Šediváčkův long má i long přípravu!

Zajímalo by vás, jak se „vaří“ nejslavnější, nejdelší a také nejnáročnější závod psích spřežení nejen u nás, ale i v rámci celé Evropy? Dovedete si vůbec představit, na co všechno nesmí organizátoři v žádném případě zapomenout, co je třeba předem nachystat a také důkladně vychytat? Věřte, že je toho opravdu hodně…

Náročný etapový závod Šediváčkův long jistě není pro většinu majitelů psů neznámým pojmem. S napětím spousta z nás každoročně sleduje celý jeho program, slavnostní zahájení, start i samotný průběh. Málokdo ale ví, jak náročné je takovou velkolepou akci nejen naplánovat, ale i odpovídajícím způsobem včas zorganizovat. A nám se prostřednictvím poutavého rozhovoru podařilo do celého zákulisí tak trochu nahlédnout a promluvit si přímo s ředitelem závodu Pavlem Kučerou, kterému však za celý tým zdatně sekundovali i Markéta Bělíková a Slávek Říman. A co všechno jsme se dozvěděli?

Pětadvacet let je řádně dlouhá doba, za kterou některé věci z hlavy úplně vymizí, ale začátek našeho závodění v Orlických horách byl tak intenzivním zážitkem, že si ho přesně pamatuji dodnes. Kromě toho nejste první, kdo se o tohle zajímá – ty naše začátky v Deštném, na Kristýně a v Orličkách jsem už vyprávěl mnohokrát…

Po zimním ježdění v Orlických horách, kde tehdy prakticky nebyly běžecké stopy, jsme v létě před čtvrtstoletím zkusili oslovit starostku Deštného v Orlických horách, paní Vendulku Domšovou, zda by u nich bylo možno uspořádat závody a ta okamžitě souhlasila. A tak došlo k prvnímu setkání s Pacourkovými a Zachariášovými, bylo domluveno zázemí závodu, s první tratí nám pomohl Jarda Lenfeld a už to začalo. Vstřícné jednání se jmenovanými bylo tím základním kamenem celého ŠEDIVÁČKOVA LONGU.

Za celé ty roky jsme zažili mnoho rozmarů počasí, od mínus dvaceti osmi stupňů až po krácení etap kvůli dešti. Jen v roce 2014 jsme museli pro naprostý nedostatek sněhu jet na tréninkových kárách, což nebudeme nikdy opakovat – při závodech to může být dost nebezpečné. Většinou nám ale sv. Petr přeje – vzýváme ho vždy od Nového roku přípitkem s modlitbičkou „Na prašan!“ A ono to pak vyjde.

Každý ročník se plánuje rok dopředu. Je třeba připravit první návrh tratí, pak ho projednat s vlastníky lesů a s dalšími orgány (SCHKO, obce ad.), zajistit finance, připravit potřebné tiskoviny (pozvánky, skládačky, diplomy, plakáty) i upomínkové předměty pro účastníky, uvést do pohotovosti tým dobrovolných pomocníků, rozvrhnout a zajistit ubytování, dohodnout parkoviště a místa pro stake-outy*, vymyslet a zajistit HW a SW pro sledování závodníků i sněžných skútrů na trati, zajistit ceny pro vítěze a také celý podzim průběžně aktualizovat přihlášky. A to tempo příprav se před zahájením závodu plynule zvyšuje.

*Stake out je prostor pro psy, kde se mohou nacházet, když nezávodí.

Po otevření přihlášek máme plno během několika dnů. Kdo se přihlásí po naplnění startovní listiny, je dán do čekacího seznamu náhradníků. Letos je na startovní listině sto spřežení a čtyřicet dalších zájemců z jedenácti států je v seznamu náhradníků. Tento rok jsou to musheři z jedenácti evropských států.

Počty startujících jsou omezeny zejména kapacitou parkovišť, délkou času pro starty jednotlivých etap a také délkou průjezdu přes veřejné komunikace, kde musíme mít trvalé a živé kontrolní hlídky, které na některých místech stráví i velkou část nocí.

Jsou to spousty drobností od kancelářských sponek po benzin, TOI-TOI, plůtky a sněhové skútry. Seznam těchto věcí je velice dlouhý. Je třeba zajistit vyhrnutí sněhu z parkovišť a míst pro stake-outy, dohodnout rolbování určitých částí trati, pozvat vybrané osobnosti k zahájení, zajistit všechnu techniku, a to všechno teprve jen začíná. Největší nával práce je těsně před závodem, kdy je třeba všechny potřebné věci dopravit do Jedlové a začít s přípravou tratí i startu a cíle dalšího ročníku.

Máme od Správy chráněné krajinné oblasti Orlické hory povolené určité cesty, které potom kombinujeme podle sněhových podmínek. Snažíme se vyhýbat zavedeným běžkařským stopám, všechny naše trasy po každé etapě ŠEDIVÁČKOVA LONGU čistíme a kontrolujeme, takže po našem závodě naopak přibude hodně tras vhodných pro běžky.

Před startem každé etapy musí mít organizátoři projetou celou trať a zkontrolováno její značení, bez toho nelze startovat. A tak skútry vyjíždí na kontrolu a úpravu tratí již ve 2 hodiny v noci.

Největší podíl na kvalitním zázemí má rodinná firma Zapa a penzion u Wernerů. O zdraví psů je po celou dobu závodů postaráno veterinářem MVDr. Janem Karbanem. Tomu je po celý čas k ruce minimálně dvojice mladých pomocníků ze spřátelené školy. Těm se služba se psy započítává do praxe.

Pro diváky obyčejně připravujeme slavnostní zahájení s pestrým programem, jehož vyvrcholením je start noční etapy kategorie 300 km.  Na našich stránkách uveřejníme trasy plánované pro následující den a vhodná místa pro diváky, kteří rádi vidí zejména dlouhá spřežení.

Po celou dobu se stará o průběh závodu na osmdesát organizátorů – vesměs vyškolených členů ŠEDIVÁČKOVA týmu. Všichni jsou to dobrovolníci, tvoří opravdu širokou skupinu, která se v průběhu let rozrostla v „rodinu“, zahrnující členy ze čtyř států.

Všechny tyhle úžasné lidi organizuje CMŠ (Centrální Mozek Šediváčka), který obsluhují zkušení „staří“ mazáci. Ti se starají o obsazení kontrolních stanovišť pro každou etapu ŠEDIVÁČKOVA LONGU, vybavují tyto hlídky potřebnou technikou i dalšími nutnými potřebami pro přežití. Po celý průběh všech etap závodu i v jejich mezidobí je v činnosti vícenásobně jištěný systém, který kontroluje polohu závodníků, skútrů na tratích i hlídek na kontrolních stanovištích. Také se starají o informování veřejnosti – s přibývajícími ročníky se o ŠEDIVÁČKův LONG zajímá stále větší okruh lidí, médií i zpravodajských agentur.

Každoročně se snažíme o nějakou novinku a zpestření závodu. Kdybychom to nyní prozradili, nebylo by to to správné překvapení.

Bývá to tak, že po skončení každého ročníku si oddychneme a řekneme si „Tak a tohle už dál nevydržíme – končíme!“, ale pak se zase oklepeme a s reakcemi nadšených účastníků, kteří se na ŠEDIVÁČKŮV LONG sjíždějí opravdu z celé Evropy, dostáváme zase dostatek odvahy a sil pro další ročník.

Moc děkuji za spoustu zajímavých informací a držím palce, ať se i nadcházející ročník vydaří.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Šediváčkova longu

https://czechlongtrail.com/