Šediváčkův long je mezi mushery legendou!

Slyšeli jste už někdy o Šediváčkově longu? Pak jistě víte, že je to velmi náročný závod, který má však dobrý zvuk nejen u nás doma, ale i v dalších státech po celé Evropě. Pokud vás tedy zajímá, jak to celé vzniklo a kdo za tím vším stojí, pak si určitě nenechte ujít následující pohled do historie.

Šediváčkův long je nejtěžším a nejdelším závodem psích spřežení v České republice a asi se mezi námi najde málokdo, kdo by o něm alespoň jednou neslyšel. Na konci devadesátých let minulého století začal tragickou nehodou, ale i velkým přátelstvím. A od té doby však už neodmyslitelně patří do každoročního plánovacího kalendáře řady nejen našich, ale i zahraničních špičkových musherů.  A v nadcházející zimní sezóně se můžeme těšit už na jeho dvacátý pátý ročník. Pojďme ale společně o čtvrt století zpátky…

Jako z knih Jacka Londona

Když se podíváte na Pavla Kučeru, současného ředitele závodu, uvidíte obraz mushera v začátcích československé éry. Šátek na hlavě, plnovous, dobrodružství v duši a jiskra v oku. Někdo by ještě přidal – a rum v pravé ruce. To vše patřilo k československému mushingu. Tomuto sportu se u nás ze začátku věnovalo jen pár nadšenců, kterým uhranuly knihy Jacka Londona a jiných dobrodruhů. Zajímavé je, že se právě tito nadšenci většinou dodnes objevují v prostředí mushingových sportů, mnohdy stále ještě jako závodníci. I to vypovídá o atmosféře tohoto sportu.

Psal se únor roku 1997…

Tehdy v začátcích, kdy bylo více než neobvyklé potkat spřežení na louce, se Pavel Kučera s několika přáteli vydali společně do Orlických hor, aby si zde se svými psy před koncem sezóny ještě trochu zajezdili. Míst na ježdění u nás není moc, proto je tehdy napadlo „proč tu vlastně neudělat závody“? Psal se únor roku 1997, kdy se od slov přešlo v historický první ročník závodu.

Závod ale neměl jméno. To získal až po tragické události, kdy se Pavlovi Kučerovi bohužel těsně před samotnými závody nultého (dnes již prvního) ročníku zaběhl pes a ten byl zastřelen místním občanem. Pes se jmenoval Šedivák. A tak k uctění jeho památky získal závod své jméno a svou historii.

Šediváčkův long je naprosto unikátní

Šediváčkův long byl naprosto unikátním závodem nejen tehdejší doby. Proto z malého lokálního závodu vyrostl velmi rychle v závod se silným jménem. Ačkoliv závod probíhá v nevysokých Orlických horách, spřežení během něj zdolávají během více než 7500 výškových metrů. Trať je vzhledem k prudkým sjezdům a následným stoupáním velmi náročná. Chvilku se jede hustým lesem a najednou jste na prázdné zaváté pláni. Závodníci jezdí na etapy, 40 – 60 km s jedním povinným bivakem. Jedou tedy s plně naloženými saněmi. Díky tomu všemu jde o jeden z nejtěžších závodů psích spřežení v Evropě a nejdelší závod v České republice.

Výsledková listina nultého ročníku v roce 1997

Na každého se nedostane   

Prvního ročníku se zúčastnilo celkem sedmnáct závodníků. V současné době se jich na start může postavit maximálně sto dvacet. Každý rok je plná čekací listina, kdy mnoho závodníků doufá, že se to přeci jen nakonec povede a na závod dostanou. Je vidět, že zájem o Šediváčkův long je mnohonásobně vyšší, než je jeho kapacita. A to je všechno jen známkou toho, jak je za těch dvacet pět ročníků oblíbený nejen u závodníků samotných, ale i u diváků, kteří každý poslední víkend v lednu chodí podpořit spřežení přímo k trati.

Za tým Šediváčkova longu zpracovala Markéta Bělíková

Foto: Pavel Kučera, Mirek Kubeček, archiv závodu

https://czechlongtrail.com/

https://www.facebook.com/sedivackuvlong