Stopařská poradna – Mou fenu stopy nebaví!

Máte i vy problém s tím, že váš pes není z pachových prací příliš nadšený? Rádi byste zvýšili jeho motivaci? Podobný problém řeší i naše čtenářka. Co jí poradila Katka Houšková, si můžete přečíst na následujících řádcích…

Člověk míní a pes mění… Kdo z nás by nakonec nechtěl excelovat v tzv. královské disciplíně? Ale ono to vždycky nejde, trénujeme chaoticky, uděláme nějaké chyby a pak třeba ani nevíme, jak je napravit. Spousta psů se poté „tváří“, že je stopy vůbec nebaví a my nevíme proč. A to je i případ naší čtenářky…

Dotaz:   Mám osmiletou fenu německého ovčáka, která má složeno několik zkoušek z výkonu podle národního i mezinárodního zkušebního řádu včetně těch nižších stopařských. Občas jezdíme na závody a kynologii si prostě užíváme. Vzhledem k věku ale uvažuji, že bych se v dohledné době začala více zaměřovat již jen na pachové práce. Máme ale problém – mou fenu stopa evidentně nebaví. Samozřejmě ji tak nějak „odejde“, ale není úplně spolehlivá a přesná a hlavně jí chybí prostě takový ten „drive“, který vidím u ostatních. Psi mých kamarádů se na práci těší už v okamžiku, kdy vezmou stopovačku do ruky, nadšeně táhnou k nášlapu a vrtí při tom ocasem. Ráda bych to své Britě také nějak zatraktivnila, aby si to více užívala. Poradíte mi?

Nemůžeme řešit důsledky, když neznáme příčinu!

Dobrý den, na vaši otázku neexistuje jednoduchá odpověď. A to zejména proto, že jste nepodala žádné informace. Na to, abych vám mohla skutečně smysluplně poradit, bych musela vědět (a nejlépe vidět), jakým způsobem trénujete, co přesně na stopě děláte vy, co tam dělá fena, jakým způsobem je motivovaná a jak vůbec celá práce na stopě vypadá. My nemůžeme řešit důsledky, když neznáme příčinu. A těch může být celá řada. Nejpravděpodobnější je samozřejmě špatná motivace – odměny, které pro fenu nejsou dostatečně atraktivní nebo jejich špatná načasovanost či uložení. Ale to možná nebude jediným důvodem. Možná, že fenu před stopou, aniž si to uvědomujete, nějak stresujete. Možná, že jí na stopě příliš korigujete a nenecháváte jí samostatně pracovat. Možná, že po ní chcete příliš těžké stopy, které nezvládá, nebo naopak stereotypně pracujete stále v těch lehkých a pro ni prostě nejsou zajímavé. Anebo – je dost dobře možné, že v osmi letech už bude mít nějaká zdravotní omezení a že jí pohyb na stopě způsobuje bolest (krční páteř, plotýnky…).

Vše je o poctivém tréninku!

Osobně se tedy domnívám, že pokud neznáme příčinu, tak se k řešení těžko dostaneme. A také se domnívám, že pokud jste fenu za osm let nezvládla přesvědčit, že stopa je super zábavou, tak už to teď nezměníte. ALE – zázraky se dějí, a pokud opravdu chcete a investujete do vašeho nového tréninku hodně času a energie, tak se to může povést. Když říkám hodně, tak tím myslím, že opravdu sestavíte a změníte celý systém, toho se budete pevně držet a na stopu budete chodit minimálně jednou denně. Pokud na toto nemáte čas a chuť, potom bych asi zamáčkla slzu, pověsila stopovačku na hřebík a věnovala se něčemu jinému. Protože žádná universální rada „kterak za týden přesvědčit psa aby stopoval“, bohužel neexistuje. Vše je o poctivém tréninku. V současné době už máme řadu nových disciplín, kterým se může věnovat i pes starší a které nevyžadují velkou fyzickou zdatnost. Pokud jde o práci nosem tak například nosework nebo hersenwerk, v mezinárodním řádu máme zkoušky vyhledávání předmětů, ale například i obedience může dělat starší pes, protože tam nejsou žádné vysoké překážky. To by pro vaši fenu bylo něco úplně nového a jistě velmi atraktivního.

∼Pokud nemáte čas a chuť, potom bych asi zamáčkla slzu, pověsila stopovačku na hřebík a věnovala se něčemu jinému. Protože žádná universální rada „kterak za týden přesvědčit psa aby stopoval“, bohužel neexistuje!∼

Opravdu, prosím, zvažte, zda je stopa pro vás tak moc důležitá. Pokud se totiž chceme posunout dál do stopařských speciálek, tak se dostáváme ke stopám, které jsou dvě a více hodin staré, tisíc a více kroků dlouhé a tedy velmi těžké. A to pro psa, kterého nebaví stopovat už teď, zřejmě nebude atraktivnější, spíš naopak. Ano, jsou psi, pro které čím těžší stopa, tím větší výzva – ale to jsou právě ti, které stopování baví.

