Stopujeme přesně II. díl

Těšíte se na další pokračování našeho seriálu o přesném stopování? Tak jste se dočkali! Věděli jste třeba, jak důležitou úlohu hrají v životě psa jeho zažité rituály a jak toho můžeme při výcviku využít my? Nebo proč byste si měli vést stopařský deníček? Katka Houšková nás také seznámí s tím, jak precizně je nutné pracovat ve čtvercích, zaměříme se mimo jiné i na správnou motivaci psa nebo kdy a jak postupně zvyšovat nastavená kritéria.

V prvním díle našeho nového stopařského seriálu jsme „nakousli“ práci ve čtvercích, a těm se dnes budeme opět věnovat. Proč? Říkáte si, proč tolik povyku pro jeden čtverec? Vždyť na něm nic není, tak šup šup a jdeme dál. Opak je pravdou! To, co se ve čtvercích naučíte, už se nikdy nedá dohonit. A opravdu není kam spěchat! Na tom, jak poctivý základ ve čtvercích položíte, do značné míry skutečně závisí vaše budoucí úspěchy. A není to jen o kvantitě, ale především o kvalitě.

Kolik času tedy ve čtvercích strávíme?

A kvantitě bych se ráda věnovala hned na začátku. Kolik je moc a kolik je málo? Odpověď na tuto otázku neexistuje. Ivo Srb říkal, že ideální počet je šedesát čtverců. Já s tím tak úplně nesouhlasím… Co je pro jednoho moc, je pro druhého málo. Adekvátní počet vypracovaných čtverců je přímo úměrný věku psa, jeho schopnostem a také dovednostem psovoda. Pokud začínáme s malým štěňátkem, se kterým chodíme na čtverec jednou denně, je to spíš o věku. S dvouměsíčním prckem vydržíme ve čtvercích zcela jistě déle než dva měsíce, a to čistě proto, že nemůžeme spěchat na jeho vývoj jak fyzický, tak i psychický. Pokud přeučujeme staršího psa, který má již získané zlozvyky, budou dva měsíce opět málo. Proti tomu osmiměsíční výrostek, který ve čtvercích začíná, by v nich neměl setrvávat zbytečně dlouho. Ale dalo by se jistě říci, že šedesát čtverců, tedy dva měsíce při denním režimu, jsou minimum. Naopak je ale třeba zase dbát na to, abychom ve čtvercích nestrávili toho času příliš mnoho a nezapomněli se pohnout dál.

