Socializace psa – vymezení pojmu – 1. díl

Souhlasíte s tím, že správná socializace je nesmírně důležitá pro celý další společný pohodový život člověka a jeho psa? A tušíte, co přesně si pod tím pojmem představit a jak to jde posléze dohromady s výchovou a výcvikem? To vše a ještě mnohem více je náplní prvního dílu našeho zbrusu nového seriálu, který si pro vás připravila Veronika Chramostová z Canine Patrol Adventure…

V každém tématu je dobré nejprve si vyjasnit pojmy samotné, o nichž je řeč. Socializace psa představuje proces, celoživotní proces, kdy se zvíře habituuje na prostředí, v němž žije. Je to jednoduchá věta, přitom opravdu obsažná. Pojďme si ji tedy trochu blíže rozebrat.

Jde o proces, který trvá a nikdy není ukončen…

Přičemž platí, co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš, aneb ano, pro dobře postavený základ socializace je třeba vědět, co a jak podnikat už u malého štěňátka, už u chovatele, stejně jako v prvních dnech a týdnech u nového majitele. V těchto obdobích jsou pokládány základy, které v budoucnu jdou dohnat velmi obtížně, některé třeba vůbec. Ale jako takový tento proces trvá a de facto nikdy nekončí.

V tomto procesu se zvíře seznamuje a přivyká na okolní prostředí a podněty. Aby tedy šlo o takovýto proces, je potřeba splnit podmínky pro habituaci jako takovou, a to zvykat kontinuálně, ale v dávkách s nízkou intenzitou, která se postupně zvyšuje. Cílem této formy učení je zvyknout si na podnět a tento nijak neřešit. To se stane jen tehdy, pokud bude podnět zaznamenatelný, ale ne natolik intenzivní, aby psa ohrožoval nebo silně rozrušoval. Musí ale trvat dostatečně dlouho, opakovaně, aby na něj zvíře přivyklo a stalo se pro něj přirozenou součástí okolního světa.

Prostředí, v němž náš pes žije a pohybuje se, je bohaté na podněty, na které se pes musí socializovat. Může to být cokoliv, s čím se bude v budoucnu potkávat. Nejde tedy jen o psy. V žádném případě. Naopak. Svět je bohatý na tisíce podnětů, zejména ten lidský.

Cílem socializace psa je takové zvíře, které je navyklé na široké spektrum podnětů z okolního světa a neřeší je, tedy ho nechávají chladným. Umí se s nimi rychle vyrovnat, jsou pro něj přirozenou součástí světa a nejsou hodna pozornosti a znepokojení. Cílem je své okolí neřešit.

Jak souvisí socializace s výchovou a výcvikem?

V našem úvodním rozhovoru jsme vznesli zcela klíčové téma, a to, že si lidé mohou plést výcvik a socializaci. Resp. nejen to, celkově pojmy socializace, výcvik a výchova bývají kolikrát chybně zaměňovány, ať už z důvodu neznalosti anebo třeba protože se to aktuálně hodí.

Jak tedy chápat rozdíly a účel těchto třech pojmů? Řekli jsme, že socializace představuje navyknutí psa na prostředí a všechny jeho prvky – živé i neživé – které bude zvíře ve svém životě potkávat a kde je cílem je neřešit. To není totéž, co výchova. Výchova říká, jaké mantinely je vhodné dodržovat, protože se v nich vyplácí zvířeti se pohybovat. Je to sada pravidel, která psa naučíme. A to jak pravidla společensky vhodná, tak samozřejmě pravidla společensky nevhodná. Pro psa to je vždy jen to, co se mu v minulosti vyplatilo dělat nebo naopak nevyplatilo. Výcvik pak představuje nástroj a jazyk, jak fungovat a zajistit sérii pojmenovaného chování, které je nezbytné pro ovladatelnost. Jinými slovy jde o způsob, jak psa naučit společnou řeč, kterou si můžeme v budoucnu pomoci ke konkrétnímu chování.

Z uvedeného je patrné, že vycvičený pes nutně neznamená vychovaný nebo socializovaný, stejně tak ale vychovaný a socializovaný pes se neobejde bez ovládacích prvků poslušnosti výcviku.

Uveďme si jednoduchý příklad. Pes ve městě. Socializovaný pes je schopen minout lidi, psy, auta, tramvaje, různé hluky, aniž by na ně jakkoliv přehnaně reagoval. Pouze je zaregistruje, ale nevěnuje jim přehnanou pozornost. Vychovaný pes neskáče na lidi, netahá za psy, že si chce hrát, nerve na vodítku jako blázen, nevynucuje si pozornost, neluxuje odpadky po zemi, necpe se do dveří nebo ze dveří, když se otevřou, dokáže pracovat se svými emocemi a sebeovládat své chování, protože se mu to zkrátka vyplatí. Tedy neobtěžuje svým chováním své okolí, protože se mu to nevyplatí. Vycvičený pes je pes, který spolehlivě zareaguje na pokyn psovoda a provede požadované chování. Tedy přijde na zavolání, počká na pokyn na rohu ulice, sedne si, zkrátka udělá to chování, které zná a má nacvičené do povelu a psovod ho díky tomuto nácviku mohl povelem vyvolat.

