Testujeme za vás... aneb Výukový program ATA – Trenér psů I. stupeň POTŘETÍ

Ani třetí víkendový blok výcvikové školy Animal Training Academy (ATA) pod vedením Jiřího Ščučky jsme si nenechali ujít. Tentokrát byl zaměřený na velmi aktuální témata, jako je třeba komunikace mezi psem a psovodem. Ale to nebylo všechno. Kurz byl opět doslova nabitý až po okraj informacemi a mnoha modelovými ukázkami situací v souladu s moderním výcvikem zvířat. Jako bonus proběhly i praktické tréninky s vlastními psy přímo pod taktovkou Jiřího Ščučky.

I další, a to již třetí víkend ve škole ATA byl velmi mrazivý. Nikoho to však neodradilo a celá „třída“ se sešla v plném počtu na farmě PRAK nedaleko nechvalně známé D1 v očekávání nového učiva. A jak to tedy tentokrát vypadalo?

I tato sobota prakticky začala stejně jako víkendy před ní. Stejná doba vstávání, nakládání věcí a psa do auta a hurá směr Praha. Jen jedna věc se lišila. Nyní už nejezdím neznalá problematiky, nyní mám již otevřený „obzor“ a mozek je připraven nasávat informace jako houba vodu.

Ze všeho nejdříve jsme my, žáci mezi sebou probírali všechno to, co jsme se minule naučili a jak nám v tomto duchu trénink doma fungoval. Řešilo se také to, co nám dělalo největší problémy včetně domácího úkolu, který nám byl zadán. Problémy jsme měli prakticky dost podobné. Jako příklad uvedu fakt, že se nám nedařilo udržet psa v tzv. správné ose. Co nás však všechny přemohlo, byl domácí úkol na téma „volno“.  Ale o tom více až později.

Opakování je matka moudrosti.

Ano, a tak i naše sobotní lekce teorie začala zopakováním a zkoušením toho, co se již probralo a hlavně toho, jak učivu rozumíme. Protože jedna věc je naučit se, co vidím, a druhá je porozumět tématu. A zde má pan Ščučka jasno, co po nás chce! A tak jsme si zopakovali látku od témat, jako jsou základní pilíře péče o zvířata, antropomorfismus, sekundární a primární důvody výcviku, posilovače, odměny a motivace (velmi náročné téma) až po poslední látku minulého víkendu – klasického podmiňování (Pavlova)

To, co se jednou naučíš, ti už nikdy nikdo nevezme!

Jdeme na to – nový den, nová látka!

Z opakování jsme pozvolna navázali na novou látku. Minule jsme stihli detailně probrat klasické podmiňování a teď jsme se vrhli na operantní podmiňování. Co to vlastně je? Jedná se tedy o způsob učení, kdy dojde ke spojení mezi chováním a důsledkem. A teď polopatě... Každý náhodný pohyb zvířete, který udělá, se dá chápat jako „operant“. Když tento pohyb odměníme, vytváříme operantní podmínění. Pokud tedy cvičíme zvíře na základě operantního podmínění, měli bychom mít na paměti Thorndikův zákon efektu. Což v překladu znamená, že chování, které vede k příjemnému zážitku, má větší tendenci být opakováno, zatímco chování, které vede k nepříjemnému zážitku, má menší tendenci být opakováno. Jak jsem již několikrát zmínila, obrovským plusem je dokonalost Jiřího Ščučky v nalezení skvělého příkladu tak, aby žáci snáze pochopili. A nebylo tomu jinak ani tentokrát.

Na této ukázce ze známého seriálu „Teorie velké třesku“ můžeme vidět dokonalý příklad operantního podmiňování.

Dalším skvělým příkladem na principu klikr tréninku byla ukázka opět z amerického seriálu, tentokrát ale z Dr. Hause.

V průběhu sobotního dne došlo i na daleko těžší a hlavu motající látku. Látku, která vás nenechá v klidu a u které se vám jisto jistě zavaří mozek. Víte, co je pozitivní posílení a pozitivní trest? A protože vše má vždy svůj rub i líc, tak zde máme rovněž negativní posílení a negativní trest. A po pravdě stále se mi to trochu motá. Ale pojďme dál…

Jak řekl Lucius Annaeus Seneca: „Je třeba se učit a v praxi uplatňovat to, co ses naučil.“

A tak se také stalo. V mrazivém dni jsme se opět vydali do kryté koňské haly, abychom zde se zmrzlými prsty klikali a krmili své psy. Ne, nebojte, jsme zde proto, abychom si vyzkoušeli naši teorii v praxi. A to je to nejlepší, co se dá udělat. Jako první jsme se však pustili do řešení zapeklitého cviku „volno“, který jsme měli vyřešit za domácí úkol. Všichni žáci zde pronesli své teorie a své jasné představy o tom, jak má „volno“ vypadat. Za sebe říkám, že vysvětlit, co si představuji pod pojmem „volno“ někomu, kdo třeba se psem začíná, zvládnu. Vysvětlit to však panu Ščučkovi není vůbec snadným úkolem. Neboť vás zahrne takovými dotazy, které člověka opravdu vyvedou z míry. Ale není v tom zlý úmysl. Jako trenéři musíme vědět, co chceme a musíme to umět jasně a srozumitelně vysvětlit. Co v něm má, či nemá být. Avšak tím to pro nás neskončilo. Pan Ščučka nebyl doslova spokojen, a tak tento úkol přetrvává i do dalšího víkendového setkání. 

