Šarmantní bobtail má poutavou historii

Také rádi nahlížíte do dob dávno minulých a zajímá vás, jak to které plemeno vzniklo, či jaká zvláštnost se pojí s jeho vývojem? Tak třeba bobtail se kdysi dávno stříhal jako ovce. A jestlipak vás napadne, proč mu tehdejší majitelé nechávali kupírovat ocas? Důvody k tomu měli hned dva… Pojďme se tedy společně vrátit o více než jedno století zpět…

Již v portrétu plemene jsme si řekli, že „Bobtail je původem staré anglické plemeno, jehož dějiny sahají až do roku 1870. Byl původně využívaný jako ovčácký pes staroanglických pastýřů a honáků, jejichž hlavním zájmem byla jejich pracovní schopnost. Původní typ se výrazně odlišoval od psů, které známe v současné době, což je pozorovatelné z historických kreseb, na kterých bylo snahou vyzdvižení ovčáků, ale nesly již podobu nynějších bobtailů, staroanglických ovčáků. Díky svým vlastnostem si vybudoval nejprve doma v Anglii a pak i dál ve světě vynikající pověst. Dnes je to milý a spolehlivý společník, který miluje lidi, svoji rodinu a především děti.“

Jak to bylo s ocásky?           

Jasným předkem bobtaila, se kterým nese výraznou podobu, je jihoruský ovčák, ačkoli má mnohem těžší tělo. Podobnost s bearded kolií, která je zase lehčí v těle, je také neoddiskutovatelná. Ačkoli obě tato plemena mají ocasy, označení „bobtail“ lze přeložit ve smyslu pahýlovitý ocas. Na začátku 20. století uvádí větší množství chovatelů narození štěňat bez ocasů, což by dokazovalo, že bobtailové jsou odlišným typem plemene. V záznamech psaných slečnou E. M. Flintovou ze známé chovatelské stanice „Newcote“ je uvedeno, že několik štěňat se narodilo bezocasých. Štěňatům, která se narodila s ocásky, byly krátce po narození kupírovány. Víme, že kupírování se začalo provádět v 19. století. Podle Arthura Tilleyho, průkopníka chovu a majitele světoznámé chovatelské stanice „Shepton“, byly ke kupírování tyto dva následující důvody: především nežádoucí honitba králíků, zajíců, koček nebo zatoulané drůbeže na okrajích cest, což je přirozeným instinktem většiny psů. K tomu aby byli úspěšní v ulovení kořisti, musí být psi připraveni v každé náhlé situaci zatočit, zastavit, otáčet se…

Při těchto náročných pohybech však byli tito psi často handicapováni, pokud jim byl ocas, který byl pro ně jako kormidlo, odstraněn. Tato tendence k honění malých zvířat byla jedním z nejméně požadovaných vlastností těchto psů, kteří museli pracovat pro pastevce nebo pro honáky dobytka. Druhým důvodem pro kupírování bylo pravděpodobně to, že tito bezocasí psi byli uznáváni oficiálními úřady jako pracovní a byli tak osvobozeni od daní. Dnes se pro toto plemeno užívají názvy jak bobtail, tak i staroanglický ovčák. Kupírování ocasů u nás je ještě povoleno, ale ve většině evropských zemí je již zákonem zakázáno. Rozhodně se dnes nerodí zdravá štěňata bobtailů bezocasá!

Je libo svetřík z bobtaila?

I když byli předkové dnešního bobtaila užíváni především k pasení ovcí, jejich pracovní náplní bylo i pasení skotu a usměrňování stád při přesunech. Kromě toho museli umět vypomoci i při střežení stád. V neposlední řadě se využívala i jejich srst, která je perfektně chránila v drsných klimatických podmínkách. Jednou za rok byli bobtailové stříháni jako ovce a z jejich vlnité srsti se vyráběly oděvy. Z jednoho psa se daly získat i dva kilogramy „vlny“.

