500 kroků a položených na dvou plochách s rozličným povrchem, se dvěma pravoúhlými lomy a dvěma předměty. Výsledky byly o poznání horší než v minulých letech. Těžko však hodnotit, zda to bylo podceněním přípravy nebo přírodními podmínkami. Ovšem v případě jednoho z favoritů, Petra Zifčáka, určitě nešlo o nedostatečný trénink. Přesto získal méně bodů, než na jaký příděl byl v minulosti zvyklý. Na čtyřhodinové stopě byl ohodnocený 89 body a na dvouhodinové jen 79 body (v obou případech ze 100). „Kvůli silnému dešti jsme museli se psem překonat nečekanou překážku, když na zvlněném poli se v jakémsi lavoru hromadila tekoucí voda s bahnem, která tam smyla stopu,“ komentoval psovod neobvyklé zdržení asi dvě stovky metrů před koncem stopy. Na druhou stranu měl štěstí, že došel těsně před časovým limitem.

Rozdílné výkony

Marie Harmanová tradičně soutěžila s fenkou československého vlčáka.

Zatímco někteří soutěžící mohli být spokojení s výsledky sobotní čtyřhodinovky, na nedělní dvouhodinovce se jim už tolik nedařilo. Jako třeba jedné z favoritek, Marcele Mančalové s německým ovčákem Onyxem ze Stříbrného kamene. K sobotním 94 bodům přidala v neděli na dvouhodinovce jen 73 bodů, a to jí v součtu vystačilo „jen“ na třetí místo. Dvouhodinovku 800 kroků dlouhou, se dvěma pravoúhlými lomy a jedním ostrým a se dvěma předměty na stopě, by zvládla dobře, nebýt zaváhání na ostrém lomu. Pravda, prudký liják na poli s řepkou a ve svahu mohl být jistou komplikací, ale ovčák si nejprve vybral správný směr ostrého lomu, jenomže panička si možná myslela, že lom by mohl být na druhou stranu a tak znejistěla. To rozhodilo psa natolik, že po chvilce rozhodčí stopu ukončil a výkon ocenil patřičnou bodovou ztrátou. Za zmínku snad stojí i to, že dešťové přeháňky za silného větru se pohybovaly nad krajinou v pruzích, takže na asi dvacet kilometrů vzdáleném prostoru s dalšími stopami, bylo počasí vlídnější. A to možná přispělo k větší spokojenosti dalších soutěžících. „Co jsme si pokazily na sobotní čtyřhodinovce, to nám naopak vyšlo na dvouhodinovce,“ radovala se z přídělu 91 bodů Marie Hartmanová. Její fenka československého vlčáka Lakota Grey Střípek snů byla téměř bezchybná a jako vždy ztrácela body pomalejším postupem a častějším ověřováním správného směru. Ale to spolu s vysokým nosem patří ke způsobu práce její už několikáté generace fenek československého vlčáka.

Vítr a protest

Zaváhání na ostrém lomu stálo Marcelu Mančalovou jedno místo - skončila třetí.

K zajímavé situaci došlo při sobotní čtyřhodinovce, když soutěžící Marcele Mančalové její ovčák Onyx spolehlivě vypracoval celou stopu, ale předmět na konci neoznačil. To samozřejmě byla nemalá bodová ztráta. Soutěžící se však konec stopy zdál divný, neboť Onyx předměty nepřecházel. A tak po výroku rozhodčího chtěla zjistit, kde předmět ležel, ale ona ani kladeč stop žádný předmět (ústřižek koberce) nenašli. Po delším hledání však předmět objevili. Ležel více jak dvacet metrů stranou od konce stopy. Bylo tedy jasné, že silný poryvový vítr vcelku lehký předmět odnesl. To byl důvod, aby protest soutěžící hlavní rozhodčí uznal a anuloval bodovou ztrátu za neoznačení předmětu na konci stopy.          

Poučení

Elegantní poslušnost předvedla se svojí Belissou Jolana Novotná z Kolína.

