Teriér s duší pracanta – to je amstaff

Co nám to sem jde? Jéééžiš, zase někdo se stafordem! Však to nikdy cvičit nebude… Takové a podobné reakce se (bohužel) stále ještě od některých trenérů a výcvikářů na adresu amerického stafordšírského teriéra objevují. Některé majitele to znechutí natolik, že se „na nějaké zkoušky můžou tak akorát vybodnout”. A pak jsou tu tací, kteří se do této výzvy, po vzoru svých amstaffů, „zakousnou”, a se zarputilostí vlastní sobě i tomuto plemeni ukáží posměváčkům, že i na zkouškách či závodech ve sportovní kynologii umí předvést se svým psem krásné výkony.

Právě tím druhým typem páníčka – zarputilým nadšencem, je i paní Monika Lučná. Kromě toho, že se od roku 2014 věnuje chovatelské práci ve své CHS DioTon kennel, skládá se svými psy i zkoušky z výkonu. Ačkoliv samozřejmě není jediná, kdo s tímto plemenem aktivně cvičí, jen málokdo se může pochlubit takovou „sbírkou” úspěšně složených zkoušek podle národního i mezinárodního zkušebního řádu. Zda je výcvik amerického stafordšírského teriéra opravdu tak náročný jak se traduje, a jaká byla její cesta k „metám nejvyšším”,se dozvíte na následujících řádcích.

Americký stafordšírský teriér je plemenem s obrovským srdcem. Je velmi inteligentní, silný, odvážný. Měl by být všestranný a s velkým temperamentem. Tito psi také mají přímo v povaze milovat svoji rodinu a jsou velmi loajální, pokud je k nim správně přistupováno. To jsou aspekty, které mě k nim velmi táhnou.

Tak teď jste si trošku naběhla (smích). Samozřejmě vám svou smečku ráda představím, protože jsem na ně velmi hrdá a pyšná.

Diomedes Hardy Workaholic

Nejstarší z mé smečky je jedenáctiletý Druid (Diomedes Hardy Workaholic). Druid  stál u mých začátků s americkými staforšírskými teriéry. Je to pes s obrovským srdcem a přesně s tou povahou, která mě u tohoto plemene tak fascinuje. Je to můj benjamínek, neskutečný parťák a učitel. Právě on mě naučil s AST pracovat, chápat ho, porozumět, číst v jeho hlavě... Společně jsme se dostali až k vrcholovým zkouškám – složili jsme patnáct zkoušek včetně té nejvyšší – IPO3. Druid je také úspěšným krycím psem a otcem několika vrhů. Jeho potomci jsou zdraví, a dělají radost ve svých rodinách. Teď už si však Druid ve zdraví a síle užívá důchodu válením v posteli, na procházkach, ale hlavně se mnou.

Laki's Pride Gebbi gift from Land

Jak jsem poznala trochu hlouběji povahu AST, jejich lásku k lidem, dětem, rodině, tak jsem zatoužila toto úžasné plemeno chovat. Pořídila jsem si ze Srbska po skvělé mámě Debbi fenku Gebbi, a i s tou jsem začala pracovat. Ale jak čas ukázal, Gebbi sportovka moc nebavila, a ani její zdravotní výsledky nebyly dle mých představ. Ze zdravotních důvodů jsem ji tedy vyřadila z chovu, a přestala jsem s ní pracovat jako doposud. Avšak její stopařský potenciál jsem nechtěla úplně promarnit. začaly jsme delat nosework pod vedením skvělé trenérky MARTINY VARHANÍKOVÉ.. V tom se Gebbi našla, i když si tam ze mě někdy dělá srandu (smích). Tomu se věnujeme dodnes. Gebbi je, stejně jako Druid, skoro devítiletý důchodce, a užívá si pohody, noseworku, a hlavně hraní mi na nervy (smích), v plné síle.