Vývoj plemene aneb Jak šel čas ve světě…

První zprávy „bez záruky“ o bobtailovi pocházejí (až) z konce 18. stolení. S moderním šlechtěním se začalo v 80. letech 19. století. Dějiny bobtaila jako čistokrevného plemene začínají kolem roku 1870. První pes byl vystavován v roce 1865 v Islingtonu v Anglii. Vlastní třída pak byla otevřena v roce 1873 na výstavě v Birminghamu. Byli sem přihlášeni tři nekvalitní psi, protože se chovu bobtailů cíleně nikdo příliš nevěnoval. První záznamy chovu v knize pochází z roku 1875, jen dva roky po založení anglického Kennel Clubu. První známá fena těchto začátků byla Ch. Fairweather, narozena 8. 5. 1898, vyhrála řadu ocenění a její tělo bylo uchováno a je vystaveno v přírodním historickém muzeu v Ringu, Hertfordshire. A. Tilleymu se podařilo zakoupit předka této feny, ale bohužel se mu nepodařilo vyprodukovat žádný výjimečný nový chov.

I přes určitou zanedbanost plemene vykazovali tehdejší psi stále původní přírodní typ, na jehož základě byl stanoven první pokus o standard. Psal se rok 1877 a English Kennel Club zaregistroval první dva psy pod názvem Sheepdog, short-tailed English. Oba se jmenovali shodně – Bob. Prvními moderními chovateli se stali Freeman Lloyd, Henry Arthur Tilley a Dr. Eward Keer. Najít vhodné a impozantní psy bylo těžkým úkolem, protože farmáři chovali psy podle výkonu, nikoliv podle zevnějšku, a navíc preferovali psy drobnější, kteří mají menší spotřebu krmení. Nakonec se pár vhodných jedinců našlo v Devonshiru. První skutečný standard byl vypracován roku 1885 rozhodčím exteriéru F. Lloydem, o pár let později ho přepracoval A. Tilley.

Původní anglické pojetí podporovalo kravské postavení pánevních končetin, kdežto dnešní bobtailové by měli mít dobře zaúhlená kolena, dlouhé bérce a dokonale rovná hlezna. Kromě exteriérových požadavků se upevňovaly i povahové vlastnosti psů. V roce 1888 byl založený první anglický klub bobtailů, v roce 1890 plemeno uznal Kennel Club. Na liverpoolské výstavě v roce 1894 už byly třídy bobtailů velmi dobře obsazeny. Jedním ze známých chovných psů na začátku čistokrevného chovu byl pes „Sir Cavendish“, narozený 29. května 1887. Měl mimořádnou výšku 59 cm a vážil 47 kg. Rozhodující čistotu dali chovu psi „Watch Boy“ a jeho syn „Young Watch“, později „Stilish Boy“, „Shepton Hero“ a „Brentwood Hero“. Jejich jména najdeme vždy v průkazech původu předků pozdějších šampionů.

Chov moderních bobtailů je úzce spjat s Florence Tilley, která převzala chovatelskou stanici po svém otci. Na přelomu století se její psi dostali do Ameriky, kde byl díky nim vybudován tamní chov bobtailů a kde v roce 1905 vznikl Old English Sheepdog Club of America. Popularita bobtailů v Americe umožnila plemenu přežití obou evropských světových válek. Protože vázl import nových psů z Evropy, návrat bobtailů na výsluní byl pomalý a dovoz se v podstatě obrátil opačným směrem. Až v 60. a 70. letech se situace výrazně zlepšila. I dnes je z hlediska oživení krevní linie spolupráce evropských chovatelů s AKC velmi úzká.

Historie českého chovu podrobněji          

Již víme, že do Československa byl první bobtail dovezený na konci roku 1964, a to paní Jiřinou Řapkovou, která se stala také první hlavní poradkyní chovu u nás.

