Strečink

Rozlišujeme aktivní a pasivní strečink. Aktivní strečink můžeme provést za pomocí pamlsků do pozic, v jakých se pes sám protáhne, např. úklony hlavy do stran. Pasivní strečink provádíme ve stoje nebo v leže na boku psa. Tahy končetin jsou plynulé, pomalé. Protažení by mělo být psovi příjemné, nikoli bolestivé.

Při strečinku dochází k prodlužování vazivové tkáně, svalů a dalších tkání. Protažení svalů se provádí pomalými, plynulými pohyby. Při prudkém pohybu dochází k vyvolání napínacího reflexu a sval se začne zkracovat. Strečink nám posunuje kritický bod pro spuštění napínacího reflexu a svaly mohou tak více relaxovat. Zvyšuje se počet sarkomer, mění se délka vazivové povázky.

Strečinkem předcházíme svalovým úrazům. Protažením svalů ulevíme zatuhlým svalům, zvyšujeme rozsah kloubů, zlepšujeme držení těla psa. Pravidelný strečink udržuje svaly a šlachy pružné, odstraňuje svalovou dysbalanci, postupně odstraňuje bolest svalů, jejíž příčinou může být přetěžování či jednostranné zatěžování svalu.

Strečink provádíme minimálně 20 vteřin ve dvou až pěti sériích opakování. Na strečink klademe velký důraz hlavně u sportovně využívaných psů.

Strečink se provádí jen na zahřátých svalech, jinak hrozí poškození svalového vlákna.

Výhody pravidelného strečinku – zachování či zlepšení pružnosti svalů, urychlení regenerace svalů po námaze, prevence zranění, zlepšuje rozsah pohybu v kloubech.

Foto: Centrum fyzioterapie zvířat PhysioDOG