Statečné psí srdce rozplakalo Vyšehrad!

Oblíbená anketa psích hrdinů již má své vítěze! A redakce eCanis byla u toho, aby vám mohla přinést ty nejzajímavější příběhy čtyřnohých hrdinů, ale také ty nejdojemnější, že jedno oko takzvaně nezůstalo suché...

Budova Starého purkrabství je jednou z palácových staveb, které byly postaveny v královském okrsku za vlády Karla IV. v druhé polovině 14. století. Přečkala a zažila mnoho důležitých okamžiků z naší historie. Je to tedy významné a honosné místo vhodné na udílení tak významných cen, jakými jsou ty, které se rozdávaly v pátek 21. října 2022. Statečné psí srdce bylo udělováno již po dvanácté. Zajímá vás tedy,  kdo patřil v jednotlivých kategoriích mezi oceněné?

Bavili se jistě všichni

Celým programem provázeli moderátoři Ester Janečková a Vladimír Kroc, kteří si vedli opravdu náramně. Jejich trefné otázky nás mnohdy opravdu pobavily. Například když se Vláďa Kroc zeptal předávajícího Josefa Růžičky, zda je podle něj border kolie opravdu nejchytřejším plemenem. Odpověď, kterou dostal, ale jistě nečekal. Ono je vidět, že kynologa takového formátu, jakým pan Růžička bezesporu je, takovou otázkou prostě nedostanete. Pro ty z vás, kteří na místě nebyli, zněla jeho opověď asi takto: „Každý pes je nejchytřejší v tom, k čemu byl vyšlechtěný. Borderku byste asi těžko mohli vidět pracovat třeba v noře.“

Dobrá organizace, základ úspěchu

Ale pojďme také trochu k té technické části, pokud to tak můžeme říci. Anketu vyhlašují kynologičtí novináři Dušan Stuchlík a Marie Trauškeová a nezisková organizace ANIMAL EYE ve spolupráci se záchranářským magazínem Rescue report, vyhlašovatelem ankety Zlatý záchranářský kříž. Vítězové jednotlivých kategorií Statečného psího srdce automaticky postupují do nominace Zlatého záchranářského kříže – prestižního ocenění, které v minulých letech oceněným předával prezident ČR. Dvanáctý ročník ankety, který se konal pod záštitou ministryně obrany České republiky Mgr. Jany Černochové, starostky městské části Praha 2 Ing. Alexandry Udženiji a zastupitelky městské části Praha 2 Bc. Renáty Kašické, zahrnoval tradičně kategorie:

A jak to dopadlo za rok 2021?

V kategorii Záchranný čin služebních a záchranářských psů (pes profesionál)

Zvítězil Ing. Pavel Troller a jeho fena bernského salašnického psa Brigitte Bona Fornax. Ocenění předala paní Bc. Renáta Kašická, zastupitelka městské části Praha 2. Ve své úvodní řeči, která byla dle našeho názoru velmi poutavá, připomněla, že Praha 2 je v rámci hlavního města největší s ohledem na počet pejskařů a psů vůbec. Podotkla také, že zde je na pejskaře pamatováno, radnice vydává mnoho informačních materiálů, ale hlavně pořádají několikrát do roka zajímavé akce.

Pojďme si ale říci, čím na sebe fenka Brigitte právem upozornila. Brigitte Bona Fornax je se svým majitelem Pavlem Trollerem členkou Jihočeské záchranné brigády kynologů. Kromě nesčetné řady splněných zkoušek, atestů Ministerstva vnitra a absolvovaných závodů se letos v létě zasloužila o záchranu života seniorky ztracené v brdských lesích. Vedoucímu jihočeské záchranné brigády Pavlu Trollerovi se ve středu 13. července 2022 podařilo splnit si „záchranářský“ sen – zachránit lidský život. Pohřešovaná žena byla naposledy viděna 11. července 2022 kolem poledne v obci Strašice. Atestovaný Pavel s Brigitte byli společně s dalšími kolegy dobrovolníky ve středu ráno povoláni do rozsáhlé pátrací akce za podpory všech složek IZS včetně pátracího vrtulníku. Zhruba po dvou hodinách byla pohřešovaná seniorka nalezena a označena spolehlivým štěkotem šikovné berňačky. Za úspěšným nálezem stojí nekonečné hodiny práce a tréninků za každého počasí, za každé situace a v nejrůznějším prostředí. Jedná se o dobrovolnickou činnost, která hluboce prorůstá osobním životem psovodů a která se stává prioritou. Dvojice jako, je Pavel s Brigitte, nám ale ukazují, že to má smysl a že splněným atestem to nekončí. Díky všem, kteří se rozhodnou jít naplno tímto směrem.

