Stopařská poradna – Není šedesát čtverců na začátku zbytečně moc?

Také se zabýváte otázkou, zda je opravdu nutné dělat se psem na začátku šedesát čtverců? Podobnými úvahami se zabýval i jeden náš čtenář, který neváhal a obrátil se na naši stopařskou poradnu. A jaké se mu dostalo odpovědi, se dozvíte na následujících řádcích…

Chceme-li se jednou v budoucnu dostat na stopařský Olymp, musíme položit opravdu dobré a kvalitní základy. Tudíž je jasné, jaká bude asi odpověď na uvedený dotaz. Ovšem nic není jen černé nebo bílé, pojďme se tedy do problematiky společně ponořit hlouběji a důkladně si to celé rozebrat. 

Dotaz: Mám tříměsíční štěně belgického ovčáka malinois a začal jsem s ním stopovat podle vašeho seriálu. Moc se mi líbí, jak je to celé napsané. Řeším ale jednu věc a tou je šedesát čtverců na začátku. Když jsem to řekl ostatním na cvičáku, málem se mi vysmáli, a že tolik určitě není potřeba. Místní zkušení kynologové jich udělají tak deset nebo maximálně patnáct a poté pokračují již se stopami, které se různě vlní. Potřeboval bych si to před nimi nějak obhájit. Proč tedy vy trváte na tomto počtu?

Vycházím z praxe

Předně chci říct, že já netrvám vůbec na žádném počtu. Rozhodnutí, jakou rychlostí se bude postupovat, je na každém jednom psovodovi. To, co píšu v seriálu, je jen mé doporučení, které vychází z praxe a z toho, co přesně se v tréninku osvědčilo. Chápu, že pro některé pokročilé kynology může číslo šedesát znít až směšně a samozřejmě je spousta kynologů, kteří s pachovými čtverci nesouhlasí vůbec. Nebudu opakovat, v čem přesně je podstata čtverců, to už bylo mnohokrát vzpomenuto, i když to vlastně přímo souvisí i s tím počtem.

Co je naším cílem?

V první řadě je třeba si říct, kam to chci se psem dotáhnout. Pokud je mojí představou nějaká ZMková stopa nebo maximálně jednička, která mi stačí s odřenýma ušima, potom opravdu nemá smysl se nějak výrazně zabývat pachovými čtverci, byla by to ztráta času. Většina psů už po prvních pár čtvercích pochopí, o co jde, a je připravená vyrazit do stopy. Následně i rychlost ubírání pamlsků může být daleko svižnější, než jak popisujeme v seriálu a ani předměty nemusíme trénovat tak precizně. Potom jdeme na zkoušku, uplácáme nějakých sedmdesát pět bodů nebo možná zrovna budeme mít štěstí a pes dobrý den a ono se to povede za devadesát. Ale co dál?

∼ Pokud je mojí představou nějaká ZMková stopa nebo maximálně jednička, která mi stačí s odřenýma ušima, potom opravdu nemá smysl se nějak výrazně zabývat pachovými čtverci, byla by to ztráta času! ∼

Kritéria máme vyšší…

Když se následně budeme chtít posunout ke stopám cizím, delším, starším…, tak už se nemůžeme spoléhat na to, že si to dobře našlapeme, že psovi pomůžeme a že rozhodčí přimhouří oko. Potom už se musíme spolehnout na to, že máme stabilního psa, který zvládá i těžké podmínky. A to většinou ještě chceme dobré body! A tady se dostáváme k tomu úplnému začátku – tedy k tomu, jaké základy jsme pachovým pracím položili. Proto na začátku chodíme do zblbnutí na čtverce a následně na cyklické stopy, aby psovi zůstala v mozku jen jedna informace: šlápota = žrádlo = to je pro mě dobré = udělám pro to cokoliv. A to je celý smysl.

„Hurá! Jdeme stopovat! Jdeme jíst!“

Představte si, že jdete na stopu: v mém případě se sedmiletou fenou, na tříhodinovku, která měří kilometr, a já vůbec netuším, kudy vede. Terén je úplně suchá hlína, která leze do nosu, fouká vítr, a za chvíli možná začne i sněžit. To je situace, kdy ani psovod nechce na tom poli být, natož chudák pes čuchat. A tady se v okamžiku, kdy připínám stopovačku a začínám s rituálem, musí v hlavě psa rozeznít zvonek, který hlásí: „Hurá! Jdeme stopovat! Jdeme jíst!“ Jasně, že sedmiletá fena už dávno ví, že na ostré stopě nedostane ani granuli. A ví to sakra dobře! Ale ten zvonek v její hlavě stejně zní, protože jsem to už tolikrát potvrdila a na tom zvonku jsem v úplném začátku postavila celý stopařský trénink. Ten zvonek si stále hýčkám a stále se o něj starám – takže do běžného tréninku přidávám snadné úkoly a velké odměny a čas od času se vracíme právě opět do čtverců. Díky časté účasti na závodech už v tom zvonku nezní to jídlo, samozřejmě. Ale na principu zvyšování hodnoty odměn je v tuto chvíli samotná stopa tou odměnou, a zůstal tam zvuk „je to pro mě dobré a udělám pro to cokoliv.“

Určitě neříkám nic nového, to jsou běžné principy tréninku zvířat. Jen je třeba si uvědomit, že jak kvalitní základ položíte, na takovém potom budete po celou dobu tréninku vašeho psa stavět.

Stopám zdar!

www.katcinasmecka.cz

Foto: Katka Houšková

Četli jste minulý dotaz?

Stopařská poradna – Mou fenu stopy nebaví!

Máte i vy problém s tím, že váš pes není z pachových prací příliš nadšený? Rádi byste ...

5.10.2018Stopařská poradna