Spojení kůň a pes funguje po celém světě!

Milujete kromě psů také koně? A víte, že ve Velké Británii je vůbec nejprodávanějším časopisem ten s názvem „Kůň a pes“? A přečetli byste si rádi i něco o koních? Pak se možná moc rádi dozvíte také něco o internetovém portálu zaměřeném právě na koně!

Není jistě žádným tajemstvím, že spousta pejskařů jezdí ráda na koni a zase mnoha jezdcům se po boku prohání pes. Tyto dva živočišné druhy k sobě prostě už od nepaměti tak nějak patří a nejinak to mají i jejich majitelé. A určitě i mezi vámi, našimi čtenáři bude hodně těch, kteří jsou na tom podobně. Je to tak? A možná ani nevíte, že spoustu krásného čtení najdete nejen u nás na eCanis, ale také ve vymazleném internetovém magazínu Kůň. No, a právě s jeho šéfredaktorkou a autorkou celého projektu iKůň Zdeňkou Motyginovou jsme si moc pěkně popovídaly. Nakonec posuďte sami…  

Nádherná léta, kdy měl člověk možnost setkat se s českými a světovými dvounohými i čtyřnohými osobnostmi… Časopis Jezdectví byl pojmem – vždyť letos vychází již jeho 68. ročník! I já jako malá jsem ho četla a netrpělivě čekala na každé jeho nové číslo. Z vystřižených obrázků jsem pak u nás ve městě na náměstí vyzdobila nástěnku našeho jezdeckého oddílu. Sice jsem se po mnoha letech řízením osudu dostala na pozici šéfredaktora, ale vlastně v tu chvíli jsem zbyla v redakci sama, takže jiná možnost ani moc nebyla. A díky vaší otázce si uvědomuji, že od roku 2004 až do loňska, kdy jsem tam skončila, uteklo šestnáct let! A když říkám uteklo, myslím to doslova – utíkalo to strašně rychle! Za celou tu dobu jsem se já sama z časových důvodů do sedla skoro nedostala, i když jsem vlastně mládí trávila u koní a ve stáji. Až nyní, kdy děti povyrostly, a přestěhovali jsme se k jezdeckému areálu, kde pracuje jako jezdec můj manžel, jsem se mohla do sedla rekreačně a také velmi sporadicky vrátit.

V tomto ohledu jsem asi takový „mainstreamový člověk“ – po celém světě i u nás je nejoblíbenější a nejrozšířenější skokové ježdění, a to láká a přitahuje i mě. Vždycky mě fascinoval ten úchvatný pohyb koně, jak přicválá k překážce, zapojí všechny své svaly, odrazí se – a stylově, s klenutým krkem letí a ladně přistane… Nádhera!

Nevím, jestli to mohu vůbec prozradit, protože ten nápad jsem okoukala. Měla by to být taková ČSFD pro milovníky koní. Informace o koních a lidech kolem nich, jak já shrnuji – aby tady po nás něco zbylo. Za dobu mé novinařiny jsem se stále potýkala s nedostatkem informací o jezdcích a koních, pořád jsem někde něco hledala a zjišťovala… Tak mě napadlo, že by nebylo špatné mít někde informace hezky pohromadě. Funguje už vlastně tři roky, ale teprve poslední rok mám trošku víc času se mu věnovat.

Každý, kdo má rád koně, by se tam měl najít. Seznam stájí, koní, klubů, jezdců různých disciplín i věku, dokonce i akcí, žebříčky… Pro laiky i pro profesionály. Ověřené informace, pěkné fotografie, videa, profily, úspěchy, rozhovory – zkrátka směs informací pro celou jezdeckou veřejnost. A také pro ty, kteří jsou vně a myslí si, že s koňáky je nuda.

