Stopujeme přesně XI. díl

Náš seriál o přesném stopování pokračuje a my se posuneme opět o krůček dál. Máme celkem natrénováno, postupně odbouráváme pamlsky a tak je nejvyšší čas spojit nácvik označování předmětů mimo stopu již se stopou samotnou. Tak směle do toho!

Hurá, jdeme na předměty! A pomalu se začneme připravovat na zkoušku. Že se smějete? Ano, opravdu jenom pomalu, ale dá se říct, že už nám k tomu zas tak moc nechybí.

Tak pojďme na ty předměty!

Máte super připravené předměty mimo stopu? Tak to je paráda! Pokud vám pes spolehlivě a aktivně označuje předměty, máte půl práce hotové. Jak jsme si v předchozím díle o předmětech vysvětlili, správné označení předmětů je takové, které je rychlé a přesné, to znamená, že. pes má předmět mezi předními packami a pevně zaujímá polohu, kterou jsme si určili (sedni, lehni nebo stůj). Za takové chování si samozřejmě vždy vyslouží super odměnu. A dnes konečně položíme předmět do stopy. Možná to nebude napoprvé taková sláva, jak byste čekali, a pes nebude chápat, o co jde. Ale nebojte, velmi brzy chování „sledování stopy“ a „označení předmětu“ spojíme a bude to fungovat. Jen je třeba stále myslet na základní pravidla – snížit kritéria, upravit rychlost postupu, správně motivovat a především být velmi trpělivý!

V první řadě je třeba si zopakovat, že je opravdu nutné mít už odbouranou alespoň pětinu pamlsků, abychom předmět do stopy mohli položit. Minimálně pět šlápot před předmětem a pět šlápot za ním nesmějí žádné pamlsky být, protože podle vzoru „bližší košile, než kabát“ by se váš pes na předmět vůbec nezaměřil a soustředil se pouze na položené pamlsky. Předmět získává pro psa atraktivitu pouze v případě, že je položen v nepropamlskovaném úseku.

∼Správné označení předmětů je takové, které je rychlé a přesné, to znamená, že pes má předmět mezi předními packami a pevně zaujímá polohu, kterou jsme si určili (sedni, lehni nebo stůj).∼

Náš první předmět ve stopě

Naše první stopa s předmětem by měla být snadná, tedy snížíme některá kritéria a položíme takovou stopu, která bude pro našeho psa příjemná a její vypracování mu nebude dělat žádné větší starosti. O to více bude mít prostor na soustředění se na předmět. Tedy abych byla přesná – v první stopě budeme vůbec doufat, že si ho všimne. A kritéria musíme snížit i pro předmět, tedy použijeme takový, který pes označuje nejraději, z dobře pachovatelného materiálu a v odpovídající velikosti nebo o trochu větší. A samozřejmě dobře napachovaný!

Našlapeme si tedy několik kratších stop, kde předmět bude stopu vždy ukončovat. Na první pokus doporučuji zkusit tři padesátikrokové stopy. Před předmětem nikdy nedáme pamlsky, ale necháme alespoň pět prázdných šlápot. Propamlskování zbytku stopy uděláme střídavé – na některé stopy dáme pamlsků více, na některé méně, přičemž vycházíme z rytmu našich posledních stop. Každá stopa by měla být každopádně jiná – stále si dáváme pozor na stereotyp. V budoucnu bude předmět položen přímo ve šlápotě, ale pro účely tréninku snížíme i toto kritérium a pro předmět si vyšlápneme místo pěkně uprostřed – na úrovni další šlápoty ale mezi levou a pravou. U předmětu zesílíme pach tím, že si tam chvíli postojíme. Tím nemyslím tak silný pach jako na nášlapu, ale oproti prázdným šlápotám by tu mělo být více pachu, abychom psa upozornili na to, že se něco děje a aby zpozorněl.

Metodik, jak psa přimět předmět označit, je řada. A nedá se předem říct, která bude právě pro vás a vašeho psa tou nejlepší. Pojďme si tedy říct, jak se u předmětu můžeme zachovat a jaké to může mít následky.