Co to je tedy pes, který jde volně po ulici, bez obojku, bez vodítka, letící si samovolně bez povolení hrát k jinému psovi na chodníku nebo běžící lovit cyklistu a při žádosti protistrany o přivolání na toto nijak nereaguje? Ne, není to pes ani socializovaný, ani vychovaný, ani vycvičený, co si chce jen hrát. Je to pouze nevychované zvíře bez stanovených mantinelů, které si uspokojí svou aktuální potřebu, bez jakéhokoliv usměrnění ze strany psovoda a zcela neovladatelné. Z uvedeného je vidět, že socializace, výchova a výcvik jdou ruku v ruce a nelze jednu z nich vynechat, protože si myslíme, že ji nepotřebujeme.

Jak socializace souvisí s učením psa?

Pes, stejně jako člověk, se učí celý život. Od malého štěňátka, přes puberťáka, dospěláka, i jako senior. Jak jsme si řekli, je to forma učení, kdy se zvíře zvyká na podněty z okolí a výsledkem socializace je pes vůči těmto podnětům odolný, nijak je neřešící. Rozumějme, nijak extrémně se nevzrušuje jejich existencí, vnímá je jako normální součást světa kolem sebe. Prakticky je tedy socializace výsledkem této formy učení.

Socializace psa a její důležitost se upíná zejména k tomu štěňátkovskému věku. Tam je důležité si uvědomit, že malý pejsek je jako nepopsaný list papíru a taky jako houba. Vše je pro něj nové, poznává svět okolo, zvyká si na něj. Proto je důležité věnovat tomuto tématu pozornost právě ve štěněcím období, což ale neznamená, že jenom ve štěněcím období.

Jak socializace souvisí se vztahem se psem?

Vztah člověka a psa je hodně skloňovanou záležitostí, stejně jako socializace samotná. Spousta lidí, co má nějaký problém se svým pejskem, který je nakonec donutí vyhledat pomoc nějakého trenéra, se dozví všeobjímající radu, že si musí primárně zlepšit vztah se psem. To je natolik široké a obsáhlé téma, že si dotyčný, který by mnohdy rád dostal jasnou radu, co lze realizovat ideálně hned a bude mít stejně rychle viditelný výsledek, vůbec nebude vědět s podobnou větou rady. Ano, velmi rozumím tomu rozporuplnému pocitu, který se po takové radě dostaví. Hlavou běží myšlenky typu, jak jako to ale mám udělat? Co si pod tím mám představit? Ale úplně stejně chápu tuto instantní radu trenérů směrem k majiteli psa. Protože vztah se psem je skutečně alfou a omegou všeho. Bez něj se nám bude špatně komunikovat, kooperovat, pohybovat se ve společném světě. A ten vztah jako takový se nevytvoří sám. Nepleťme si ho s láskou. Ale klidně si ho můžeme připodobnit ke vztahu mezi lidmi v tom smyslu, že aby existoval nějaký vztah, musí docházet ke společným zážitkům. A kvalita, intenzita a forma těchto zážitků pak buduje onen vztah. Ten pak logicky může být super anebo taky ne, to už záleží na obsahu. Stejně tak z toho plyne, že vztah se vytváří mezi aktéry a pozitivní vztah, který bude chtít dotyčný tvor opakovat, se pak tvoří s těmi aktéry, s nimiž se tyto společné zážitky zažívají.

A právě socializace jako taková díky tomu, že nabízí nespočet možností vzhledem k rozmanitosti světa, je perfektním nástrojem pro společně vytvářený vztah. Není jediným nástrojem, ale jedním z mnoha. Ovšem díky bohatosti okolního světa na podněty nabízí nespočet příležitostí pro společně nejednotvárné zážitky. A stejně jako u lidí platí i u psů, že čím více společných různorodých pozitivních zážitků máme, tím více se spolu můžeme učit žít, rozumět si, číst svoje signály, nálady a být pro svého psa průvodcem, zábavou, bezpečím i zdrojem. Socializovat psa na spoustu věcí v životě, které může potkat v lidském světě, je příležitostí pro spoustu společných zážitků. 

Proč se tedy se socializací zabývat?          

Závěrem si můžeme tedy shrnout, proč je dobré se socializací psa zabývat. Socializace je procesem učení, který je nezbytný pro správné zařazení psa do lidské společnosti. Souběžně je to velmi široké a na podněty pestré pole pro společné zážitky. Ty se nám hodí k budování a posilování společného vztahu. Pamatujme, dobře socializovaný pes na podněty je takový pes, který tyto podněty nijak přehnaně neřeší.

A ještě bych na konec tohoto dílu ráda osvětlila jeden pojem, s nímž se setkávám poslední dobou poměrně často a považuji ho za nešvar. Jde o spojení „přesocializovaný“ pes, zejména ve spojení s lidmi nebo psy. Žádný takový pojem ale neexistuje. Cílem socializace je neřešit. Pokud se pes s některým podnětem stýkal tak moc a tak intenzivně, že na něj reaguje, ať už negativně nebo pozitivně, nedošlo k habituaci na tento podnět, ale naopak ke zcitlivění na něj. Socializace, pokud je vedena správně, nevede k zcitlivění na podnět, ale naopak.

Veronika Chramostová 

Foto: archiv Veroniky Chramostové, Pixabay, Markéta Nelešovská

https://www.socializacepsu.cz