Mám pro vás takový návrh – bude to vlastně test…

Nechte fenu hladovou – tj. večer ji nekrmte. Ráno si našlápněte dvě stopy. Každá bude 2 x 50 kroků s jedním pravoúhlým lomem. Zvolte terén, který feně vyhovuje. Nepravidelně jí stopu vypamlskujte. Dejte tři až pět odměn na nášlap a následně pamlskujte tak, abyste ve stopě měla cca dvacet odměn, ne víc. Na konec stopy nedáte předmět, ale něco, co má fena opravdu hodně ráda. Odměnu nejvyšší hodnoty. Pokud je to žrádlo, tak tam dejte větší krabičku (zavřenou!!!) plnou atraktivních odměn. Pokud je to hračka, tak tam dejte balonek nebo peška, záleží, co má nejraději. V tom případě ale bude nutné trochu hračku „zakopat“ resp. umístit ideálně do nějaké prohlubiny tak, aby nebyla z dálky vidět. Obě stopy budou stejné, zvolte stejné ukončení! První stopu půjdete zvednout po třiceti minutách. Až fena dojde na konec a najde odměnu – vůbec se nezabývejte ukončením stopy. Nechceme žádné označení předmětu, chceme jen zvýšit motivaci a tak fenu v momentě, kdy dojde na konec, také odměníme. Za vašeho obrovského jásotu (který ale musí být upřímný) odměňte fenu a společně se radujte. Pokud se bude sama dobývat do krabice s jídlem nebo si sama vezme peška, to vůbec neřešte, to je v pořádku. Je to její odměna. Radujte se – a pořádně!  Na stejném terénu jen o kousek dál leží druhá stopa. Až se s fenou dostatečně poradujete, zavřete ji. Buď do kotce, nebo domů, jak jste zvyklá. Každopádně ať je v klidu – neběhá po zahradě, nehraje si s dětmi, ať odpočívá. Za tři hodiny půjdete zvednout druhou stopu. Pokud na konci první stopy byla opravdu odměna nejvyšší hodnoty, kterou fena dostala za opravdu snadný úkol, měla by se na druhou stopu těšit. Určitě nebude vrtět ocáskem, jak byste si přála, ale bude při nejmenším dobře naladěná v očekávání další velké odměny za snadný úkol. Opravdu si ohlídejte čas. Nechceme stopu hodinovou (to už jistě umí) ani dvouhodinovou (to by pořád bylo snadné), ale opravdu minimálně (!!!) tříhodinovou. Když se zapomenete a půjdete až po čtyřech hodinách, vůbec nevadí. Způsob vypracování od uvedení feny na stopu až po odměnu bude identický.

Smyslem tohoto testu je zjistit, zda vůbec fena v osmi letech zvládne starou stopu.

Jestli na to má hlavu, nos, a zda vůbec bude ochotná se do takové práce pustit. Tady už se nebavíme o radostném projevu, ale o možnostech, které má každý pes někde jinde. Je mnoho dobrých stopařů, kteří byli celý život trénovaní na stopy maximálně hodinové a ve vyšším věku už nebyli schopní starší stopu vypracovat. Je třeba si uvědomit, že to budeme zkoušet na snadném terénu a za velké motivace. Realita ve finále bude úplně jiná – terény na stopařské speciálky si nevybíráte a většinou nebývají úplně „chutné.“ Takže pokud fena tuto stopu uspokojivě vypracuje, pak máte šanci se s tím poprat a zkusíme tedy zvýšit její chuť do práce. Pokud ne, potom být na vašem místě, zvolila bych opravdu nějakou jinou, pro ni atraktivnější disciplínu.

Co je ještě důležité si říct – zvládnutá stopa není taková, kdy fena od začátku do konce revíruje, jde v prachovém mraku někde mimo stopu a vy ji „nějak“ dotlačíte až nakonec. Zvládnutá stopa je tehdy, když fena pročuchá spolehlivě každou šlápotu a půjde opravdu ve stopě!

∼Zvládnutá stopa je tehdy, když fena pročuchá spolehlivě každou šlápotu a půjde opravdu ve stopě!∼

Pokud fena stopu zvládne a vy se rozhodnete pustit se do rekonstrukce celého stopařského tréninku, potom budu potřebovat váš kompletní popis dosavadní práce (tréninků i ostrých zkoušek) z vaší strany i ze strany psa a charakteristiku feny, především tedy její motivace. A zkusíme to vymyslet na míru. Možností je samozřejmě hned několik, ale nemá smysl je všechny podrobně rozepisovat, pokud nemáme vstupní informace.

Ilustrační foto: Michaela Weidnerová
www.katcinasmecka.cz

Také se se svým psem věnujete přesnému stopování a řešíte nějaký problém?
Neváhejte tedy a podělte se o něj s ostatními čtenáři prostřednictvím našeho magazínu.
Stačí zaslat na redakce@ecanis.cz a Katka Houšková vám na něj ráda odpoví.