Shih-tzu není nikdy dost!

Zalíbilo se vám plemeno shih-tzu a zároveň byste měli chuť adoptovat si některého z pejsků, kteří na svůj nový domov stále ještě čekají někde v útulku? Pak si vám dovolíme představit spolek Shih-tzu v nouzi a jeho dvě domácí depozita. A možná právě zde najdete tu nebo toho, které už tak dlouho hledáte. Zamilovat se je totiž velmi snadné.

Dvě úžasné ženské, kterým není lhostejný nelehký osud nechtěných, odložených nebo týraných a zanedbaných psů a koček, a které spojila stejná myšlenka a ušlechtilý cíl… Asi tak nějak by se daly stručně charakterizovat optimismem a energií sršící kamarádky Květa Tysl ze středočeské Nemíže a Magda Klusáčková z jihomoravského Únanova, které nejenže nadevše milují shih-tzu, ale společnými silami se ve svých domácích depozitech snaží nezištně pomáhat právě potřebným jedincům tohoto plemene, jejich křížencům, ale i dalším malým psům. V roce 2014 si za tímto účelem založily spolek Shih-tzu v nouzi, z. s. a ochotně se s námi podělily o své dosavadní zkušenosti i skutečné příběhy, které sám život psal…

Magda:  Představení sebe sama pro mě není zrovna lehké. Když bych měla říct, kdo jsem, odpovím, že obyčejná žena. Ale můj život, myslím, byl a stále je neobyčejný. Jsem jen o něco málo starší než Husákovy děti, byla jsem, řekla bych, trochu paličaté, ale jinak bezproblémové dítě. Jediné, co mi tenkrát chybělo, byl čtyřnohý kamarád. To se změnilo až se založením vlastní rodiny, kdy jsme si domů přivezli sourozeneckou dvojici jezevčíků. Od té doby mě provázeli životem vlastní pejsci. K plemeni shih-tzu jsem se dostala opravdu náhodou. Bylo to na jaře roku 2009 a já jsem na internetu sledovala veselá videa s roztomilými domácími mazlíčky a úplně mě okouzlil malý černobílý chlupáček s placatým čumáčkem, který na sebe štěkal do zrcadla. Začala jsem hledat informace o plemeni a za týden jsme měli doma prvního pejska shih-tzu. Sice jsem tehdy neměla žádnou povědomost o množírnách, ale opravdu mě nenapadlo kupovat pejska odjinud než z chovatelské stanice. A protože shih-tzu není nikdy dost, jak s oblibou říkáme, za dva měsíce jsme si jeli do jiné chovatelské stanice pro druhého shih-tzu, také pejska. Oba „ hoši“ se stali mými miláčky, a velmi mě zasáhlo, když mladší z nich vážně onemocněl a i přes veškerou dostupnou léčbu svůj život nevybojoval. Tenkrát mě moje kolegyně v práci navedla na FB stránku Shih-tzu v nouzi, kde byli zveřejňováni shih-tzu a jejich kříženci hledající domov. Tam jsem našla útulkem inzerovaného maličkého zadredovaného vyhozeného pejska… A to už začíná jiný příběh. Začala jsem sledovat dění kolem shih-tzu, kteří neměli život, jaký by si zasloužili, a postupně se u nás zabydlelo dalších pět hafánků. V té době nás společný zájem svedl dohromady s Květuškou, a vznikla tak naše spolupráce i krásné přátelství. Abych pro pejsky měla dostatek času, změnila jsem zaměstnání a odstěhovali jsme se z města na venkov. Nakonec jsem opustila i náročné povolání ve zdravotnictví, starám se nyní o třináct pejsků a několik dalších kočičích nalezenců a přistěhovalců. A také musím zmínit samičku papouška žako, kterou jsem si jako nemocnou a nechtěnou přivezla z veterinární kliniky, kde pracuji na nízký úvazek jako sálová sestra.

Květa: Ani nevím, co o sobě napsat, to by měl spíš někdo jiný... Můj život naplňuje moje rodina – moje děti, vnoučata a brzy i pravnouče a samozřejmě pejsci, kterých mám plný domeček.

