Světové klání v dogfrisbee se poprvé konalo v Evropě!

Už jste někdy viděli psy, kteří chytají létající talíře? Teď si představte psy, kteří u toho předvádějí ještě salta, skáčou svým majitelům na záda, dělají sudy i synchronizované kotrmelce, odráží se jim od těla, nebo jim v rychlosti i s chyceným diskem skáčou do náruče. Zrovna takovou podívanou jsme mohli spatřit v polské Poznani o třetím zářiovém víkendu.

Ti nejlepší z nejlepších se sjeli do polského parku Cytadela, kde v termínu 16. – 18. září 2022 porovnávali své výkony v kategoriích freestyle a Super-Pro Toss & Fetch na Mistrovství světa v dogfrisbee. Letošní závod byl přitom historický, protože se poprvé konal mimo území USA. Byla to náramná podívaná, o kterou bychom se s vámi chtěli podělit.

Polsko má s pořádáním velkých dogfrisbee akcí bohaté zkušenosti, a tak se mu dostalo té cti pořádat i největší dogfrisbee klání na světě. Oproti mistrovství Evropy je nutné se na tento šampionát kvalifikovat, což bylo možné v průběhu sezóny na různých kvalifikačních závodech pořádajících se po celém světě. Do letošního roku se závod vždy konal v USA, které je i kolébkou tohoto akčního a divácky oblíbeného psího sportu.

Vítr může být pomocníkem i nepřítelem

Hned od prvního soutěžního dne, kterým byl pátek, stěžoval většině závodníků jejich výkony silný vítr. I ti nejzkušenější měli problém s tím hodit disky tak, aby letěly do požadované vzdálenosti a byly pro psa dobře chytatelné. Jak už to ale u venkovních závodů bývá, někomu škodil vítr víc, někomu méně. Soutěžilo se v kategorii Super-Pro Toss & Fetch, což je disciplína, kde se hráč snaží hodit svůj disk co nejdál. Hraje se na hřišti o vnějších rozměrech 40 x 70 yardů (36,6 x 64 m), které je rozděleno do pěti zón. První zóna se přitom neboduje. Čím dál disk doletí, tím je vyšší šance na lepší body – pokud tedy pes disk chytne, než se dotkne země. Pokud pes chytí disk ve výskoku, obdrží + 0,5 bodu za každý takový chyt.

Zároveň je uprostřed hřiště takzvaná středová zóna, což představuje dlouhý pás, který se nachází od první bodované zóny po poslední bodovanou zónu. Pokud pes chytí disk v rámci této zóny, získává ještě + 0,5 bodu. Celkem tedy může získat až 5 bodů za jeden úspěšně chycený disk. Tato disciplína má časový limit 90 sekund a počítá se pět nejlepších pokusů. Probíhá ve dvou kolech a body se následně sčítají. Dále se soutěžilo v disciplíně Pro Toss&Fetch, což je velmi podobné, ale hlavním rozdílem zde je, že v této disciplíně nastupují jen týmy, kteří soutěží i ve freestylu a body z Pro Toss&Fetch se jim pak přičítají do celkových výsledků.

Pokud tedy má například tým (tedy psovod a pes) úžasný freestyle, ale v distanční disciplíně Pro Toss&Fetch nenasbírají mnoho bodů (nebo žádné), jsou jejich šance na exkluzivní umístění velmi malé. V této disciplíně navíc ještě chybí bonusová středová zóna. Od zhruba 11 hodin jsme také mohli vidět první freestylová vystoupení kvalifikovaných týmů z třídy Open. A právě freestyle byl tou disciplínou, na kterou všichni netrpělivě čekali, protože je divácky nejatraktivnější.

Originální triky a souhra se psem

Freestyle hodnotili tito rozhodčí: Apryl Lea (USA), která posuzovala tým jako celek – jejich sehranost, dynamiku a úspěšnost, dále Hirishi Sakai (Japonsko), který posuzoval psa – jeho ohebnost, drive a další aspekty a Thomas Fischer (Německo), který posuzoval hráče – opět jeho schopnosti, využití prostoru hřiště, naplánování sestavy a zručnost s využitím disků. 

Distanční disciplíny posuzovali Pavel Ryttnauer z České republiky (posuzoval Pro Toss & Fetch) a Daniel Wiśniewski z Polska (posuzoval Super-Pro Toss & Fetch).

