Skvělé, ale opomíjené plemeno loveckých psů – to jsou „gaskoňci“!

Dovolte nám blíže představit plemeno, které si nese nejen vznešené jméno, ale i řadu jiných předností. Budeme si totiž povídat o malém modrém gaskoňském honiči a Milan Faják o něm ví opravdu hodně. Sám je navíc myslivec a rozhodně se nebojí říci nahlas, co si myslí. Dotkneme se tedy i velmi ožehavých témat z tohoto kynologického oboru. Rozhovor přináší mnoho zajímavých názorů, poznatků a pravd, o kterých se ale spíš mlčí...

Pan Milan Faják je myslivcem pětatřicet let. Za ty roky vystřídal mnoho loveckých psů, ale malý modrý gaskoňský honič mu doslova učaroval. A i když jeho chov a používání v našich podmínkách není zrovna snadný, pan Faják se nevzdává. Je to člověk patřící mezi ty, kteří bojují za zachování loveckých psů s pracovními vlohami. Snaží se prosadit to, co má smysl a co k tomuto plemeni neodmyslitelně patří, i když je to cesta nelehká...

Pane Fajáku, vy jste majitelem u nás poměrně vzácného malého modrého gaskoňského honiče. Proč jste si vybral zrovna toto plemeno?

Historie je dlouhá. Před mnoha lety jsem viděl v televizi film, kdy byl pomocí těchto psů veden parforsní hon. Několik let mi trvalo, než jsem objevil, že se jedná o malého modrého gaskoňského honiče (dále jen MMG). Další, asi dva roky jsem oslovoval chovatele a nakonec jsem si přivezl dnes už pěti a půl letou Darsi z Běloruska. Prostě jsem se v tomto plemeni zhlédl a to pro jeho ušlechtilý vzhled, ale hlavně pro jeho povahu, jsou totiž na zvěři nekontaktní. Oni prostě do žádné zvěře nekoušou a toho si silně cením.

Představte nám tedy vaši fenku Darsi… 

Jak jsem již zmínil, jmenuje se Darsi Violet a pochází z Běloruska. Její matka je chovatelem od mládí lovecky vedena a je naprosto všestranným psem. Pracuje jako honič, stejně dobře jako barvář a nemá problém ani s aportem z vody. Svou Darsi jsem k takové práci nevedl, protože u nás je myslivost, v Bělorusku lov. To je rozdíl už v tom, že přijít na hon na drobnou s honičem je téměř nemožné. Učit Darsi aport by tedy bylo zbytečné. Nechal jsem ji působit v té oblasti jí nejbližší. V jejích čtyřech letech měla úspěšně zakončené tři zkoušky z výkonu (ZVVZ, BZ, BZH). Na výstavách 3x CAC,3x CACIB, 3x BOB a na světové výstavě 2017 v Lipsku získala ocenění „Světový vítěz 2017“, a má splněny podmínky pro titul „Mezinárodní šampion krásy“.

Povězte nám něco více o lovu, a jakou úlohu při něm toto plemeno může zastávat?

Lovu se s Darsi věnuji. Jsem aktivním myslivcem třicet pět let. K otázce úlohy při lovu se nejde vyjádřit krátce. Začnu tím, že naše myslivost není na práci honičů jednak zvyklá, ale ani připravená. Tito psi (MMG, švýcarský honič, porcelain apod.) potřebují ke svému způsobu lovu velké lovecké pozemky. Při naháňce, kde leč má napříč 500 nebo 700 metrů, je téměř jisté, že po vypuštění do obstoupené leče psi zběhají okolní nezastoupené pozemky, což přítomná myslivecká veřejnost velmi nelibě nese, protože svou přítomností mimo leč „zvěř zvednou“. Další negaci u široké myslivecké základny si tito honiči nesou tím, že jsou na zvěři nekontaktní. Oni prostě do zvěře nekoušou. Oni ji na tzv. „teplé stopě“ najdou, tedy pokud jsou ve smečce, za silného hlasitého vydávání jí pronásledují a po jejím dosledu obestoupí a vyštěkávají s úctyhodným odstupem, jehož vzdálenost je určena druhem a velikostí honěné zvěře. K srnčím na metr, k černé na tři. Tento fakt je myslivci velmi zatracován, protože valná většina směřuje k čím dále tím většímu zastoupení na naháňkách teriérům, ať už jag, paterdale, fox či jack russel nebo dokonce psů bullovitých. Dle mého názoru se u těchto pejsků zaměňuje pracovní chuť za agresivitu. Nechci se však dotknout kolegů chovatelů teriérů, ale pokud je v leči postřelený kus černé a „visí“ na něm tři teriéři, je velmi těžké jeho utrpení ukončit.  Faktem však je, že jsem se z valné většiny setkal s opovržením práce honiče než s jeho chválou, většina myslivců je považují za plemeno bázlivé.

