Šťastný pes je pro mě víc než pes s dokonalými chlupy!

Střední pudl a coursing? Myslíte, že to jde opravdu dohromady? A jak skvěle! Své o tom ví i Hanka Kašparová, která nám prozradila i spoustu dalších zajímavých věcí o tomto plemeni. A navíc se v její chovatelské stanici Banzette již brzy narodí její milované fence štěňátka!

Hanka Kašparová své psy opravdu miluje. To je cítit z každé odpovědi, z každé věty i z každého slova… Takové rozhovory je opravdu radost připravovat – věcné, trefné, vtipné i s lehkostí podané. A láska k pudlům trvá už od dětství…

Hanko, jak dlouho se věnujete kynologii a proč jste se nakonec rozhodla pro pudly?

Jak už to tak bývá, prvního pejska jsem si vyškemrala u rodičů. Už nějakou dobu předtím jsme si ale s kamarádkou hrály na psí výstavy a já byla navíc takové to dítě, co si chce každého pejska, kterého potká, pohladit. A proč pudl? Za to může moje mamka. Byla to ona, kdo rozhodl, že náš pejsek bude pudl (nepouští chlupy), bude to trpaslík (protože ten bude velký tak akorát do panelákového bytu), kluk (kvůli ne-hárání) a stříbrňák (to vlastně dodnes nevím proč – budu se muset zeptat). Bylo mi devět, takže jsem neprotestovala a jen se těšila na nového člena rodiny. I jméno tehdy vybírala ona, byl to Waldy (oficiálně Cyr Irmick, od paní chovatelky Marie Holubové z Prahy) podle jejího oblíbeného zpěváka Waldemara Matušky. Když byly Waldymu asi tři roky, uviděla jsem prvního stříbrného královského pudla a stal se z toho životní sen. Věděla jsem, že až přijde ten správný čas, tak si ho pořídím. Ale k tomu byla ještě dlouhá cesta, protože po Waldíčkovi pak následovaly holčičky – stříbrná trpasličí Wenynka (Elisa Královský Hradec), černá Fedynka (Federicka Královský Hradec – obě z chovatelské stanice paní Ivany Vrátilové z Hradce Králové) a pak už jen moje vlastní odchovy (Bavayia Banzette – moje osudová, Barrus Banzette – společník naší babičky a Caryota Banzette – maminčina fenka). A pak přišla Chass. A před pár dny už i ta vysněná královanda Zetty (Calanthé Banzette My Waimea od chovatelky Jany Trägnerové).

Ale pokud bych měla říct, proč právě pudlík, tak pro jeho všestrannost, převážně vždy dobrou náladu, protože pudlíci dokážou být neskutečně empatičtí a hlavně se bez výhrad přizpůsobí svému pánečkovi. Takže pokud se smíříte s úpravou jeho srsti, je ideálním společníkem jak pro aktivní majitele, tak i pro ty pohodlnější.

Chovala jste tedy trpasličí pudly a nyní máte po svém boku nádhernou stříbrnou střeďačku. Prozraďte nám něco více o své Chassis?

Chassinka je mým druhým osudovým psem, aspoň tak to vnímám. Narodila se v den, kdy umřela moje Bavajka, o kterou jsem přišla naprosto nečekaně během několika minut. Bylo to jako by odešel kus mě, vlastně to ani čas moc neobrousil. Chassinku jsem uviděla pár dnů po jejím narození na fotce na Facebooku. Léta jsem obdivovala jejího otce, pejska mé kamarádky a najednou byla možnost mít jeho dceru. Takže jsem si v německé chovatelské stanici „vom Alt Domigk“ zamluvila holčičku a od chovatelky dostala možnost vybrat si jméno. A protože mám ráda jména neobvyklá, pojmenovala jsem ji Chassis Banzette. Je to fenka, se kterou jsme si sedly, plno lidí nemá stříbrnou pudlí povahu rádo, je to většinou tak trochu pes jednoho pána, ale já jsem naprosto spokojená.

Zaznamenala jsem, že Chass právě čeká štěňátka a máte tedy před sebou nádherné období. Zajímá mne tudíž, jaký bývá asi průměrný počet štěňat ve vrhu a jaké jsou pudlice obecně matky? 

Je to přesně tak, Chassinka čeká na začátku května, tedy již za pár dní, svoje první štěňátka. Dlouho se jí nechtělo hárat a ve chvíli, když jsem se s tím vlastně tak trochu smířila, jsem najednou musela vybírat „ženicha“. Protože kvalitních nepříbuzných středních stříbrných pudlů je ve střední Evropě málo, vybrala jsem Chassince krásného bílého středního psa. Naštěstí s mým výběrem „souhlasila“ (nejsem zastáncem takového toho znásilňování fen) a díky tomu se těším na štěňátka s překvapením (nejen pokud jde o pohlaví, ale i o barvu).