Do databáze si může každý zalogovaný uživatel zadat, co potřebuje – akci, stáj, koně, informace o jezdci… My ověříme správnost a zveřejníme. Zpoplatněné to není, ovšem přesto zatím této možnosti moc lidí nevyužívá. Určitě to nevědí, v tomto směru máme zřejmě ještě rezervy. Zalogovaný uživatel se pak může účastnit diskuse nebo hlasovat v žebříčcích.

První český online magazín o koních Kůň vychází každý měsíc prvního. To je takové naše miminko, které chceme mít pěkné, učesané, umyté a chytré. Máme štěstí na grafičku Vlastu Ramplé, ta o něj s mateřskou láskou pečuje. Portál je hlavně rychlý, vymazlený magazín, to je něco docela jiného, je určen pro náročnější čtenáře.

Prodej magazínu nám vlastně umožňuje provozovat webový portál. Pro širokou veřejnost jsme připravili nulté číslo, aby nekupovala zajíce v pytli. Díky našim dvěma sponzorům jsme v zimě zpřístupnili pro širší veřejnost dvě stará čísla, jinak je určen pouze pro předplatitele.

Už jsem naznačila, že nejvhodnější je stát se předplatitelem, ale je možný samozřejmě i balíček inzerce nebo zpřístupnění starých čísel.

Manžel Zdeňky Motyginové Sergej skončil v sedle Dylana na třetím místě v Grand Prix Prague Playoffs 2019 v O2 areně.

Už v nultém čísle magazínu jsem napsala, že ve Velké Británii je nejprodávanějším časopisem Kůň a pes. A toto spojení funguje opravdu po celém světě, Češi nejsou výjimkou. V každé stáji najdete psy, za to ručím, jen se různí jejich počet… Mě však trošku otázkou zcela zahanbujete, protože my jsme žádného psa dlouhodobě nikdy neměli, i když hrdě tvrdím, že nejoblíbenější je pro mě brazilská fila, se kterou jsem přišla do styku na zahraniční brigádě, a padly jsme si do oka. Ač jsem pro ni byla cizí člověk a při krmení mě dokonce kousla, na procházkách krásně poslouchala, prý lépe než majitelku. Stačilo být totiž důsledný.

Máte pravdu. Než jsem si stihla všimnout, byli úplně všude… A nyní podle mě koňská veřejnost zásobuje štěňaty i tu nekoňskou. Jsou strašně milí, dají se (většinou) dobře naučit, aby koně respektovali. Moc neštěkají, takže neplaší koně.

Na to jsou asi právě Jack Russellové specialisté. Jako by to byly samostatné jednotky. Oni žijí s těmi koňmi tak nějak v symbióze. Já to ale vidím jako nebezpečné a myslím, že majitelé areálu v devadesáti procentech také. Těch zbývajících deset procent často nemůže nic říct, protože takto pobíhají i jejich psi…

Určitě je lepší koně na všechno navykat, i na nového psího kamaráda. Kolikrát jsem viděla, jak byl nový pes koni představen – a zase naopak.

Jako jezdec bych ocenila, kdyby byl pes na vodítku a pokud možno ani neštěkal a na koně se nesápal. Ovšem člověk má za ty roky už různé zkušenosti a setkala jsem se jak s nakopnutými či přišlápnutými psy, tak se splašenými a odcválavšími koňmi, s jezdci i bez. Ohleduplnosti z obou dvou stran není nikdy dost.

Také u nás je budoucnost ovlivněna současnou situací (Pozn. red. Tento rozhovor vznikl v období koronavirové pandemie a s ní související karantény). V době, kdy bychom za normálních okolností přinášeli rozhovory s vítězi, se po zrušení všech akcí musíme přeorientovat na rozhovory s majiteli koní, jak tráví „dobu rouškovou“. Naše heslo do této doby zní: „Máte všech 5R pohromadě? Roušku, rukavice, rozestup, respekt a rozum?“

Moc vám děkuji za fajn rozhovor a také za to, že jsme i my pejskaři mohli nahlédnout do fascinujícího světa koní.

Foto: archiv Zdeňky Motyginové

http://www.ikun.cz/