Rituál především

V dalších kapitolách se budeme věnovat nežádoucím stereotypům při tréninku. Jeden z nich je ale velmi žádoucí, a to je rituál, kterým by měl začínat každý váš trénink. A to se netýká jen stopy, osobně mám drobné rituálky pro všechny disciplíny, kterým se se svými psy věnuji. A u stopy to platí obzvlášť. K čemu je rituál dobrý? V první řadě je to dobré pro vás, pro váš osobní klid a pohodu. Když nastupujete na zkoušku, máte plnou hlavu starostí a jste ve stresu. Když budete mít svůj rituál, budete si jistí tím, co děláte a vše půjde o něco snáz. A samozřejmě je to dobré pro vašeho psa. Rituálem mu dáváte jasně najevo, co se bude dělat. V případě stopy, na které se krmí, se takový rituál velmi brzy spojí se sliněním a spuštěním trávicích enzymů psa, a mozek mu jasně říká – teď se jde jíst. Kromě toho i vašeho psa nastavený rituál ujistí, že je všechno v pohodě, a že vy jste sice ve stresu, ale on moc dobře ví, co se bude dělat. Jak by měl takový rituál před stopou vypadat? To je v podstatě zcela na vás. Ale rituál by měl v každém případě končit tím, že pes sedí před nášlapným čtvercem (v tuto chvíli před vaším čtvercem), naprosto v klidu, má připravené a správně nasazené stopovací vodítko, a odměnou za klidné sezení je mu váš povel „stopa.“ Ze začátku vám to asi moc nepůjde, ale jen pár opakování bude stačit, aby to vašemu pejskovi došlo. Sedím – můžu do stopy. Začátek tedy bude vypadat tak, že přivedete psa cca deset metrů od stopy, posadíte si ho u nohy, a připnete stopovací vodítko. To vůbec nevadí, že ho ještě k ničemu nepotřebujete, jde jen o ten rituál. Odepnete jeho vodítko, připnete stopovací vodítko, a nastavíte tak, jak se rozhodnete psa na stopě vodit. Osobně preferuji spodní vedení, tj. vedení pod břichem psa. Pes sedí, podvlíknete mu vodítko pod přední nohu, potom ho mechanicky postavíte a podvlíknete vodítko pod zadní nohu. Tím máte připravené spodní vedení. Potom psa přivedete cca metr před čtverec a donutíte ho si sednout. Donutíte, říkám proto, že už máte za sebou těch prvních třicet čtverců a pes se samozřejmě do čtverce těší a nějaké vaše „sedni“ je mu úplně jedno. Mechanicky ho tedy posadíte, chvíli ho udržíte v klidu, a když se vám to povede – vydáte povel, který používáte pro stopu, v mém případě „stopa.“ Po dalších pár opakováních zjistíte, že pes to velmi dobře chápe a bude sedět před čtvercem sám a dobrovolně, už už aby mohl do čtverce. Pokud chcete mít rituál, který navíc dobře vypadá, můžete psa naučit, aby v rámci klidného sezení před čtvercem nabízel také oční kontakt. Ale to je už jen třešinka na dortu.

Statistika nuda je, má však cenné údaje

Když jsme se bavili o těch počtech, na chvíli odběhneme od praktické stránky pachových čtverců a podíváme se na téma trochu nudnější, a to je administrativa. Pokud chceme pracovat na stopách skutečně systematicky, měli bychom si vést tzv. stopařský deníček. Člověk je totiž tvor od přírody líný a má tendence samovolně zapadávat do stereotypu a podvědomě trénovat víc to, co ho baví, v případě tréninku se psem to, co mu lépe jde. Pokud ovšem při pachových pracích nastavíte stereotypní trénink a budete trénovat tak, jak vám to nejlépe jde, je to nejlepší cesta do pekla. A k tomu nám slouží právě stopařské deníčky. K zaznamenávání informací o tom jakou stopu jsme šlapali, jak dlouhou, na jakém terénu, při jakých klimatických podmínkách atd. a samozřejmě také výstup z vypracování – jak se dařilo, kde pes dělal největší chyby a celá řada dalších informací, jejichž struktura se mění podle toho, jak se momentálně v tréninku posouváte a na jaké úrovni trénujete. A z takových statistických informací můžeme brzy zjistit, že například nejhorší výsledky má náš pes na trávě, tak se o to víc budeme snažit trénovat trávu. Nebo že problém je dlouhodobě při označování dřevěných předmětů, proto jich v tréninku zařadíme do stopy víc a budeme více odměňovat. A podobně. Možná si řeknete, že to se vás ještě netýká, protože jste teprve ve čtvercích. Omyl je pravdou! Právě ve čtvercích potřebujeme položit ten nejlepší základ, a proto bychom měli sestavit trénink tak, abychom psa naučili pracovat na jakémkoliv terénu, v jakýchkoliv klimatických podmínkách, a aby pes pracovat za všech okolností stejně kvalitně. Váš stopařský deníček bude v tuto chvíli jen prostá tabulka o pár sloupcích, do které budete zaznamenávat tyto údaje:

• Pořadové číslo (pro zjednodušení počítání kolik čtverců jste už vypracovali)
• Čas (v kolik hodin jste šlapali)
• Terén, na kterém jste čtverec položili
• Stáří čtverce (doba mezi nášlapem a vypracováním)
• Klimatické podmínky
• Čas vypracování (doba, po kterou pes pracoval ve čtverci)
• Hodnocení

Když si deníček začnete vést, velmi brzy zjistíte, že některé hodnoty se vám opakují častěji než jiné. Že například nejvíc chodíte na trávu, protože jí zkrátka máte nejblíže. Nebo že nejčastěji necháváte psa pracovat dvacet minut. A to jsou právě signály pro to, abyste se nad tréninkem zamysleli a náležitě ho upravili. Všechny hodnoty v tabulce by se totiž měly měnit a to v nepravidelných cyklech.