A jak to mám se šicunkami? Tak asi před dvaceti šesti lety nám zemřela fenečka pekinéze Eliška a my s dětmi jsme začali přemýšlet o pořízení dalšího pejska a najednou jsem objevila toto úžasné plemeno – pejska s krátkým čumáčkem, hebkou srstí a úžasnou povahou... První mojí šicunkou byla malá Nelinka, fenečka bez PP. Byla to láska na první pohled. Tato úžasná fenečka pro mě byla čtrnáct a půl roku tou nej kamarádkou a vrbou, když jsem potřebovala, kašpárkem a vším, co si jen dokážete představit. Když odešla za Duhový most, věděla jsem, že dalším pejskem bude zase shih-tzunka. A tak přišla další fenečka – Valentýnka... a ne náhodou narozená úplně ve stejný den jako zemřelá Nelinka, jen s rozdílem čtrnácti let. Ale to je na dlouhé povídání... A myslím si, že i díky ní nyní dělám to, co dělám. Valentýnka mě dovedla k chovatelům, chovatelé k záchranářům a při jedné příležitosti k Magdičce. S Magdičkou, se kterou jsme si hned porozumněly, jsme jednoduše jely na stejné vlně. Slovo dalo slovo a pak už se to vše nasměrovalo tam, kde je to dnes.....        

Náš spolek byl zapsán 14. 11. 2014 a od té doby tedy fungujeme oficiálně. Nicméně naše aktivity při záchraně pejsků a fenek plemene shih-tzu byly zpočátku takové živelné.  S Květuškou nás totiž spojily akce při odebírání pejsků v nouzi, a i když jsme samozřejmě měly naplánovaný postup, vše probíhalo velmi rychle a situace se takzvaně měnila každým okamžikem. Nejprve jsme spolupracovaly se slovenskými záchranářkami, prvními zachráněnými u nás tedy byly zdevastované fenky ze slovenských množíren. Vše od pohonných hmot po veterinární náklady jsme hradily ze svého. To se psal rok 2013 a při jedné z takových akcí nás finančně podpořila paní chovatelka Iveta Stehnová, která mezi chovateli uspořádala první materiální a finanční sbírku pro  shih-tzu v nouzi, kterou odstartovala nejen dlouholetou podporu, ale také osvětu. A právě ona stála u zrodu myšlenky naše aktivity oficiálně zastřešit a z tohoto důvodu náš spolek také vznikl. Abychom vyhověly zákonu, jsme zároveň registrovaným útulkem splňujícím předepsaná pravidla, i když u nás žádné kotce nenajdete. Všichni pejsci bydlí s námi.       

Posláním spolku je pomáhat pejskům, kteří se ocitli v tísni, tedy pejskům z množíren, vyhozeným, nechtěným, nemocným nebo týraným... Důležitou součástí naší práce je i osvěta při různých akcích, kde se zvlášť školákům snažíme vysvětlit, jak se správně chovat k pejskům, co obnáší ho mít, jak se o něj starat, co jsou to množírny... Jsme sice spolek Shih-tzu v nouzi, prvotně jsou tedy u nás shihtzunky, ale rozhodně neodmítneme pejska jiné rasy nebo malého křížence, pokud je jen trochu místa v depozitu. Už jsme měly v našich depozitech i bischonky, maltézáčky, lhasa-apso, tibetskou španělku, či křížence pudla...

Ano, to máte pravdu, my jsme spíš takové domácí depozitum, ale samozřejmě platí pro nás stejná nařízení jako pro útulek. To znamená, že pejsci po příchodu jsou v karanténě, kde jsou odčervení, odblešení, projdou veterinární vstupní prohlídkou a všemi potřebnými vyšetřeními, očkováním, čipováním, vedeme dokumentaci a mnoho jiného. Rozdíl je určitě velký a to v tom, že pejsci s námi všichni žijí v naší domácnosti, bez kotců a klecí, mají neomezený pohyb po celém domě, mají celý den přístup ven – k dispozici mají dobře zabezpečenou zahradu. Takže u nás najdete pelíšky v každé místnosti, i když nejoblíbenějšími místy jsou především sedací souprava, křesla a postele. Jsou prostě součástí naší rodiny a má to své velké výhody. Můžeme se jim věnovat celý den, navíc v obou depozitech je několik pejsků, jak našich vlastních, tak i pejsků na dožití, kteří tvoří takovou tu klidnou základnu důvěry pro nově příchozí jedince a díky nim nám pak rychleji důvěřují, snadněji se vše učí a většina z nich tak může brzy odejít do nových domovů. Ti, kteří jsou „neadoptovatelní“ – pejsci staří a nemocní, zůstávají u nás na dožití a těm se pak snažíme udělat u nás život co nejhezčí a nejpříjemnější, aby mohli jednou odejít za Duhový most důstojně, s láskou  a v náručí jedné z nás.....

