Veterinární medicína – poslání nebo byznys?

Jede se na veterinu! A zas nebude na nové boty! Proč je to proboha tak drahé? Ten veterinář musí být ale v balíku… Měl by se stydět, takhle z nás tahat peníze! A jak je možné, že ten o dvě ulice dál je o hodně levnější? Také vám podobné myšlenky sem tam zaměstnávají hlavu? Zkusme se oprostit od negativních emocí a podívejme se na toto ožehavé téma společně s MVDr. Lucií Veselou.

Každý, kdo má doma psa, kočku nebo jiné zvíře, musí občas zajít k veterinárnímu lékaři. A většinu z nás alespoň jednou napadly všetečné otázky. Proč se ceny v jednotlivých ordinacích tolik liší? Proč za každou radu nebo jednoduché ošetření odcházím z ordinace o několik stovek/tisíc korun lehčí? Proč mám pocit, že mě veterinář vlastně vydírá – moje zvíře trpí a já se na to nemůžu koukat, tak musím akceptovat takové vyšetření a ceny, které mi nadiktuje? Je to velmi ožehavé téma, které vždy vzbudí bouřlivé emoce a rozdělí diskutující na téměř nesmiřitelné tábory. Přesto se dnes pokusím na tyto a podobné otázky v tomto článku odpovědět.

To je ale „drahota“!

Už během studií jsem často slýchala, jak jsou veterináři drazí a jen z lidí tahají peníze. Od známých, kteří věděli, že veterinu studuji, se mi pak dostalo komentáře, že se „budu mít“ a „budu za vodou“. Od chvíle, kdy jsem nastoupila do praxe, jsem se i já stala terčem teorie majitelů domácích miláčků, že veterinář je jen břídil, který se snaží využít jakékoli choroby jejich drahouška ke svému obohacení. Chtěla bych vás proto uvést do základních zásad veterinární praxe a ukázat vám, jaká jsou u veterináře vaše práva a povinnosti coby majitele ošetřovaného pacienta.

Veterináři tu práci mají dělat, protože milují zvířata…

Největším omylem většiny lidí je, že veterinární lékař je tu proto, aby pomáhal jejich psovi stejně, jako je tu humánní lékař ku pomoci lidem. I když tato věta je vlastně v pořádku, problém je s jejím výkladem a podtextem. U lidského doktora si totiž popovídáte, odbudete si nějaká ta vyšetření, pak vám doktor napíše prášky nebo vás pošle na nějaký zákrok a je to. Za nic z toho neplatíte (kromě případného doplatku na recept nebo pohotovostního příplatku 90,- Kč), pokud nechcete nějaké nadstandardní služby. Každému se strhávají peníze z platu na zdravotní pojištění automaticky a pojišťovna pak nemocným proplácí různé zákroky a léčbu bez ohledu na to, kolik konkrétní pacient během života na toto pojištění odvedl peněz a jak drahá léčba ho čeká. V podstatě zdraví pracující lidé hradí léčbu těm nemocným. Tak funguje systém našeho zdravotního pojištění a většině lidí to vyhovuje. Bohužel však tento systém neukáže pacientovi, kolik jeho pojišťovna zaplatila za „obyčejné“ vyšetření krve, za rentgen nebo za sádru a málokdo požádá svou pojišťovnu o výpis, ze kterého by takové informace snadno zjistil.

Jenže na veterinární ošetření se žádná státní podpora ani plošné pojištění nevztahují a majitel platí všechno od konzultace po složitou operaci střev. Představa, že veterinář je takový samaritán, co se postará o osiřelé koťátko, ptáčka vypadlého z hnízda i o výstavního šampiona prostě proto, že miluje zvířata, je bohužel mylná.

Veterinář není státní zaměstnanec 

Veterinář je v první řadě normální člověk se základními lidskými potřebami a pohnutkami, mezi které patří zejména potřeba uživit sebe a svou rodinu. Dávno pryč jsou časy, kdy veterinární lékaři byli státními zaměstnanci, místa jim byla přidělována a pracovali za fixní plat. V dnešní době je veterinární ordinace soukromý subjekt a veterinární lékař je podnikatel, příp. zaměstnanec podnikatele, a tudíž se musí chovat tržně. Nabízí své služby za peníze stejně jako masérský salon, zámečník nebo kadeřnice. Stejně jako ostatní vám musí vyúčtovat použitý materiál, léčiva a také úkony – ohodnocení své práce.