Stereotyp, největší nepřítel každého kynologa

Pokud naučíte psa perfektně pracovat na jednom terénu vždy v osm hodin ráno, když zrovna nebude pršet, můžete čtverců udělat třeba milion, ale pořád bude umět kvalitně pracovat pouze za výše uvedených podmínek. A smyslem pachových čtverců je právě naučit psa pracovat vždy stejně dobře za všech okolností! Takže každý týden se podíváme do našeho deníčku a zjistíme, jaký trénink jsme opakovali nejčastěji a jaký nejméně, a především, kde nám to nejvíc nešlo. A na ty hodnoty se právě zaměříme.

Pokud jste od posledního dílu začali poctivě „čuchat“ a chodili jste na čtvereček denně, máte za sebou prvních třicet „kousků.“ To bylo jen tak na rozkoukání, a teď jdeme pořádně na to! A rozebereme si postupně všechny položky našeho stopařského deníčku.

Čas:

Ano, je mi jasné, že vaše časové možnosti jsou omezené a zpravidla si najdete čas na čtverec podle pracovního vytížení buď ráno, nebo večer. I to musíte změnit. Pokud chodíte každý den odpoledne po práci, alespoň jednou v týdnu si přivstaňte a běžte ráno, o víkendu ráno nebo v poledne. Ano, na zkoušku půjdete vždy na stopu dopoledne, to je fakt. Ale mezi stopou našlapanou v půl osmé ráno v březnu a stopou našlapanou v půl desáté v červenci je velký rozdíl. Nemluvě o tom, že na soutěžích vyššího typu se můžete dostat na stopu i odpoledne.

Terén:

Není žádný terén, který by byl nevhodný. Samozřejmě nejvíc se budete pohybovat na trávě nebo na poli. Ale i tráva a pole mají svá specifika. Je tedy dobré vyhledávat terény na různých místech, kde je tráva měkká, jinde nepoddajná, někde s příměsí bodláků a kytek. Pole je skoro pokaždé jiné – střídejte porosty. Od holé hlíny přes oziminu, strniště čerstvě po sklizni, vyhýbat se nemusíte ani vyšším plodinám. Jen je třeba vždy dávat pozor, abyste příliš nepoškodili úrodu, jinak si na vás zemědělci došlápnou. Kromě pole a luk ale máme také další možnosti. Vyrazte si klidně do lesa! Na jehličí, na listí… fantazii se meze prakticky nekladou. Můžete si zkusit udělat pachový čtverec i na polní cestě. Další z faktorů, které ovlivňují obtížnost terénu, jsou okolní vlivy. Abyste naučili psa pracovat i v těžkých podmínkách, měli byste vybírat zejména terény na náročných místech. Například vedle hnojiště, kde bude psa rušit pach, vedle dálnice nebo frekventované silnice s čilým dopravním ruchem, vedle mateřské školky, kde povykují děti… Zkrátka – těžko na cvičišti…, však to znáte!

Stáří čtverce:

Tj. doba, mezi našlapáním a vypracováním. Tady budete opět dost závislí na vašich časových možnostech, ale je to velmi důležitá veličina. Když psa hned v raném věku naučíte, že stáří stopy pro něj nehraje žádnou roli, můžete v budoucnu šlapat dvanáctihodinovky a nebude v tom žádný problém. Možná že vaše ambice v tuto chvíli směřují ke zkoušce FPr1 a říkáte si, že vám úplně bude stačit ta půl hodina. Ano, možná bude. Ale pokud se za rok budete chtít pohnout dál, narazíte právě na to, že váš pes je naučený vypracovávat maximálně půl hodinu staré stopy. Ano, naučíte ho potom i starší, ale proč si to stěžovat? Když ve čtverci můžeme naučit pohodlně to, co bychom v budoucnu obtížně řešili na stopě?

