Shih-tzu jsou nedílnou součástí mé domácnosti!

O shih-tzu, jejich příjemné povaze i úchvatném vzhledu by se daly psát sáhodlouhé romány na pokračování a pořád by toho ještě nebylo dost. I tentokrát vám přinášíme řadu informací a poznatků, které doposud nezazněly a věříme, že vás budou nejenom zajímat, ale i bavit. Určitě tedy pokračujte ve čtení!

Sympatická Lenka Eschnerová se ve své rodinné chovatelské stanici Paprsek Tibetu věnuje chovu atraktivních shih-tzu už více než třicet let. Za tu dobu nasbírala celou řadu cenných zkušeností, udělala si vlastní názor na plemeno a o její odchovy je velký zájem nejen u nás, ale i v zahraničí. V současné době také působí ve funkci hlavní poradkyně chovu v Shih-tzu klubu ČR, z. s., a tak je logicky tématem našeho povídání zejména chov a všechno, co s ním úzce souvisí.

Nebudete tomu věřit, ale byla to tehdy čistá náhoda. Rozhodla jsem se, že svému synovi koupím psího parťáka, to bylo v roce 1988. Samozřejmě jsem přemýšlela o vhodném plemeni. A pak jsem jednou potkala paní, která nesla v náručí krásného dlouhosrstého pejska. Zaujal mne na první pohled, a tak jsem se hned zeptala, co je to za plemeno. Daly jsme se spolu do řeči a během našeho rozhovoru jsem se dozvěděla, že má právě štěňátka. Jela jsem se podívat a byla jsem beznadějně „ztracená“. Asi vám je jasné, jak to dopadlo. Slovo dalo slovo, a bylo rozhodnuto. A od té doby jsou shih-tzu nedílnou součástí mé domácnosti.

Geisha Paprsek Tibetu

Toto plemeno chovám necelých třicet čtyři let, během kterých jsem se s ním postupně seznamovala. Na své začátky si pamatuji samozřejmě velmi dobře.

V devadesátých letech se konaly výstavy v Holešovické tržnici. To bylo poprvé, kdy jsem viděla několik šicek pohromadě, a navíc perfektně výstavně upravených. Tam jsem se také seznámila s tehdejší hlavní poradkyní chovu, která mi předala mnoho cenných rad, a byla se mnou velice trpělivá. Pak jsem si dala svůj chovatelský cíl ohledně typu, povahy a barvě našeho plemen. Věděla jsem, že budu chovat pouze dvoubarevné.

Nejdříve jsme se věnovali výstavám, a seznamovali jsme se s dalšími kynology.

Neměla jsem v plánu importovat psa nebo fenky, ale spíš v zahraničí něčím zajímavým a pro náš chov přínosným krýt. Plemeníka, kterého jsem si vybrala na krytí, jsem vždy chtěla předem vidět, a dobře znát jeho rodokmen. V té době to bylo celkem náročné, ale dnes přes sociální sítě je to všechno daleko jednodušší. Tenkrát mi hodně pomohla chovatelka z Mnichova, zejména se orientovat v chovatelských stanicích, které jsou celkově přínosem pro naše plemeno. Jelikož jsme hodně cestovali na výstavy do zahraničí, tak jsem se seznámila se zkušenými chovateli a vystavovateli. Po pár letech jsme již jezdili na krytí do zahraničí, např. do Rakouska, Německa, Švýcarska a Itálie. Chtěla jsem v těch začátcích u nás trochu rozšířit chovnou základnu. Ale v té době i tady již byli zajímaví psi i fenky.

Fasco Paprsek Tibetu

Zakladatelkou mého chovu byla černobílá fenka Felinda Wo-Čan. Její otec Yringhs Quality Boy Of Lady byl importovaný ze Švédska a matka Alba Kum-Pan, dcerou amerického psa. Jako začátečník jsem s Felindou měla veliké štěstí, co se týče výstav i chovu. Mojí velikou srdcovkou byl však její syn Fasco Paprsek Tibetu. Jeho otcem byl Murphy Shantung von Paenbruch. Ale samozřejmě jsem milovala a miluji všechny své psy, on byl však takový trochu člověk v psím vydání. Další byla fenka Geisha Paprsek Tibetu. To byl takový tajtrdlík. Moc milovala výstavy, a ráda se předváděla. V kruhu si vždy radostí poskočila, než se rozešla. Byla tím velice známá i v zahraničí. Nesmím také zapomenout na mého prvního, a jediného pejska, kterého jsem si koupila, tím byl Acornero Aišin sen, který byl otcem Geishy, a také prvním Interchampionem v ČR. Jinak všichni mí psi byli také Interchampioni, a championi pěti zemí. Na mém chovu se podepsali jak typově, tak i povahově. Snažím se, i postupem času, na dalších potomcích toto udržet. Líbí se mi šicka, jak já říkám, kontinentálního typu, tedy ani amerického, a ani anglického.

