To jsem já Bella! 4. díl

Už víte, jak budete postupovat při příchodu svého štěňátka k vám domů, co vás první dny čeká a na co je dobré se dobře připravit? A máte také třeba jasno v tom, kdo si na začátku vezme dovolenou, nebo zda bude mít váš čtyřnohý kamarád přístup i dovnitř do domu? To je ale otázek, co říkáte?

Konečně jsme se štěňátkem doma! A co nás nyní čeká? Tak zejména seznamování s novým prostředím a případně i s ostatními dvou či čtyřnohými členy domácnosti a také se budeme snažit položit co nejlepší základy budoucího vzájemného soužití a parádního vztahu se psem po celý náš další společný život. A pokud budete jen trochu chtít, určitě to zvládnete na jedničku! Takže jdeme na to…

Pamatujte na jednu důležitou věc!

Úplně na začátku je potřeba si uvědomit, že všechno to, co do svého psa „investujete“ první rok a půl až dva, se vám následně mnohonásobně vrátí po celý další zbytek jeho života. A tím není myšlená jen investice finanční, ale především časová, sociální a také co se celkové péče týče. To, jak se štěněti budete věnovat, jaké mu nabídnete společné aktivity a vyžití, jak si s ním budete hrát, jak a hlavně kde ho budete socializovat, zda k němu budete celkově přistupovat opravdu jako ke psovi a nebudete ho příliš polidšťovat nebo rozmazlovat, jak nastavíte vzájemnou a pro zvíře pochopitelnou komunikaci, zda se naučíte správně používat hlasovou intonaci a povelovou techniku, jak dobře ho budete krmit, zda se budete při vybírání nejrůznějších doplňků orientovat spíše komerčním nebo raději přírodním směrem… To všechno jsou věci, které vám buď pomohou, nebo když to „nedáte“, tak naopak nepomohou s přerodem roztomilého štěňátka v báječného dospělého psa! Tak na to, prosím, nezapomínejte!

Jsme doma a co dál?

Jednodušší to mají samozřejmě majitelé, kteří mají domeček se zahrádkou. Tady je nejlepší vynést štěňátko z auta v náručí a potom ho postavit na travičku, aby mělo možnost se trochu rozkoukat, a případně se i vyvenčit. Většina štěňat je přirozeně zvědavá a po chvilce začnou (podle své povahy samozřejmě) pomalu zkoumat nové prostředí, očuchávat věci kolem sebe a seznamovat se. Nesmělejšího jedince můžete samozřejmě povzbuzovat svým hlasem nebo si s ním zkusit třeba trochu pohrát. Stejně pak budete postupovat i uvnitř domu. Nezapomeňte také dát pejskovi hned napít a můžete ho zkusit i poprvé nakrmit (předpokládejme, že těsně před cestou z pochopitelných důvodů krmený nebyl). Deku navoněnou z domácího prostředí od chovatele mu dejte do jeho pelíšku. Bydlíte-li v bytě, pak pochopitelně nemáte jinou možnost, než zkusit nechat psí mimino vyvenčit se před bytovkou (raději na vodítku) a vzít ho pak rovnou domů. 

Pes dovnitř ano, či ne?

Pojďme se hned na začátku domluvit, že tento seriál je určený především pro majitele, kteří si psa pořizují jako svého kamaráda, se kterým chtějí trávit co nejvíce času a „přežijí“ skutečnost, že jejich domácnost bude o nějaký ten chlup lepší. Moji psi se sice neválí od rána do večera jenom doma, ale mají dovnitř přístup a velmi rádi tohoto privilegia využívají. Chtějí být s námi stejně, jako my chceme být s nimi. Samozřejmě není problém určit v interiéru některé prostory, kam hafan může a jiné, kam naopak nesmí. Naše tříčlenná smečka například běžně pobývá v obýváku a v kuchyni, ale do ložnice nám třeba nechodí, i když by holky moc rády. A také nezapomeňte, že nejhorší, co můžete malému štěňátku udělat po příchodu do vaší rodiny, je vystrčit ho někam ven bez možnosti kontaktu s vámi. To byste moc dobře tu společnou pouť životem opravdu nezačali. Víte totiž, co je pro psa vůbec nejhorším trestem? Vyloučení ze smečky! Mládě divokého psa by v takovém případě v přírodě ani nepřežilo. Ano, samozřejmě časem lze navyknout psa spát třeba venku, ale první dny by rozhodně sám být nikde neměl. Anebo se sami přestěhujte také ven!

Co když máme ještě jiného psa?

To je správná otázka. Máte-li doma dalšího psa, je samozřejmě potřeba oba budoucí parťáky navzájem v pohodě seznámit. Většina dospělých správně socializovaných a vychovaných psů štěně akceptuje a nic mu neudělá, i když první dny třeba nešílí úplně nadšením. Nemůžete však na to úplně spoléhat, a to zejména při pozdějším kontaktu s cizími psy. Záleží samozřejmě i na povaze vašeho druhého psa a tomu první vzájemný kontakt přizpůsobit. V každém případě doporučuji nejdříve nechat štěňátko v klidu se seznámit s vaší zahradou nebo s bytem a teprve poté k němu vašeho dospělce vypustit nebo ještě lépe pomalu přivést třeba za obojek. Pokud by se totiž velký pes i třeba bez zlých úmyslů k tomu malému tvorečkovi přiřítil velkou rychlostí, mohl by ho velmi lehce vyděsit. A to byste určitě nechtěli. A jak to probíhalo u nás, se můžete podívat níže na ilustračním videu.

