Stopujeme přesně III. díl

Přemýšlíte, jestli je dobrý nápad vypravit se na stopu, i když je venku teplota pod bodem mrazu a všude okolo leží sněhová pokrývka? Ne vždy je nutné tuto myšlenku hned zatracovat. Má to však své zásady a úskalí, opatrnost je tedy i tady na místě. Chcete-li se dozvědět více, nenechte si ujít další díl našeho seriálu o přesném stopování.

Už je to dva měsíce od doby, kdy jsme si řekli o prvním čtverci. Pokud jste začali přesně stopovat s naším seriálem a jste opravdu pilní, měli byste ve svém stopařském deníčku mít popsaných cca šedesát řádků a na nich informace o šedesáti vypracovaných čtvercích. Potom byste zajisté ocenili další díl, ve kterém bychom ze čtverců vyšli do cyklických stop. Ale ruku na srdce – protože valná většina z vás tak moc pilná zase není, předpokládám, že jen malé procento z vás skutečně splnilo čtverečkové minimum. A ano, naše tréninkové výpadky do jisté míry omlouvají Vánoce a také počasí, na mnohých místech leží sníh a stopovat se zkrátka nedá. Proto východ ze čtverců odložíme až na březen, vy budete mít trochu času k dobru na dohnání restů, a dnes a příště si uděláme takovou menší vsuvku. Pokud ale patříte mezi ty pilné, kteří čtverečkovali poctivě a neřešili ani Vánoce, ani sníh, tak v tom, prosím, pokračujte, a když budete mít o nějaké ty čtverečky víc než ostatní, vůbec nic se nestane, naopak – budete mít o to lepší přípravu.

Když už jsme nakousli to počasí…

Často slýchám od svých svěřenců otázky, které se týkají sněhu a mrazu. Pokud jste ještě nestihli nastudovat teorii pachů, tak, prosím, nastražte uši (teda vlastně oči), protože to je právě teď velmi aktuální téma.

Bílá stopa není jen pro běžkaře

Už týden u vás nepřetržitě sněží a vám je líto, že nemůžete stopovat? Tak to zkuste! Je ale třeba dodržovat určitá pravidla. Když se zamyslíte nad tím, co se stane, když položíte stopu na sněhu, musíte logicky dojít k závěru, že bude v první řadě vidět. Výhodou takto našlapané stopy je, že ji vidíte vy, a tím pádem můžete přesně korigovat psa, pokud nesleduje pečlivě každou šlápotu. Což obvykle není možné (na trávě prakticky vůbec), nebo je to přinejmenším dost obtížné (například na hlíně). Pokud ale stopu vidíte vy, je jasné, že ji uvidí i pes. Sice pes vidí daleko hůř než člověk a také se dívá z úplně jiného úhlu, ale ano – pokud byste takovou stopu na sněhu pokládali často, dříve nebo později byste psa naučili hledat zrakem a velmi byste si dosavadní práci pokazili. Ale občas to vyzkoušet není vůbec od věci! Jednak proto, že se vám opravdu v budoucnu může stát, že stopa na sněhu položená bude (aby to pro psa nebyla úplná novinka) a kromě toho můžete využít právě viditelnosti vaší stopy ve prospěch odměn a korekcí při nepřesnostech.

Pozor na kontrasty ve sněhu! 

Předtím, než se takovou stopu ale rozhodnete položit, zamyslete se nad vhodným výběrem pamlsků! Tmavé granule na sněhu by byly tak výrazné, že by pes nemusel zrakem hledat ani ty šlápoty, ale pouze „vyzobávat granulky“ z povrchu bez použití nosu a jakéhokoliv snažení. Jaké pamlsky tedy zvolit? Jako vždy pamlsky, které co nejvíc splývají s terénem. Bílé, světle hnědé, světle šedé… Tak světlé granule, aby se daly použít, jsem ještě nikdy neviděla, ale běžně se dají v zooprodejnách sehnat světlé průmyslově vyráběné pamlsky, nebo si je můžete doma vyrobit sami. Dost světlé bude vařené kuřecí maso, ještě světlejší je pak maso rybí. Vařenou rybu asi na stopu nedáte, ale sušenou ano. Nebo si z ryb či kuřat můžete napéct pamlsky vlastní. Použijte jakýkoliv recept na psí pamlsky nebo psí buchtu, ze kterého ale eliminujete všechny tmavé suroviny. Úplně stejný problém jako s pamlsky budete mít i s předměty. Ty je rovněž nutné pečlivě vybrat, aby splývaly s terénem a nebyly vidět už pět metrů předem. Další možností, jak zamaskovat pamlsky na stopě a vyřešit otázku viditelnosti šlápot, je nechat následně stopu zapadnout sněhem, tedy pokládat stopu když sněží. Několikrát jsem se s tím setkala v tréninku praktických stop, ale osobně jsem to nikdy nezkoušela a nepovažuji to za příliš vhodný trénink při přesném stopování. Podtrženo sečteno: určitě si stopu na sněhu vyzkoušejte, je to fajn, ale spíš jako zajímavou změnu, než jako pravidelnou aktivitu.