V kategorii Freestyle Open byl vidět hráči z různých zemí. Startovali zde zástupci České republiky, Slovenska, Německa, Rakouska, Izraele, Japonska, Itálie, Francie, Španělska, Jižní Korei a samozřejme Polska. Bylo úžasné pozorovat, jak měl každý tým perfektně připravenou sestavu, do které nejenže zakomponoval bodované prvky, ale hlavně při jejím vytváření bral v úvahu možnosti svého psa a dokázal ukázat jeho přednosti. Vůbec přitom nezáleželo na tom, s jakým psem se soutěžilo. K vidění byli zástupci malých, středních i velkých plemen i různí sportovní kříženci.

Asi nikoho nepřekvapí, že nejpočetnějším plemenem se stali border kolie. Jejich atletická postava a drive jsou pro tento sport opravdovou devizu. Psi i jejich páníčci podávali ve freestylu neuvěřitelné výkony. Psi chytali disky v různých rozích hřiště, které dokázali přeběhnout úžasnou rychlostí, přeskakovali své majitele a chytali přitom disky, vyskakovali si pro disk i svým páníčkům nad hlavu, dělali nejrůznější odrazy od těla, nebo chytali disky i vleže na zádech. U freestylu je úžasné, že se zde nekladou meze fantazii, a tak každý hráč může přijít s originálním prvkem. Důležité však je, aby nikdy nehrozilo zranění psa.

Přijeli i nekvalifikovaní

V sobotu 17. září jsme kromě kvalifikovaných hráčů z divize Freestyle Open mohli vidět i další velmi šikovné závodníky, kteří startovali v divizi Freestyle II. Do této soutěže nastoupili především ti, kteří neměli to štěstí, aby se v rámci sezóny kvalifikovali do hlavní kategorie, nebo si to zde chtěli zkrátka jen vyzkoušet a porovnat se s ostatními. A opět se bylo na co dívat. Z českých zástupců se v této kategorii nejlépe umístil Marek Lehuta s belgickou ovčandou Faty, kteří skončili na pěkném 12. místě.

Kousek za nimi skončila na 14. místě Kristina Axmanová s australskou ovčandou Jiffy, na 29. místě Tereza Kromková (teprve čtrnáctiletá závodnice) s chodskou fenkou Ember, na 36. místě Honza Kašpar s Nova Scotia Duck Tolling retrívrem Grootem a na 41. místě Dominika Stárková s border kolií Fleou. Celkem se zde představilo 44 týmů, ale některým opět uškodil vítr. Bylo krásné vidět, že i tito závodníci měli velkou podporu od ostatních hráčů nejen ze své země.

Češi byli slyšet i vidět

Organizátoři závodu měli velmi dobře vymyšlené rozestavění hřišť. Celkem se soutěžilo na dvou placech, aby se vše časově dobře stíhalo. Na hlavním hřišti se konaly všechny freestyle. Z jedné delší strany měli stan rozhodčí a pak zde byly rozmístěné stany od pořadatele určeny pro závodníky z jednotlivých zemí. Český tým měl svůj stan hned na kraji a kdykoliv se na svůj výkon připravoval některý z českých hráčů, bouřlivě jej podporovali a občas se snažili probudit i diváky tvorbou davové mexické vlny. Zároveň jakmile každý jejich zástupce dokončil své freestylové kolo, přeskočili ohraničení hřiště a s českou vlajkou ho běželi obejmout a pogratulovat mu.

Podobnou podporu bylo vidět i u některých dalších států – například Izraelci, kteří měli své stanoviště kousek od Čechů, byli rovněž hodně vidět i slyšet. Bylo to milé a věřím, že závodníky to velmi povzbudilo. Skvělou atmosféru vytvářeli i diváci, kterých je na polských závodech vždy opravdu hodně. Jelikož se mistrovství konalo v krásném parku Cytadela, zastavilo se zde i mnoho procházejících či projíždějících návštěvníků, kteří by třeba jinak o závodech ani nevěděli. Kousek od závodní plochy byla travnatá stráň, ze které mohli diváci sledovat výkony hráčů hezky z vrchu.