Laki's Pride Lamia for love

Moje touha po chovu byla natolik silná, že jsem sbírala informace o kvalitních a zdravých jedincích, o reprodukci, o rodokmenech, a všem, co se týče genetiky. O složitosti a náročnosti chovu vám nemusím vykládat. Stále se v nejasných věcech radím se zkušenými chovateli. A tak přišla další fenka jménem Lamia. Jak jinak i s tou jsem začala sportovat. Dnes má Lamia na svém kontě také několik zkoušek včetně IGP3. Úspěšná je i výstavně – Český junior šampion, klubový šampion, klubový junior šampion , BOJ, BOB. Lamia splňovala vše, co jsem já, jako chovatel a kynolog, po své chovné feně chtěla – zdraví, temperament i chuť do práce. Opět jsem se posunula o další příčku. Lamča mi dala dva krásné vrhy. Zdravé, temperamentní a velmi aktivní potomky. Pokud vše bude tak, jak má, za pár měsíců se opět stane mámou a já už se teď nemůžu dočkat.

Arsén DioTon kennel

První Lamii vrh byl „ten první" a jak jinak, milovala jsem všechna štěňátka a všechna si je chtěla nechat (smích). Ale rozum byl silnější, a karta padla na jednu z těch malých piraní – na Arsena. Právě on mě oslovil a viděla jsem v něm potenciál. Splnil tak můj další cíl – nechat si štěně za svého vrhu, které bude úspěšné jak výstavně, tak hlavně sportovně a mohu ho následně uplatnit i v chovu. Za čas se ukázalo, že jsem měla ve výběru dobrou ruku, a Arsen splňuje vše, po čem jsem toužila. Ze zvláštního štěňátka, kterému jsem říkala malý autista, se stal velmi temperamentní a hlavně chytrý psík, který mě stále něčím překvapuje. Dnes má Arsen tři roky, stal se Českým šampiónem, Klubovým šampiónem a na svém kontě má ocenění BOB, NV, nejlepší pes… Jak šel čas, tak i s Arsenem jsme zašli na cvičák (smích). Dnes má i on několik zkoušek včetně IGP1 a v této kategorii s ním chci závodit (můj další cíl) na Mistrovství MSKS s pracovními plemeny.

Singing The Standard De Paco Of Bazo-Town

Jako poslední mi do života přišla moje sladká Swing. Přijela k nám z Neapole. Do ní jsem vkládala velké naděje na výstavním poli, což se nám i zadařilo. S ní jsem procestovala kus světa. Evropská výstava v Paříži, Světová výstava v Madridu, Polsko, Maďarsko, Amstaff major, Pannon cup. Vždy se umístila na předních místech, nebo v úzkém výběru. Se Swing necvičíme – pouze výstavní tréninky s mojí skvělou kamarádkou a handlerkou, Petrou Horkou. Bez její pomoci bychom se Swing asi nebyly tam, kam jsme se až dostaly. Za to jí patří velké děkuji. Swing dosáhla tří let, a bylo na čase, aby se i ona stala mámou. Dala mi krásný vrh a nyní se už pyšníme na výstavách její sedmiměsíční dcerou Coffie (Costa Fascinosa DioTon kennel). Ta se zatím na všech výstavách umístila na 1. místě. Malou Coffie mám ve spoluvlastnictví s úžasnými lidmi, kteří s ní odvedli fantastický kus práce jak v přípravě na výstavy, tak i ve sportovní kynologii.

S amstaffem je potřeba mít více trpělivosti. Pokud mu vše správně vysvětlíte a budete důslední, bude pracovat rád. Výcvik trvá trochu déle než u klasických pracovních plemen, ale vždy je na prvním místě se psem navázat ten správný kontakt. Musí vědět, že vy jste tady pro něj v dobrém i zlém, a pak tu bude i on pro vás. Jakmile si začnete důvěřovat, tak potom začnete sklízet ovoce. Ale toto pravidlo je asi stejné pro většinu plemen. Vidím rozdíl snad jen v tom, že pokud se jednou něco naučí, už to nezapomene. Bohužel to platí i pro zlozvyky nebo chyby v provádění cviků. U pracovních plemen je ta potřeba opakování cviků častěji vyšší. Ale to je jen můj názor a zkušenost. Ráda bych ale dodala, že člověk se také učí celý život. Mám velký respekt, úctu a pokoru vůči lidem, kteří se věnují sportovní kynologii mnoho let. Sama s takovými lidmi cvičím, sbírám od nich zkušenosti a jsem za jejich cenné rady velmi vděčná.