Jelikož se o vše staráme samy, tak omezenou kapacitu opravdu máme. Už nastaly situace, že jsme každá z nás měla doma i dvacet pejsků, ale dlouhodobě není možné tolika psům dát vše a v takovém komfortu, jak jsme zvyklé. Takže v těchto případech hledáme dočasné péče, které nám hodně pomáhají. Mají však jednu „nevýhodu“, do pejsků se většinou zamilují a on u nich už zůstane nastálo a my tak o dočasku přijdeme. Ale i tak je to pro nás velká pomoc. Jinak se snažíme, abychom měly každá doma tak do patnácti pejsků, což i dlouhodobě zvládnut jde. Je však potřeba zmínit, že někdy to je opravdu velmi vyčerpávající, zvláště tehdy, když se začne ozývat stáří a s tím spojené zdravotní problémy.

Jako každý spolek i my máme transparentní účet a to štěstí, že hodně lidí toto plemeno miluje a tak i hodně lidí pravidelně na náš účet přispívá, někdy i nemalými částkami. Asi také jako jeden z mála spolků máme velkou podporu přímo od chovatelů shih-tzu, kteří na svých výstavách několikrát do roka pořádají akce, ze kterých pak výtěžek zasílají na účet spolku a i mnoho z nich tam dokonce přispívá pravidelně.

To je opravdu různé. Každopádně jsou to pejsci, kterých se někdo potřebuje zbavit, pejsci nechtění, ať už je to takové to nepohodlné dědictví, někdy po rozvodu-rozchodu se už nechce starat ani jeden z páníčků, další skupinu tvoří pejsci nemocní  a staří, kterým majitelé hrozí utracením... Někdy nám je přivezou do depozita sami majitelé, častěji se ale dostanou někam do útulku, odkud nás kontaktují a my si je pak převezmeme k nám. A pak jsou tu samozřejmě i pejsci z množíren, týraní jedinci a myslím si, že velmi smutnou „klientelou jsou psi od lidí, kteří je sice opravdu milují, ale nemohou se o ně už dál postarat a není jiného řešení, než aby se jich vzdali. 

Někdy se stane, že je zvíře v relativně dobrém stavu, to platí více pro ta mladší, ale většinou jsou pejsci zanedbaní, zablešení a mnohdy s velkými zdravotními i psychickými problémy. Často bývají nesocializovaní, bez hygienických návyků , bojí se lidské ruky, někteří nikdy nebyli venku a znají jen kousek  svého kotce nebo klece, a tudíž se bojí i vlastního stínu...

Ano, stane se, že u nás skončí i pejsek s PP. Přístup chovatelů je různý, tak jako všude je to jen o lidech a i tady není chovatel jako chovatel. Jsou chovatelé, kteří, když jim podáme zprávu, že se u nás objevil jejich odchov, přijedou a pejska si odvezou a ještě třeba za záchranu pejska nám pošlou finanční dar, anebo materiální pomoc. Jsou však i jiní, od kterých jen slyšíme, že si ho k sobě nemohou vzít, protože... a dál o něj už zájem nejeví. Bohužel nás nepodpoří ani finančně a ani materiálně, ač se o jejich pejska postaráme. Tito pejsci někdy potřebují opravdu velkou péči a veterinární náklady jsou vysoké.  Myslíme si ale, že v těchto případech je určitě lepší, když pejsci zůstanou u nás v depozitu a nové spolehlivé domovy hledáme my jako spolek. Někdy se vyskytne ovšem i takový případ, že chovatelská stanice už neexistuje a chovatel nebo chovatelka zemřela, pak samozřejmě pejsek zůstává v naší péči. Samozřejmě chápu, že „uhlídat“ všechny odchovy, když má některá CHS několik vrhů ročně, jde jen velmi těžko, ale když už dojde k takovému případu, že se pejsek ocitne u nás a my se o něj postaráme, bylo by pěkné a nám by to moc pomohlo, kdyby tito chovatelé naši práci a péči ocenili a spolek alespoň podle svých možností podpořili.