1.  spoléháme na inteligenci
   Dá se použít u inteligentnějších zvířat, která jsou zvyklá při tréninku nabízet chování a být aktivní. Zejména pokud jsme připravili předměty za pomoci klikru (ideálně shapingem), máme šanci tímto způsobem upevnit i předmět na stopě. I když psovi budeme zřejmě stejně muset trochu pomoct… Pes dojde k předmětu, a pokud je opravdu prudce inteligentní, tak sám od sebe zaujme polohu. Což ovšem není úplně pravděpodobné. Více pravděpodobné je, že se u předmětu zastaví a bude přemýšlet, zda mu má věnovat pozornost, nebo pokračovat ve stopování. V tuto chvíli je řada na vás! Měli byste být těsně za psem, a v první řadě ho nesmíte pustit dopředu a nechat ho předmět přejít. Tím byste propásli váš první pokus a zároveň utvrdili psa v přesvědčení, že předmět na stopě se má ignorovat. Tím, že psa nepustíte dopředu, dostane signál, že předmětu pozornost věnovat opravdu má. Je-li váš pes opravdu dobře naklikaný, s největší pravděpodobností skutečně předmět označí – i když možná ne úplně požadovaným způsobem. Ale ten dopilujeme velmi rychle.
2. spoléháme na dobrý trénink
   Stále platí, že psa nepouštíme za předmět. Pokud ale čekáme na jeho samostatné označení marně (a neměli bychom čekat víc než cca 10 – 15 sekund, kdy by pes měl projevit nějakou-jakoukoliv aktivitu), pomůžeme si povelem. Předpokládejme, že jsme naučili označení předmětu na povel „hledej“ a ten nyní vytáhneme jako trumf z rukávu. Jsme na stopě, a tomu přizpůsobíme samozřejmě také intonaci a intenzitu povelu – neřveme na psa, ale klidným hlasem dáme povel. Dobře trénovaný pes v tom případě předmět označí. Trochu pomalejšímu psovi nebo psovi, který nemá motivaci pro předměty až tak velkou, můžeme pomoct ukázáním na předmět, případně položením ruky na předmět. Pro krajní případ můžeme mít v kapse připravený jeden pamlsek, který v tomto případě vytáhneme a položíme na předmět a přikryjeme rukou – a čekáme s odkrytím pamlsku až na chvíli, kdy pes zaujme polohu. Vzpomínáte na díl o předmětech? Ano, přesně tak, jako když jsme začínali. Vrátili jsme se o pár kroků zpět a snížili kritéria. A to vůbec nevadí, pokud to povede k úspěšnému konci. Příště už se určitě obejdeme bez pamlsku a na další stopě i bez položené ruky.
3. pro pomalejší a méně trénované psy
   Pokud máme psa, který se do výcviku obecně extra nehrne, pracuje ve volnějším tempu a jeho aktivita není právě příkladná, nebo je méně motivovaný, zvolíme větší pomoc. Takový pes by pravděpodobně ležícímu předmětu ve stopě nevěnoval vůbec žádnou pozornost, a proto ho upozornit musíme my. Tedy abych byla přesná, měl by ho upozornit předmět sám. Což zajistíme úplně snadno a to tak, že jako předmět použijeme jakýkoliv textilní kousek, který se dá vycpat pamlsky. Nejjednodušší variantou bude nějaká menší ponožka (samozřejmě opatřená vaším pachem) složená na velikost předmětu, sofistikovanější variantou je zakoupit takový předmět ve specializované prodejně. Případně pokud máte doma šikovnou švadlenku, tak vám takový předmět může ušít. Vtip je ovšem v tom, že pamlsky tam musí být umístěné tak, aby je pes sám nemohl vyndat, jinak vaše snaha ztratí smysl a pes si vezme pamlsky sám, aniž by zaujal jakoukoliv polohu. Pamlsky zvolíme samozřejmě dostatečně atraktivní a aromatické – ideálně nějaké maso nebo uzeninu. Až se pes zastaví u předmětu, začne mu věnovat pozornost, musíte ihned zareagovat a psa mechanicky (nenásilně) položit. Nedávejte, prosím, povel „lehni“, ten na stopu nepatří! Naším cílem je, aby si pes lehal proto, že našel předmět – ne proto, že dostal povel. Odbourávání pamlsků u předmětu se většinou řeší tak, že budete postupně snižovat jejich atraktivitu až do fáze, kdy v předmětu už žádné pamlsky nebudou, nebo použitím malé uzavíratelné krabičky, která bude umístěná pod předmětem a ze které po zaujetí polohy jídlo vysypeme na předmět.

∼Nedávejte, prosím, povel „lehni“, ten na stopu nepatří! Naším cílem je, aby si pes lehal proto, že našel předmět – ne proto, že dostal povel!∼

Pořádná odměna je nezbytná!