Nejsem velká chovatelka, tohle bude čtvrtý vrh v mojí chovatelské stanici, navíc každý vrh měla jiná z fenek. Zatím jsem zažila jeden císařský řez (to se narodilo jedno štěňátko), jeden porod na gauči – to jsem tak ležela po operaci kolene, Fedynka seděla opřená vedle mne a já telefonovala kamarádce, která slíbila, že mi k porodu přijede a říkala jí, že je všechno v pořádku, na porod to nevypadá a najednou, ještě během našeho rozhovoru se vedle mě objevila moje novorozená Bavajka a zatím poslední vrh, který měla právě Bavajka, byl přirozený, bezproblémový a v porodní bedně.

Rozhovor je o pudlech středních, tam bych řekla, že průměrný počet štěňátek ve vrhu je pět, ale znám i chovatelky, jejichž střední pudlice porodily a bez problémů (samozřejmě s pomocí majitelek) se postaraly i o deset štěňátek.

Určitě si pro své odchovy velmi pečlivě vybíráte nové majitele. Co by takový ideální zájemce o štěně měl podle vás splňovat?

To je těžká otázka, která mě právě v posledních dnech nedá spát. Velmi se bojím, abych zvládla vybrat ty nejlepší majitele. Zatím se mi to dařilo, i když malé zklamání už jsem také zažila. Ale musím říct, že chov mi přinesl do života několik skvělých lidí, majitelů mých odchovů, stali se z nás přátelé, vídáme se, telefonujeme si, jsme prostě v kontaktu, protože u mě prodejem štěňátek zájem o pejska rozhodně nekončí, naopak chci vidět, že se mu dobře daří a je ve své nové rodině milovaný.

Určitě nechci mít podmínky typu – nesmí vám být víc než tolik a tolik let, musíte bydlet tam a tam a dělat s pejskem to a to. Pudl je plemeno extrémně přizpůsobivé téměř každé běžné rodinné situaci, a pro mě je důležité, aby moje štěňátka byla hlavně milovaná. Takže se pokusím dát na intuici a možná pošlu budoucím zájemcům dotazník k vyplnění. Kdo zodpoví a zvládne mé dotěrné otázky a přísnou smlouvu, ten projde do užšího výběru.

Je všeobecně známé, že střední pudl není jen společenským plemenem, ale je to i velmi akční pes. Vy se svou fenkou aktivně cvičíte. Které kynologické sporty jste již spolu vyzkoušely, a existuje třeba ještě nějaký, co vás by vás ještě lákal?

Cvičíme, nicméně musím říct, že nejlepší jsme jednoznačně v tom, do čeho majitelka (to jako já) nezasahuje. Ve výčtu našich aktivit najdete coursing (ten Chass zbožňuje a řekla bych, že jí opravdu jde), agility (to jde sice Chass také, ale panička to kazí), dogdancing (tam máme natrénováno na některé základní zkoušky, ale složit se je pokusíme až po štěňátkách) a nosework (tam máme za sebou několik úvodních hodin). Mezi pudlaři jsou rozhodně šikovnější páry, než jsme my dvě, ale baví nás to, jsme spolu a zkoušíme pořád něco nového, a to je skvělé.

Jestli tomu správně rozumím, tak disciplínou číslo jedna je pro vás coursing. Pudl ale není úplně typickým plemenem pro běhání za střapečkem, jak si tedy vaše fenka stojí v konkurenci ostatních? 

Řekla bych, že velmi dobře, má titul Mistra Čech, vyhrála několik závodů, ale co je nejdůležitější, strašně ji to baví. Hned když pochopí, že je na louce, na které se běhá, není s ní k vydržení. Vždycky musíme odejít dál od coursingové dráhy, protože pokud jsme blízko, Chass neustále skáče nahoru a dolů a někdy i se zvukovým projevem se dožaduje vypuštění na dráhu. Když jsme přijely na coursing poprvé, viděla jsem několik majitelů, kteří se pokoušeli pejska vyprovokovat k běhu, běželi část tratě s ním nebo mu střapcem máchali před čumákem, aby mu vysvětlili, jaká je to super zábava. Většinou se to nepodařilo a zájem v pejskovi nevzbudili. To u nás to vypadalo, že Chass přesně ví, co se po ní chce a běžela s velkým nadšením a podle lidí, kteří coursingy pořádají i velmi dobře – takovým tím správných „chrtím“ způsobem. Od té doby vím, že když jí chci udělat radost, stačí se rozhlédnout, kde v okolí se za střapcem právě běhá.

Vzpomněla byste si, co vám dalo při výcviku asi nejvíce zabrat?

Řekla bych, že nejhorší je vždycky napravovat chyby, kterých se člověk při výcviku sám dopustil. U nás to byla socializace na děti a velké psy. Protože v naší rodině děti nejsou, nedošlo mi, že dítě je pro psa jiný typ člověka, než dospělý a proto jsem pak musela bojovat s tím, že se Chass dětí bála. U velkých psů to zase bylo o tom, že po tragické smrti Bavajky, kterou na procházce zakousl pes, jsem u každého cizího velkého psa ucítila strach, který jsem tak nechtěně přenesla i na Chass, která je velmi vnímavá.

