Stopujeme přesně IX. díl

Víte, že závody se opravdu vyhrávají na stopách? To nakonec dokumentuje i vlastní zkušenost autorky našeho seriálu. Tak pilně stopujte a nespěchejte! A to ani s odbouráváním pamlsků. A to je právě téma devátého pokračování…

Závody se vyhrávají na stopách! Tuhle památnou větu pronesl kdysi dávno můj stopařský učitel Ivo Srb a dodnes mi rezonuje v uších. A nedá mi to nepodělit se o historku z mých posledních závodů…

Soutěž Mistrovství republiky je jedním z vrcholných cílů každého kynologa, tím spíše v kategorii SVV3. Jedná se o nejvyšší zkoušku podle slovenského národního řádu – obdoba našeho ZVV3 (původně československý národní zkušební řád). Zkouška je to opravdu těžká a každý psovod se na ni jistě dlouho připravoval a neponechal nic náhodě. Přesto nakonec rozdíly ve výkonech byly výrazné – a to zejména právě na stopě. První den jsme měli „plac“, tedy poslušnost a obranu. Poslušnost nám vyšla průměrná a obrana se bohužel příliš nepovedla. Po prvním dnu jsme tedy s mojí hovawartkou Drákulkou byly na konci startovního pole o jeden bod za ovčandou Ellou, které se zase nepovedla poslušnost. A favorité už se pomalu rýsovali. V neděli ráno nikdo nepochyboval o tom, že o vítězství budou bojovat rotvajlerka Peggy se 180 body a německý ovčák Roden se 168 body. A stopa rozhodla. Nejlepší stopu měla Drákulka 96 bodů a Roden 94 bodů, třetí pes se splněným limitem byla Ella 87 bodů. Zbytek startovního pole na stopě nesplnil limit a rotvajlerka si vyčuchala pouhých 12 bodů. A pořadí bylo jasné. Zvítězil Roden, Drákulka byla druhá a bronzová skončila Ella. Stopa tedy nakonec rozhodla celkové pořadí a jasnou favoritku soutěže odsunula až za medailové pozice.  

Ano, stopa je často opomíjenou disciplínou. Všichni chodíme pravidelně na obrany, platíme si semináře poslušnosti, ale stopu si většina z nás tak nějak „plácá“ doma – vždyť čuchat přece umí každý pes. Ano, každý pes umí používat nos, ale pokud chcete někdy v budoucnu změřit své síly na závodním poli, potom ho musíte naučit používat nos podle zkušebního řádu.

Tak dost řečí, a jdeme na to!

V minulém díle jsme se zdokonalili ve šlapaných stopách, resp. činkách, a naučili jsme se zvyšovat kritéria. A dnes začneme s odbouráváním pamlsků. Pokud chodíte činky, potom máte stopu rozdělenou do několika úseků po cca padesáti krocích, které dělí právě malé čtverečky nebo jackpoty, tedy kopičky granulí. Protože už pracujeme na motivaci ve stopě více než osm měsíců, máme nadšené stopaře, kterým se při vyslovení slova „stopa“ okamžitě spouštějí trávicí enzymy. Kteří se při pohledu na stopovací vodítko třesou nadšením. Zkrátka – kteří vědí, co znamená odměna na stopě. Pokud opravdu máte psa v této fázi motivace, potom si můžete dovolit pomalu začít odbourávat pamlsky.

A když říkám pomalu, tak myslím opravdu pomalu! Právě proto, abychom o tu naší pracně získanou motivaci, na které pracujeme několik měsíců, během jedné stopy zase nepřišli. Protože jak už dávno víme – chyby se v tréninku psů napravují velmi dlouho a velmi těžko.

Jeden a dost 

A tak začneme tím, že odstraníme přesně JEDEN pamlsek. Vyberte si sami, ve které části stopy to bude, je to úplně jedno (kromě úplného začátku stopy do cca dvaceti kroků nechte stopu zatím plně vypamlskovanou). Místo jedné šlápoty s pamlskem tedy bude šlápota prázdná. Bylo by také dobré, kdybyste si zapamatovali, kde to přesně bylo, abyste mohli sledovat reakci psa. Protože podle toho stanovíte způsob dalšího odstraňování pamlsků.

1. Pes se v prázdné stopě zastaví a vyhledává, snaží se objevit pamlsek, který tam není.
2. Pes prázdnou šlápotu přejde a zrychlí okamžitě do další.
3. Pes nezmění tempo a šlápotu ověří běžným způsobem.

Ideální stav samozřejmě je, pokud pes nereaguje nijak, tedy podle varianty c). Znamená to, že rád stopuje a že vaše příprava byla opravdu poctivá, protože absence jednoho pamlsku ho nevyvede z míry a pokračuje v práci ve stejném tempu. V takovém případě si budete moct dovolit postupně odstraňovat další pamlsky. Pokud ale váš pes reaguje nepřiměřeně – buď moc zpomalí, nebo moc zrychlí, potom budete muset nad dalším odstraňováním pamlsků více přemýšlet.

Při odbourávání pamlsků už se nám pomalu začnou rýsovat vlohy každého jednoho psa pro stopování a z nich potom budeme vyvozovat závěry a přizpůsobovat trénink.