Klimatické podmínky:

Já vím, že nejlepší je chodit trénovat pěkně ráno, když je rosa, osmnáct stupňů celsia a bezvětří. Jenže ono to pak na těch zkouškách tak nebývá. Proto zodpovědný kynolog chodí trénovat právě tehdy, když je hnusně. Zima, vítr, sníh, déšť nebo naopak horko, sucho, prach…. Opět platí, že to, co natrénujete ve čtverci, v budoucnu zúročíte.

Čas vypracování:

A to je téma, u kterého se trochu více pozastavíme. Čas vypracování je většinou přímo úměrný velikosti čtverce a hlavně množství a velikosti granulí, které v něm jsou. Co se týče velikosti čtverce, s tou si moc hrát nemůžeme. Naším cílem není učit psa vyhledávat ve velkém prostoru ale naopak, setrvat v malém prostoru co nejdéle. Velikost granulí je samozřejmě důležitá, už posledně jsme si řekli, že čím menší granule, tím lépe. A co se týče počtu, ten je předem také v podstatě daný. Jak tedy docílit toho, aby pes ve čtverci setrval déle? Pokud máme za sebou těch prvních zmíněných třicet čtverečků a náš pes umí pracovat ve čtverci cca deset minut (podle velikosti granulí), přejdeme na „dohazované“ čtverečky. Jejich smyslem je doplňovat do čtverce granule postupně, jak začnou více ubývat a udržet psa ve čtverci po dobu, po kterou chceme. A s tím bychom měli začít postupně. Pokud pes zvládnul ve třiceti čtvercích být těch deset minut, tak v prvním dohazovaném čtverci ho udržíme o dvě minuty déle, v dalším o čtyři atd., až se dostaneme na požadovaných čtyřicet minut. Že vám to připadá nemožné? Budete se divit! Pokud je vaše příprava skutečně kvalitní, váš pes to dokáže. Opět platí, že co je pro jednoho málo, je pro druhého moc. Těžko budeme nutit čtyřměsíční štěňátko, aby čuchalo čtyřicet minut, to je samozřejmě nesmyl. Ale osmiměsíční výrostek už to bez problémů zvládne. Ale pomalu, postupně, a systematicky. Nemusím asi zdůrazňovat, že při dohazování musíte být velmi rafinovaní a dohazovat tak, aby to váš pes nepostřehl. To znamená, že dohazujeme vždy, když je k nám pes zády, ideálně jemu pod nohy, aby to nepostřehl. Dobře motivovaný pes se soustředí pouze na vyhledávání pamlsků a nekouká, kde co lítá – ani kde lítají granule.

Jak zvyšovat kritéria?

Je ale velmi důležité, abyste si uvědomili jednu věc, a ta opět platí nejen na stopě. VŽDY a to bez výjimky můžeme zvyšovat POUZE jedno kritérium!!! Pokud jsme až doteď šlapali čtverec ráno na trávě, nechali ho deset minut zestárnout a nechali v něm psa pracovat pět minut – potom nemůžeme hned první den vyrazit na hodinový čtverec do jehličí a rovnou začít dohazovat. To určitě NE! Můžeme udělat stejný čtverec ale v poledne, nebo ho můžeme udělat ráno ale nechat ho zestárnout dvacet minut, nebo můžeme vyrazit na pole ale zase při dodržení všech ostatních hodnot na stejné úrovni. Pokud byste zvýšili více než jedno kritérium, vystavujete se jednak riziku, že pes to nedá, jednak nebudete vědět, co bylo tím problémem, který způsobil nezdar, a hlavně můžete psa demotivovat. A to je to poslední, co bychom teď chtěli.