Snažíme se vždy postupovat tak, aby nový domov byl opravdu šitý na míru. Prvním krokem po kontaktu s potenciálním zájemcem je vyplnění adopčního dotazníku, poté telefonický rozhovor, kdy se ptáme na to, co nevyčteme z dotazníku a pak následuje ideálně osobní kontakt spojený se seznámením se s konkrétním pejskem. Při výběru vhodné rodiny zohledňujeme důvody, proč chce zájemce zvíře adoptovat, jeho časové možnosti, aktivitu, zkušenosti s plemenem a v neposlední řadě i to, zda je v jeho možnostech zajistit v případě potřeby odpovídající veterinární péči, byť by byla finančně náročná. Osvojení pejska je možné po podpisu adopční smlouvy.  

V adopční smlouvě máme stanovenou frekvenci kontaktů zpočátku adopce, máme však to štěstí, že s námi noví majitelé čile komunikují zvláště po dobu adaptace pejska v novém prostředí a troufám si říci, že mezi mnohými páníčky a námi oběma přerostl „pracovní“ vztah v přátelství. Kontroly v místě držení provádíme, pokud nám to vzdálenost dovolí a volíme vždy formu přátelské návštěvy. Všichni adoptovaní pejsci se svými novými majiteli mají u nás vždy dveře i srdce otevřené.    

Ač to možná zní zištně, nejvíce vítáme pravidelný finanční příspěvek na náš transparentní účet, z kterého platíme výhradně výdaje za veterinární péči a krmivo. Další možností je sledovat naši FB stránku a reagovat na aktuální potřebu konkrétní materiální pomoci, nejčastěji prosíme o savé podložky, dezinfekční a čistící prostředky a vlhčené ubrousky.

Podmínky v našich depozitech jsou opravdu jiné než v klasickém útulku, pejsci s námi oběma bydlí doma, spí v posteli nebo v pohodlných pelíšcích, takže jsou pro nás zbytečné věci, které se hodí spíše pro velké psy například do kotců. K úklidu a dezinfekci nepoužíváme chlorové preparáty, nevhodné jsou pro nás i hračky s malými umělými částmi, které by pejsek mohl spolknout. Zbytečné je nosit nekvalitní krmivo ze supermarketů, pejskům podáváme kvalitní krmiva nebo veterinární diety, která vybíráme s ohledem na jejich věk a zdravotní stav. Předcházíme tak nežádoucím událostem v podobě zažívacích potíží nebo alergických projevů.    

Bobinka

Květa: Je těžké vybrat příběh jednoho pejska, neboť všichni ti, kteří se k nám dostali, byli úžasní a každý má příběh svého života takový, že by bylo dobré ho vyprávět. Bude to trochu nespravedlivé a ostatní pejsci mi, prosím, promiňte, milovala jsem vás všechny stejně. Napíši tedy příběh malé Bobinky, možná i proto, že její příběh je příběhem mnohých pejsků, kteří jsou svými páníčky a paničkami velmi milováni a přesto se dostanou do útulku. Jednoho dne přijela do útulku mladá paní a přivezla s sebou maličkou čtyřkilovou fenečku, která byla vystrašená a choulila se jí v náručí, s tím, jestli by ji mohla u nás nechat. Jejich maminka musela, doteď už si nevzpomínám, zda domova důchodců nebo do LDNky. Fenka se jmenovala Bobinka a bylo jí dvanáct let. Původně to byla fenečka z množírny, která se neosvědčila v „chovu“, a tak ji vyřadili a maminka si ji vzala k sobě. Paní tvrdila, že se o ni nemohou postarat, že je to náročné, že nechce být doma sama, a že na ni nemají čas. Říkala jsem paní, ať mi poví, kde maminka leží, že se pokusím domluvit, aby se aspoň jednou za čas mohly Bobinka a maminka vidět.