Ať už jste zvolili kteroukoliv z metodik, resp. váš pes si zřejmě zvolil… máme v tuto chvíli ležícího psa. Je nám úplně jedno, zda zaujal polohu rychle a přesně, kritéria pro označení předmětu snížíme na minimum a budeme se radovat z jakéhokoliv označení (ovšem pouze v té poloze, kterou jsme trénovali, ne když si místo lehu například sedne). A když říkám, že se budeme radovat, tak to myslím doslova. Z naší intonace musí být zcela zřejmé, že máme opravdu hroznou radost z výkonu našeho psa a že ho čeká neskutečná odměna. A tu také musí dostat!!! A to okamžitě a správně. Stejně jako v tréninku budeme odměňovat atraktivními pamlsky, které budeme pokládat přímo na předmět, nikoliv z ruky! Abychom stále vytvářeli spojení předmět=odměna.

Opakování matka moudrosti

Tím jsme ukončili náš první pokus. Po řádném odměnění a vychválení psa (který stále zaujímá polohu!) ho uvolníme z polohy a jdeme na další, vedle položenou stopu. Při druhém pokusu budeme postupovat úplně stejně, jak se nám osvědčilo při pokusu prvním. I když můžeme předpokládat, že to bude o trošku lepší, stále musíme být připraveni na značnou pomoc z naší strany. Tento den bych skončila třetím pokusem, tedy třetí stopou. Pokud máte psa z prvního případu, je velmi pravděpodobné, že při třetím pokusu už nabídne chování zcela sám.

Je třeba si uvědomit, že pes, který je naučený dobře stopovat, by měl v práci pokračovat a předmět ignorovat. Protože tak jsme ho to naučili. Proto buďme trpěliví a nezlobme se na psa, když ze začátku nebude ochotný se u předmětu zdržovat, protože tím nám v podstatě dává jasně najevo, že jsme ho naučili aktivně sledovat stopu a nekoukat ani napravo, ani nalevo. Vlastě je to dobře…

 
Toto je finální „produkt“, tedy fáze, ke které budeme velmi postupně směřovat. Pes zaujal pozici u předmětu, a aniž by se otáčel na psovoda nebo koukal „kde co lítá,“ tak soustředěně značí předmět a očekává příchod psovoda.

Více předmětů ve stopě

Pokud se nám po prvních pár pokusech podařilo naučit psa označit předmět a zůstat v poloze, můžeme přikročit k položení více předmětů do jedné stopy. Dbáme na to, aby označení bylo spolehlivé, aby ho pes vykonával pokud možno sám bez naší pomoci, a hlavně, aby se nám od předmětu nezvedal, ale setrvával v poloze a čekal na odměnu. Po odměnění psa ho následně vyšleme opět do stopy s povelem „stopa.“ Na začátku možná nebude chápat, že má opět pokračovat. Proto mu můžeme ukázat do stopy. A pokud jste šikovní, potom do první šlápoty za předmětem položíte pamlsek. Ne předem, to by se nám pes na předmět asi vyprdnul a sbíral pamlsky, ale až bude pes ležet. Je třeba to dělat opatrně, aby to pes neviděl a také ho jistit, aby nevyrazil do stopy sám, ale čekal až na náš povel. Až pes vyrazí (na povel) do stopy, pokračujeme v naučeném tempu k dalšímu předmětu.

Až se ujistíme, že pes přesně chápe, co má u předmětu dělat, teprve potom můžeme začít pracovat na přesnějším a rychlejším označování předmětů. A to budeme opět dělat nejprve mimo stopu a teprve při dalším tréninku to budeme vyžadovat ve stopě. Učení předmětů mimo stopu má právě tu výhodu, že kdykoliv, když se nám něco rozsype, můžeme to mimo stopu napravit – aniž bychom si kazili chování na stopě nebo psa demotivovali. Až se dostanete do fáze, kdy pes bude vědět, jak přesně a rychle má předmět označit, potom si můžete pohrát s velikostí a hodnotou odměny. To znamená pamlsky nejvyšší hodnoty dávat za opravdu skvěle označený předmět (vždy zvyšujeme ale stále jen jedno kritérium!!!) a pamlsky nižší hodnoty za předmět označený ne úplně přesně nebo ne úplně rychle, podle toho, o které kritérium aktuálně půjde.