Mráz kopřivu nespálí…

…ale nosní sliznici vašeho psa by mohl. Venku je mínus deset stupňů, svítí sluníčko, prostě krásný den. A vám je líto nejít dnes trénovat? Běžte, ale raději poslušnost! Odborná literatura uvádí hraniční teplotu pro stopování -5 °C, někteří trenéři chodí až do -10 °C. Když se rozhodnete jít trénovat v jakkoliv extrémních podmínkách, vždy je třeba si říct, zda je to nutné a zda vám to za to stojí. Jestli nebude lepší dva dny trénink vynechat a počkat, až se teplota trochu zvedne. Protože jeden dobře míněný, ale špatně provedený trénink vám může přivodit takové potíže, že to budete dlouho napravovat. A místo toho, abyste se rychleji posunuli a nemuseli čekat na jaro, se vrátíte o půl roku zpět. Takže podobně jako se sněhem – ano, jděte na stopu v mrazu, ale dodržujte maximální hraniční teploty a čím je teplota nižší, tím bude samozřejmě větší potřeba snížit ostatní kritéria. Aby byl trénink efektivní, nikoliv kontraproduktivní.

Proč je vlastně mráz takový problém?

Při teplotách -10 °C a méně dochází zejména ke dvěma jevům, které nám komplikují trénink:

1. Velký mráz nám může stopu znehodnotit! Nízké teploty sice stopě prospívají, při teplotách kolem nuly pachová stopa nevysychá a neodpařuje se, její intenzita je i u staré stopy velmi silná. Ale při velkých mrazech dochází k opačnému efektu, než je odpařování, a to je vymrzání pachových molekul, které se následně ztrácejí z povrchu, a pachová stopa tím pádem postupně mizí. Čím je stopa starší, tím více se ztrácí, a pro psa je samozřejmě čím dál tím obtížnější ji vypracovat. A čím rychleji se pachové molekuly ztrácejí, tím více musí pes používat nos a pracovat skutečně na sto procent.
2. Při teplotách pod -10 °C může rovněž dojít k poškození čichových receptorů psa. Velký mráz a vdechování ledového vzduchu způsobuje namrzání čichové sliznice (to sami známe, když se pohybujeme v mrazu venku, tak se nám jakoby slepují nosní dírky k sobě) a její následné oslabení, takže pes není schopen diferencovat pachy a může dokonce dojít i k poškození trvalému. Když se vrátíme k předchozímu bodu a uvědomíme si, jak velmi intenzivně v mrazu musí pes pracovat a spojíme to právě s vdechováním studeného vzduchu, zcela logicky je stopování v mrazu dost nebezpečná legrace.

A co když je těsně pod nulou? 

Samostatnou kapitolou tréninku v zimních měsících je potom stopování při teplotách těsně pod nulou, kdy se na porostu tvoří jinovatka. Na jednu stranu by se mohlo zdát výhodné v takových podmínkách trénovat, protože stopa našlapaná na jinovatce je krásně vidět, ale vidíte ji opravdu jenom vy a nikoliv pes. Jenže! Velmi záleží na tom, jak starou stopu hodláte nechat a jak se do okamžiku jejího vypracování změní teplota. Pokud jde totiž teplota náhle nahoru a ještě například začne svítit slunce, jinovatka velmi rychle roztaje a v podobě vody odplaví pachové částice do půdy. Efekt je potom velmi podobný jako při vymrzání pachu nebo odpařování, tj. stopa slábne a může dokonce zmizet úplně.

Stopařské zkoušky v zimě? Většinou ne!

Právě z těchto důvodů nám všestranné zkušební řády nedovolují pořádat zkoušky v zimních měsících a v případě, že napadne sníh nebo klesnou teploty v termínu řádné zkoušky, má rozhodčí právo z těchto důvodů zkoušky nepovolit, resp. nepovolit nastoupit na zkoušky, které obsahují část „stopa“. Také valná většina závodů pořádaných v zimě je z těchto důvodů o první oddíl ochuzena. Přesto existují organizace, které pořádají stopařské závody i v zimě, nástup na takovou soutěž je potom rozhodnutím každého závodníka. V tuto chvíli bych ráda udělala reklamu mé oblíbené soutěži, a to Zimní Záhorácké lize kynológov, která probíhá každoročně na Záhoří (hranice ČR a SK), a která mimo jiné zahrnuje i dvě stopařská kola. A tato soutěž pamatuje i ročníky, kdy skutečně během kladení stopy hustě sněžilo a řada psů se následně se stopou pod sněhem vůbec nedokázala vypořádat. Takže ono to jde, a jde to dokonce velmi dobře. Jen je třeba vždy zvážit okolnosti, případná rizika a přínos pro váš trénink.

Čtverečky v mrazu a na sněhu

Každopádně co se týče čtverců, tak můžete vesele šlapat i ve sněhu, pokud bude sněhová pokrývka pár centimetrů a ne zrovna půl metru, tak pes očima vyhledávat nebude. Navíc jak se ve čtverci bude pohybovat sám, velmi brzy pošlape okolní plochu, která byla původně pachu prostá a bude donucen vyhledávat váš pach. A pokud zvolíte správnou barvu pamlsků, bude takový čtverec určitě přínosem vašemu tréninku. Jen je třeba dbát na teploty, vzhledem k tomu, že většina z vás, kteří čtou náš seriál, mají psa začátečníka nebo psa mladého, rozhodně bych pod -5 °C nedoporučovala vůbec pracovat a samozřejmě také nenecháváme psa ve čtverci pracovat tak dlouho, jak jsme byli zvyklí doteď za standardního počasí. A jsme zase u toho – když chceme jedno kritérium výrazně zvýšit, musíme nějaké jiné snížit. Aby se nedostavil neúspěch a pes nebyl demotivován.

Doufám, že nejste zklamaní, že jsme dnes udělali takovou malou odbočku. Ale myslím, že je to s ohledem na okolnosti na místě. V příštím díle si povíme ještě něco málo o tom, že přesného stopování se nemusí vzdát ani barfaři a v březnu už pak vyjdeme ze čtverců.

Foto: Kateřina Houšková, Michaela Weidnerová, Mirka Štárková
www.katcinasmecka.cz