O pudlech se říká, že velmi rádi pracují pro svého pána a ten je pro ně největší motivací. Jak je tomu u vás? Používáte pamlsky, hračky nebo funguje Chass na tzv. „dobré“ slovo?

Chass funguje i na dobré slovo, ale pamlsky ji rozhodně neurazí. Hračky má ráda, hraje si, neničí je, ale motivací pro výcvik pro ni nejsou.

Také hodně vystavujete, musím se tedy zeptat podobně jako minulý týden majitelky královského pudla. Dá se nějak rozumně skloubit sport a výstavy s ohledem na srst? Případně který střih u své fenky preferujete? 

Chassinka prožila svou výstavní kariéru v baby střihu, v něm si vyběhala všechny své tituly – interšampiona i šampiona pěti států (České republiky, Slovenska, Německa, Rakouska, Polska a Maďarska). Když jsem ji ale před pár měsíci vezla na stříhání, najednou mě napadlo, že by bylo fajn nechat ji ostříhat do střihu, kterému se říká skandinávský. Protože ji (alespoň podle mého) moc sluší, říkala jsem si, že bych ji v něm přece jen zkusila přihlásit i na nějakou výstavu. Do toho ale začala hárat a ze sportovních a výstavních plánů jsou teď na chvíli plány mateřské.

Obecně si ale myslím, že sportovní kariéra se dá dělat i v baby střihu a rady některých vystavovatelů, kteří se obávali o Chassky chlupy na patách, jsem házela za hlavu. Protože pro mě je, byl a vždycky bude víc šťastný pes než pes s dokonalými chlupy.

O srsti tohoto plemene se říká, že nelíná. Je to pravda? Opravdu je domácnost, ve které žije pudl, absolutně bez chlupů?

Je to pravda, srst pudla opravdu nelíná. Ale jako u většiny věcí je to něco za něco, protože pudl se musí pravidelně vyčesávat, koupat a upravovat. Vyčesávat a koupat zvládne každý z nás, ale pokud jde o úpravu, svěřila bych ji vždy do rukou profesionála. Je jedno jaký střih majitel zvolí, provedení je ale v každém případě velmi důležité. Ne každý, kdo má dnes „psí salón“, zvládne ostříhat pudla tak, aby nedělal ostudu nejen plemeni, ale také paníčkovi. Proto pozor na to, komu svého pejska svěříte do rukou.

Mimochodem u toho česání se vám sice chlupy zachytávají v kartáči, nicméně i v domácnosti se díky tomu můžou objevit.

Možná již teď někteří z čtenářů přemýšlí o tom, že by pro ně střeďák byl prima parťákem. Hodně lidí bude ale také zajímat, jak je na tom toto plemeno obecně ve vztahu ke zvěři volně v přírodě. Honí? Nehoní?

Třeba Chasska honí holuby. Ale vlastně spíš z legrace, někdy mám pocit, že tu hru „na babu“ hrají s ní. A protože miluje kočky a zná jen ty ze psích domácností, honí i je. Ale i tady je to v dobrém a dost často se to pak otočí a kočka honí Chass. Nikdy se mi nestalo, že bych ji z nějaké podobné situace nezvládla odvolat. Naštěstí.  

Prozradíte nám své plány do budoucna, a co byste popřála tomuto krásnému plemeni? 

Ještě nedávno bych vám odpověděla, že mým snem, který mám už víc jak dvacet let, je pořídit si stříbrnou pudlí královandu jako parťačku pro Chassinku. Ale tenhle sen se mi před pár dny splnil. To nejdůležitější pro mě teď v každém případě je, aby Chassinka bez problémů porodila zdravá štěňátka a já jim zvládla najít ty nejlepší majitele. A jednou, někdy v budoucnu, bych po ní chtěla holčičku.

A co bych přála plemeni? Pokud jde o výstavy, tak jednoznačně omezení extrémních úprav srsti – lakování (vím, že tohle se spoustě majitelů výstavních pudlů nebude líbit, ale prostě to tak cítím). A dále pak to, aby třeba víc pudlích majitelů našlo cestu k nějakému psímu sportu. My také nejsme profíci, ale baví nás to, a to štěstí v Chassčiných očích je k nezaplacení.

A pak rozhodně a v neposlední řadě vysoké tresty za týrání zvířat a zákaz množení – ale to bych si přála u všech plemen.

Děkuji vám za krásný rozhovor.

http://www.banzette.cz

https://www.facebook.com/Banzette/

Foto: Hana Kašparová, Lucy Kaslová, Míša Votavová, Lukáš Pikal, Josef Ouředník, Lenka Gillová, Adéla Tůmová