Tibetský teriér mi odhalil kouzlo výstav!

Většina z nás si pejska pořizuje především jako parťáka a kamaráda. Nemáme jasný plán, kam se bude naše společná cesta ubírat, hlavní je, že po ní půjdeme spolu. Ačkoliv se mnohdy už před pořízením štěňátka zařekneme, že nám vlastně stačí jen pouhá psí společnost, občas se stane, že osud zamíchá kartami trochu jinak…

Své o tom ví i slečna Markéta Lukášková. Svého tibetského teriéra si pořídila především jako kamaráda. Výstavní kariéru nejen, že neplánovala, ale v podstatě se výstav nechtěla účastnit. Vůbec nikdy! Ale jak se říká – odříkaného chleba největší krajíc. Dnes je její pejsek Badam Dga´gur hvězdou výstavních kruhů, a oba si vystavování opravdu užívají.

Svého prvního tibeťáka, dnes již pětiletého sobolího kluka jménem Badam Dga´gur jsem si pořídila začátkem roku 2019 z chovatelské stanice Dga´gur v Ústí nad Labem. Věnujeme se spolu zejména výstavám. Přestože začátky nebyly vůbec jednoduché, dnes je z něho mezinárodní šampion krásy, a šampion několika evropských zemí. Je to také chovný pes.

Vůbec. Naopak jsem dopředu avizovala, že na výstavy určitě chodit nebudeme. Dokonce jsem měla v plánu ho stříhat! Osud všemu chtěl ale jinak. Nedalo mi to, a v pěti měsících jsem ho vzala poprvé na klubovou výstavu. Bylo to hlavně ze zvědavosti, a pro pocit, že jsme si to alespoň zkusili. Zároveň jsem v tom viděla fajn příležitost, jak se potkat s jeho chovatelkou, a jeho psí rodinou. Zjistila jsem, že je to příjemné setkání, a příjemně strávený čas s lidmi, kteří mají stejný zájem, takže jsme pak začali jezdit pravidelně.

Upřímně, pro mě jako začátečníka to náročné bylo. Přeci jen je to první dlouhosrstý pes, musela jsem se toho hodně naučit. Nicméně s přibývajícími zkušenostmi to je znatelně lepší. Jakmile to člověk chytne trošku do ruky, je to v pohodě. Samozřejmě to zabere i nějaký čas, ale dá se to zvládnout. Doma mám ještě německého ovčáka, a když to porovnám, tak péče o jeho srst je oproti tibeťačkovi téměř bez práce.

Dospělého psa stačí vyčesat jednou až dvakrát týdně, já ale češu pravidelně každý týden. Štěňátka a mladé psy je lepší pročesávat častěji, protože zejména mezi prvním a druhým rokem, kdy dochází k výměně srsti za dospělou, se srst nejvíc cuchá.

Jinak také hodně záleží na typu srsti a množství podsady. Můj pes patří k těm více osrstěným jedincům, takže mi jeho příprava na výstavu zabere zhruba tři a půl hodiny.

Já v tom zas až tak velký rozdíl nevidím. Česat je nutné pravidelně bez ohledu na výstavy. Co se týče koupání před výstavou, používám stejný šampon i kondicionér, ve kterém koupu i mimo výstavu. Psa tedy vykoupu, vyfénuju a rozčešu, takže je to vlastně stále to stejné. Jediné v čem je rozdíl, že pokud pejsek na výstavy nechodí, není nutné ho tak často koupat. Jejich srst je samočistící.

Tak základem je zvykat pejska na manipulaci už od štěňátka. Aby si zvykl hlavně na česání. Ideální přitom je, aby pejsek ležel na boku, a srst česat po řadách a od kůže. Hlavu a hrudník mu pak můžete učesat už ve stoje, případně vsedě. Je vhodné použít i rozčesávač, usnadní vám to práci. Navíc srst by se neměla česat úplně suchá, aby se nepoškodila.

Důležité je také mít správné náčiní. Profesionální kartáče a hřebeny jsou sice dražší, ale je to investice na mnoho let. S jejich výběrem vám jistě rád poradí váš chovatel. Existují i levnější napodobeniny, které vypadají hodně věrohodně, ale ani zdaleka neodvedou takovou službu jako kvalitní kartáč.

Co se týče vhodné kosmetiky, na trhu je mnoho značek. Nicméně každý ten tibeťáček má srst trochu jinou (typ, struktura) a je třeba vyzkoušet, co které srsti bude vyhovovat. Neexistuje kosmetika, která by vyhovovala všem. I já jsem vyzkoušela několik značek, než jsem našla to pravé. Mému tibeťakovi vyhovuje australská kosmetika Plush Puppy, což je pro mě naprostý zázrak. Zachránilo mě to před šílenstvím, a mého psa před ostříháním (smích).

Vystavovat jsem se naučila sama tím, že jsme jezdili po výstavách, které jsme brali jako trénink. Snažila jsem se to od ostatních jednoduše okoukat. Na procházky jsme si sebou brali výstavní vodítko, a každý den nebo obden jsme si chviličku trénovali, pohyb a postoj. Existují ale i přímo kurzy vystavování (handlingu), kde vás i pejska na výstavu připraví. Případně vám pomůžou i s vystavením přímo na výstavě. Osobní zkušenost s tím ale nemám. Každopádně není důvod se toho bát, všichni jsme nějak začínali. Já jsem první rok a půl mívala obrovskou trému, vadilo mi, že je okolo spousta přihlížejících lidí, a tak podobně. Tibetský teriér skvěle dokáže vycítit vaši náladu, rozpoložení nebo nervozitu, která se přenáší přes vodítko, takže pokud jsem nebyla v pohodě já, nebyl ani pes.  Se vším se dá ale pracovat, takže v momentě, kdy jsme se na sebe napojili a začala jsem mu věřit, se dostavily i naše první úspěchy. Dnes nemám už sebemenší problém. Naopak mě vystavování natolik baví, že občas vystavuji i cizího pejska - například psy mých přátel.

Aktivně se ničemu krom výstav nevěnujeme, ale rádi trávíme čas venku v přírodě, jezdíme na výlety s přáteli a dalšími pejskaři, v létě k vodě. Zkrátka spolu děláme všechno. Můj tibeťák žije naprosto normální psí život, není nijak náročné skloubit to s výstavami. Ano je pravda, že srsti to dá občas zabrat, ale pro mě je důležitější šťastný pes, než výstavní tituly, a i přesto jich nemá zrovna málo.

Cením si úplně každého našeho úspěchu. Jakožto začátečník bych si nikdy nemyslela, že to spolu dotáhneme takhle daleko. Ale ze všeho nejvíc si cením té souhry a důvěry, která mezi mnou a mým psem vznikla, a že si to ve výstavním kruhu spolu užíváme.

Mým cílem je především šťastný a zdravý pes, a aby všechno, co spolu děláme, byla zábava pro nás oba. Jedno přání ale přeci jen mám, jelikož je to chovný pes, tak bych si po něm ráda nechala štěňátko, se kterým bych mohla pokračovat dál nejen ve výstavní kariéře.

Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho dalších (nejen) výstavních úspěchů.

Kateřina Smětáková

foto: archiv Markéty Lukáškové, Kateřina Kolárová (Katty EU)