Další kategorií je Záchranný čin neslužebních psů – laiků, ve které se prosadil malý křízenec Broník. Svého majitele Maria z obce Hrušky zachránil před následky ničivého tornáda. Ocenění předali JUDr. et PhDr. Zuzana Rennerová, předsedkyně ANIMAL EYE, a Dušan Stuchlík, zakladatel ankety Statečné psí srdce.

Každý si jistě vzpomene na ničivé tornádo, které se ve čtvrtek 24. června 2021 prohnalo jižní Moravou. Kriticky zasaženo bylo sedm obcí, nejvíce postiženy byly Moravská Nová Ves, Mikulčice, Hrušky, Lužice a městské části Hodonína Bažantnice a Pánov. Právě v obci Hrušky bydlí i pan Mario, kterého před tornádem zachránil jeho pes Broník. Nic netušící muž byl na své prosklené zahradě, když jeho pes zaznamenal blížící se nebezpečí a rozhodl se ihned jednat. „Prostě se mi zakousl do nohy, stáhl mě na zem a odtáhl od oken. V další chvíli už se sypalo sklo. Bylo to na poslední chvíli, Broník musel vycítit, že se venku děje něco hrozného, o čem jsem ani já neměl tušení, jakou má sílu,“vyprávěl Mario. Broník svého majitele zatáhl do bezpečí sklepa, kde cítil, že mu nic nehrozí. Mario přišel o střechu nad hlavou i o svůj vinohrad, ale jen díky svému čtyřnohému příteli nepřišel k újmě na zdraví, či dokonce o život. Jenže pro Broníka to málem dopadlo špatně. V následujících hodinách totiž nastal zmatek, když se na místo pohromy začali sjíždět dobrovolníci. „Broník se vyděsil a utekl. Je možné, že mu nějaký pracant otevřel dveře. Vyběhl ven a už jsem o něm nevěděl, netušil jsem, kde je. Postrádal jsem ho celý týden,“ popisuje Mario. Nakonec Broníka vypátrali lidé z organizace Dočasky.cz, kteří v poničené oblasti pomáhali s péčí o zvířata. Byl asi jen pět set metrů vzdušnou čarou od svého domu, kde se schovával pod lešením. Příběh měl tedy nakonec dobrý konec.

Velmi dojemnou kategorií bývá tradičně ta s označením Spící srdce (ocenění In memoriam). Letos ji „ovládl“ německý ovčák Benji z Milberku psovoda Pavla Hořejšího. Cenu mu předával  plk. Mgr. Petr Kozák, vedoucí Odboru služební kynologie a hipologie Policie ČR.

Německý ovčák Benji z Milberku patřil k elitě horských záchranářů, přestože přestál dva těžké úrazy, ten největší s trvalými následky – přišel už jako štěně o jedno oko. Ale i tak se dokázal v těžkém horském terénu v létě i v zimě dokonale orientovat a dlouhodobě pátrat po pohřešovaných lidech. Díky tomu zachránil život běžkaři, který ve sněhové vánici natolik přecenil své síly, že ztratil orientaci, sjel z běžecké trasy a padl vysílením do hlubokého sněhu. Když se nevracel, jeho kamarádi informovali Horskou službu v Jizerských horách, že postrádají postaršího parťáka. „Naposledy měl být viděn na hřebeni u bufetu Knajpa, vyrazil jsem tedy tam. Rolbou se jet nedalo pro silnou vrstvu čerstvého sněhu, tak jsem vyjel se psem na skútru. Ani s ním jsem nedojel dál než ke zmíněnému bufetu. Tam už byly všechny stopy zafoukané. Na základě několika informací jsem usoudil, že hledaný by se mohl vydat za kamarády na Jizerku oklikou přes Smědavu. Tímto směrem jsem se tedy vydal na skialpech se psem. Už po chvíli jsem měl dojem, že Benji pod sněhem rozpoznává molekuly lidského pachu a to dávalo naději,“ vybavuje si i po letech dnes už bývalý horský záchranář a psovod Pavel Hořejší. Cesta dvojici příliš neubývala, neboť záchranář se i s lyžemi propadal po kolena do hlubokého sněhu a pes na tom byl ještě hůř. Ale ani hluboké brodění mu neubíralo sil. Zesilující pach stopy člověka ho stále motivoval k tomu dostat se k němu. To se také po necelé hodině podařilo. Nejenže byl starší muž zavátý, vyčerpaný a promrzlý, ale hrozilo mu ještě větší nebezpečí. Vydal se totiž nebezpečným směrem, kde hrozilo zřícení do údolí Bílé Smědé. Benji se tak postaral o záchranu běžkaře. Pak už následovala „jen“ psovodova záchranářská rutina, aby vyčerpaného muže dostal do bezpečí.