Vy přijdete do ordinace s tím, že se pejsek drbe, a i když nakonec odejdete třeba jen se sprejem proti blechám, musíte čas, který s vámi lékař strávil, také zaplatit. Nebo přijdete s tím, že má pes přerostlé drápky a chcete mu je nechat ostříhat. Je to jednoduché a rychlé, párkrát se šmikne kleštičkami, tak proč po mě ksakru chtějí sto korun?! No je to sice jednoduché, ale stejně je to úkon, který chcete po odborníkovi. Je to jen prkotina, kterou zvládne většina lidí doma, ale když tu prkotinu nezvládnete, bojíte se a jdete za veterinářem, chcete po něm službu a za službu se platí. Za tu dobu, co se zaobírá s vaším miláčkem, kterého neostříháte sami (protože ho neudržíte, protože se bojíte zastřihnutí nebo si prostě jen nechcete pořizovat kleště na drápy), už mohl mít vyšetřeného dalšího pacienta.

Pohotovostní příplatek?

Zajímavé je, že většina lidí, když si doma zabouchne klíče a zavolají zámečníka, bez protestů zaplatí několik tisíc korun za pohotovostní výjezd, dopravu a otevření bytu (které je hotové za tři minuty). Pokud ale přijedou stejní lidé v noci na pohotovost s akutním stavem u zvířete (úraz, torze žaludku, nepokračující porod, křeče atd.), hádají se při placení o pohotovostní příplatek i cenu ošetření, které zvířeti zachránilo život.

Proč je jedna ordinace levnější a druhá dražší, když všichni „dělají totéž“?

Jak už jsem řekla, veterinář je podnikatel a nabízí své služby za úplatu. Máme demokracii a tržní systém, takže si v podstatě každý může za svou práci říct jakoukoli cenu a je na jeho klientech, zda budou ochotní její výši akceptovat. Nikdo vám nemůže nařídit, ke kterému veterinárnímu lékaři máte chodit. Je na vašem rozhodnutí, zda máte v konkrétního lékaře důvěru, zda se u něj váš mazlíček cítí dobře, zda dle vašeho pohledu finanční stránka odpovídá kvalitě provedeného ošetření. Pokud spokojení nejste, můžete si velmi snadno vybrat jiného veterináře nebo jiné veterinární pracoviště.

Do celkové ceny provedených zákroků promlouvá řada faktorů. Je to podobné, jako když si chcete v hospodě objednat svíčkovou. Jmenuje se to svíčková s knedlíkem, ať už je to v pětihvězdičkovém hotelu nebo v pajzlu čtvrté cenové kategorie. Rozdíl bude v prostředí, kvalitě surovin, postupu přípravy, zručnosti kuchaře a posléze také v ceně oběda.

Centrum Prahy nebo Dolní Kotěhůlky?

Hlavní položkou, kterou musí veterinář do ceny svých služeb zahrnout, jsou investice, které je nutné do ordinace vkládat. Jiný nájem má ordinace v centru Prahy a ve vesničce zapadlé kdesi na Vysočině. Záleží na tom, zda ordinace sídlí v garáži rodinného domku veterináře, vybavená pouze starým stolem odkoupeným z nemocnice a pacienti čekají před vchodem na dešti nebo je to klinika s nejmodernějším vybavením, příjemnou čekárnou a recepcí, kde vás přivítají, zapíší si vaše základní údaje a uvaří vám kávu. Kromě základního vybavení, které by měl mít každý (např. fonendoskop, teploměr, lednice na léky a vyšetřovací stůl), je tu také vybavení speciální – přístroj pro inhalační anestezii, zubní ultrazvuk, sono, rentgen, analyzátor krevních vzorků atd. Tyto přístroje se liší nejen svou (ne)přítomností v jednotlivých ordinacích, ale také kvalitou a tudíž pořizovací cenou. Od toho se odvíjí i cena zákroků – kastrace v injekční anestezii na „víku od popelnice“ ve vesnici na dvorku nebo na sterilním sále v inhalační narkóze s napojením na přístroje sledující tep, dech atd.? Spící pacient, kterého vám lékař předá na probuzení domů (a vy nad ním několik hodin sedíte a hlídáte, zda dýchá) nebo hospitalizace s nonstop sledováním zdravotního stavu a okamžitým řešením případných komplikací?

Další důležitou investicí je ta, kterou lékař věnuje svému sebevzdělávání. Nejprve je to šest let, které stráví na vysoké škole. Ale rozdíl bude u doktora, který nic nového neviděl ani nečetl od té doby, co z vysoké školy vyšel a u toho, který absolvoval několik zahraničních stáží, pravidelně se účastní odborných seminářů a doplňuje své znalosti z nejnovější odborné literatury, kterou si samozřejmě musel koupit.