Jako první jsme si tedy s našimi psy zopakovali, jak zvládáme úkon lákání na pěstičky dle předem určených os. Zde se ukázalo, že ne všichni máme natrénováno tak, jak by bylo potřeba. Další částí teorie bylo naučit psa povel „sedni“. „Pche...“, říkáte si určitě. Jenže ono to není tak snadné. Zde je potřeba dodržet postup, který jsme se již naučili v teorii a ten teď musíme převést do praxe. V lavici to vypadalo snadno, ale při práci se psem mi v mozku šrotuje správné pořadí vysvětlování cviků. A pak opět ty osy... Naštěstí psi cvik pochopili rychleji než my.

Pokud se mohu podělit o vlastní názor, tak mi přišlo, že méně zkušení psi (štěňata) tuto úlohu na osách zvládají poměrně lépe. Možná je to tím, že jsou výcvikem nepolíbeni, a tak jim sezení u pravé nohy nečiní žádný problém. Jak říkám, může se mi to však jen zdát. Určitě zde se mnou nebude souhlasit Petra Štolová, která má psy v daleko vyšším stupni výcviku a přeci jen s panem Ščučkou již nějaký pátek trénuje, a tak zvládá vše daleko lépe než my ostatní. A skvělé je, že s námi své poznatky diskutuje a vždy nám ráda poradí.

Krásné ráno z farmy PRAK: „Co jste tam proboha dělali?“

Ano, nedělní mrazivé ráno bylo opravdu nádherné. Krajina z části pokrytá sněhem, na pastvinách stáda koní a na jasné obloze zrovna vycházelo slunce. A v této romantické idylce jsem se vydala na louku venčit svou malou nezbednou kníračku (malou věkem) před tím, než opět zasednu do „školní“ lavice. Cestou zpět jsem potkala kolegyně se svými psy. S holkami jsme se pozdravily a chtěly v klídku pokračovat. Naši psi však chtěli spíše k sobě, a tak na vodítku táhli jeden k druhému. No, a co čert nechtěl? Zrovna jel kolem pan Ščučka, který napjatě tuto situaci sledoval ze svého vozu. Pro mě nic divného, ani jsem se nad tím nezamyslela. Jenže... Jak se později ukázalo, hned při hodině to nahodilo téma: Co jsme to tam vyváděli?“. Já samozřejmě hrdě tvrdila, že nic, a že jsem měla vše po kontrolou. Omyl! „A co to tahání na tom vodítku?“ No, a jsme zase u toho, co vůbec chci, aby můj pes na vodítku dělal? A chci mu dovolovat, aby tahal, nebo nechci? No, jistě, že nechci. Jenže on tahal. Ale to bylo něco jiného, tahal proto, že viděl jiné psy! Aha, takže může tahat nebo nemůže?  Aha...

Když mluvíš s Číňanem...

Po této vášnivé debatě se pokračovalo v učivu. Probírala se další zajímavá témata, jako jsou posilovače, tresty, povídali jsme si, co to je vysvětlení chování, kdy je třeba psa odměnit. Opravdovou lahůdkou byla komunikace. Pro mě jako pro člověka, který neustále mluví a pusa není nikdy dost unavená, jen uši ostatních ano, bylo toto téma jako stvořené. A tak jsme si vysvětlili všechny typy komunikace mezi člověkem a psem. Nechci a nebudu zde do detailu popisovat, jak a co jde za sebou, protože to bych porušila jistá pravidla. Mohu zde však napsat to, že asi lepší vysvětlení než od Jiřího Ščučky bych těžko hledala. A dnes mi v mém přehnaném sklonu k mluvení pomáhá věta pana Ščučky na kterou si vždy vzpomenu: „Představte si, že mluvíte s Číňanem.“ 

Tím však nedělní teorie nekončila. Zajímavých témat bylo dostatek a jedním z takových bylo i sestavení plánu výcviku. To mě také velice zaujalo, i když musím se přiznat, že mě zajímá vše. A protože i v neděli se pracuje v kryté hale, a protože i v neděli mrzlo, až praštilo, nechtěl nás pan Ščučka ochudit o onen zmrzlý zážitek a vyhnal nás na plac. A tak jsme si naživo vyzkoušeli teoretickou část komunikace se psem i v praxi. Musím přiznat, že toho na mě bylo opravdu hodně. A zapamatovat si tolik věcí najednou nebylo to nejsnazší.

Málem bych zapomněla...

Dovolte mi představit účastnici tohoto kurzu a mou psí parťačku Narnie Sluneční paprsek, fenku velkého černého knírače, která mě touto školou provází. Poprvé se mnou nastoupila v lednu, kdy ji byly teprve čtyři měsíce. Narnie je malá nezbedná fenka, která byla výcvikem nepolíbená a já vám zde mohu slíbit, že na konci kurzu natočím malé video, co jsme se spolu naučily díky výukovému programu Animal Training Academy (ATA) pod vedením Jiřího Ščučky.

Zaujal vás tento článek a výcviková škola Jiřího Ščučky – Animal TrainingAcademy? Chcete se také na něco zeptat? Tak neváhejte a napište nám na e-mailovou adresu redakce@ecanis.cz.

Zazvonil zvonec a i třetímu víkendu byl konec...

Tento článek nemá sloužit k tomu, abych prozradila výukový program, či metody této školy. Má vám nastínit průběh a vyvolat úvahy nad tím, zda by to pro vás mělo význam se zúčastnit, či nikoliv. A slušelo by se pochválit i trpělivého Jiřího Ščučku, který nejenže má detailně propracovaný učební plán, ale dokáže každému vše dokonale vysvětlit a nenechá se odradit ani záludnými otázkami, a že jich nebylo málo.

Foto: Jiří Ščučka – Aminal Training Academy (ATA)