Sebastián si vyběhal titul juniorského mistra světa!

Zajímají vás mladé kynologické naděje, a jak se jim daří, co plánují a na jaké mety by chtěly jednou dosáhnout? Pak tu pro vás máme další malý rozhovor právě z tohoto soudku, tentokrát bude zaměřený na canicross. Tak si to užijte!

Šestnáctiletý Sebastián Bohun je dvojnásobným mistrem Evropy juniorů v canicrossu a z roku 2022 i juniorským mistrem světa. Se závoděním se psy začal ve svých devíti letech a od té doby je čím dál tím úspěšnějším mladým sportovcem. Aktuálně má před sebou další velké cíle a my mu budeme určitě držet palce.

Tato cesta nebyla vůbec lehká, ale vyplatila se. Nejhorší pro mě bylo všechno časově stíhat, ve škole mi naštěstí vyšli vstříc, a tak jsem mohl poctivě trénovat jak sebe, tak i své psy.

Celkově tyto momenty moc neprožívám, ale hned po doběhu jsem byl rád, že jsem si splnil svůj vysněný cíl.

Ano, učitelé si všimli mého úspěchu a po příchodu do školy na mě čekali jak učitelé, tak žáci na chodbě a vítali mě.

Canicross jsem začal dělat proto, abychom se více sehráli s mojí fenkou Mínou, a tak nás to začalo bavit, že jsme u toho jednoduše zůstali. Začal jsem běhat ve svých devíti letech a dělám to až dodnes. Na canicrossu mě baví ta souhra se psem a dále také komunita tohoto sportu.

Agility bylo úplně prvním sportem, který jsem se svou první fenkou začal dělat. Nyní už se věnuji více canicrossu, ale agility si občas také zaběhnu. Jsem v kategorii A2.

Mám dvě fenky a teď nově také jednoho psa. Moje první fenka je krátkosrstá border kolie Mína. S ní jsem prožil svoje canicrossové začátky a do teď s ní ještě trénuji. Pak mám Jumi, to je evropský saňový pes a s ní běhám od roku 2019. Jumalatar, jak se oficiálně jmenuje, měla v listopadu minulého roku štěňata a jedno z nich jsme si nechali. Jmenuje se Perkunas a chtěl bych s ním dělat bikejöring.

Se psy chodíme skoro každý den na vyběhaní na louky a jednou až dvakrát v týdnu s nimi trénujeme canicross. Před tréninkem a závodem necháme vždy psa důkladně zavodnit a vyběhat. Startovní rituály žádné nemáme.

Trénuji vždy pětkrát až šestkrát týdně v podobě nejen atletiky a běhání, ale i třeba cyklistiky. Psychické přípravě se v tréninku nevěnuji. Objíždíme hodně závodů, tím trénuji psychiku jak svoji, tak i mého psa.

Většinou při závodě nestíhám moc na nic myslet, ale když už na něco myslím, tak na to, abych běžel technicky správně. Ve sprintových disciplínách se běhá vždy okolo čtyř až šesti kilometrů.

První, co jsme naše fenky učili, byla koncentrace na startu a celkově chuť k tahu. Dále pak stranové povely. Ano, zkoušel jsem také bikejöring (pes táhne jezdce na kole, poznámka redakce), scootering (pes táhne jezdce na koloběžce, poznámka redakce) a skijöring (pes táhne jezdce na běžeckých lyžích, poznámka redakce), avšak pouze tréninkově.

Závodil jsem celkem v šesti zemích - v Polsku, v Německu, v Itálii, ve Francii, v Belgii a ve Švédsku.

Samozřejmě už koukám po konkurenci, ale ještě si užívám juniorské kategorie. Se psy ve volném čase chodím na fyzioterapii, kde trénují ve speciální vaně a chodím s nimi také na procházky.

Canicross může dělat úplně každý pes, důležité je, aby to psa bavilo. V případě větších ambic je dobré zvolit psa většího vzrůstu, typickým plemenem pro canicross je evropský saňový pes. 

Pro začátek je určitě dobré zajistit si trenéra. Výcvik psa pro canicross není vůbec lehký. V Liberci děláme canicrossové výběhy jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé a v případě zájmu se lze přihlásit na www.smecka.eu.

Mým cílem je dostat se na mistrovství světa v kategorii bikejöring a umístit se do pátého místa.

Sebastiáne, děkuji ti za rozhovor a moc držím palce na cestě k tvému snu!

Text: Marie Trauškeová
Foto: Camille Paris, Martina Irglová, Zuzana Pajak, Tereza Šolcová, Ondřej Vízner