Univerzální voják – to je německý ovčák!

Víte, jaký příběh se vám právě chystáme vyprávět? Je to příběh, který se začal psát před více jak sto dvaceti lety. Příběh nejlepšího přítele člověka a příběh, který dal jiný význam slovu přátelství…

Naše vyprávění začíná někdy na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století v Německu. Tehdy začala naprosto nová éra využití psů. Šelmy, před kterými do té doby psi chránili ovce, ustoupily a práce pastýřský psů se změnila. Najednou bylo třeba „ochránit“ úrodu před ovcemi, které ji spásaly. A již tenkrát si pastýři a chovatelé začali všímat kvalit duryňských psů, kteří měli živý temperament, vztyčené ucho a vzhled vlka. Byli to prapředci dnešního německého ovčáka…

Poslyšte tedy, jak to celé bylo...

 A čtěte velmi pozorně... Letos je tomu sto dvacet let, co byl položen základ chovu německého ovčáka. Již tedy došlo k založení prakticky dodnes fungujícího německého klubu s názvem Der Verein für Deustche Schäferhunde, a tím to všechno vlastně začalo...

Kdy, kde, proč...

Jak již název plemene napovídá, jedná se o psa vyšlechtěného v Německu a to již před sto dvaceti lety. V roce 1899 byl založen v Německu klub Der Verein für Deustche Schäferhunde (zkráceně SV). Prvním zapsaným psem do plemenné knihy se stal Horand, který měřil v kohoutku 60 cm, měl krátkou srst, vzpřímené uši a tmavé zbarvení. Měl mnoho úspěšných potomků, mezi nimi i psa jménem Hektor von Schwaben. Samotný Hektor, který se narodil v lednu 1898, měl 141 potomků, mnoho z nich ze silně příbuzenské plemenitby. Určitě se sluší doplnit, že o to, že tu dnes máme německého ovčáka, se zasadil především rytmistr Max Emil Friedrich von Stephanitz. Jeho práce a rovněž historie NO je velmi dlouhá a zajímavá, a tak se s ní postupně více seznámíme v samostatných článcích. Vy si tedy nyní každý pátek od 8. listopadu až do 27. prosince můžete přečíst kousek z historie tohoto nejoblíbenějšího plemene psa na celém světě. A máte se opravdu na co těšit…

Je to král, ale i král musí čelit kritice a změnám!

V posledních letech se přivalila velká vlna kritiky právě na toto plemeno. Jejím terčem je nejen vzhled, a to konkrétně „kapří“ hřbety nebo zadní běhy až u země, ale také povaha těchto psů. Německý ovčák byl dříve psem s velkým „P“. Byl to pes, který střežil hranice a naháněl hrůzu všem „lupičům“. Jenže to již dávno neplatí. Je třeba si uvědomit, že stejně tak jako my nejezdíme v hranatých trabantech, škodovkách či moskvičích, tak jako my již nepíšeme dopisy, ale posíláme e-maily, tak jako nechodíme do telefonní budky, ale používáme mobilní telefony, tak i německý ovčák již není tím psem, kterým byl... Pokrok prostě nezastavíš, ať v technice či v chovu!

Je krásný, je statný, je dokonalý...

Jak vypadá německý ovčák, ví snad každé malé dítě. Ostatně kdo by neznal komisaře Rexe? Německý ovčák je tedy silný, středně velký pes, s velmi dobře vyvinutou svalovou soustavou. Kostra je hodně silná a pevná. Výraz v obličeji je živý, pozorný. Hlava je suchá, přiměřeně široká. Uši pevné, vysoko nasazené, rovné-vztyčené (u štěňat až do věku osmi měsíců se postupně zvedají a slehávají). Ocas je dlouhý, hustě porostlý srstí, v klidu svěšený dolů. Chrup dobře vyvinutý, zdravý, plný počet zubů, nůžkový skus. Oči středně velké, mandlovité, šikmo položené. Barva očí pokud možno tmavohnědá. Krk je silný, svalnatý, středně dlouhý. Kohoutek vysoký, linie hřbetu od kohoutku mírně spadající až ke špičce ocasu. Hrudník hluboký, ne příliš široký. Tlapky kulaté.

Barva byla, je a vždy bude velice důležitou!

Zbarvení německého ovčáka je jasně dané standardem SV, který uznává FCI. Není tedy nic jiného než je jasně dané – černá s červenohnědými, hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Celočerná, jednobarevně šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením, s černým sedlem a maskou. Jednoduše řečeno znakatý, vlkošedý a celočerný! Ačkoliv dnes není výjimkou setkat se na internetu například s inzeráty, kde se prodávají bílí, játroví, modří a jiní němečtí ovčáci. Lidé, buďme rozumní! Nic takového opravdu neexistuje a vy vyhodíte pouze peníze za něco, co si někdo bůhví jak „vyčaroval“ doma na dvorečku.

Pohyb německého ovčáka = pastva pro oči

Německý ovčák je nejen krásný, ale má především dokonalý chod. Je to tzv. klusák a jeho chod si nejlépe prohlédnete na výstavách, kde se na toto předvedení klade zvláštní důraz. A tak není úplně snadné se na takovou přehlídku připravit a psa správně odvodit. Pro ty, kteří to neznají, může být návštěva výstavy německých ovčáků i tak trochu zděšením.

