Stopujeme přesně XXIV. Díl

Kdo by v dnešní době neměl chytrý telefon? A v něm spoustu všelijakých aplikací? Máme aplikaci na běhání, na nákupy, na hubnutí, na houby, na taxi… tak proč ne na stopy?

Není to žádná novinka, technický pokrok nezastavíme a i při výcviku psů nám aplikace mohou pomoci. Pokud se právě ušklíbáte, že stopu si přece každý pamatuje, tak musím říct jednoznačně „Ano“. Stopu by si každý kladeč opravdu měl pamatovat. Ovšem je velký rozdíl mezi tím, zda šlapete stopu dlouhou dvě stě kroků nebo dva tisíce, zda uděláte jeden lom nebo osmnáct, a bez pochyby především také mezi tím, do jaké míry vám záleží na přesnosti. Lomit u bílého kamene dokáže určitě každý, ale není kámen jako kámen a na úseku dlouhém čtyři sta kroků takových kamenů může být hned několik. A pokud se kladeč splete, můžete takovou chybu napravovat hodně dlouho. Navíc aplikace nám pomůže v další důležité věci a tou je statistika. Nenahradí úplně stopařský deník, ale poskytuje nám cenná data.

Tužka a papír nebo mobilní aplikace?

Přiznám se bez mučení, že technika v tomto ohledu není mým přítelem a spoléhám se na starý dobrý papír a tužku a zálohu v podobě značkovacího spreje pro nejtěžší chvíle. Aplikace, stejně jako papír a tužka, mají totiž své výhody i nevýhody. Rozhodnutí, jakou cestou se vydáte, je bezesporu na vás a bude záležet právě na tom, co od aplikace očekáváte nebo co vám naopak nepřinese. Velký rozdíl bude v tom, zda vám jde především o orientaci v terénu nebo o přesné vypracování. A pokud jsou mezi vámi tací, kteří si jsou schopní sami překřížit vlastní stopu, potom právě pro vás je určen tento článek a právě vám aplikaci doporučujeme všemi deseti!

Na zkušenosti s používáním aplikací jsem se zeptala čtyř zkušených stopařek, tedy vlastně pěti, když připočítám i mojí maličkost. A mám pro vás tipy, jak si život na stopách trochu usnadnit a pomoct si k lepším výsledkům.

       1. Klasika s příchutí techniky

 Již v úvodu jsem zmínila, že papír a tužka jsou mojí jistotou. Nicméně řekněme si na rovinu, mít v jedné ruce poznámkový blok, v druhé kyblíček s pamlsky, v jedné zadní kapse značkovací sprej a v druhé označovací kolíky na křížení, ještě někam nacpat předměty a nakonec to celé nepoplést, neztratit, a ještě stíhat zakreslovat a zapisovat jakou barvu má kámen, u kterého budu lomit… To prostě není jednoduché. Na vynikající nápad mně přivedla kamarádka Míša Galušková, která si komplikované momenty nahrává na telefon. Nicméně to by neřešilo moji situaci – v komplikovaných chvílích vyndávat z kapsy telefon, při této příležitosti bych jistě stihla ztratit tužku nebo vyklopit kyblíček s granulkama. Ale doma v šuplíku leží již dlouho nepoužívaný headset. A nápad byl na světě! Po několika testech mohu spolehlivě prohlásit, že toto je moje cesta.

Jak na to?

Po příchodu na pole si zakreslím stopu, kterou plánuji našlapat, a blok si můžu strčit do kapsy. Na nášlapu si dám na ucho „utržené sluchátko“, zapnu nahrávání a i telefon si můžu také strčit do kapsy. Jak vyrazím, nahlas si říkám, co dělám. Co vidím, kudy jdu, kde se chystám položit předmět, u kterého kamene budu lomit, zároveň si můžu zaznamenat i chvíle, kdy výrazně fouká, kdy dávám či nedávám pamlsky, kde je nějaká „past“ a podobně.  To bych nikdy na papír nestihla napsat. Při vypracování stopy si potom opět nasadím sluchátko, a před tím, než vypustím fenu do stopy, pustím přehrávání záznamu. Ano, ne vždy se rychlost postupu úplně slučuje s rychlostí vypracování. Ale jak jsem zjistila, pokud příliš neztrácím čas pamlskováním, tak rychlost mého kroku téměř koresponduje s rychlostí feny, a tak se k zastavování záznamu (tedy chvíli, kdy musím vyndat telefon z kapsy) dostávám pouze u předmětů nebo výjimečně v kritických místech, kde fena delší dobu vyhledává. Pro případ nějakého erroru mám ale stále v kapse poznámkový blok, ve kterém mám celou stopu zakreslenou. Během celého sledování stopy potom monitoruji s maximální přesností, zda se nacházím ve stopě či nikoliv a když ve sluchátku slyším „asi metr před další kolejí od traktoru budu lomit doprava“, tak si můžu lom velmi přesně ohlídat.

