Stopujeme přesně XVI. díl

Tak, milí stopaři, už jste se odhodlali na zkoušku? A jak to dopadlo? Pokud si myslíte, že tady vaše práce končí a teď už si budete jen užívat a sklízet ovoce své předchozí práce, nemůžete být dál od pravdy. Nyní to teprve začne!

Máme za sebou naši první zkoušku a ať už dopadla podle vašeho očekávání nebo nikoliv, v tréninku se každopádně vrátíme o krok zpět, abychom napravili škody, které jsme na zkouškové stopě napáchali.

Zkouška je vlastně jen pokaženým tréninkem!

Ano, slyšíte správně, říkám škody. Zkoušková stopa totiž v této fázi připravenosti psa není nic jiného než pokažený trénink. A přesně tak musíme přistupovat i k nápravě škod. Zcela logicky, je to úplně stejné jako například na poslušnosti. Zatímco v tréninku psa odměňujeme, na zkoušce očekávaný balonek ani pamlsek nepřichází. Jediné, co máme po ruce, je sociální odměna ve formě pochvaly a to ještě dost slabá. A i když máme natrénované nepravidelné odměňování a náš pes umí odsouvat odměnu, tak ruku na srdce – suchý trénink zcela bez odměn, kde bonus přijde až po odhlášení rozhodčímu, dělá málokdo a málokdy a už vůbec ho nedělá začátečník připravující se na zkoušku stupně číslo jedna. Na soutěžním place potom dochází k situacím, kdy díky absenci odměn pes začne pomalu přecházet do stavu frustrace, a buď začne ztrácet koncentraci, nebo začne chybovat nebo obojí. A my jsme bohužel v té chvíli v bezvýchodné situaci a nemůžeme cvik adekvátně odměnit, ani si ho opravit. Tudíž si ho samozřejmě pokazíme. A na stopě je to úplně to samé.

Zatímco v tréninku pes v některé z fází stopy odměnu dostává a stále věří, že najde další, na zkouškové stopě nenajde nic. Najednou je na konci, odměna není ani tam a potom ještě musí počkat, než se odhlásíte rozhodčímu, než vám rozhodčí přidělí body a shrne váš výkon, a než se z pole přesunete někam k autu, mimo zrak rozhodčího, kde si už smíte odměnit. Jistě, přijde den, kdy váš pes bude znát i tuto situaci a bude chápat, že odměnou v autě bude obrovský jackpot, pro který mu stojí zato vypracovat celou dlouhou stopu bez odměny. Ale ten den je ještě velmi daleko, čeká vás až ve chvíli, kdy váš pes bude zkušeným a vyspělým závodníkem. V tuto chvíli je to ale ještě mladý stopař, kterému navíc svým lehce nervózním přístupem vůbec nepomáháte. V tuto chvíli ho nemůžete ještě učit, že odměna je až na konci, protože byste si tím pokazili celý vybudovaný systém přesného stopování, prohledávání každé šlápoty, a velice rychle by se váš pes naučil spěchat na konec – co jak jsme si řekli již na začátku – není v žádném případě naším cílem.

Jak vyzrát na psa i bez odměn?