Ano, všichni veteráni s námi žijí až do konce svého života. Nezasloužili by si totiž cokoliv jiného. Jsou to milovaní a právoplatní členové naší rodiny. Nejstarší mojí veteránkou byla fenka, která se dožila úžasných šestnácti let a osmi měsíců. Mám celou dobu jednoho svého veterináře, který je mou velikou oporou, pokud přijde ten čas se rozloučit. Dobře zná můj chov, a pomáhá mi i ohledně zdravotní péče. Je výborným diagnostikem, a na jeho rozhodnutí se mohu stoprocentně spolehnout.

V současné době mám tři veterány ve věku třináct, deset a devět let. Naštěstí jsou pořád ještě ve velmi dobré fyzické kondici, hraví a velmi žraví. Ale o veterány (tak obecně od deseti let) je samozřejmě větší starost, protože postupně se zhoršuje jejich zrak, přicházejí o sluch a zuby, a pohyb už je rovněž pomalejší. S tím musíme počítat, a připravit se na to. Hlavně musíme být trpěliví.

Mé povinnosti jsou prakticky stejné jako u každého jiného HPCH. Máme volný chov. Je docela problém, že naše plemeno zastřešují celkem tři chovatelské kluby, protože nemáme možnost spolu ohledně chovu více komunikovat. V současné době máme mezi kluby reciproční dohodu, kde jsme se domluvili na vylučujících vadách a na nedostatcích, kterých nesmí být dva a více. U nás v klubu jsou trochu přísnější podmínky. Chovné jedince si navzájem uznáváme.

Velice bych přivítala možnost setkávání všech HPCH, a společně radit se o chovu a hledat vhodná řešení ku prospěchu shih-tzu.

Každý chovatel si svůj chov vede sám, ale existují i tací, kteří si nechají poradit. V ČR máme mnoho dovozů psů i fen ze zahraničí, nejčastěji z Polska. U některých ani neznám chovatelskou stanici, a to se potom těžko radí. Takže musím jít po typu, nebo alespoň částečně něco z PP vyčíst. Je výhodou, že jsem vždy přítomná u bonitace, a začátečníkům mohu poradit, jakého psa typově použít. Nyní mají chovatelé výhodu internetu. Mohou si vyhledat co nejvíce informací o krycím psovi. Většinou bez problému najdou jeho rodiče, sourozence, potomky atd. Byla bych ráda, aby chovatelé vybírali s velikým rozmyslem. Ale to je téma na dlouhou debatu.

Ano, byla bych alespoň pro povinné vyšetření patel. Sem tam se dozvídám o jedincích, kteří toto vyšetření mají, ale aby se běžně vyskytovala, to určitě ne. Jinak je šicka celkem zdravým plemenem. Pokud si chovatelé dobrovolně nechají udělat testy na PRA, DKK, DLK, zátěžový test na srdce a oči, tak tím lépe. Jinak je třeba hlídat zúžené nozdry, což jsou volnější nosní chlopně, které vadí při dýchání. Tato vada se občas objeví, ale je dobré, aby to hlavně noví majitelé poznali. Ze zdravotních důvodů to lze odoperovat, ale už to není vhodné do chovu. Ale to ošetří bonitace.

Jsou chovatelé či majitelé, kteří si vyšetření dělat nechávají. Jak pro sebe, nebo v současné době z důvodu výstav. Mají také možnost si výsledky nechat zveřejnit na webových stránkách klubu.

Ideální v reprodukční době feny jsou podle mého mínění tři až čtyři vrhy. Já to tak mám nastavené. Jinak je u nás povoleno maximálně pět vrhů za život. Sama za sebe případnému prodloužení chovnosti moc nefandím. Pokud si o to chovatelé zažádají (je to zcela výjimečné), tak si ověřím, kolik vrhů fenka již měla, a chci vyjádření veterinárního lékaře, že ji vyšetřil, a že je schopná ještě jeden vrh mít. To však platí pouze v případě, pokud fenka ještě pět vrhů neměla. Je potřeba myslet na to, že její děloha ve vyšším věku již ztrácí elasticitu, a může se stát, že při větším počtu štěňat rupne a to si jistě nikdo nepřeje.

