Tři tipy pro omezení nebezpečných situací! – 12. díl

Nejhorší představou pro pejskaře je, když se jeho pejskovi něco stane. Věříte, že jste pro psa srozumitelní tak, aby si vás “četl” správně? Platí totiž, že “Čím větší je úroveň vašeho porozumění, tím lepší je úroveň jeho poslušnosti”. Jak si usnadnit život v běžných i méně běžných situacích, se dozvíte na následujících řádcích.

Nebezpečné situace omezíme, pokud začneme používat své tělo vhodně a srozumitelně. Přemíra mnoha dost nebezpečných momentů se stává jenom proto, že si člověk v přítomném okamžiku není vědomý svého přirozeného chování a pohybů, které vysílá jako signály do okolí. Pes vnímá i ten nejmenší pohyb, který uděláte. Naučte se proto vědomě používat „znakovou řeč” a zvládnete se tak vyhnout mnoha nedorozuměním.

Nejlepší je být připravený

Nedorozumění vzniká ze strany člověka většinou i jenom náhodné a nechtěně. Na svém začátku je v mnoha případech naší pozornosti ukryto nebo vzniká z nepozornosti. Z dlouhodobého hlediska, pokud není odhalené a opravené, směřuje ke vzniku překážky či problému. Vysvětleme si tedy, co je vlastně nedorozumění mezi člověkem a psem. Je to mylná interpretace (pochopení) chování člověka, nebo událost takovou interpretací způsobená. Protože pes vnímá i naše podvědomé chování, tak zdrojem nedorozumění pro něj je např. situace či aktivita, kde si člověk není jistý, co se má v daném okamžiku dělat, nebo se chová v situacích automaticky, aniž by si byl vědomý toho, co dělá.

Co je to tzv. „znaková řeč“?

„Znaková řeč” našeho těla je jakýkoliv pohyb, gesto nebo posunek částí těla, který je propojen se slovním povelem. Jde např. o pohyb rukou nebo nohou, signál hlavou či očima, postavení těla.

Může být záměrný = společně jste se ho naučili a tak jej používáte, nebo nevědomý = jde o automatický pohyb (pohyb vyvolaný bez našeho chtění), který si v daném okamžiku neuvědomujeme. Pejsek jej ale přesto vnímá. U nevědomého nebo zautomatizovaného posunku si také hodně říkáme: „Proč to ten pes udělal?”.

Návodem omezení nebezpečných situací je uvědomit si, co fyzicky v různých situacích dělám. K pojmenování fyzických pohybů názvem „znaková řeč” mi byly návodem posunky, které používají k řeči hluchoněmí. Ti se domlouvají na základě určitých znaků rukama. Každý znak něco znamená a dohromady tvoří větu. V komunikaci si navzájem čtou tyto pohyby. Protože je každý znak specifický, ale pořád stejný, tak si dokáží přesně porozumět i beze slov.

Přirozeně člověk používá nejrůznější pohyby. Vysílá tím signály do okolí o svém přání. Dítě, než se naučí mluvit, tak k dorozumění znakuje. Používá jednoduché posunky – ukáže rukou na jídlo, které chce; zatleská, když se mu něco líbí; zamává, když se loučí atd. Když se pak naučí chodit, tak mává rukama při chůzi, přikývnutí hlavou používá k souhlasu apod. Znakovou řeč používáme všichni přirozeně. Největší úspěch nastává, když tyto „přirozené” pohyby dokážeme propojit v naší komunikaci se psem.

Následující uvědomění vás provedou k vyšší bezpečnosti ve spolupráci se psem:

1. Každý povel funguje na více procent, když je doprovázen znakem.

Pejsek naši fyzickou stránku komunikace vnímá velmi silně. Při trénování psa či výchově je výhodné záměrně propojit každý váš povel s jedním posudkem. Vyberte si ten, který vám je nejpřirozenější. To znamená – vypozorujte, co děláte rukama, hlavou, nohou, očima v dané situaci plně automaticky. Příkladem může být např. loučení se. Náš pohyb je zamávání pravou rukou umístěnou ve výšce krku, s otevřenou dlaní směrem od nás a pohybem zleva doprava. Pokud je používání posunku v rozporu s pravidly některého sportu, který děláte, tak je důležité minimálně uvědomění si postoje a držení těla. Pro každodenní život je zvědomnění naší fyzické komunikace velkým ulehčením. Když si pes propojí situaci se slovem a posunkem, který k němu vysíláte pořád stejně, tak jste na velmi dobré cestě k úspěšnějšímu zvládání situací doma i venku.