Proto musíme být trpěliví, a ihned po zkouškové stopě psovi vysvětlit, že pamlsky na stopě opravdu bývají a přesvědčit ho, že na každé další stopě v každé šlápotě a na každém předmětu nějakou může najít. Zkrátka vrátit mu jeho ztracenou víru v odměny. Pokud se vám počátečních šedesát čtverců zdálo jako velké zdržování, tak vězte, že ta pravá mravenčí práce přijde teprve teď – když si začnete hrát s tréninkovými stopami, které si pravidelně budete kazit těmi soutěžními. A následujících několik let vás nečeká nic jiného, než systematické zjišťování způsobu, jak na vašeho psa vyzrát. A na to neexistuje žádný universální návod, jen kombinace různých způsobů, poctivá příprava tréninku, vedení statistických údajů, značná kreativita a především vaše píle. To podstatné už jste psa naučili – naučili jste ho stopovat. Nyní už ho musíte jen přesvědčit, aby to dělal vždy, v plném nasazení a bez ohledu na proměnlivost odměn. A ano, v budoucnu přijde i doba, kdy se ze stopování stane povinnost a kdy všechny úkony na stopě bude váš pes provádět s naprostou samozřejmostí, bez ohledu na odměny. Ale stejně jako s úplným odstraněním odměn na poslušnosti, ta doba je ještě daleko a váš pes na takový přístup rozhodně ještě není připraven. A pokud bychom v tuto chvíli používali jakékoliv donucovací prostředky, velmi pravděpodobně by se nám to v brzké době vymstilo tak, že by nám pes přestal stopovat úplně. Ale o tom ještě bude řeč.

Co je tedy vlastně potřeba napravovat, a proč?

1. Úvod do soutěžní stopy a její ukončení

Váš pes si poprvé zažil zkouškovou stopou v tom pravém slova smyslu. A i když jste se v minulosti snažili si takovou stopu nasimulovat, podávat hlášení a chovat se jako na zkouškové stopě, tak věřte, že psa neoklamete. Chodit trénovat s kamarády, kteří se tváří jako rozhodčí, totiž nikdy není to samé, i když se budete snažit sebevíc. Málokdo je tak uvědomělý, aby zvládl na tréninkové stopě s kamarády nekecat, ale omezit svůj slovník na výrazy povolené zkušebním řádem. Na zkouškové stopě máte úplně jiný osobní přístup, respekt, možná obavy, každopádně trému, a váš pes to okamžitě vycítí. Takže jste nastoupili na stopu, kde místo pohody, na kterou je pes zvyklý, zavládl chaos a panika. Zmatený pes by se nejraději sebral a pelášil zpátky do auta do bezpečí. Ale po uvedení do stopy se pravděpodobně začal věnovat práci, které rozumí a při které se v bezpečí až doposud cítil. A ignoroval vaše nervózní škubání stopovacím vodítkem, kterého si ani nejste vědomi, a panika se dostavila opět až na konci stopy, kde místo vypuštění z vodítka, pochvaly a vaší radosti z dobře odvedené práce přichází další stres. Vaše nervózní přešlapování na místě, další cukání vodítkem a trapné uculování, připomínající spíše smrtelnou křeč, které každý soutěžící ve snaze získat ještě nějaký bodík navíc během hodnocení stopy předvede. Samozřejmě zbytečně. Chudák pes se ani nestačí divit, co že se to stalo s jeho páníčkem, a hlavně, netuší, proč z práce na stopě nemáte radost, ale proč jste v takovém stresu a po pravdě – moc s vámi v tuto chvíli ani nechce být.

2. Sledování stopy

Navzdory vašemu úvodnímu chování, které nebohého psa značně vyděsilo, vyrazil po stopě s vírou v odměny, které ovšem nepřicházely. Dokonce z vaší strany nepřišlo ani slovní ujištění, že pracuje správně, protože v té křeči jste zapomněli, že drobná pochvala během stopy (s výjimkou práce na lomech) je povolená, a ve vašem případě především žádoucí, řekla bych až nezbytná. Po prohlédnutí povinných tři sta šlápot pes vůbec neví, zda byl na té správné stopě, protože jste jeho správné chování žádným způsobem nepotvrdili.  A odchází ze stopy s pocitem, že možná vůbec nepracoval dobře, a že vy nejste s jeho prací spokojení.

