Stopařská poradna – Můj pes je příliš zbrklý!

Také se váš pes žene do stopy s takovou vervou, že ho sotva stíháte? A všímáte si, kolika chyb se pak dopouští při samotné práci? Tak to nejste určitě jediní! Podobné problémy řeší také jeden náš čtenář…

Kdo se psem nic nedělá, také nic nezkazí, a to, že se při výcviku vyskytnou nějaké problémy, je naprosto normální. Důležité je ale neusnout na vavřínech, a chceme-li se někam posunout nebo dostat, začít je včas řešit. A právě jednomu takovému poměrně častému úskalí ve stopařině se budeme nyní společně věnovat.

Dotaz: Dobrý večer, mohu vás poprosit o radu, jak mého dvouletého NO při stopování zpomalit, aby nebyl tak zbrklý? Na žrádlo je namotivován perfektně. U nášlapu však hrozně řve, a pak rychle vyrazí, lomy samozřejmě přejde, a když zjistí, že je mimo, vrátí se a najde si na lomu pokračování. Předměty suprově sám zalehne. Začínali jsme na čtvercích, tam se vždy asi po druhém zpomalil. Teď ale trénuji stopy dle ZVV1 a právě je strašně zbrklý, některé žrádlo ani nesežere, lom přejde, předměty tedy zalehne, rovné úseky jsou jakž takž, ale „díky“ rychlosti je nepřesný a chybuje. Prostě se moc těší. Předem děkuji za odpověď. Míla

Dobrý den Mílo,

děkujeme za dotaz. V první řadě je třeba říct, že takové internetové poradenství může být velmi zavádějící, protože bez znalosti psa a osobní zkušenosti s vaším tréninkem jsou všechny rady jen pouhé dohady a spekulace. V ideálním případě by bylo potřeba vidět psa i vás při práci naživo, a následně analyzovat. Ale pokusím se rozebrat nejčastější příčiny zbrklosti, se kterými jsem se setkala a vy si budete muset sáhnout do svědomí a na rovinu si říct, kde se stala chyba. Pravda je ale taková, že odpověď na vaši otázku byste stoprocentně našel v našem stopařském seriálu.

Jak ve výživě, tak ve výchově a samozřejmě stejně i v tréninku preferuji celostní přístup – tj. v první řadě řešit příčinu, nikoliv důsledek. To, že je váš pes zbrklý, má nějakou – možná ne jedinou příčinu, a vaším úkolem je zjistit jakou. Já vás můžu jen nasměrovat a následně pomoct s řešením.

Úvodem trocha teorie. Pokud je pes ve stopě příliš rychlý, zcela jistě nechápe, že odměnou je pro něj cesta, nikoliv cíl. A to znamená, že jste postupoval buď jiným způsobem než podle metodiky přesného stopování (viz náš seriál), nebo jste během tréninku udělal chybu, nebo nepracujete správně s motivací a odměnami. Sám o sobě žádný pes zbrklý není, vše je jen otázkou správného či chybného tréninku.

Kde se mohla stát chyba v tréninku

• Příliš rychlé opuštění čtverců, pes nestačil pochopit, že odměna je tady a teď, nikoliv na konci, a proto spěchá kupředu za kořistí, viz I. díl stopařského seriálu, pudové versus sportovní stopování (https://www.ecanis.cz/clanky/stopujeme-presne-i-dil_442.html).
• Příliš rychlé odbourání pamlsků, pes se naučil spěchat v momentě, kdy mu rychle začaly ubývat odměny a neměl tedy důvod je vyhledávat, viz IX. díl stopařského seriálu (https://www.ecanis.cz/clanky/stopujeme-presne-ix-dil_736.html).
• Nevhodně zvolená hodnota odměn ve stopě versus hodnota odměn na předmětech. Pokud váš pes bezchybně označuje předměty, je dost dobře možné, že na předmětech dostává odměnu vyšší hodnoty než ve stopě. Tuto nerovnováhu musíte upravit, viz XI. díl stopařského seriálu, Neverending story s názvem „motivace“…  Píšete, že pes je dobře motivován na žrádlo, ale zároveň že ho někdy nesežere. Potom je odměna ve stopě slabá a motivace na tuto odměnu nedostatečná (https://www.ecanis.cz/clanky/stopujeme-presne-xi-dil 839.html)

V případě všech těchto tréninkových chyb doporučuji se vrátit až tam, kde se chyba stala. Ano, vašemu psovi jsou již dva roky a chápu, že chcete jít na zkoušku – ale položte si otázku, zda je vaší metou splnění této zkoušky za limitní body, nebo zda se chcete v budoucnu stopování ještě věnovat a na úplně jiné úrovni. Z tohoto pohledu dva roky nejsou zas tak moc, stopovat může pes do dvanácti let.