Bobinka a Děda

Mladá paní však odpověděla, že to nejde, že mamince slíbili, že se o malou postarají. A to mě opravdu dohnalo k pláči, jeden den maminku odvezli a za pár dnů už byla malá v útulku. Toto jsem nesla opravdu velmi těžce. Bobinka byla ze začátku jako hromádka neštěstí, ale po několika měsících se z ní stala úžasná veselá bábinka, která měla dost zdravotních problémů, přesto jí nikdy nezmizel úsměv z tlamičky. Milovala spinkání na mém polštáři, který si musela vždy ustlat, nikdy nezavrčela, zapadla do smečky a užívala si zahrady, sluníčka i dobrého papání. Byla s námi ještě čtyři a půl roku, celou dobu vitální a hravá, mazlivá a strašně moc hodná. Nikdy nepochopím její rodinu, proč nemohla zůstat u nich doma, ale možná tady u nás jí bylo nakonec lépe. Odešla náhle a dodnes mě to velmi bolí, i teď, když to píši, mám slzy v očích. Odešla minulý rok, myslela jsem, že s ní jedu na veterinu  jen s virózou, nechtěla totiž papat a byla smutná. Tam bohužel zjistili, že selhaly játra a ledviny, krevní obraz velmi špatný a malé bylo moc zle. A já jsem musela rozhodnout... a nechat ji odejít za ostatními čtyřnohými kamarády.

Dominik po nalezení

Magda: Každý z našich pejsků má za sebou příběh více či méně těžký. Vždy mě zasáhne sobectví, necitelnost a nezodpovědnost člověka, které se prolínají téměř všemi příběhy. Na druhou stranu to nepěkné vyvažuje nezištnost a snaha o nápravu ze strany jiných, ale k tomu je vždy důležitá trocha štěstí, aby pomoc přišla včas. Všechny příběhy pejsků, kteří prošli našima rukama, jsou pro mě nezapomenutelné, ale vypovím vám příběh Dominika, vyhozeného pejska. Právě jsem končila odchytový kurz na Veterinární fakultě v Brně, když mě kontaktovala paní vedoucí blízkého útulku, že přijali malého pejska, kterého nemohou umístit jinam než do venkovního kotce, protože nemají vhodné vnitřní prostory. Pejsek byl nalezený, jak ležel u popelnice. Nálezkyně si ho všimla až poté, co se nepatrně pohnul, protože jej považovala za starý špinavý vyhozený mop, který někdo pohodil mimo kontejner s odpadem.

Dominik u nás

Přímo z kurzu jsem hned odjela do útulku a Dominička, jak ho pojmenovala paní vedoucí, jsem převzala. Veterinář odhadoval jeho věk na čtrnáct let. Pejsek měl zánět kůže, uší, očí, zažívací problémy, subluxaci obou kyčlí a byl téměř slepý. Postupně se u nás jeho zdravotní stav lepšil a jeho oddanost, trpělivost a vděk mě dojímal stále. Stal se z něj hebký, ale hrdý medvídek, který každé pohlazení a podrbání ocenil spokojeným brumláním. Dali jsme mu ještě spoustu dalších jmen – Don, Domingo, Dominátor, Domeček plný koleček… Těšili jsme se z jeho společnosti ještě celých pět let. O jeho minulosti jsme se mohli pouze dohadovat, ale je pro mě nepochopitelná krutost člověka, který se tímto způsobem zbaví živého tvora.         

Moc vám děkuji za krásné a dojemné povídání, ze kterého vyzařuje jen a jen láska ke všem živým bytostem. Přeji vám hodně sil do vaší další činnosti, co nejméně utrápených psích duší a skvělé nové domovy pro vaše chráněnce.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv spolku Shih-tzu v nouzi

https://www.shihtzuvnouzi.cz/

https://www.facebook.com/groups/400727176751008

Stela – k adopci

Stela - k adopci

Vavřínek – k adopci

Vavřínek - k adopci

Janett Lady Airez – k adopci

Janett Lady Airez k adopci

Wild Wild West Brilliant of Moravia – k adopci

Wild Wild West Brilliant of Moravia - k adopci