3. Předměty

To je vždycky radosti, když v tréninku najde předmět. Zběsilé výskání, div že ne taneček již od okamžiku zalehnutí, krabička plná masa, pak ještě pár granulí, aby se neřeklo, a najednou nic. Pes leží, vy jste někde v trapu, protože v tréninku na deset metrů většinou nechodíte, tak musí podezřele dlouho čekat na váš příchod a teď to přijde – ticho. Žádné jásání, ani půl denní krmné dávky, jen beze slova (a zase v té děsivé křeči s ledovým potem na čele) zvednete předmět. Potom v lepším případě nadšeně pochválíte, v horším případě v panice zapomenete i na pochvalu. Následně místo toho, abyste se stejně jako v tréninku postavili vedle psa a ihned ho radostně vyslali do stopy, nervózně koukáte na rozhodčího, jestli už je jako čas, přičemž opět mimoděk cukáte vodítkem. V ještě horším případě v panice zapomenete, že váš pes má také ocas a omylem mu ho přišlápnete. Ano, vlastní zkušenost… Po takové naprosto nestandardní situaci ale opět chcete, aby se váš pes nadšeně vrhl do stopy a precizně ji vypracoval. Místo nadšeného a veselého povelu se ovšem ozve jen roztřesený hlas. S každým dalším předmětem je to samozřejmě horší a horší… A chuť vašeho psa pracovat je stále menší a menší.

Absence odměn zdaleka není tím nejhorším

Pokud jste se teď od srdce zasmáli, tak se zkuste zamyslet nad tím, jak se chudák váš pes musí cítit. A jak se bude těšit na další trénink. Již v minulosti jsme si řekli, že nejpodstatnější v tréninku, a to platí úplně pro každý trénink čehokoliv, je přestat v nejlepším. Na výše popsané stopě jsme ale skončili v nejhorším. A to je vedle absence odměn druhou zásadní chybou, které je ovšem velice těžké se vyhnout a spraví se to pouze tím, jak budete vy jako psovod získávat zkušenosti a sami mentálně porostete.

Jaký může mít taková soutěžní stopa dopad na vaši další práci?

Možností je celá řada, pojďme si tedy popsat ty nejčastější kombinace katastrof a řekněme si, k čemu mohou vést.

1. Váš pes nemá dlouhodobou paměť (ano, i tací jsou), a protože vy se na trénink dříve než za tři měsíce nechystáte, tak ani vaše špatné psychické rozpoložení, ani absence pamlsků nebudou mít na další práci žádný dopad. To by si někteří psovodi možná přáli, ale jedná se spíše o výjimky.

Důsledek:

• žádný nebo minimální

2. Váš pes má buď velmi pevnou nervovou soustavu, lidově bychom řekli, že je splachovací, nebo na vás není příliš dobře navázán. Proto neřeší jako velký problém vaše chování, a jediné, co bude třeba skutečně napravovat, bude víra v odměny, kterou momentálně ztrácí.

Důsledek:

• bez správného navázání vztahu budete mít v budoucnu problém se sebekontrolou psa v náročnějších situacích a jeho ochotou k práci v těžkých podmínkách
• díky absenci odměn klesá motivace, která může vést až k ukončení práce psem z důvodu ztráty zájmu

3. Máte psa, který je na vás nejen výborně navázaný, ale ještě k tomu jste extrémní trémista. V takovém případě je váš pes aktuálně skutečně vyděšený, a absenci odměn možná v tuto chvíli ani příliš nevnímá, protože je soustředěný na nepříjemné pocity, které mu práce na stopě přinesla.

Důsledek:

• váš pes se na další stopu rozhodně netěší, ale naopak, bude k ní přistupovat s obavou
• v případě slabší nervové soustavy může dojít až k ukončení práce psem z důvodu příliš velké psychické zátěže

4. Jste již trénovaný psovod a máte nervy jako špagáty, takže vaše chování na stopě bylo zcela korektní a pes vůbec nezaznamenal změnu situace. Ale je extrémně motivovaný na odměny, a jejich absence ho již během stopy dohnala ke zrychlování tempa a následným chybám, které se v průběhu práce stupňovaly.