Kde se děje chyba při vypracování

Všechny tyto tréninkové chyby vedou k tomu, že pes není správně motivován pro sledování stopy. Tyto, nebo některé z těchto chyb, nyní pravděpodobně umocňujete nevhodným vedením po stopě nebo špatně našlapanou stopou, což psovi umožňuje spěchat.

• Příliš mnoho rovných úseků. Šlapete často (v horším případě stále) rovné stopy, a pes, který není správně motivovaný, tedy nemá potřebu přesně sledovat stopu, ji ani přesně sledovat nemusí, protože vede stále rovně. Možnosti psího čichu jsou někde úplně jinde, než my si myslíme a on opravdu nepotřebuje pracovat s nízkým nosem a prohledávat každou šlápotu pro to, aby našel předmět nebo konec stopy. Jemu úplně stačí letět kupředu (zvlášť, když se dobře naučil v tréninku, že stopa je rovná) a když ji ztratí, tak si ten lom zkrátka dohledat. To už ale nemá s přesným stopováním nic společného, zde už se pohybujeme spíše na poli stopování praktického.
• Upozorňujete na chyby. Jakmile pes přejde lom, tak ho upozorníte, že je mimo stopu. Tak proč by se měl snažit? Jemu stačí běžet rovně, sem tam sezobnout nějaký pamlsek (když si ho náhodou všimne) a počkat, až ho upozorníte, že se dostal mimo stopu. Vyhledat si lom a najít další směr stopy pro něj potom není žádný problém.
• Nedostatečná nebo žádná korekce. Necháváte psa, aby stopu opustil bez jakéhokoliv trestu. Pokud pes ví, co má dělat, a nedělá to – potom je logické ho upozornit, že jeho chování není správné. Záleží na psovi, jak silnou korekci můžete použít – ale při nejmenším mu musíte sdělit, že nedělá dobře. Protože jinak bude pes přesvědčený o tom, že jeho chování je správné, co vy následně potvrdíte odměnou u předmětu. A můžete se zlobit, jak chcete, ale pokud mu nevysvětlíte, co po něm nechcete, těžko se jeho chování změní.

Pokud odpověď na všechny výše uvedené chyby je NE – potom se příčina nenachází ve stopě, ale bud před stopou, nebo po ní. Varianta b), tedy po stopě, je úplně nejčastější chybou, se kterou se v praxi setkávám a i ti nejlepší psovodi se jí dopouštějí, aniž by si to uvědomovali. Ale pojďme popořadě.

Příprava před stopou

Fakt, že váš pes je dobře motivovaný na samotnou stopu jako takovou je na jednu stranu dobře, na druhou stranu pokud před stopou řve, jak píšete, a následně zbrkle vyráží, potom nemáte vůbec zvládnutou klidovou fázi. Jak známo, všechny kynologické disciplíny, resp. veškeré chování potřebuje mít fázi vzruchu a fázi klidu. Žádný pes nedokáže dlouhodobě ani přesně pracovat ve fázi vzruchu a na práci, zejména na stopě, je potřeba klid. Proto já bych svého psa v tom stavu, který vy popisujete, nikdy nenechala do stopy jít. Tím, že ho v tomto stavu do stopy vypustíte, on začne zbrkle, potom vůbec nemůžete počítat s tím, že sledování stopy bude dobré. Tady se jako psovod dopouštíte první, a zcela zásadní chyby ještě dávno předtím, než samotná práce na stopě započne.

Řešením je psa před stopou zklidnit, naučit ho rituál (téma rituálu se objevuje hned v několika dílech našeho seriálu) a naučit ho klidně sedět u nohy. Teprve za klidné zaujetí základní pozice a nabízení očního kontaktu můžete psa, opět v klidu, vypustit do stopy.