Já své fenky nechávám kastrovat preventivně, a to kolem šestého až sedmého roku jejich života. Mám tak větší klid, co se týče eventuálních zdravotních problémů, např. pyometry. Pokud majitel vůbec nechce chovat, tak jsem pro preventivní kastraci také. Podle mého názoru tak nejdříve po druhém hárání. Samozřejmě je možné ze zdravotních důvodů i dříve. Jedná se o časté, nebo velmi silné hárání, a falešnou březost. Určitě bych doporučila obrátit se na svého veterináře a vše s ním zkonzultovat.

Po kastraci je potřeba si hlídat obezitu, jak u psa, tak i u fenky. Jedná se hlavně o ty starší jedince, kteří už nevydávají tolik energie. Je potřeba k tomu přizpůsobit vhodně stravu. Pak se kvalita jejich života, ani vzhled nemění. Možná se ve vysokém věku srst může více mastit, nebo eventuálně řídnout.

Genetika ohledně barev u šicek stoprocentní není. Všechny barvy jsou povolené, a to bez omezeného spojení mezi sebou. Takže můžete mít v rodokmenu do čtvrté generace úplně všechny existující barvy. Někdy to s sebou může nést nějaké problémy. Například v případě opakovaného spojení velmi světlých nebo plavých jedinců. To obecně nedoporučuji z důvodu  postupné ztráty pigmentu. Nežádoucí je také čistě bílá, a už vůbec ne modrá barva. Jsou chovatelé, kteří dávají přednost jen jedné konkrétní barvě, a tam je pravděpodobnost, že štěňátka tu barvu budou mít. Ale úplně jisté to není nikdy. Mezi velmi populární barvy patří černobílá, červenobílá, sytě zlatobílá a tricolor.

Určitě by si měli koupit štěňátko s PP, který bude vystavený v klubu a v zemi spadající pod FCI. U nás je to ČMKU. Pak je důležité, aby výběru věnovali nějaký čas. Pokud si vyberou chovatelskou stanici, kde miminka mají, tak je šikovné domluvit se na osobní návštěvě. Důležité je, aby se noví majitelé ptali chovatele na vše ohledně štěňátek (i kdyby to podle nich byla zdánlivě hloupost), a aby pozorovali, zda není štěně apatické, zda se stále nedrbe (hlavně ouška), zda je přátelské a temperamentní, zda je čisté, a jak se chová k ostatním psům. Samozřejmě by jim chovatel měl být k dispozici, kdykoliv budou mít nějaký dotaz.

Ascanio Paprsek Tibetu

Je to dobré jak pro zájemce, tak i pro chovatele. Ke mně mohou přijít nejdříve ve věku pěti týdnů. V tuto dobu jim zatím štěňátko pochovat nedovolím, ale navzájem se můžeme poznat. Ukáži jim maminku, a popřípadě i otce. Po prvním očkování se už mohou s miminkem pomazlit. Popovídáme si, co by bylo potřeba mít připravené. V deseti týdnech pak už odchází do svého nového domova. Během návštěvy probereme krmení, péči o miminko, jak se k němu chovat, když s ním přijdou domů. Také chci být s každým i dále v kontaktu. Doporučuji jim také si najít vhodného veterináře, ke kterému budou pravidelně chodit.

To je situace, která trápí jak výbor, tak i naše členy klubu. A to slovo trápí je velice slušně řečeno. Osvěta z naší strany, ale i od členů druhých klubů je opravdu aktivní. Aktivně spolupracujeme se spolkem SHIH-TZU V NOUZI.CZ. Osvěta probíhá i na sociálních sítích.

Chov našeho plemene šel v devadesátých letech, a v novém století docela rychle nahoru. ČR patřila k těm nejlepším v Evropě. Potom chov trochu ustrnul, a v současné době zatím velký posun nevidím. Ráda bych na výstavách i bonitacích viděla více povedených českých odchovů.  I když pár chovatelů se té kvality drží, ale to bohužel nestačí. Většinou chovatelé nakryjí jenom proto, aby měli štěňátka. Přála bych si, aby se náš chov vylepšil hlavně v typu plemene a aby chovatelé o krytí a svých potomcích více přemýšleli.

Mé přání je, aby se všechny kluby našeho plemene přátelsky dohodly, a scházely se na schůzkách ohledně zlepšení kvality našeho krásného plemene. A má vize je taková, aby nás nechali v klidu chovat odpůrci brachycefalických plemen.

Moc děkuji za krásné povídání a přeji vám hodně chovatelských úspěchů.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Lenky Eschnerové