Malý modrý gaskoňský honič – to jméno samo o sobě vyvolává dojem honosnosti. Jaká je historie tohoto plemene?

Přiznám se otevřeně, že jsem nijak detailně historii nestudoval. Že jsou ale z Francie, nemusíme spekulovat. Pokud vím, jejich původní lovnou zvěří byli výhradně zajíci. S jejich úbytkem začali být gaskoňáci využíváni i pro spárkatou zvěř, nicméně ti zajíci jim v krvi zůstali. Pokud se v leči zajíc objeví, je vždy upřednostněn.

Někoho možná může plést, že je v názvu uvedeno slovo „malý“ přesto, že jde o psa poměrně vysokého. Vysvětlíte nám to? 

Odpověď je jednoduchá.  Původním „Gaskoňcem“ byla právě varianta „velký“. „Malý“ je jen jeho plemennou zmenšeninou. Proč se tak stalo, zda cíleným šlechtěním, či náhodou, bohužel nevím. Faktem však zůstává, že první tu byl ten „velký“.  Rozdíl mezi malým a velkým je pouze v kohoutkové výšce a samozřejmě váze. Rozdíl v kohoutku je cca 10 cm. Jinak je exteriérový standard stejný. Hlava, kostra srst, zbarvení – bez rozdílu.

U nás v České republice není chovná základna příliš silná (alespoň co jsem měla možnost zjistit), kdy byl tedy dovezen první gaskoňský honič k nám? Známe jeho českou historii?

I tady se již budu opakovat. Historii nemám precizně nastudovanou, ale o současnosti mám jasné představy. Pokud vím, tak nyní žije na území ČR okolo jednoho sta jedinců. Bohužel jen promile majitelů se s nimi pracovně angažuje. Je mi známo, že aktivně lovících MMG je tak do pěti.

Když jsem v roce 2012 přivezl do ČR Darsi, bylo u nás jedenáct představitelů plemene. Kdo první MMG do ČR přivezl, netuším. Vím ale, že první import z Francie se nepovedl a tehdy dovezený jedinec ještě před dovršením jednoho roku uhynul. V době mého importu byl a je celorepublikově známým chovatelem tohoto plemene můj velmi dobrý kamarád a přítel Slavomír Hanáček. V té době jich měl devět. V podstatě to byl on, koho jsem v plemenné knize vyhledal, navštívil a u něho také prvně viděl MMG naživo. On byl také tím, kdo mi zprostředkoval kontakt na chovatele mé Darsi, byl a je mým velkým guru v chovu a výcviku mé fenky. Stejně tak je on tím, kdo ukončil pokračování svého chovu MMG. Důvodem je jeho vysoký věk, a jak sám říká, vysoká nevraživost vedení klubu honičů vůči jeho osobě a nakonec i minimální poptávka po štěňatech, která by měla být lovecky využívána. Nechce, stejně jako já, aby budoucí chovy tohoto plemene končily na gaučích panelákových bytů jen pro výstavní účely.

Česká budoucnost MMG z důvodů, které jsem již zmínil, není dobrá. „Blázni“ jako Hanáček a já tu nejsou, navíc celý genofond MMG v ČR je téměř zastaven, protože jeden z majitelů importovaného psa MMG nakryl všechny feny v ČR, a tak jsou veškerá štěňata po tomto otci příbuzná. Pokud se mi povede vrh a udat všechna štěňata (upřednostním myslivce), budu pokračovat v lovech s Darsi do jejího „psího důchodu“. Potom jsem rozhodnut přivézt z Francie novou krev a snažit se chov obnovit. Do té doby možná naši zákonodárci zruší omezení kohoutkové výšky, o čemž se již delší dobu velmi intenzivně mluví, což určitě zvýší poptávku po tomto opomíjeném plemeni.