 A jak to tedy má správně vypadat?

Poměr výšky k délce, postavení a úhlení končetin, to vše je vzájemně sladěno tak, že je zajištěn velmi pevný a prostorný klus. Jeho končetiny se pohybují diagonálně, tzn., že pánevní končetina se pohybuje opačně, než hrudní končetina na téže straně. Končetiny musí být tak úhlené, aby v pohybu nebyla zjevně narušena hřbetní linie tak, jak je to vidět na obrázku.

Pánevní končetiny se musí dotýkat podkladu ve středu těla a hrudní končetiny musí dosahovat stejné délky kroku. Každý sklon k „přeúhlení“ pánevních končetin snižuje (zmenšuje) pevnost a vytrvalost. Při správném poměru výšky těla k délce, a při odpovídající délce kostí končetin, je pohyb prostorný; pes se pohybuje nízko nad terénem a jeho pohyb působí dojmem nenucenosti. Při hlavě mírně natažené vpřed, a při lehce zvednutém ocasu, je klus německého ovčáka rovnoměrný a klidný, přičemž horní linie těla probíhající od špiček uší přes týl a hřbet až ke špičce ocasu je plynulá.

Základní povahové rysy plemene

Povaha německého ovčáka by měla být stavěna nad vzhled. Alespoň tak tomu v minulosti bylo. Opět musíme vzít v potaz, že i povaha se vyvíjí a dnes již mezi požadavky na německého ovčáka nepatří být zlý. A tak se z něj stává čím dál tím více rodinný a sportovní pes, nežli ten nekompromisní strážce hranic. Už jen když nahlédneme do standardu například z roku 1964 a toho současného, vidíme na první pohled patrné rozdíly. Ale pozor i nyní se najdou chovatelé, kteří dbají spíše na tu starou dobrou tvrdou povahu...

Jak na něj, aneb výchova a socializace...

Výchova německého ovčáka není ničím neobvyklým a zvláštním. Vyžaduje asi tolik, co jakékoliv jiné plemeno. Zde ale pozor! Opět je třeba vědět a rozlišit, zda se naše štěně stane rodinným psem či parťákem pro sport či službu. Pak se ona socializace a výchova značně liší. Nicméně každé naše štěňátko bychom měli zvykat na vnější prostředí, ruchy ulice, domácí zvířata atd. Je také nutné jasně stanovit pravidla již od začátku. Ano, vždy je to pouze krásné roztomilé štěňátko, které se však jednou změní v silného a sebevědomého psa, kterého chceme především jako svého parťáka.

 Pes universal...

...přesně takový německý ovčák je! Je to dokonalý sportovec, parťák do služby, ale i rodinný ochránce. Dříve se hojně využíval také jako vodící pes, ale dnes jej nahradili spíše labradoři a jejich kříženci. Německý ovčák však stále boduje na poli sportovní a služební kynologie, kde má své místo, i když jej možná posledních pár let tak trochu vytlačuje belgický ovčák malinois. Vidíme je však i v jiných sportech, jako jsou třeba agility, dogdancing atd. Toto plemeno je prostě schopno VŠEHO!

Nenáročný na údržbu...

...dalo by se říci. Ale i toto má svá „ale“! Německý ovčák je pes, který je schopen žít celoročně venku a většinou bez boudy, protože i když ji má raději, bude ležet v mraze u dveří na studené dlažbě jen proto, aby byl blízko svému pánu. Toto plemeno, a mnozí mi dají za pravdu, má jednu velkou vadu – línání. Neskutečně silné línání, které, jak se odvážím tvrdit, probíhá u vlkošedých psů snad celoročně. A tak je velice důležité mít dobrý kartáč a psa pravidelně vyčesávat, jinak z něj lezou nepříjemné chuchvalce chlupů, které pak máte naprosto všude.  

Zdraví plemene je s velkým vykřičníkem!

Osobně jsem měla si vždy štěstí a mí psi znali veterinárního lékaře jen v době očkování či nějakého úrazu. Ale již odjakživa se říká, že německý ovčák trpí na dysplazii kyčlí. Pár let zpět se hovoří i o dysplazii u loktů, a nyní už i o problémech s páteří. Jak to ve skutečnosti je a co říkají statistiky, vám přiblížíme v jednom z chystaných rozhovorů.

Dostat psa do chovu není věc snadná...

Ačkoliv je německý ovčák NEJ po všech stránkách, jeho „svět“ je jiný. A proč? Možná proto, že je tak jedinečný. Jako příklad uvedu jiný způsob předvedení psa na výstavách, jiný postoj, jiný přístup chovatelů. A na rozdíl od ostatních plemen jsou podmínky pro uchovnění psa dost složitou a finančně nákladnou záležitostí. Německý ovčák, než se stane chovným, musí splnit hned několik podmínek: RTG DKK, RTG DLK, test DNA, zkoušku (minimálně IGP1 nebo ZVV1), 1x účast na výstavě se zadanou známkou nejhůře dobrá.