„Poslušnost u stopařského šampionátu je jednoduchá, a přesto její úroveň byla rovněž slabší. Větší problém však vidím ve stopách. Když pominu nepříznivé počasí, tak výkony psů byly ovlivněné zjednodušováním tréninků. Stopy pro TARTové závody nelze cvičit na travičce, jak někteří praktikují. Ano, je to jednoduché a pohodlné, ale když pak pes má stopovat na náročnějším terénu, jako letos na řepkovém a podmítnutém kukuřičném poli, má problém. Málokdo si také uvědomuje, jak důležitá je fyzička psa. Dlouhá čtyřhodinová stopa je pro psa více vyčerpávající než obrany. Letos se na stopách dvakrát objevily nábojnice z kulovnic, malý kousek zahradní hadice a na konci malý kousek koberce. A právě koncový předmět dělal některým psům problém, neboť si pach ústřižku koberce nespojili s pachem na stopě. I to se musí trénovat, neboť pokud si psovodi při výcviku dávají na konec, často vlastních stop, svůj předmět, pak je pro psa jednoduché spojit si pach stopy s předmětem. Jenomže v případě tohoto šampionátu by mohl být pach kousku koberce zatížen dalšími pachy. Například z prostředí, kde kdysi koberec byl položený, pachem toho, kdo ho stříhal na kousky apod. A kladeč zase tak dlouho předmět u sebe neměl, aby jeho pach dominoval,“ vysvětlil rozhodčí Oldřich Šnytr, bývalý šéf policejního výcvikového střediska v Plzni. Podobně se vyjádřili i další rozhodčí. 

Ze závodů do praxe

Engie Josefa Mosta předvedla svůj bezvadný výkon dávno před šampionátem, když našla prchajícího zdrogovaného řidiče.

Zkušební řád TARTu je blízký zkušebním řádům ozbrojených složek, a tak se šampionátů zúčastňují i policejních psovodi, přičemž mnozí z nich měli v nedávné době nejeden ostrý zákrok, kdy se díky jejich psům podařilo dopadnout pachatele nebo objasnit trestnou činnost. Zajímavý je nedávný příběh z Vysočiny, kde účastník šampionátu, policista Josef Most se svojí fenkou Engie opravdu zabodoval. Stalo se to po pronásledování osobního automobilu se zřejmě porouchaným motorem, neboť jeho rychlost se pohybovala mezi 30 a 40 kilometry za hodinu. Když policejní hlídka chtěla vozidlo zastavit, řidič nereagoval. V jedné vesnici však z jedoucího auta vyskočili tři pasažéři.

Vítězi stopařského MR TARTu Miloslavu Čeňkovi blahopřeje územního odboru plukovník Pavel Bártík.

O jejich zadržení se postarala další motorizovaná hlídka. V tu chvíli, kolem půlnoci, se blížil k pronásledovanému vozidlu služebním autem také psovod s fenkou Engie. V jeden okamžik však pronásledované vozidlo náhle vyjelo ze silnice do pole, snad se tam chtěl řidič ztratit ve tmě i s autem. Jenomže vozidlo se zabořilo do ornice. Posádka ihned vyskočila, načež spolujezdec vyběhl na silnici, kde už ho čekali policisté, zatímco řidič se ztratil ve tmě někde v zoraném poli. A najít ho ve tmě a za nevlídného počasí bylo prací pro psa. „Nechal jsem Engie u dveří řidiče načichat jeho pach a pak už šla fenka spolehlivě po stopě. Asi po sto metrech označila krabičku s cigaretami, takže jsem se jen ujistil, že za naprosté tmy jdeme správným směrem. Po dalších sto metrech jsem v oranici spatřil obrysy ležícího člověka. Když jsem místo osvítil baterkou, hledaný už roztahoval ruce na znamení, že se psem nechce mít nic společného. Po zákonné výzvě jsem nechal fenku hlídat, provedl prohlídku a nasadil pouta mladíkovi, který byl zjevně pod vlivem nějaké drogy,“ popsal zákrok policejní psovod. Jak se později při zběžné kontrole ukázalo, nejenže byli mladí muži zfetovaní, ale navíc měli v autě kradené věci.

K tomu lze jen dodat, že právě k podobným praktickým stopám, ale i praktickým obranářským výkonům, je směrován zkušební řád TART. Je tedy také určitým odrazovým můstkem k práci psovoda i psa u ozbrojených sborů nebo bezpečnostních agentur.

Josef Růžička

Foto: Josef Růžička