Tam kde se rodí hrdinové.... Grabštejn tehdy a dnes!

Když se řekne Grabštejn, každému se hned vybaví psi, vojáci a jedni z nejlepších instruktorů a psovodů, jaké u nás vůbec máme. A víte vůbec, jak se toto středisko kynologie vyvíjelo? My ano...

Historie této základy se datuje až k roku 1920, kdy zde byla založena Škola pro výcvik vojenských a sanitárních psů. Od té doby „zasáhl“ Grabštejn do historie české kynologie nemalou měrou a my se nyní pokusíme vám přiblížit historii a současnost. Na naše otázky nám odpovídají pánové pplk. MVDr. Marek Dolanský, starší veterinární lékař – specialista a nprap. Jaromír Valentík, vedoucí starší instruktor – specialista.

Psovodi a služební psi rezortu Ministerstva obrany ČR jsou vysíláni na základě požadavků velení AČR a koaličních partnerů NATO dle termínů stanovených rozkazy a nařízeními velení AČR. V minulosti byli vysláni psi hlídkoví, strážní a psi pro speciální pachové práce (pro vyhledávání omamných a psychotropních látek, zbraní a výbušnin).

V současné době nejsou služební psi vysláni v žádné zahraniční operaci, máme pouze připravené vyčleněné psy v rámci úkolových uskupení pro okamžité nasazení. Psovod může mít přiděleno i více psů různých kategorií.

V zahraničních operacích jsou služební psi ošetřováni vojenským veterinárním lékařem Vojenského veterinárního ústavu Hlučín. U služebních psů je prováděna preventivně léčebná činnost (ochranná vakcinace, ošetřování psů proti vnějším a vnitřním parazitům, preventivní podávání vitamínů apod.). V případě vzniku onemocnění nebo úrazu je služební pes ošetřen na místě ve veterinární nemocnici – polním veterinárním pracovišti. Pokud je řešen velmi vážný stav, je pes po prvotním ošetření a poskytnutí první pomoci repatriován do České republiky k dalšímu ošetření. V případě, že v misi není nasazen u jednotky vojenský veterinární lékař, dostává pes a psovod s sebou před odjezdem do mise základní zdravotnický materiál a léčiva pro preventivní a případné drobné léčebné ošetření. Případné další ošetření přímo veterinárním  lékařem je řešeno smluvně s jiným vojenským veterinárním lékařem jednotek NATO nasazených v místě konfliktu, samozřejmě stejně tak je postupováno také v případě, že je potřeba ošetřit služebního psa jiné armády, v tomto případě zabezpečuje péči o tohoto psa vojenský veterinární lékař AČR.

Před vysláním do zahraniční mise je prováděna komplexní prohlídka služebního psa,  s ohledem na délku a charakter nasazení jsou podávány specifické prostředky k ochraně psa, popř. je prováděna cílená vakcinace s ohledem na předpokládaná nákazová rizika v místě vojenské operace. Po návratu služebního psa z mise je opět prováděna opakovaně komplexní prohlídka a služební pes je z nákazových důvodů držen v karanténě (izolaci) do doby prověření jeho zdravotního stavu po návratu.

V rámci misí je mimo ošetřování služebních psů dále kontrolováno jejich ustájení, pravidelně kontrolována je kvalita napájecí vody a používaného krmiva a je sledována péče o pohodu zvířat tzv. „welfare“.  To vše má na starost vojenský veterinární lékař.

Tato „chovatelská stanice“ postupně vznikající v první polovině 70. let sloužila pouze pro vnitřní potřebu armády. Jejím prvořadým účelem bylo zajistit řádnou péči o štěňata z krytí v rámci armády a dále, aby se chov služebních psů pro armádní složky vyplatil z ekonomického hlediska a aby bylo potomstvo služebních psů a fen na dostatečné kvalitativní úrovni pro potřeby armády, případně dalších ozbrojených složek. Vzhledem k tomu, že obě hlediska byla vyhodnocena jako neefektivní (mimo jiné byl vzat v úvahu i faktor nákazový v místě velkého soustředění a fluktuace služebních psů v objektu Veterinární základny), byla tato činnost v první polovině 80. let ukončena. Název nebyl stanoven. Celkový počet se pohyboval řádově v desítkách štěňat.