Výhody a nevýhody

Výhody tohoto kombinovaného řešení vidím především v možnosti ohlídat si přesnost sledování stopy a hlavně chování psa v různých podmínkách nebo řešení komplikovaných úseků, které do záznamu může kladeč uvést. Nevýhodou je, že stopu si stejně musím zakreslit ručně (jako záznam do deníku) a jako významnou nevýhodu vidím především fakt, že když do záznamu popisuji trasu, nestíhám počítat kroky. To by však jistě bez problémů vyřešila nějaká krokoměrová aplikace, kterou bych na nášlapu mohla zapnout. Mojí prioritou ale není délka stopy a v zásadě mi stačí počítání v řádech stovek kroků s odchylkou +/- 200.

Co za to?

Za levnější handsfree sluchátko zaplatíte cca 15 – 20 EUR a za poznámkový blok A6 kolem 5 EUR. Pokud ale nemáte v autě vestavěnou sadu, použití najde vaše hands free nejen na stopě.

      2. Nejpoužívanější

Tracking dog je bezesporu celosvětově nejpoužívanější aplikací pro sportovní stopaře. Že jste ji ještě nikdy nezkusili? Osobně jsem ji použila pouze několikrát, když jsem šlapala stopu někomu jinému a ten mi dal do ruky svůj telefon. Na zkušenosti s Tracking dogem jsem se zeptala dvojnásobné mistryně Slovenska a účastnice Mistroství světa stopařů FCI Radky Bořutové.

Jak to funguje?

Červená trasa je chůze kladeče s označením předmětů a míst křížení, zelená trasa je chůze křížiče.

Radka nepoužívá aplikaci jako nástroj pro lepší vypracování stopy, v tomto ohledu jí slouží spíše pro kontrolu. Aby ne, když má v ruce psa, který nechybuje. Ale používá aplikaci především z důvodu správné orientace v terénu – ať už jde o orientaci kladeče nebo křížiče. Její stopy jsou dlouhé a opravdu složité a těžko by si zvládla zapamatovat, kudy jde. Navíc často šlape stopu ráno, ještě téměř za tmy, kdy je aplikace jejíma druhýma očima. Kromě toho jí velmi pomáhá i při křížení. Ačkoliv křížič má vždy k dispozici kolíky, které označují místo křížení, díky aplikaci se nikdy nesplete a neudělá křížení v místě, kde ho psovod nečeká a kde by mohlo být nežádoucí, tedy nepošlape původní stopu.

Plusy a mínusy

Plusy aplikace jsou zřejmé. V první řadě je to sběr statistických dat, které máte k dispozici. I když při větším počtu stop se psovod může v aplikaci trochu ztrácet. Aplikace zobrazuje čas nášlapu (psovod si tedy nemusí čas zaznamenávat), místo, a dokonce monitoruje i sílu větru.

Velkou výhodou aplikace je označení předmětů, přičemž při vypracování deset metrů před předmětem začne aplikace zvonit nebo vibrovat, podle nastavení. Nevýhodou ovšem je, že i křížení je třeba značit jako předměty, protože samostatnou funkci pro křížení aplikace neposkytuje. Rozdíl mezi křížením a předmětem tedy vidí psovod pouze podle zelené čáry, tedy trasy křížíče.

Dalším mínusem aplikace je podle Radky počítání trasy na metry. Aplikace nedisponuje žádným nastavením délky kroku a přepočítáním na počet kroků, ale umí počítat pouze metry, což je v souvislosti se sportovními stopami (tedy nejširším okruhem použivatelů této aplikace) zarážející. Posledním a ne tak vážným nedostatkem je komunikace s google mapami, které nejsou vždy aktuální, a pole často podle aplikace vypadá trochu jinak, než v realitě.

Přesnost aplikace je někdy lepší, často ale může být odchylka i dva metry. Proto pokud je vaším problémem přesné sledování stopy nebo přesné vypracování lomů a aktuálně na tom intenzivně pracujete, v tomto ohledu vám aplikace příliš nepomůže.

 Co za to?

Licence stojí 6 EUR a je vázaná na google účet, to znamená, že i po změně mobilního telefonu ji můžete používat.