Pokud má tendenci vyrazit rychle vpřed, opět nemáte vůbec zvládnutou fázi vypracování nášlapu – opět prolíná se několika díly stopařského seriálu a začíná už ve čtvercích.

Řešením je jednak se vrátit do čtverců, jednak dávat dostatečně velký počet odměn do nášlapu, jednak při kladení šlapané stopy nikdy nevycházet z nášlapu rovným směrem. Zkrátka – naučit kvalitně vypracovávat nášlap.

Ukončení stopy

Největší chybou, jak už jsem zmínila, je odměňování psa po stopě. Dle metodiky přesného stopování se nachází odměna ve stopě, na předmětech, a po stopě už není nic (opět viz pudové versus přesné stopování). V případě, že dáte na konec stopy krabičku s jídlem, balonek, peška…, učíte psa pudovému stopování a motivujete ho, aby spěchal nakonec. Protože toto je problematika, kterou omíláme stále dokola, mnoho psovodů už od koncové odměny zdánlivě upustilo, tedy nedávají nic nakonec stopy – přesto však psa odměňují po stopě, aniž by si to uvědomovali. Často slýchám: „Ale já mu házím ty balonky až po stopě.“ Nebo: „Krabičku s jídlem má vždycky až v autě.“ Z pohledu psa je to ale úplně stejné, jako kdyby koncová odměna byla přímo ve stopě. Je to zkrátka odměna, kterou dostává, z jeho pohledu, za vypracování stopy. A je to odměna tak velká, že čím častěji se opakuje, tím více motivuje psa k tomu, aby po stopě spěchal.

Jaká je tedy správná koncová odměna? Žádná! Odměna byla na stopě, na stopě se pes nažral, získal odměny na předmětech, psovod ho maximálně podpořil emočně (případně zvolil nějaké vhodné korekce v případě nežádoucího chování) a stopa končí tak, že psa odměním u posledního předmětu, posadím, dám na vodítko a jdu domů! Bez jakýchkoliv, ani pozitivních ani negativních emocí. V případě chyb na stopě mám prostor pro korekce, a pokud jsem je zvolila nevhodně, potom se mohu zlobit jedině sama na sebe, zlobit se na psa po stopě NIKDY NESMÍM! Negativní emoce (vztek, zklamání) po stopě povedou pouze k demotivaci psa, nikoliv k nápravě nežádoucího chování. V žádném případě se ale nesmím ani příliš radovat. Jakékoliv nadšené chválení po stopě bude psa opět motivovat ke spěchání na konec stopy, protože tam se panička vždycky raduje a po pár opakováních takové radosti si pes spojí právě konec stopy s pozitivními emocemi. A to opravdu není naším cílem! Emoce patří zkrátka na stopu!

Shrnutí a doporučení

• Nastudujte si metodiku přesného stopování, případně přijměte pozvání na některý z našich stopařských seminářů nebo stopařských kurzů (samozřejmě až pomine opatření proti COVID-19).
• Zpytujte svědomí a zhodnoťte, jak rychlý a přesný byl postup v tréninku a vraťte se tam, kde se podle vás stala chyba.
• Zapracujte na motivaci a citlivě volte hodnotu odměn.
• Naučte se počáteční rituál a klidovou fázi.
• Přestaňte šlapat rovné stopy a dělejte tzv. hady, tedy stopu, která psovi bude pořád někam utíkat a nedovolí mu chybovat.
• Zapracujte na vašem vedení psa po stopě motivace/emoce/korekce.
• Čas od času zařaďte do tréninku čtverec a čas od času cyklickou stopu, viz další díly seriálu https://www.ecanis.cz/clanky/stopujeme-presne-v-dil_613.html, https://www.ecanis.cz/clanky/stopujeme-presne-vi-dil_631.html.
• Snažte se ukončovat stopu vždy bez emocí a naopak, co nejvíc emocí ze sebe vydat v průběhu stopy.

Držíme vám palce a budeme rádi, když se ozvete s novými pokroky ve stopování!

www.katcinasmecka.cz

Ilustrační foto: Alena Vanžurová, Michaela Weidnerová