Zajímalo by mne, jakou mají tito psi povahu?

Povahou jsou neocenitelně klidní. Jim prostě do vínku nikdo nedal nervozitu, bázlivost, ani agresivitu. Jsou to velmi přemýšlivá zvířata, a jestli si někdo myslí, že psi nemají rozum nebo rozlišovací schopnosti, tak s klidem mohu říci, že nevím, jak jiní, ale gaskoňci to mají. Oni prostě zbytečně neštěkají, nikoho nenapadají, k jiným psům jsou nadrámec přátelští a stejně tak i ke svému okolí, ať lidskému, tak i zvířecímu. Z otevřeného pozemku pes neutíká, na příchozí neskáče, ale přitulit a vynutit si mazlení to umí.  Přes den je Darsi na zahradě. Pokud jde někdo okolo, je jediným psem v ulici, který za plotem neštěká. Nemá totiž proč. Ona ví, že není služební pes – hlídač. Je to honič. Tím nechci říci, že není zvědavá, naopak. Pokud se ozývá v blízkosti psí štěkot, letí k plotu se vší zvědavostí. Vidí kolemjdoucího a mlčí. Není důvod o sobě dávat vědět.

Tak to je jistě velmi pozitivní a jak se chová k ostatním zvířatům?

Uvedu příklad. Na jaře jsme měli doma pět opuštěných malých ježků, které jsme s manželkou vychovávali několik týdnů. Darsi byla jediným psem z těch, kteří se s nimi setkali, a která na ně neštěkala. Tady také nebylo proč. Byli doma a páníček o nich věděl. Pokud ale potká ježka v lese, ráda si na něj zablafe. Prostě jen dá vědět, že ho našla. To třeba kunu vyžene na strom, kdy pod ním hlásí, a to většinou až do odvolání.

Již jsme to „nakousli“… Co třeba pracovní vlohy? 

Pokud mohu porovnat Darsininy pracovní vlohy se psy, které jsem měl a byli to zástupci ohařů, norníků i barvářů, má dle mého vysoce navrch. Je to honič a svou práci odvádí bezchybně. Na rozdíl od jiných mých psů, kteří se na barvě (myslivecky řečeno trasa, kudy utíkalo poraněné, krvácející zvíře) mnohdy nechali strhnout teplou stopu jiné zvěře. Jezevčíkům se často do nory ani nechtělo. Darsi je na lovu prostě honič a nic jiného. Zvěř s velkým zájmem najde a s neobvykle znějícím hlasem ji pronásleduje. Ona ví, co má dělat a já to vím také. Nechci po ní nic, co jí není vlastní. Orientace v cizím prostředí je také vynikající.

Pro koho se toto plemeno podle vás hodí a proč?

Pokud se ptáte mě, myslivce, velmi by mě zahřálo u srdce, kdyby si MMG (ale i jiná lovecká plemena) pořizovali lidé, kteří je budou vést po té cestě, ke které byla tato plemena vyšlechtěna, tedy cestou loveckou. Rozhodně tím nechci upřít těmto pejskům výstavní úspěchy, ale nemělo by se to stát prioritním nebo jediným cílem chovu těchto psů. Rozhodně gaskoňce velmi ocení myslivec, který nemá zakódováno, že pes se musí do zvěře zakousnout stůj co stůj. Tito psi opravdu nevyhledávají kontakt, a pokud je v houští jiný pejsek v kontaktu se zvěří, gaskoněc tam vůbec nepůjde.

Jedná se o krátkosrstého psa, jak moc je náročný na „údržbu“ a dá se chovat i celoročně venku?

Údržbu gaskoňce považuji za zcela standardní. Nic výjimečného. Naše Darsi je celoročně přes den venku na zahradě, spát chodí domů. Určitě jako chovatel zaznamenám příchod jara a podzimu spojený se zvýšeným spadem srsti. Tomu se však dá lehce čelit. Mnou zmiňovaný pan Hanáček má celou svou smečku trvale venku, kde jeho psi obývají zastřešenou stodolu a jsou ve výtečné kondici. Je však pravdou, že je jediný, koho znám, který má psy celoročně venku. Myslím si však, že psi chovaní celoročně venku budou vždy v lepší kondici než ti z domu. Určitě mají i vyšší odolnost vůči nemocem.