Dejte štěněti novou jistotu!

Štěňátko jsme tedy seznámili s jeho novým bydlištěm a s bezprostředním okolím. Ještě je potřeba mu ukázat, kde je jeho pelíšek, kde bude mít trvale misku s čistou vodou (tu je třeba pravidelně vyměňovat) a také kde má nějaké hračky pro zábavu. Nezapomeňte na to, že prvních čtyřicet osm hodin v nové smečce je pro štěně kritických! Ocitlo se v úplně novém prostředí, odtržené od všeho, co doposud poznalo, od své matky a sourozenců. Vy jste tedy nyní jeho novou smečkou a novou jistotou. Buďte tedy stále s ním! Ideální je, když si někdo z rodiny vezme alespoň týden nebo ještě lépe dva týdny dovolené (nebo se v rodině vystřídáte) a bude se štěněti co nejvíce věnovat, vše ho učit a ukazovat mu, jak to u vás doma chodí.

Štěňátko jsme tedy seznámili s jeho novým bydlištěm a s bezprostředním okolím. Ještě je potřeba mu ukázat, kde je jeho pelíšek, kde bude mít trvale misku s čistou vodou (tu je třeba pravidelně vyměňovat) a také kde má nějaké hračky pro zábavu. Nezapomeňte na to, že prvních čtyřicet osm hodin v nové smečce je pro štěně kritických! Ocitlo se v úplně novém prostředí, odtržené od všeho, co doposud poznalo, od své matky a sourozenců. Vy jste tedy nyní jeho novou smečkou a novou jistotou. Buďte tedy stále s ním! Ideální je, když si někdo z rodiny vezme alespoň týden nebo ještě lépe dva týdny dovolené (nebo se v rodině vystřídáte) a bude se štěněti co nejvíce věnovat, vše ho učit a ukazovat mu, jak to u vás doma chodí.

Čeká nás společná první noc…

Čas strávený s novým členem rodiny plyne jako voda, a tak jsme se ani nenadáli a je tu první noc. Už dopředu bychom měli mít rozmyšlené, kde a jak ji štěně stráví. Možností je hned několik, ale v každém případě by to mělo být někde ve vaší blízkosti. A každé štěňátko se také dle své povahy může chovat trochu jinak. Některé po celkově náročném dni usne jako dudek, jiné bude třeba trochu tesknit. Pochopitelně se tedy nabízí varianta vzít si ho k sobě do postele. Pokud to tak chcete a do budoucna vám to nebude vadit, nevidím v tom žádný problém. Myslíte-li si ovšem, že takto budete společně trávit první dva tři měsíce a potom utrum, budete překvapení, že se malý nezbedník ze společného „teplého pelíšku“ jen tak vystrnadit nenechá a bude se i nadále dožadovat vstupu k vám pod peřinu. Celkem přijatelnou variantou je umístit štěněcí pelíšek u vaší postele nebo gauče v obýváku a pejska se pro jeho větší klid a pohodu dotýkat rukou. Mnoho majitelů to řeší i tak, že si se štěnětem ustelou přímo na zemi a prvních pár nocí stráví takto. Já jsem zvolila kombinaci. Ze začátku to jistila matrace na podlaze a po pár dnech jsem se přesunula na nepříliš pohodlnou pohovku a čubinka měla svůj pelíšek hned vedle mne na zemi. Výhodou tohoto uspořádání je i možnost okamžitě zareagovat, když se štěně uprostřed noci probudí a je potřeba jej vyvenčit.

A jak je to s venčením?

Důležité je vědět, že štěně je potřeba vynést na místo určené k vykonání potřeby bezprostředně po tom, co se probudí, po jídle a také po každé hře. A samozřejmě i mimo to. Musíte ho prostě neustále hlídat. Jakmile se štěňátko začne točit a rejdit čumáčkem po zemi, je nejspíš ten správný čas. A čím více se tímto budete na počátku zaobírat, tím rychleji se to váš pejsek naučí. A pokud už se někde stane nějaká ta nehoda, štěně netrestejte, ani nehubujte! Je to vaše chyba, protože vy jste nedávali pozor! Nakonec malé dítě také netrestáte za to, že ještě neumí chodit na nočník. A u psa v tomto věku je to úplně stejné – fyzicky, ani psychicky ještě nemá na to, aby vydržel nebo si „řekl“. A asi není třeba zdůrazňovat, že pokaždé, když se to povede venku, musí následovat velikánská pochvala a samozřejmě odměna.

Co nás čeká příště?

V dalším pokračování si společně probereme to nejnutnější, na co byste se měli se štěňátkem zaměřit v prvních dnech, co se výchovy a socializace týče.

Foto: Michaela Weidnerová