Vypozorujte, které své posunky používáte, ve kterých situacích a sjednoťte si je tak, aby byly pro danou situaci jednoznačné. Např. pro „štěkni” budu používat zdvižený prst pravé ruky ve výši ramene a předsunutý směrem k psovi. Popřemýšlejte, jak jednoznačné signály vysíláte. Máte jeden signál pro jednu pejskovu aktivitu? Pokud ne, tak si zaděláváte na jeho neporozumění a budoucí problémy.

2. Nevědomé pohyby, které používáte, jsou také komunikací.

Pes, i když ho neučíme posunky, pozoruje, co děláme a „čte” naše chování. Naše lidská fyzická komunikace je o neustálé změně postoje, gest. Např. projevem radosti je úsměv, pozdravení je podání ruky atd. I když se nesnažíte trénovat či učit posunky, tak je velmi důležité si uvědomit, co ve kterých situacích děláte.

Např. naše přirozené „rozejití se” ze zastavení (pohyb vpřed) je provázené pohybem rukou podél těla a jejich kýváním. Tato „znaková řeč” ukazuje, že když se začneme hýbat, tak máváme rukama. Pohyb rukou také zvyšuje energii a to většinou pejska dokáže „dobít” k nějaké aktivitě. Asi si již dokážete odpovědět sami na otázku: „Co se stane, když se rozejdu do silnice?”. Nemám-li zvládnuté vlastní pohyby a omezím pozornost v přítomném okamžiku na to, že se chci podívat u silnice za stojící auto, zda-li tam nic nejede, tak udělám pohyb k „rozejití se”. Tento jeden pohyb může být pro našeho psa osudným. Popřemýšlejte o svém pohybu a zvažte všechny obdobné situace. Je jich během dne velká spousta. Prvním krokem v tomto zkoumání je, jak vypadá to, co děláte. Druhým krokem je se pohlídat, abyste v situacích tyto podvědomé pohyby dělali správně a pejska nemátli, popř. se jejich používání vyhnuli. Musím se přiznat, že tento postup mi osobně přijde pro člověka velmi náročný a mnohdy i vyčerpávající.

3. Nejjednodušší pro soužití se psem je přirozený pohyb vědomě sdílený se psem.

Krásné plynutí v komunikaci mezi vámi a psem podpoří váš vědomý přístup k vlastním gestům a jejich sdílení se psem. Doporučuji s tímto přístupem začít ihned, jak si ho dovezete domů. Takovouto komunikaci lze nastartovat, i když máte pejska již dlouho a ještě jste ji nepoužívali.

Využijte svá přirozená gesta v situacích, které podporují pejskovu poslušnost. To znamená, nemusíte nutně vymýšlet posunek k povelu (např. sedni), který se společně naučíte, ale přirozeně propojte své chování s chováním psa. Jednoduchým příkladem, který vám v začátku uvědomění pomůže, je například následující situace. Měli jste v ruce něco, co vašeho čtyřnohého kamaráda zajímalo (rohlík, míček, ponožky…). Protože to pro něj nebylo určené v dané situaci, tak jste to odložili a v ruce to již nemáte. Plně automaticky mu ukážete prázdnou ruku. Pokud to takto probíhá přirozeně, tak to můžete ihned využít k podpoře jednodušší společné komunikace. Pejskovi ukážete ruku vždy, když něco nemáte. Většinou je toto gesto doprovázené i slovním vyjádřením „nemám” nebo „není”. A máte na světě přirozenou, jednoduchou a srozumitelnou komunikaci pro každodenní život se psem. Pokud se to vy naučíte pozorovat, pejskovi ulehčíte porozumění. Naučíte se společně komunikaci pomocí znaků, které podporují porozumění. Dokonce pejsek pak naslouchá vaší komunikaci mnohem lépe, a to pouze na základě znakové řeči, i když vy nevyslovíte slovo.

Chtěli byste se naučit správné komunikaci?

Věřím, že každý z vás používá znakovou řeč. Jen ne vždy funguje dobře, protože o ní nevíme. Přejete-li se zdokonalit ve své znakové řeči, pak vás knížka „Znaková řeč pro psy” provede k lepšímu uvědomění a zjednoduší vám cestu k úspěchu. Najdete ji na https://www.ecanis.cz/zbozi/kniha-znakova-rec-pro-psy_81.html. Máte-li přání odhalit, zda-li vám ta vaše komunikace funguje pro vzájemné bezpečí, napište svůj dotaz na michaela@pespartak.cz.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto: archiv Michaely Drábkové, archiv CHS Eldorádo Lipí, Alena Vanžurová, Michaela Reiserová, Veronika Žáková, Zuzana Benešová

 Za některé použité fotografie děkujeme i našim milým čtenářům. 

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/