Benji se podílel na desítkách pátrání a měl i další dva nálezy, o kterých se však psovodovi nechce příliš vyprávět. Jsou velmi smutné. Jednou při rozsáhlém cvičení Integrovaného záchranného systému v lese u Mníšku nedaleko Liberce měl Benji s páníčkem dohledávat cestující po bombovém teroristickém útoku na vlak. Benji brzy v hloubi lesa štěkáním hlásil nález. Když na místo dorazil psovod a další záchranáři, nikomu se nechtělo věřit, že osoba visící na stromě není figurína. Nebyla. Druhý případ se odehrál, když Pavel Hořejší a jeho kolega z HS připravovali své psy na republikové mistrovství záchranářských psů. Vybrali si mírně skalnatý terén s hustým porostem, v němž umístili figuranta. Před vlastním tréninkem nechali psy proběhnout. Jaké však bylo jejich překvapení, když za chvilku Benji přinesl peněženku s doklady a opět odběhl. Vzápětí oba psi štěkotem hlásili nález: osobu visící v pětimetrové výšce. Člověku už nebylo pomoci, vše další už bylo věcí policie.                           

Benji přišel o oko, když při počátečním výcviku fena rotvajlera nesnesla na svém cvičišti tříměsíční štěně a při napadení mu ho vykousla. Tehdy se k případu vyjádřil i zoolog, znalec a cvičitel šelem Mgr. Tomáš Ringel: „Příroda dokáže přizpůsobit handicapované zvíře na přežití tak, že oslabené smysly jsou alespoň zčásti nahrazené jinými. Podobné příklady lze najít třeba u cvičených šelem, kdy dokonce slepý lev dlouhá léta cvičil s ostatními, byť omezeně. Nepochybuji, že i pes nahradí ztracené oko přizpůsobenou koordinací smyslů.“ A tak tomu také bylo. A druhý úraz? Benji absolvoval celou řadu výcvikových soustředění doma i v dalších zemích, kde složil nejvyšší záchranářské atesty. Při jednom lavinovém výcviku v německých Alpách běžel úzkým namrzlým žlebem a na jeho konci se propadl do hlubokého sněhu. Při rotaci si však vážně poškodil kloubní pouzdra v rameni. Po operaci a dvouměsíční rehabilitaci se však mohl postupně vrátit k záchranářskému výcviku. „Benji byl dříč se skvělou povahou,“ stručně zhodnotil Pavel Hořejší svého parťáka, který se v roce 2010 odebral do psího nebe. 

O nasazeních Benjiho exiatují zápisy v denících Horské služby ČR a byly také obsahem článků v několika časopisech. 

Velmi dojemný a zároveň obdivuhodný příběh se skrýval za oceněním v kategorii Pomáhající srdce (ocenění pro dlouhodobě pomáhajícího psa). Získal je pes plemene border kolie Bailey the Model od of the Universe  majitelky

Marie Anny Bedravové. Ocenění předal Ing. Josef Růžička, kynologický publicista a někdejší armádní kynolog.