Neverending story s názvem „motivace“…

Proč říkám nikdy nekončící příběh? Současný stav je tedy takový, že pamlsky nižší hodnoty máme ve stopě a pamlsky extra vysoké hodnoty dáváme u předmětu. A dříve nebo později se dostaneme do situace, kdy pes začne preferovat předměty před sledováním stopy. A pokud to přeženete, brzy se vaše stopování může změnit ve sprint od předmětu ku předmětu. Abychom tomu předešli, musíme dbát na to, abychom to s hodnotou pamlsků u předmětů nepřehnali a zároveň, abychom dorovnávali hodnotu pamlsků ve stopě. Tím nemyslím, že byste na stopě měli zkrmit kilo slaniny. Ale když čas od času do stopy dáme jeden atraktivnější pamlsek (jackpot) mezi obyčejné a čas od času dáme pamlsky trochu nižší hodnoty u předmětu, mohli bychom to s trochou šikovnosti zvládnout. Zkrátka smiřme se s tím, že od teď už stále budeme řešit preference a budeme u toho muset hodně přemýšlet. A že se také občas spleteme a budeme to opravovat. Stále platí, že čím větší počet opakování, tím větší pravděpodobnost úspěchu! A opět jsme u těch stopařských deníčků… Jen statistika nám napoví, kde chybujeme a co je třeba zlepšit.

Psovod po příchodu ke psu a povelu od rozhodčího ukazuje rozhodčímu předmět. Následně dochází ke krátkému uvolnění psa, kdy je na zkoušce povoleno ho pochválit (samozřejmě pouze slovně, bez odměn)

Pozor na krmnou dávku!

Pokud jste bedlivě četli, musíte si v tuto chvíli zákonitě položit otázku, zda náhodou nejsme daleko za velikostí krmné dávky? Abychom mohli u předmětů dát pořádnou dávku odměn, musíme mít odbouraných hodně pamlsků ve stopě. Proto jsme na zařazení předmětů do stopy tak dlouho čekali, abychom náhodou o motivaci ve stopě nepřišli příliš velkým odměňováním. Pes totiž stále musí pracovat v režimu „hrozně moc chci“ a ne v režimu „tak já to teda sežeru, když chceš ty.“ Proto začneme šetřit i s jackpoty a můžeme pomalu odstraňovat, resp. zmenšovat kopičky granulí (nebo miničteverčky), které jsme do stopy zařazovali.

∼Pes musí stále pracovat v režimu „hrozně moc chci“ a ne v režimu „tak já to teda sežeru, když chceš ty“!∼

Zkouška se blíží…

Ano, zatím to na zkoušku úplně nevypadá…, ale pomalu se na to začneme připravovat, abychom přidali další část rituálu. Pokud už jste na nějaké (jakékoliv) zkoušce byli, jistě víte, že na začátku každého oddílu musíte rozhodčímu podat hlášení. Nejinak je tomu na stopě. Rozhodčímu musíte sdělit důležité informace, které si poznamená, až vás bude bodovat. Řeknete mu vaše jméno, jméno vašeho psa, na jakou zkoušku jdete a co se bude dít s předměty. Příklad takového hlášení by byl:

„Dobrý den, psovod Katka Houšková s Drákulkou jsou připraveni na pachové práce podle FH2. Pes předměty označuje.“

Na sportovních stopách (s výjimkou slovenského národního řádu) nehlásíme, v jaké pozici pes označuje, hlásíme pouze, zda předměty označuje nebo aportuje. Při podávání hlášení stojí rozhodčí většinou nedaleko od nášlapu a vy v tuto chvíli už máte psa připoutaného na stopovacím vodítku. Pokud s vámi někdo půjde na stopu, hned ho využijte, postavte si ho k nášlapu a hlášení mu podejte. Jednoduše proto, aby se to pro vašeho psa stalo rutinou a na zkoušce to potom neřešil jako novou nestandardní situaci. A také proto, abyste se naučili podávat hlášení, jako když bičem mrská a nebyli nervózní, až na tu zkoušku půjdete a nezmatkovali.

Při podávání hlášení pes sedí klidně v základní pozici u nohy, neobtěžuje ani psovoda ani rozhodčího a psychicky se připravuje na výkon.

A jak to vypadá s domácími úkoly?

Pilujte hlášení a především předměty! Na konci našeho seriálového měsíce byste měli být schopní položit na stopu o délce 300 m pět předmětů (přičemž jeden předmět vždy stopu ukončuje) a mít uspokojivé a především spolehlivé označení bez vaší pomoci (i když ne úplně rychlé a přesné) – a to vše při zachování koncentrovaného a precizního sledování stopy.

Stopám zdar!

www.katcinasmecka.cz
Foto: Michaela Palcová, Martin Lednický