Důsledek:

• zrychlení tempa, částečná a následně úplná ztráta přesnosti, stupňující se chyby, které mohou vést až ke ztrátě koncentrace a úplnému opuštění stopy

5. Protože jste uspěchali přípravu na zkoušku a nedotáhli do konce předměty, nebo máte krátkosrsté plemeno, které nutíte lehat si do mokra, není motivace k označování předmětů příliš pevná. V souvislosti s dalšími faktory (stres, absence odměn) došlo k tomu, že některý, možná i všechny předměty, zůstaly neoznačeny.

Důsledek:

• dříve nebo později dojde k neoznačování a následně úplné ignoraci předmětů

Inteligence psa – psovodova smrt

Teď jsme si načrtli nějaké katastrofické scénáře, pravda je ale taková, že většina z nás si z první zkouškové stopy odnese od každého trošku. Svůj výkon můžeme zlepšit samozřejmě pouze pravidelným a poctivým tréninkem, a také opětovným nastoupením na soutěžní stopu. Zde je ale třeba říct, že s každou další soutěžní stopou porostou zkušenosti vašeho psa a jak se situace začnou opakovat, naučí se v nich takzvaně chodit. Jistě, že ne každý pes je Einstein. Ale čím máte inteligentnější zvíře, tím budete mít paradoxně větší problém se na zkouškovou stopu připravit a obstát.

Trochu odlehčení na závěr aneb Z mých soukromých archivů

A tak se vám nakrásně může stát, že po čtyřech-pěti soutěžních stopách pes přesně vycítí, že dnes není trénink, ale zkouška nebo závod, a dá vám to potom náležitě sežrat. A vám zbudou jen oči pro pláč a na rtech klasické: „Ale v tréninku to všechno dělá!“ A já vám to věřím, že to dělá. Že chodí pomalu, soustředěně, prohledává každou šlápotu, přesně vypracovává lomy, u předmětů zalehává s takovou rychlostí, že máte obavy, zda nemá infarkt a po celou dobu až do vašeho příchodu si radostně vrtí ocáskem… Realita na zkoušce je ale jiná, a pokud nebudete poctivě pracovat na přípravě a na odstraňování následků zkouškových stop, tak se u zkušeného stopaře, který byl mnohokrát na soutěži, můžete setkat nejen s pěknou prací, ale také třeba s podobným scénářem:

1. Místo vypracování nášlapu ho přeskočí a zběsile se vrhne do stopy a vy nestačíte ani chytit stopovací vodítko, takže prvních deset metrů se ho snažíte s jazykem na vestě dohnat.
2. Jakmile popadnete stopovačku, tak s ní logicky vlivem fyzikálních zákonů trhnete. To je ale štěstí, protože pes ucítí nad sebou kontrolu a najednou zjistí, že vůbec není ve stopě, ale pět metrů mimo. Toho jste si v té rychlosti samozřejmě nestačili ani všimnout.
3. Rychle se vrátí do stopy a pokračuje, konečně. Uf. Jakmile povolíte stopovačku, tak naskočí do oblíbeného tempa: „Kdo bude první v cíli?“
4. Po cestě šlápnete na předmět, kdo by ho v tom fofru zaregistroval, že?
5. Už z dálky vidíte lom, a je vám jasné, že ho přeběhne. Takže začnete pomalu brzdit, díky čemuž přeběhne lom jen asi o dalších pět metrů. Udělá si jedno nebo dvě kolečka kolem lomu, vesele si vrtíc ocáskem, když v tom náhodou najde druhý úsek.
6. Protože vaše skřípění zubů by momentálně přehlušilo i obecní rozhlas, psovi dochází, že nejste úplně nejlépe naladěni a tak trochu zvolní. Díky tomu si všimne předmětu. Hurá!
7. Zastaví se u předmětu a zkontroluje situaci. Rychlým pohledem na psovoda zjistí: „Máš odměny? Nemáš…, tak si ho seber sám!“ a valí dál.
8. Těžko říct, kdo je v tuto chvíli více vyčerpaný. Jestli přiškrcený pes simulující stopování, které bychom jen těžko nazvali přesným, nebo vy, kteří za ním klopýtáte v nedávno zoraném poli čerstvě po dešti a máte co dělat, abyste neztratili holínky.
9. Druhý lom už se obejde jen s jedním kolečkem a třetí úsek můžeme teoreticky hodnotit tak, že ho pes skutečně odstopoval. Teoreticky. U předmětu se zastaví, neboť ví, že je poslední, ale lehat si nebude, to je pod jeho důstojnost. Když je to zadarmo. Než k němu dojdete, tak samozřejmě stihne vyběhnout a uvítat obdivovatele v cíli.