Přikládáme tedy pro zajímavost její zprávu z  „Oznamovatele“ Klubu chovatelů bobtailů z roku 1989:

„První dovezenou fenou byla Girl v. d. Lössnitzperle. Za rok po ní byl přivezený pes Jan v. d. Lössnitzperle. Fena Girl byla poprvé nakryta v NDR a vrhla dvě fenky – Asu a Antri. Podruhé byla kryta západoněmeckým psem Sennem v. Charlottenhof. Z tohoto vrhu bylo osm štěňat, v našem chovu působily tři feny – Babi, Bonny a Barbela. Za partnera měly psa Gana v. d. Lössnitzperle. V roce 1973 byl dovezený pes Farmarens Apollo z výborného švédského chovu. Tento pes se promítá v krvi všech našich fen a psů. Apollo byl synem vítěze Cruftovy výstavy v Anglii, psa Prospect Blue Tommy Tuckera, který v té době působil ve Švédsku. Jeho matkou byla Ich. Farmarens Samatha.

Apollo dal ve spojení s fenami Fler v. Höesch a Collette v. Höesch dvě výborné feny a mnohonásobné vítězky výstav, a to Ch. ČSSR Irmu v. Höesch a Gunwor v. Höesch. Zároveň v té době byla dovezena fena Tosca v. d. Lössnitzperle. Na všechny tyto feny a jejich potomky byl importován pes Drover´s Dancing Devil, který spojoval finský špičkový chov přes matku i přes otce. Byl vnukem již zmíněného anglického interšampiona Prospect Blue Tommy Tuckera. Tím jsme upevnili v chovu krátkého bobtaila s výbornou hlavou a kvalitní strukturou hrubé srsti. Na potomky těchto dvou psů byli dovezeni dva plemeníci, a to Symetry Alanbrook Marshal z Dánska, jenž byl synem amerického šampiona, který získal 20x CACIB a dále Underberg a. d. Elbe Urstromtal. Bohužel oba tito dovezení psi nedosahovali kvalit předešlých zvířat a tak tříštěním příbuzenské plemenitby vznikaly vady, které jsme si nepřáli. V té době byla nakryta fena Bibi z Pláně v NSR, a to psem Hercules a. d. Elbe Urstromtal (pro informaci: krylo se ve východním Berlíně na vlakovém nádraží). Byla to fena vyšlechtěna blízce příbuzensky otce na dceru, na Apolla. Z tohoto spojení vznikla Cinderella z Pláně. V té době byl také příbuzensky prošlechtěn na Devila Ich. Asan Stráně pod Lesem. Tento pes měl být použit jako zlepšovatel hlav na nepříbuzné feny.

V nynější době v chovu působí několik plemeníků, potomků krve Farmarens Apolla a Symetry Alanbrook Marshala, dále Undernberga a Devila. Krev Apolla a Devila je stále vzdálenější a myslím si, jelikož není udržována občasnou příbuzenskou plemenitbou, zanikají v našem chovu též kvality a přednosti těchto předků. Narůstají nám zvířata dlouhá, s nekvalitní hlavou a jemnou srstí, která není chovateli správně udržována. Myslím, že by naši chovatelé měli více dbát na výběr vhodných partnerů a vyjmout z chovu ty jedince, zvláště plemeníky, kteří nám vady standardu prosazují.“

V ČR máme jeden klub

Původně byl bobtail chován v Klubu chovatelů bobtailů, který založila a vedla paní Jiřina  Řapková a byl založený v sedmdesátých letech. V roce 1990 přešla paní Řapková s tímto klubem pod organizaci UCI a část chovatelů založila nový klub, a to pod záštitou FCI, který funguje dodnes. Nyní je bobtail v ČR chován v jediném chovatelském klubu – BOBTAIL CLUBU (https://www.bobtailclub.cz/), který je členem FCI prostřednictvím ČMKU a jeho chov je pečlivě kontrolován. Nejen z hlediska exteriérového, ale především ze zdravotního a dle povahových vlastností.

Petra Márová, předsedkyně BC

S použitím materiálů: B. Fogle, D. Morris, E. J. J. Verhoef-Verhallen, Ch. Bailey

Foto: archiv Petry Márové, archiv Bobtail clubu, Martina Trávníčková, Jan Šimeček