Nehledejte diagnózu na internetu

S čím dál větší dostupností informací na internetu má hodně majitelů pocit, že vlastně k veterináři vůbec nemusí. Stačí přeci zadat klíčová slova do Googlu nebo se zeptat v nějaké facebookové skupině a je to! Bohužel to není tak jednoduché. Po internetu nebo telefonu nedokáže mnohdy poradit ani zkušený veterinář, pokud nemůže zvíře vidět a vyšetřit, natož aby to zvládl laik s kusými znalostmi veterinární problematiky. Většina symptomů neukazuje na jednu konkrétní nemoc, ale může být způsobena celou řadou onemocnění.  Člověku se tak obvykle dostane mnoha různých rad, které jsou často protichůdné a někdy pro zvíře velmi nebezpečné (např. podávání lidských léčiv). Veterinární lékař by měl být schopen syntézou informací z anamnézy, klinického vyšetření zvířete a dalších diagnostických metod určit správnou příčinu pacientových potíží a nastavit cílenou léčbu. To je to, co šest let studoval na škole a učí se to dál, vlastně celý život – spojovat informace z různých oborů (anatomie, fyziologie, biochemie, interní medicína atd.) tak, aby dospěl ke správné diagnóze a na základně nejnovějších medicínských poznatků pak určil vhodnou terapii. A tento způsob vzdělání, čas, úsilí a množství takto nabytých informací nelze nahradit pouhým přečtením několika neodborných článků na internetu.

I kultura prostředí dělá své

I samotné chování lékaře k vám a vašemu zvířátku byste měli ocenit. Jak na vás zapůsobí uštvaný doktor, který je na ordinaci zcela sám, pozdraví vás „na půl huby,“ seřve psa už u dveří, protože mu označkoval futro a uvede vás do malého temného krcálku, kde na pacienta jednou koukne, zkonstatuje, že je nemocný a s prášky vás rychle lifruje ze dveří, kam už se tlačí další pacient? Asi jinak oceníte, když pro vás přijde usměvavý lékař, který se vám představí a uvede vás do prostorné a čisté ordinace, kde se vám bude věnovat spolu se sestřičkou tak dlouho, jak to bude potřebovat váš miláček i vy, aby pacienta řádně vyšetřil a vám všechno vysvětlil. Ten první bude samozřejmě levnější, ale kvůli omezenému času může velmi snadno něco přehlédnout, takže se ve výsledku může léčba velmi prodražit nebo může dojít k vážnému zanedbání daného problému. Ten druhý bude mít čas i prostor, aby se maximálně věnoval zjištění příčiny potíží vašeho mazlíčka, ale jeho čas a pečlivou práci je třeba adekvátně zaplatit hned „na první pokus“.

V neposlední řadě je to i poměr nabídka-poptávka, který určuje výsledné ceny. Jinak si budou konkurovat kliniky ve velkých městech, které sídlí přes ulici, ale pacientů je dostatek, a na malém městě, kde je jedna mrňavá ordinace a druhá o něco málo větší a klientů není nazbyt. Také ochota majitelů investovat do svého miláčka nějaké finance je nesmírně důležitá. Jiné je to tam, kde mají lidé psa s PP, který je jejich chloubou a členem rodiny a např. na vesnici, kde pes patří k boudě na řetěz a „když chcípne, tak se holt sežene nějaký jiný“...

Práva a povinnosti majitele a veterináře 

Léčení zvířete je složitý a komplexní proces, na kterém se kromě veterinárního lékaře z velké části podílí i jeho majitel. Proto je důležitá vzájemná důvěra a spolupráce mezi veterinářem a vlastníkem zvířete, aby diagnostika byla rychlá a léčba efektivní. V první řadě jde o informace – když přijdete do ordinace s tím, že vašemu zvířátku něco je, bude se veterinář ptát na krmení, zvyky a zlozvyky, na běžné a abnormální chování, podané léky, úrazy atd. Tomu se říká „odběr anamnézy“ a je velmi důležitou součástí vyšetření, protože veterináři pomůže rychleji stanovit správnou diagnózu. Nebuďte netrpěliví, nesnažte se veterináře odbýt, ale odpovídejte ochotně a pravdivě, všechno může být důležité! Uvědomte si, že váš mazlíček mluvit nemůže, takže za něj musíte mluvit vy. Když zatajíte, že jste psovi dali kost od oběda, tak mu tím můžete jen uškodit – než lékař přijde na správnou příčinu jeho potíží, může být pozdě. Stejně tak máte vy právo na informace o zdravotním stavu svého miláčka.