Nejvíce si cením vlastně asi každé zkoušky, každého úspěchu v tréninku.

Co se týče výstav, tak největší radost mám z titulů BOB u svých dvou fen Lamie a Swing na klubových výstavách KAST. Ta má pro mě osobně největší váhu.

Ve sportu jsem dlouho „žila” ze složené zkoušky IPO3 s Druidem (ta byla „tou první"). No, a o mých metách – to by bylo asi na dlouho (smích). Ale vždy po nějakém úspěchu mířím o schůdek výš. Při práci to bylo zpočátku o složitosti zkoušky. Teď, když už jsme dosáhli těch nejvyšších, je můj cíl o bodech. Chtěla jsem složit zkoušku na 90 a více bodů. I to se nám povedlo. V tuto chvíli jsem ve fázi, kdy chci udělat stopařskou speciálku FH, a s Arsenem vyhrát závod v IGP1 (smích). A abych nezapomněla, aktuálně míříme v bodech na tu stovku (smích).

Jak už jsem jednou někde říkala, vždy je potřeba zvážit, jestli jste schopni svému psovi na 10 – 15 let dát své srdce. Jen tak vám může být dokonalým společníkem, který vás nikdy nepodrazí a nezklame. Vstupte mu do jeho duše a čtěte, co je tam psáno. Když se vám něco nebude dařit, nepoužívejte násilí a tresty, je to úplně k ničemu. Naopak – snažte se pochopit, kde děláte chybu vy sami. Jen tak vám bude váš amstaff tím nejlepším parťákem jak při výcviku, tak i v životě. Stále mějte na paměti, že někdy méně znamená více. Být trpělivý se vyplácí. Při výcviku neexistuje slovo „nejde". Na svého parťáka si vždy udělejte čas, a buďte tam jen pro něj.

Zkušený výcvikář by vám měl s AST umět poradit. Není to zase tak složité plemeno, jen trochu živější a temperamentnější než např. NO. Vždy byste se měli cítit dobře mezi lidmi, kteří pracují s vámi a vaším psem na cvičáku, kam chcete chodit. Velkou výhodou je i to, že AST za pamlsek nebo hračku udělá téměř vše (smích).

Ano, zvládne. Pakliže je to začátečník snaživý a dobře poučený. I já sama byla začátečnicí (ne mezi psy, ale mezi AST). Je potřeba zvážit, jestli na svého psa budu mít dostatek času. Když hledám domov pro své odchovy, zájemci jsou tak trochu pod křížovým výslechem, ale naštěstí jsem vždy měla šťastnou ruku. Novým majitelům vždy vysvětlím, jak a kdy začít se psem cvičit, jak pracovat s hlasem a hlavně jak navázat a podpořit dobrý vztah se svým psem. Z chovatelských stanic by mělo štěňátko odcházet, a znát různé zvuky – televizi, padání různých předmětů, fén, vysavač…, děti,  jejich křik a pohyby, různé povrchy, atd. A noví majitelé by v tom poznávání okolí a situací měli pokračovat. Někteří majitelé chtějí chovat AST celoročně venku. Podle mých zkušeností toto plemeno nepatří do kotce. Je to rodinný pes, a tu svoji bezmezně miluje. Musí být její součástí a sledovat její chod.

Vždy je důležité, aby chovatel řekl zájemcům o štěně také negativa, která vyplývají z jeho pořízení. AST bych doporučila lidem, kteří mají dostatek času se svému psovi věnovat, jsou trpěliví a psychicky vyrovnaní, důslední a spravedliví. Nedoporučila bych ho všem těm, kteří vidí v tomto plemeni pouze atraktivní vzhled a prostřednictvím silného psa si chtějí zvedat sebevědomí nebo kompenzovat nějaký mindrák. Takovým lidem nepatří do rukou žádný pes, tím méně právě americký stafordšírský teriér.

Závěrem bych ráda popřála všem zájemcům šťastnou ruku při výběru štěňátka a spoustu krásných let po boku tak skvělého plemene, jakým amstaff bezesporu je.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších sportovních, výstavních a chovatelských úspěchů.

Kateřina Smětáková

foto: archiv Moniky Lučné, Lucie Skopalová, Eliška Dvořáková