Případ a) Zpomalení psa ve stopě znamená, že dává větší prioritu pamlsku, než sledování vlastní stopy. S takovým psem budeme pracovat o něco pomaleji, budeme pamlsky odbourávat opravdu velmi pomalu, aby nikdy neztratil motivaci, a ještě dlouho po odbourání pamlsků na ostrých stopách budeme všechny tréninkové stopy opravdu hodně propamlskovávat, abychom udrželi jeho motivaci. Samozřejmě že je možné, že se to časem změní, ale prozatím si musíme dát pozor, abychom příliš nespěchali a něco nepokazili. Teď se bude „lámat chleba.“

Případ b) Zrychlení psa ve stopě znamená, že dává větší prioritu sledování stopy a pamlsky na ní nejsou až tak důležité. Na jednu stranu je to výhoda, v budoucnu pravděpodobně budete mít stopaře, na kterého si budete moct dovolit i trochu přitlačit, protože ho stopování opravdu baví. A velmi pravděpodobně to bude samostatně pracující spolehlivý pes. O co rychleji ale budete moct odbourávat pamlsky, o to víc si budete muset dávat pozor, aby pes nespěchal příliš a aby nechyboval. A budete ho muset ve stopě mechanicky korigovat, aby k chybám nedocházelo. U takového psa je také v budoucnu větší riziko že může sklouznout k tzv. pudovému stopování (viz první díly našeho seriálu). Proto nebude na škodu, abyste čas od času sáhli po čtverci nebo cyklické stopě a psovi připomněli, že stopování má být precizní, přesné a pomalé.

Případ c) Jak jsem uvedla výše, je to ten ideální případ, kdy zatím nebudete mít moc práce navíc, ale budete plynule odbourávat pamlsky a užívat si práci na stopě bez větších kotrmelců.

Pokračujeme...

Vycházejme z předpokladu, že máte psa z případu c), tedy zlatá střední a ideální cesta. Pamlsky začneme odstraňovat po jednom, po jednom pamlsku v každém úseku. Stále předpokládám, že máte stopu rozdělenou do úseků po padesáti krocích, ať už fyzicky rozdělenou malými čtverečky nebo jen pomyslně rozdělenou tzv. jackpoty. A řekněme, že těch úseků máme šest, tedy celkem tři sta kroků.

Příklad:

• stopa pondělí: odstraníme 1 pamlsek z druhého úseku
• stopa úterý: odstraníme 1 pamlsek z druhého a jeden ze čtvrtého úseku
• stopa středa: odstraníme 1 pamlsek z druhého, čtvrtého a jeden z pátého úseku
• stopa čtvrtek: odstraníme 1 pamlsek z druhého, čtvrtého, pátého a šestého úseku….

A tak dále a tak dále… a do konce týdne nám v každém úseku bude chybět jeden pamlsek. Pamlsky se snažte vynechávat nahodile – tzn. ne tak, že bude chybět pamlsek vždy uprostřed úseku, ale někdy uprostřed, někdy na začátku a někdy ke konci – aby nebyla vůbec žádná pravidelnost. Pokud takové odbourání váš pes bez problémů zvládne, udělejte pár stop s těmito mezerami, alespoň dvě tři. A potom začněte opět ubírat. Po cca deseti dnech tedy přistoupíme k odstranění dalších pamlsků. A tady už si na nepravidelnost musíme dávat opravdu pozor. V každém úseku odstraníme dva pamlsky, a to tak, že někdy odstraníme pamlsek v desátém a třicátém kroku, někdy v prvním a desátém, někdy ve třicátém a třicátém pátém… zkrátka opravdu nahodile a vždy jinak. Jen prozatím nezařazujte dvě prázdné šlápoty hned po sobě, abyste psa zbytečně neznejistili. Až dokončíte odebrání dvou pamlsků v každém úseku, tedy po dalším týdnu, opět udělejte několik stop (dvě-tři i víc) s touto intenzitou propamlskování. POZOR – nikdy nevynechávejte pamlsek, který je hned za nášlapem nebo hned za čtverečkem, což je vždy takový pomyslný „začátek,“ kde pes potřebuje mít jistotu, že jde dobře.

Obecně se tedy dá říct, že do dalšího dílu byste měli, za ideálních okolností, odbourat na každém úseku tři pamlsky. Tj. celkem nám bude chybět šestkrát tři pamlsky na celé tři sta kroků dlouhé stopě. Pokud máte psa z případu a), potom jich bude méně a pokud máte psa z případu b), tak jich může být i o něco (ne o moc) více.

Během odbourávání pamlsků ale nesmíme zapomínat na to, že musíme stále měnit a zvyšovat kritéria – a stále se zlepšovat v obtížnosti terénů, času, stáří stopy, klimatických podmínek… (viz předchozí díl).

Co říci závěrem? 

Nezapomeňte si psát stopařský deníček!!! Ačkoliv vám až doteď možná připadal zbytečný, nyní už jsou vaše pokroky závislé převážně na tom, jak kvalitně budete stavět váš trénink. A pokud se vám nechce psát deníček a díky tomu sklouznete ke stereotypům, velmi si tím ublížíte a přiděláte práci. Za těch pár ušetřených minut s papírem a tužkou v ruce to rozhodně nestojí!

Pokud jste na stopě zaznamenali nějaké problémy, neváhejte se obrátit na naši stopařskou poradnu. V posledním příspěvku řešíme problémy zrychlování psa v činkách. ZDE

Stopám zdar!

Foto: Roman Rakovan, Zuzana Meravá
www.katcinasmecka.cz