Zase ta motivace

Je třeba, abychom se podívali pravdě do očí. Ne každý má doma vyloženě pažravého psa, který vletí do čtverce a jak vybírá granule, tak mu od huby lítá tráva. Většina z nás má normálního psa, který je schopný ve čtverci sice pracovat systematicky, ale ne bezvýhradně soustředěně. A to je třeba změnit. Jak jinak, než že budeme stále pracovat na motivaci. Jinde než ve čtverci to rozhodně nenaučíme, na stopě už na to bude pozdě. Jak se dá motivace zvyšovat? Pouze tak, že psovi ukážete, že ta stopa prostě není zadarmo a budete „trestat“ jeho nesoustředěnost. A to tím nejjednodušším způsobem – odebráním odměny. A odměnou je v tomto případě stopa. Nesmíte vnímat práci ve stopě tak, že je to něco, co pes dělá pro vás. Pes by to měl dělat především pro sebe, a vy byste měli být pouze jeho prostředek k získání odměny, tedy k získání stopy, potažmo potravy. Pokud tohle pes pochopí, máte vyhráno. A jak na to? Slovo trestat jsem nemyslela jako fyzický trest, ale jako mechanické zabránění mu dále pracovat ve stopě, resp. získávat odměnu. Jakmile pes začne být nesoustředěný, začne zvedat hlavu, vezmete do ruky vodítko a jemně ho vytáhnete ze stopy ven. V případě že se bude bránit, nebude se mu to líbit a bude se vší silou snažit dostat zpátky, potom ho můžete opět do stopy vpustit. Pokud se ale bude chovat normálně, nedej bože, radostně vyběhne ze čtverce, jasně mu ukážete, že tam zůstala ještě hromada granulí, které nedostane, vysmějete se mu a odcházíte. Pokud máte po ruce nějakého dalšího psa, ideální pro budování motivace je samozřejmě konkurenční boj. Když vypustíte do stopy náhradního psa a toho vašeho necháte, aby se koukal, jak mu sežral jeho oběd, jistě nebude rád a příště se bude snažit o to víc. Pokud ale náhradního psa nemáte, je to všechno na vás. A je třeba vytrvat. Pokud tímto způsobem psa vytáhnete ze čtverce, samozřejmě mu nemůžete doma dát najíst. Další jídlo musí být opět ve čtverci, a to až další den. A nebojte se, on hlady určitě neumře!

Nepříjemné okolnosti

Na každé stopě v budoucnu mohou nastat okolnosti, které vám pokazí práci. Jde většinou o rušivé vlivy akustické (projede houkací sanitka, nějaký kolemjdoucí pejskař píske na svého psa, dítě začne plakat…) nebo o rušivé vlivy mechanické (většinou zamotání se do stopovacího vodítka). To všechno jsou nepříjemnosti, které vás můžou stát hromadu bodů, často i celou stopu. Nedá se jim nijak předcházet, to se prostě stává. Jediné, co proti tomu můžete dělat, je, naučit psa že na stopě má prostě čuchat a to úplně za všech okolností. Až se posunete do šlapaných stop, tak už si nebudete moct dovolit žádné takové nepříjemné tréninky. A proto ten správný čas je právě teď, ve čtverci. Pokud už jste ve fázi, že váš pes čtverce nade všechno miluje a pracuje naprosto spolehlivě, potom jedním z kritérií, které budete zvyšovat, budou právě takové rušivé vlivy. Ve čtverci můžete psa zamotat do stopovačky a následně ho začít vymotávat. Můžete najmout dětský sbor, který vám přijde ke čtverci zpívat, nebo si prostě vzít píšťalku. Rány, zvuky, mechanické ztěžování vypracování stopy – všechno, co vašeho psa může rušit, byste měli vyzkoušet. Ideální stav je ten, kdy mu to bude úplně jedno a bude bez mrknutí oka stále soustředěně pracovat.

O čtvercích tedy v tuto chvíli víte téměř všechno! Můžete se těšit na další pokračování, a jestli u vás zrovna moc nesněží, tak pilně čtverečkujte!

Foto: Kateřina Houšková, Michaela Weidnerová