Veterinární lékař by vás měl informovat o tom, jaká vyšetření považuje za nezbytná ke stanovení nebo potvrzení diagnózy, co od nich lze očekávat, o přibližné ceně těchto vyšetření a pak o jejich výsledcích. Máte právo se rozhodnout, zda tato vyšetření chcete nebo nechcete nechat provést. Pokud je odmítnete, měli byste být upozorněni na rizika spojená s nedostatkem informací pro lékaře a tudíž na možnost špatného stanovení diagnózy, následnou špatnou léčbu atd. Může se stát, že veterinář odmítne bez testů zvíře léčit na slepo – to je v pořádku, na to má plné právo, protože často hrozí riziko, že špatnou léčbou bez diagnózy zvířeti ještě více ublíží. Pokud odmítnete navrhované postupy i přes to, že může jít zvířeti o život, obvykle dostanete od veterináře k podepsání revers – papír o tom, že jste byli poučení o nutných veterinárních úkonech, jste si vědomi všech rizik spojených s jejich odmítnutím a že diagnostiku či léčbu odmítáte. V dnešní době je to zcela běžný a legální postup, kterým se veterinář chrání před pozdější žalobou, pokud přes jeho varování zvíře neléčíte a ono má komplikace, trvalé následky nebo zemře. Stejně to funguje v nemocnici u lidí.

Jak to dopadne, pane doktore?

Po stanovení diagnózy určuje lékař prognózu – tzn., jakou šanci má zvíře na to, že se uzdraví úplně, částečně nebo vůbec. Měl by vám navrhnout možná řešení, vysvětlit vám jejich výhody a nevýhody, včetně přibližné ceny. Pokud bude jedním z řešení euthanasie, může vám naznačit její nutnost. Je to však vždy vaše rozhodnutí a také vaše zodpovědnost, zda svému miláčkovi ukrátíte trápení nebo mu dáte šanci zabojovat. Vy se musíte rozhodnout, zda své zvíře dokážete při špatné prognóze doprovodit na poslední cestu nebo ho svou opičí láskou budete držet při životě jen proto, že se s ním nebudete chtít rozloučit. Ale nepokládejte svému veterináři otázku: „Co vy byste udělal na mém místě?“ Je to nefér, protože on na vašem místě není a nechce, abyste na něj svalovali vinu, pokud se vám to po nějaké době „rozleží“ v hlavě.

Zaplatit se musí, vymlouvat se nelze!

Vaší hlavní povinností u veterinárního lékaře je zaplatit všechna vyšetření a úkony, které vaše zvíře podstoupilo a to i v případě, že terapie nebyla úspěšná a pacient uhynul nebo musel být utracen! Zdá se to být jasná věc, kterou každý slušný člověk samozřejmě udělá. Ale i tak existuje řada žalob o nezaplacení těchto poplatků, kdy se majitelé vymlouvají na to, že nemají peníze, nebyli předem informováni o ceně, oni vlastně ta vyšetření a operace vůbec nechtěli atd. Proti tomuto chování se dnes veterináři brání buď tzv. předběžnou kalkulací ceny, kterou musí majitel odsouhlasit svým podpisem nebo tím, že mu zvíře prostě nevydají, dokud nedoplatí dluh. Pokud pak přeci jen na soud dojde, obvykle jej majitel prohrává a kromě poplatků za léčbu je nucen uhradit i soudní výlohy, případně i soudem nařízené sankce. Bohužel se v dnešní době rozmáhá nešvar, že přijede majitel se zvířetem, odsouhlasí všechna vyšetření a požaduje tu nejlepší léčbu („Paní doktorko, udělejte pro něj to nejlepší, na penězích nezáleží!“) a když dojde na placení, nemá dotyčný ani vindru a za zády mu stojí fronta věřitelů a exekutorů. Proto je možné, že se v brzké budoucnosti i u malých zvířat stane běžnou praxí, že při náročnějších vyšetřeních nebo operacích bude po majiteli požadována finanční záloha v hotovosti ještě před začátkem ošetření zvířete. Tato praxe je už několik let zavedená na klinikách pro koně právě z důvodu neúměrného navýšení dlužných částek za ošetření, které mohou být u velkých zvířat opravdu astronomické.

Nicméně stále věřím, že jsou v naší společnosti převážně lidé slušní, kteří si uvědomují, jakou zodpovědnost na sebe berou při pořízení jakéhokoli živého tvora a vědí, že tuto zodpovědnost nemohou přenášet na nikoho cizího, tedy ani na veterinárního lékaře.

Přeji vám i vašim zvířecím miláčkům pevné zdraví, a abyste se se svým veterinářem viděli pouze na každoročním očkování. A pokud nastane nějaký problém, pak ať ho úspěšně vyřešíte se vzájemným porozuměním a úctou. Protože i když jsme podnikatelé a naše práce nás živí, stále jsme lékaři a hlavně lidé...

www.vetallia.cz
Foto © Vetallia s.r.o