To však není vše... 

Chov německého ovčáka se rozděluje ještě na chov kontrolovaný a pak výběrový, který se dále dělí na 1. a 2. třídu. Psi bez bonitace se řadí do tzv. kontrolovaného chovu, kdy je chov omezený na počet vrhů atd. Štěňata pak mají vystavené průkazy původu v hnědé barvě. A pak tu máme chov výběrový, ten získávají psi, kteří úspěšně zvládnou bonitaci. Ale i tento chov se dělí a to na 1. třídu, kam jsou zařazeni psi pro chov doporučení a na třídu druhou, kde jsou psi způsobilí.

Typizace – bonitace, bože oč se jedná...?

Již roku 1950 se v NDR začala dělat tzv. typizace, která měla psa podrobně popsat za pomocí tabulek. Tyto tabulky vypracoval Hans Hirsch (správce plemenné knihy). Typizační čísla vyjadřovala stručný, ale podrobný posudek zvířete. Tato čísla se stala součástí jeho jména a používají se dodnes. Pes tato čísla obdrží na bonitaci, kde je pečlivě zvážen, změřen a posouzen. Provádí se zde také test povahy složený z obran. Na základě dosažených výsledků pak daný jedinec obdrží bonitační kód, který vám jasně řekne, o jaké zvíře se jedná. Pro sestavení bonitačního kódu existuje přesně daná tabulka.

Volání rodu – „krve“

Krevní linie – co to vlastně je a proč je v chovu tak důležitá? Nejprve by se asi slušelo zmínit osobu ke krevním liniím nejpovolanější, a to zemřelého správce plemenné knihy pana Schaellera z Augsburgu, který zpracoval knihu „Hlavní mužské krevní linie v chovu německého ovčáka“ (Die wichtigen männlichen Linien in der Zucht des deutschen Schäferhundes). V této knize nalezneme tabulky, do kterých zapisoval psy, kteří byli úspěšní na výstavách či zkouškách a soutěžích a byli pak hojně využíváni, a tím nastalo silné soustředění jejich krve v chovu.

Tyto mužské krevní line se tvořily vývojem a rozšířením plemene a to tak, že úspěšný pes zplodil více potomků. Z nich se pak objevili jeden či více synů, kteří byli také úspěšní a byli v chovu často používáni. Tím vzniklo prodloužení určité linie po otci, ale na různých fenách. A proč je kladen důraz více na otcovské linie než na ty matčiny? Feny mohou za svůj život dát cca třicet potomků, ale psi jich stihnou dát třeba tisíc. A proto byl vždy brán větší zřetel na ty otcovské linie i přesto, že nelze přehlížet ani vliv fen.

Tyto krevní line se postupně utvořily od Polluxe, Kastora a Horanda až po dnešek. Podle správce plemenné knihy pana Schaellera a jeho tabulek se vytvořilo celkem třicet dva hlavních linií, které byly rozděleny takto:

1. skupina Horandových linií 29
2. s Horandem příbuzných linií 2
3. Audifaxova line 1

Jen povídání o liniích a jejich vzniku by nám zabralo celý měsíc, a tak musíme vše podstatně zkrátit. I když uběhlo mnoho desítek let, co se tyto linie utvářely, tak dodnes můžeme některé věci, které si s sebou nesou, na dnešních psech vidět. A proto není od věci si ty linie u svých psů pěkně projít až na samotný začátek.

 Co jste o něm možná nevěděli...

Chov „ovčounů“ u nás...

Chov německého ovčáka má u nás opravdu hlubokou historii. A to zejména díky jeho pracovním a služebním schopnostem.  Již v roce 1912 byla založena v Brně pobočka rakouského spolku, která však brzy zanikla. Místo ní byl pak založen německý spolek pro chov německého ovčáka. Nutno však podotknout, že německého ovčáka jsme znali již o sedm let dříve, tehdy v roce 1905 byli tři jedinci předvedeni na Zemské výstavě policejních a užitkových psů. Po první světové válce se chov německého ovčáka výrazně snížil. Naopak druhá světová válka, ač vedla k tomu, že vše, co bylo německé, jsme nesnášeli, německému ovčáku nijak neublížila.

K jeho popularitě však asi nejvíce přispěly krátké filmy o NO Rin-Tin Tinovi. Než byl založen První klub pro německé ovčáky (1934), byla většina chovatelů registrována v německém SV. Dnes zaštiťuje chov německého ovčáka Český klub německých ovčáků se sídlem v Pardubicích. Jeho předsedou je Ing. Jiří Novotný. Klub také pořádá několik významných chovatelských akcí, jako jsou samozřejmě Klubová výstava vítězů německých ovčáků, Mezinárodní mistrovství německých ovčáků, Svod plemeníků nebo Mistrovství mládeže ČKNO. Do klubu se může přihlásit každý a více o něm se můžete dozvědět na http://www.ceskyklub-no.cz.

Foto: Mirka Štárková (Lukasdog foto),  archiv Veronika Konvalinková (Best of the kennel), Kateřina Kloučková, Jitka Veselá (CHS Vlčí údolí), Iveta Panýrková