Toller může skvěle běhat i agility!

Líbí se vám kanadský retrívr, ale neláká vás zrovna lovecká kynologie a přemýšlíte, čím jiným ho tedy adekvátně zaměstnat? A proč tedy nezkusit agility? Máte-li chuť dozvědět se víc, určitě pokračujte ve čtení!

Petra Pupíka jistě dobře znají všichni ti, kteří se se svými psy aktivně věnují agility. Je to nejen nadšený závodník, ale rovněž zkušený trenér a férový mezinárodní rozhodčí. A právě jemu dělají doma milou společnost dvě fenky plemene Nova Scotia Duck tolling retrívra, se kterými se samozřejmě, jak jinak také, věnuje právě tomuto sportu. Jak se tedy běhá s tollerem?

Když jsem byl velmi malý, jezdili jsme vždy přes léto na prázdniny k babičce, která měla úžasného oříška. Vždy jsem si ho bral na vodítko na vycházku. To byla má první „kynologická zkušenost“. Toller má úžasnou povahu. Jednak je to pejsek pro aktivní život a zároveň pejsek, který je typicky rodinný.

Starší Jenny je nyní jedenáct a půl roku. Užívá si svého aktivního důchodu. Miluje plavání a cokoliv spojeného s vodou, tedy i povalování ve sněhu. Díky mému posuzování po celém světě jsme neměli tolik času na agilitní závody. S ní jsme vyzkoušeli mnoho aktivit, od sportovky přes stopování, vodní záchranařinu a hlavně tedy agility.

Mladší Tulle jsou nyní čtyři roky a miluje agility. Je to stále štěně, vymýšlí různé kraviny, blbne a je to neuvěřitelně pozitivní pejsek.

Obě dvě jsou ale neskutečně úžasnými členy rodiny a prima kamarády. Máme nyní necelé dva roky starého Vítka, lidského člena domácnosti. Starší Jenny se chová jako druhá máma, mladší Tulla je naopak velkým kamarádem pro každou hru.

Agility jsem začal dělat už se svým prvním pejskem, bíglem Timem. Díky němu jsem se stal rozhodčím. U tollerů bylo před zavedením pěti výkonnostních kategorií trochu komplikací jejich výška. Nyní již to takový problém není. Tedy původně jsem chtěl tollera zejména jako společníka a agility jsem bral jako jeden z koníčků. Vše se ale vyvinulo, že je pro mě nyní agility životním stylem.

Lovečinu jsem nikdy pořádně nezkoušel. Jednou měla Jenny donést kačenu z rybníka. Doplavala k ní, ale do tlamy ji vzít nechtěla. Podařilo se nám to pak vyklikat, ale to spíš jen z hecu. Lovecký výcvik je aktivitou, které vůbec nerozumím, ale rozhodně si nemyslím, že by se tomu toller musel nutně věnovat. Ve světě máme tollery, které se uplatňují v různých jiných disciplínách a lovečinu vůbec nezkusili. Vždy je to o vztahu majitele a pejska, jakým aktivitám se spolu věnují.

Na tréninky se snažím jezdit vždy alespoň jednou týdně, ne vždy se mi to ale podaří. Nicméně snažím se skoro každý den si potrénovat nějaké drobné sekvence. Vzhledem k tomu, že trávím mnoho času i jako trenér a rozhodčí, tak jsem velmi rád, když mi vyjde vyjet na závody.

To je asi těžké říci, všechno je potřeba brát jako výzvu. Baví nás sbíhané zóny na kladině, baví nás výzvy. Díky stylu skoku nám dělají problémy sekvence s krátkými vzdálenostmi.

Absolvovali jsme naprosto úžasný kurz sbíhaných zón s Terkou Královou. Takže nám naprosto vyhovuje učení s targetem. Co se týče slalomu, vyhovuje mi metoda 2x2. Ale rozhodně si nemyslím, že by šlo o záležitost plemene. Je to o tom, co se líbí majiteli a pak už je vše o trpělivosti.

Po zkušenosti s bíglíkem si myslím, že prakticky neřeším u holek problém s motivací. Samozřejmě základem jakékoliv aktivity je odměňování, ale to je myslím samozřejmé.

Užíváme si každého závodu, každé společné chvíle, každé vycházky.

To si myslím, že vám každý řekne něco jiného. Borderkáři budou chválit borderky, bíglaři bígly a podobně to mám já. Slabší stránky? Možná lidská stránka. Dokud nebudou lidé uvažovat nad vhodným spojením, a budou vidět jen svůj zisk, nikdy se toto plemeno nevyhne nemocem, zvláštním charakterovým vlastnostem a podobně. Pokud nám týž pejsek v jednu dobu nakryje několik fenek, pak je to přinejmenším smutné. Pevně věřím, že se nyní blýská na lepší časy. Velmi důvěřuji a fandím současné poradkyni chovu.

V Česku tolleři moc neběhají. Je to spíše velkou raritou. Alespoň v porovnání například se Švédskem. Zde již před dlouhým časem zavedli kategorii mini large, kde se pejskům velmi daří.

No, a co se týče retrívrů, tak v agility je jich opravdu minimum. Občas zlaťák, občas flat, občas toller, občas labardor. Ale rozhodně se nedá mluvit o nějakém statistickém srovnávání.

Aby si vybrali jakéhokoliv pejska ne jen na agility, ale aby pečlivě vybírali a mysleli i na svůj životní styl. Vždy s pejskem stráví celý život, sport je jen ta daleko menší část.

Nevím, momentálně si život naprosto užívám, tedy je těžké si přát něco více. Hlavně bych však byl moc rád, aby s námi byli pejsci co nejdéle a aby byli vždy se svými páníčky naprosto šťastní.  Aby se nesetkávali s hrubým zacházením, ale aby vždy vítězila dobrá nálada a svět pamlsků, pochval a pohlazení. Ale to se netýká jen tollerů.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Petra Pupíka