A pokud máte psa, který není ani vtipálek, ani nadšený stopař, tak scénář bude o něco kratší:

1. Ha, nášlap, žádný pamlsek, aby to nebyla zase zkouška…
2. Počkám ještě deset-patnáct kroků, a když nenajdu pamlsek, tak to balím.
3. Hmmm nic, tak dneska nemakám.

Na každý problém se najde řešení

Vypadá to sice vtipně, ale pokud jste v kůži psovoda, tak vám do smíchu určitě nebude. Mezi těmito scénáři je samozřejmě x dalších mezistupňů, kdy pes ukončuje práci v různých fázích, začne se věnovat úplně jiným stopám například od zvěře, nebo prostě jen dělá, že stopuje, a přitom jde úplně jinam. U předmětů se také jistě dočkáte různých překvapení. Někteří psi neoznačují na zkouškové stopě žádné předměty, někteří označí první a počkají si, zda budou odměny – když ne, tak už další neoznačí, jiní si zase umějí dobře spočítat, že když označí alespoň ten poslední, tak na konci nebudete tak naštvaní. Někteří jedinci i s vědomím, že jsou na zkouškové stopě a bez odměn bez problémů svou práci odvedou, ale patřičně ji odfláknou, protože stopují sice rádi, ale chybí jim motivace. A ze stopy připravené na 99 bodů je rázem hezkých 79 díky součtu stále se opakujících chyb.

Jak z toho začarovaného kruhu ven?

Možná to teď vypadá trochu strašidelně, ale všechno má své řešení. Někdy snadné, někdy vám bude trvat i celou sezónu, než na to přijdete. Techniky přípravy na zkouškové stopy a nápravy škod si probereme v příštím díle, a že to bude nadlouho! Do té doby máte za domácí úkol se zamyslet nad všemi faktory, které určují, zda váš pes pozná, že jde na zkoušku – resp. faktory, které určují, zda to bude nějak řešit.

Nesmí prohrávat!

Ať už se najdete v kterémkoliv z výše uvedených případů, jeden důsledek platí pro úplně každou zkouškovou stopu. V případě, že nedopadne podle vašich představ, a budete ze stopy odcházet zklamaní, znamená to pro psa prohru. A prohrávat je těžké. Daleko víc než pamlsky a hračky o nasazení vašeho psa do práce rozhoduje váš přístup. A pokud bude opakovaně negativní, bude to mít fatální důsledky. Proto se snažte, i když to bude někdy těžké, najít si na té práci na stopě nějaké to pozitivum. A ono tam určitě nějaké bude. Aby pes odcházel ze stopy vždy jako vítěz, nikoliv jako poražený. Protože každý pes unese jen omezený počet proher a po dosažení tohoto limitu se vám může stát, že ho na další stopu už nedostanete. Zklamání si nechte na doma a zamyslete se nad tím, proč k chybám došlo a na čem musíte zapracovat. Vy jste odpovědní za schéma vašich tréninků, a proto bude chyba stejně vždy na vaší straně.

Foto: Roman Rakovan, Alena Vanžurová

http://www.katcinasmecka.cz/