Toto plemeno zastřešuje Klub chovatelů honičů, jaké jsou podmínky pro uchovnění?

Žel bohu musím přiznat, že ze strany Klubu chovatelů honičů se dočkáváme pouze házení klacků pod nohy. Vedení klubu si stanovilo právě tu cestu, o které jsem hovořil jako o mnou nechtěné a vede klub pouze za účelem hodnocení exteriéru, nikoli cestou pracovní. Ve věci chovu MMG tedy požaduje pouze výstavu, toť vše. Nesčíslně krát jsme žádali o nutnost zkoušek z výkonu, jako jednu ze základních podmínek pro chov. Nebyli jsme však vyslyšeni. Se zvyšujícím se tlakem na klub dostát těchto podmínek byl pan Hanáček jako letitý kynolog s mnoha výsledky na národních i mezinárodních kolbištích v oblasti práce ze spolku vyloučen.

Kde je možné se s gaskoňci třeba potkat? Mám na mysli, zda se třeba neorganizují nějaké srazy nebo výstavy, kam by se mohl člověk v případě zájmu o toto plemeno podívat. 

Tato otázka přichází v pravý čas. Moje společnost, kterou jako jednatel vedu, si dala jako generální partner Spolku francouzských smečkových honičů z.s. za úkol prezentovat poprvé francouzské smečkové honiče (teď nejen MMG) na myslivecké výstavě Natura VIVA, konané v termínu 23. – 27. května 2018 na výstavišti v Lysé nad Labem. Velmi rádi tam uvítáme všechny zájemce o tato plemena. Samozřejmě, že nejvíce zastoupeni budou MMG. Návštěvníci zde však naživo uvidí i Black and Tan Coonhundy, porcelainy, hrubosrsté vendeéské basety, modrého gaskoňského baseta, ale i u nás velmi vzácného poitevina.

Co se týká pravidelných akcí přístupných široké veřejnosti, pořádá jednou za rok právě mnou zmiňovaný Spolek francouzských smečkových honičů z.s., jehož předsedou je Slávek Hanáček,  zkoušky T. A. N. (zkouška vloh), doposud pořádané v honitbě jednoho z členů spolku. Se stejnou pravidelností pořádá tento spolek každoroční setkání majitelů, chovatelů, ale i pouze „fandů“ honičů, a to nejen francouzských, povětšinou u mne doma. Určitě se více dozvíte na stránkách spolku www. sfsh.cz.  Jinak se zásadně nebráním ani jakékoli návštěvě u mne doma. Bývá běžné, že právě pro svou málopočetnost MMG v ČR se o naši Darsi zajímají lidé, kteří k nám přijedou jen tak na „kus řeči“. Vítán je kdokoli.

Prozradíte nám své plány do budoucna?

Mé plány do budoucna jsou ryze chovatelské. Darsi bude letos v dubnu hárat a já jsem rozhodnut ji nechat nakrýt. I tady je to však složité. Tito honiči mají běžně velmi početné vrhy a deset nebo dvanáct štěňat není výjimkou. Protože §45, písm.e) zák. 449/2001 sb. hovoří o zákazu nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm, je téměř loterií si takové štěně pro myslivost koupit. Chovatelský standard kohoutkové výšky MMG je 50 – 56 cm u feny a 52 – 58 cm u psů. Je tedy opravdu na zvážení, zda si k tomuto účelu takové štěně pořídíte, a zda nepřeroste. V takovém případě s ním lovit nesmíte, kromě dohledávky na řemeni. Přesto jsem se rozhodl, a jestli vše dobře půjde, koncem května se nám narodí vrh „A“. Možná mi nějaký ten potomek doma zůstane a Darsi se tak konečně dočká i lovu ve smečce.

A co byste popřál plemeni do dalších let?

Co mu přát? Rozhodně větší pochopení ze strany myslivecké veřejnosti, určitě novou krev do ČR a ať zůstanou navždy s takovou povahou, jakou mají, protože takoví jsou nezaměnitelní a úúúžasní!

Děkuji vám za rozhovor.

Velice rádo se stalo.

Foto: archiv Milana Fajáka