Velké finále mělo úroveň

Vše vyvrcholilo nedělním finále. Hráče, diváky a ani fotografy už nějaký vítr nemohl rozházet – všichni už byli od pátku natolik vyfoukaní a promrzlí, že už to snad ani nevnímali. Jakmile skončila všechna poslední kola freestylu (freestyle Open probíhal ve třech samostatných kolech) a distančních disciplín, začalo od 17 hodin velké finále. Zde se představilo celkem deset nejlepších freestylových týmů a po nich dvacet nejlepších týmů v distanční kategorii Super-Pro Toss & Fetch. Každá sestava byla natolik dokonalá, že nikdo nezáviděl rozhodčím jejich nelehkou práci. Tu jim však v tomto sportu usnadňuje jeden zásadní fakt, a to je úspěšnost chycených disků. Od prvního do posledního hodu počítá jeden z rozhodčích takzvanou execution, tedy úspěšnost.

Zaznamenává si přitom, kolik disků hráč hodil a kolik z nich bylo úspěšně chyceno. Tento prvek je velmi důležitý a opět dokáže s pořadím velmi zamíchat. Na finále se přišlo podívat ještě víc diváků než během předchozích dní. Podporu měli tedy závodníci obrovskou. Bylo vidět, že někteří z nich byli nervózní, aby své finálové kolo nezkazili a nepřipravili se tak o prestižní umístění. Jsou to ale profíci, a tak udrželi své nervy na uzdě a všichni předvedli nádherná a technicky velmi těžká vystoupení. Mnoho z nich zakomponovalo do svých sestav cviky, u kterých divákům i některým závodníkům spadla brada úžasem. Už jste třeba někdy viděli, aby pes udělal kotrmelec vzad vleže na nohou svého psovoda? Nebo aby pes vyskočil pouze svými zadními nohami na ramena svého majitele, který ho přitom drží za přední nohy? Nebo aby pes dokázal běžet rovně pro disk poté, co ho majitel třikrát obtočil na rukou kolem jeho osy? To i mnohem víc bylo ve finále k vidění.

Asi vás teď zajímá, jak vše dopadlo. Asi není překvapením, že nejlepší pozice získali týmy, které stabilně podávají skvělé výkony. Na třetím místě se umístila japonská závodnice Mona Hirai a její šikovný kříženec Haribo. Druhé místo a titul vicemistr světa získal Izraelec Jacob Gadasi a jeho kříženec Dusty. První místo a titul mistr světa získal Shaun Hirai a jeho kříženec Goldrush, kterému snad narostla křídla, protože jeho skoky byly neuvěřitelně vysoké. A všimli jste si toho také? První tři místa patřila křížencům! V distanční kategorii Super-Pro Toss & Fetch to bylo velmi napínavé, protože několik týmů mělo shodné body. Musely se tedy mezi sebou rozházet. Nakonec to dopadlo tak, že všechna první tři místa putovala do Polska. Na třetím místě se umístila Karolina Nowak a Yuki, na druhém místě Kaśka Krzewina a Absinth a na prvním místě Marta Haręża a Supra.

A co Češi ve Freestylu?

Ani čeští hráči se ve výsledkové tabulce neztratili. Nejlépe se dařilo Veronice Urbáškové s Nova Scotia Duck Tolling retrívrem Lumini, kteří skončili na krásném 9. místě. Dále se v TOP 20 umístili na 16. místě Tereza Brožková a border kolie Dean, na 17. místě Lucie Schönová a půjčená fenka Bezzu a na 18. místě Michaela Andrová a border kolie Džus. Dále pak 24. místo obsadila Jolana Krátká s border kolií Jeddy, 26. místo Petra Lakomá a belgický ovčák Furi, 27. místo Alena Smolíková s border kolií Foxy, 33. místo Zuzana Jahodová a border kolie Kiwi, 36. místo Pavla Hejralová a border kolie Shailene, 39. místo Martina Bolehovská (17 let) s border kolií Bejlinkou, 50. místo Dana Vojancová a border kolie BeeBe, 56. místo Martin Lev a border kolie Erzík a 59. místo Veronika Petrová a australský ovčák Loki. Celkem se v kategorii Freestyle Open předvedlo 75 účastníků.

A nyní nezbývá už nic jiného než se zase těšit příště. Takže na shledanou za rok!

Marie Trauškeová

Foto: Marie Trauškeová, Positive Dography