V současné době nejsou sledovány genetické změny související se zdravotním stavem psů. V rámci poskytované veterinární péče o psy u AČR jsou ale například monitorovány sérologicky vybrané nákazy u psů, určených pro výkup do AČR (vzorky krve jsou odebírány do tzv. „sérové banky služebních psů“) včetně detekce některých alergologických nebo krevních parametrů. Data jsou dále sledována u psů zejména před a po jejich nasazení v zahraniční operaci, dále jsou sledovány průběžně změny po dobu služby psů při preventivních komplexních prohlídkách a také při vyřazování psů. Vzorky sér ze sérové banky je možno dokonce použít i k dodatečné zpětné diagnostice některých onemocnění, která nemusí být v současné době ani aktuálně monitorována nebo je možno zjistit zpětně míru zasažení populace psů při výskytu nových infekčních onemocnění nebo zda již nemoc v populaci psů nebyla přenášena skrytě dříve. U některých vybraných onemocnění lze dokonce zjistit míru zasažení prostředí u patogenů přenosných člověka.

Služební psi jsou využíváni k strážní a hlídkové službě a dále pro speciální pachové práce (vyhledávání omamných a psychotropních látek, zbraní a výbušnin).

V Armádě České republiky slouží několik set služebních psů. Upřednostňována jsou plemena německý ovčák, belgický ovčák a některá další plemena (např. konkrétní jedinci loveckých plemen).

V Armádě České republiky není standardem oceňování služebních psů. Nejvyšším oceněním je jim péče a láska jejich psovoda. V minulosti však k takovému ocenění došlo (např. mediálně známý případ služebního psa Athose zraněného v zahraniční misi).

Za dobu fungování vojenské služební kynologie bylo tzv. „legendárních“ psů několik, ne-li několik desítek, z různých důvodů. Zmiňovat pouze jednoho by nebylo fér vůči ostatním psům, ale i jejich psovodům, mezi nimiž byly desítky lidí, kteří věnovali své práci (v mnoha případech však spíše poslání) maximum svých schopností, času a zápalu.

Služební psi se vyřazují zejména ze zdravotních důvodů, velmi malá část je vyřazována z důvodu stáří a pouze v ojedinělých případech dochází k vyřazování na základě poruch či změn povahových nebo charakterových vlastností psa. Služební psi mohou vykonávat svoji práci i při drobných zdravotních obtížích jako člověk, u některých nemocí lze zdravotní stav dlouhodobě podporovat a udržovat pomocí vhodných léčebných opatření (například dietní opatření u trávicích obtíží, léky u drobných ortopedických obtíží,  chronické kožní potíže, nemoci štítné žlázy  apod.). Léčbu takového psa řídí vojenský veterinární lékař Vojenského veterinárního ústavu Hlučín a léčba je upravena zejména s ohledem na místo a charakter využití služebního psa. V případě, že pes není schopen sloužit ze zdravotních důvodů, je mu po komplexním vyšetření ve vojenské nemocnici přidělena zdravotní kategorie „neschopen služby“ a je vyřazen. Takového psa je možno si odkoupit. V případě, že není žádný zájemce o odkup vyřazeného psa z řad veřejnosti, je tento pes ustájen na dožití na veterinární základně (dále jen CVK, centrum vojenské kynologie), kde je mu poskytována odpovídající veterinární péče. Péči opět zabezpečují vojenští veterinární lékaři Vojenského veterinárního ústavu, kteří mají přímo na CVK zřízeno odloučené pracoviště (veterinární nemocnici). Ta se zde zaměřuje na posuzování zdravotní problematiky při výkupu a vyřazování psů, poskytování veterinární péče služebním psům CVK a dále také zabezpečováním komplexní veterinární péče o vyřazené služební psy. Péče o psího veterána není nijak omezována finančně ani odborně, je o něj pečováno jako o každého jiného služebního psa.

Foto: archiv AČR - Grabštejn