Bailey je dvouapůlletý pes a jako štěňátko si jej pořídila jeho panička za tím účelem, aby měla společníka a nejlepšího kamaráda, kterého by mohla mít pořád u sebe. Zdravotní stav Marie se ale zhoršil a její pes Bailey začal reagovat na její časté dissociativní a panické záchvaty. Při jeho reakci přišlo Mariino automatické zklidnění, záchvatu také častěji dokázala ještě i předcházet. Díky tomu se kvalita jejího života po jeho boku zlepšovala. Problém ale nastal tam, kde ji Bailey nemohl doprovázet. Například do školy, k lékaři nebo i na obyčejný nákup. Takový výlet většinou pro Marii dopadl katastrofálně, protože často končila na podlaze nákupního střediska s disociací a nefungujícími končetinami, jindy v křečích. Proto požádala Helppes - centrum výcviku psů pro postižené, jestli by jí Baileyho profesionálně vycvičili. A tak se také stalo. Po všech povahových a zdravotních testech, dlouhém šestiměsíčním odloučení společně mohli splnit zkoušku asistenčního psa. Postižení Marie se za dobu odloučení zhoršilo, ale od té doby, co už jsou s Baileym zase pořád spolu, se její stav zlepšuje. Bailey ji dovádí k samostatnosti a žití beze strachu. Může dělat věci, které jindy nezvládala, například chodit do školy, odváží se jít do obchodu, na úřad, dokonce i k lékařům, ze kterých má celý svůj život trauma. Pokud se něco stane a Marie záchvat dostane, Bailey je při ní, upozorní ji na něj dostatečně včas a ona si díky tomu třeba stihne sednout na zem. Podává léky a když je nejhůř, zalehne jí nohy. Bez něho by si už život nedokázala představit. Marie říká: „Kudy projde, tam dělá radost, pomáhá, zlepšuje mi komunikaci s okolím a po jeho boku se lépe začleňuji do kolektivu. Upozorní mě na přicházející úzkost, zastaví klepání nohou, v noci díky němu dokáži spát. Pokud jsem dezorientovaná, vyvede mě ihned k východu, do bezpečnějšího místa. Zabrání mi v útěku do vozovky, když mě něco vystraší a mám senzorické potíže, při záchvatu mi sundá brýle, abych na ně nespadla a co je nejdůležitější, je mou oporou. Bailey je můj splněný sen, pes, který se mnou jde do všeho, můj nejlepší přítel a parťák, bez kterého by můj život neměl smysl. Jsem zde hlavně kvůli němu, možná si to ani neuvědomuje, ale jeho malá i velká gesta mi zachraňují život dnes a denně. Proto jsem se rozhodla ho nominovat do kategorie Pomáhající srdce. Protože přesně to on má. Je to pes se srdcem na správném místě a v něm má tolik lásky, kterou snad v životě nemůže stihnout rozdat.“

Jak uvést poslední cenu? Není to snadné, zvláště když někteří z nás jsou již děním v Ukrajině trochu přehlceni. Jenže je to něco, co tady je a my se tomu prostě nevyhneme. Ukrajina došla i na udílení cen Statečného psího srdce a to příběhem, který rozplakal nejen moderátora akce Vladimíra Kroce, ale i mnohé v sálu. Cena hlavního partnera společnosti AKINU získala fenka zlatého retrívra Airys psovodky Oleny Mosijčukové. Ocenění předal Tomáš Grepl, marketingový ředitel společnosti AKINU.

Airys je pětiletá fenka zlatého retrívra, která pomáhá jako canisterapeutický pes lidem s posttraumatickou stresovou poruchou z války na Ukrajině, a také lidem s postižením. Airys nepomáhá jen na Ukrajině, ale poslední měsíce pracuje v České republice, kde pomáhá ukrajinským dětem ve škole a českým dětem se zdravotním postižením. Její majitelka Olena Mosijčuková je bojovou záchranářkou z oddělení speciálních operací Azov. Má udělený řád Národní hrdina Ukrajiny a získala i řády za vynikající vojenskou službu. Nyní se léčí v Česku a pomáhá s humanitární pomocí v první linii.

Olena při děkovné řeči uvedla, že cenu věnuje svému bratrovi a jeho psu, kteří zemřeli ve válce na Ukrajině. Vyprávění bylo tak silné, že rozplakalo celý Vyšehrad. Smekám před touto na pohled křehkou ženou, ale ve skutečnosti neskutečně silnou osobností.

A co říci závěrem?

Snad jen to, abyste se i vy dívali kolem sebe a pokud narazíte na zajímavý lidsko-psí příběh nebo hrdinský čin, který vás osloví, neváhejte zaslat svou nominaci a dát o něm vědět nám ostatním. Takže na shledanou zase za rok!

Iveta Panýrková, Maruška Trauškeová, Michaela Weidnerová

Foto: redakce