    3. Nejen pro turisty

Zkušení turisté nebo příznivci geocachingu často používají turistické GPS. Mezi ně patří také Jana Baxová, která svou turistickou GPS Garmin používá i na stopy. Také ona používá GPS hlavně pro lepší orientaci v terénu na složitějších stopách a to zejména těch praktických. GPS má svůj počítačový program, do kterého se následně ukládá jak našlapání stopy, tak i její vypracování.

U obrázku každé stopy (z kladení i zvedání stopy) se přesně zobrazují čas, délka, převýšení, zastavení a rychlost chůze. I to jsou zajímavé parametry, nejen pro praktické stopaře. Jak ale Jana říká, na sportovní stopy si vystačí většinou s papírem a tužkou a GPS používá minimálně.

Garmin pracuje s přesností na metr, při extrémně špatném signálu se může zhoršit na 3 – 5 metrů. Důvodem, proč Jana aplikaci používá, je především orientace v terénu a jak sama říká, na praktických stopách to bez GPS moc nejde. Když jde kladeč dva kilometry lesem, překážky nepřekážky, těžko si může pamatovat svoji trasu.

Tento způsob orientace v terénu používají i mnohé ozbrojené složky, jako jsou Záchranáři nebo Policie.

Co za to?

Potřebujete v první řadě GPS zařízení, které sice využijete i při turistice či dalších aktivitách v terénu, ale zaplatíte za něj něco přes 200 EUR.

    4. Outdoorová aplikace pro sportovce

Pro běžce, cyklisty a turisty je určená aplikace Sport tracker. Tu ale používají jak na sportovní, tak i praktické stopy také někteří kynologové „podobojí“. Tato aplikace bohužel neumožňuje označení předmětů, takže psovod si následně musí předměty dokreslit. Což ji pro použití zejména na sportovních stopách znevýhodňuje.

Sport tracker umožňuje do jedné mapy zaznamenat jak stopu kladeče, tak trasu zvedání stopy. Jak nám ale prozradila Šárka Mixánková, při praktické stopě používá aplikaci takzvaně naopak – tedy kladeč stopu zaznamená, ale psovod ji během vypracování nekontroluje, neměl by vůbec vědět, kudy kladeč šel. Až po ukončení stopy přichází čas na vyhodnocení, jak přesně pes šel a jak se obě stopy shodují. Naopak při použití na sportovní stopě používá Šárka aplikaci k záznamu stopy a při jejím zvedání už zůstává Sport tracker vypnutý.

Vzhledem k tomu, že aplikace je primárně určena pro sportovce, vyhodnocuje data jako trvání tréninku, rychlost, spálené kalorie a podobně, které na stopě moc nevyužijete.

Co za to?

Aplikace je zdarma.

    5. Zacíleno na záchranné složky

Kdo využívá aplikace ke „stopování“ již opravdu dlouhou dobu, jsou záchranáři. V případě pátrání po hledané osobě mají ale úplně odlišná kritéria a parametry stopy, než jsou ty „naše“ sportovní, a s tím jde ruku v ruce i potřeba úplně jiné aplikace. Stejně jako Lucia Valentovičová, členka kynologického záchranného sboru SR, používají outdoorovou aplikaci Locus Map profesionální záchranářské brigády nejen na Slovensku a je pro ně jako stvořená. Vedoucímu akce umožňuje rozdělit plochu do několika sektorů, ty následně spravovat a sledovat pohyb jednotlivých pátracích týmů v prostoru. Jedinečnou výhodou je možnost měnit mapové podklady, co záchranářům velmi pomáhá při orientaci v terénu. Z aplikace se data následně exportují do dalších zařízení, ze kterých se následně pátrací akce vyhodnocuje a podle kterých se rozhoduje o dalším postupu pátrání.

Poměrně výraznou nevýhodou je, že aplikace funguje pouze na OS Android. „Jablíčkáři“ tedy mají smůlu a musejí používat druhý telefon.

Jak nám ale Lucia prozradila, bonusem navíc je možnost sledování i samotného psa. Pokud má pes obojek s GPS zařízením, co dnes není žádnou výjimkou, je možné online, anebo zpětně sledovat přesnou trasu, kudy se pohyboval nejen psovod, ale i jeho pes.

Co za to?

Členům záchranných brigád umožňuje poskytovatel používat tuto aplikaci zdarma.

Shrnutí

Ať už si vyberete jakoukoliv aplikaci, bohužel vám nespočítá kroky, nedonutí vás ráno vstávat a nenaučí vašeho psa stopovat. Takže špatná zprávy pro všechny – jste v tom sami. Jen si s pomocí techniky můžete trochu usnadnit život. A nejen na stopách!

Stopám zdar!

www.katcinasmecka.cz

Foto:  Radka Bořutová, Jana Baxová, Šárka Mixánková, Lucia Valentovičová, Katka Houšková