Vybíráme štěňátko

V jednom z minulých čísel jsme si narychlo pověděli něco málo o tom, jaké předpoklady by měl mít terapeutický pes. Dnes si to probereme trošku víc do hloubky a hned si jednoho pejska přivezeme domů.

Pokud se právě chystáte na výběr budoucího terapeutického parťáka, nemusíte se samozřejmě omezovat pouze na psy s průkazem původu. Útulky jsou plné zvířat, která při troše snahy (někdy při vynaložení většího úsilí) mohou spolu s vámi věnovat svůj čas a energii dobré věci. Pokud ale máte raději sázku na jistotu, pak se zcela určitě poohlédnete po nějakém psíku s doložitelnými předky.

Bývá to podceňováno, ale stejně důležité jako výběr vhodné rasy či psího jedince, je volba správné chovatelské stanice. Dobrý chovatel se totiž vyvažuje zlatem. Budete s ním velmi často v kontaktu a důvěra v jeho schopnosti i dobrý vzájemný vztah vám mnohé ulehčí. Pokud vyberete dobrou stanici, pak máte celkem zaručeno, že se nedočkáte zklamání. Proto si dejte záležet. Nebojte se oslovit stanic víc, popište jim své požadavky hezky podrobně a ptejte se na jejich zkušenosti. Pokud vám budou tvrdit, že povaha štěňátka se nepozná dřív než ve dvou měsících, pokud postřehnete, že štěňata jsou odchovávána venku v kotci bez úzkého kontaktu s lidmi, pak honem pryč. Samozřejmě, že i zde se může stát zázrak a mezi štěňátky se může objevit vhodné terapeutické zvíře, ale bude vás to stát příliš mnoho energie a času a výsledek je opravdu nejistý.

Netvrdím, že výběr chovatelské stanice zaručí vhodnost psa pro canisterapeutickou práci. Ale rozhodně zvýší pravděpodobnost, že se zvířátkem bude jako s budoucím terapeutem nakládáno od narození. A to mi věřte, že způsob, jakým je ke štěňátku přistupováno první dva měsíce, se na něm silně projeví.

A jaké štěňátko máte poptávat?

Vynechme pohlaví, jehož preferenci si určí každý sám. Vynechme i rasu, neboť i zde jde o osobní výběr. Zaměřme se na povahu.

Budoucí canisterapeut by měl zcela určitě pocházet od rodičů, kteří jsou povahově vyrovnaní. Obzvlášť matka vrhu by měla být vůči lidem vstřícná. To ona totiž ovlivní chování svých štěňat. Každé jednotlivé štěně je sice samostatná osobnost, ale během prvních dvou měsíců matka učí štěňata, jak se mají ve světě chovat. A to se na nich značně podepíše. Proto pokud je matka vyrovnaná a má velmi pozitivní vztah k lidem, můžete očekávat, že takový bude celý vrh.

Co se osobních vlastností týká, pak volte štěňátko, které je přiměřeně dravé, psychicky odolné, bez přehnaných úlekových reakcí, s pozitivním vztahem k člověku a silnou nervovou soustavou. Máte-li raději odbornou charakteristiku, tak můžeme použít pojem extrovertní sangvinik. Pokud k tomu přidáte i žravost, pak máte téměř zaručeno, že si domů odvezete nadějného budoucího terapeuta.

S výběrem by vám měl pomoci právě chovatel. To on má možnost den co den jednotlivá štěňátka pozorovat a porovnávat. To on může zachytit jednotlivé signály a reakce na situace, se kterými se postupně budou setkávat. A nemusí ani být žádný velký znalec psích povah, stačí jen s láskou pejskům věnovat dostatek času. Proto s ním důkladně prodiskutujte své požadavky a vysvětlete mu, co požadujete.

Obvyklá představa je, že nejvhodnější je vybrat si štěňátko, které si vybere vás. Lidé dělají to, že se jedou na miminka podívat, vlezou k nim do výběhu, dřepnou si a čekají, který plyšáček si je vybere a přijde jako první. Mají totiž představu, že tímto si je pejsek vybral a je to tudíž pro ně ten pravý. Věc se má ale trochu jinak. Ve skutečnosti právě toto neohrožené štěňátko projevuje své sklony k dominanci, bude z něj pěkně zvídavý rošťák a svým majitelům, pokud právě takovéhoto pejska nehledají, občas pěkně zavaří.

Stejně často si lidé vyberou toho nejmenšího drobečka, který někde v koutku sedí a komunikaci s lidmi či sourozenci se vyhýbá. Takový „chudáček“ je samozřejmě obrovským útokem na city a leckterá slabá nátura jeho krásným, smutným očím podlehne. Pokud ale nehledáte samotáře či na jednoho člověka upnuté zvířátko, zkuste se poohlédnout někde ve „středním proudu“.

Nu a nejčastějším omylem mezi canisterapeuty zaběhnutým je představa, že na terapii musí být vybíráno to nejklidnější zvíře. Ve skutečnosti to tak úplně neplatí. Ono totiž je mnohem snazší zklidnit pejska temperamentního než rozhýbat pejska flegmatického. Ne každý klient stojí o líného plyšáka. Stejně tak mnohdy klidnější zvířata mají při terapiích větší potíže a snáze podléhají stresu.

Ideální je volit štěně, které je přiměřeně zvídavé a nestraní se lidí. Takové, kterému se líbí hračka a nelekne se každého náhlého pohybu, který uděláte. Rychle se otrká, snadno přijme nabízený pamlsek. Jak to poznáte? Sednete si ke štěňátku na zem a budete sledovat, co udělá. Mělo by k vám ihned nebo po chvilce přemýšlení zamířit. Následně vytáhnete hračku a zkusíte se o ni s ním potahat. Jak se o hračku zajímá? Je to divoký lovec, co se do ní ihned zakousne, bude vrčet a tahat se o ni? Nebo se jí lekne a nevšimne si jí, maximálně ji ustrašeně očichá? Nebo si s hračkou nadšeně pohraje a po chvíli, kdy vy si hrát přestanete, přestane také? Použijte pamlsek a zkuste jej štěňátku (po domluvě s chovatelem) nabídnout. Co udělá? Očichá? Vyplivne? Nevezme? Lekne se a uteče? Nebo nadšeně schroupe, co nabízíte a hledá další?

Ideální je, když sebou máte pomocníka či jiného člena rodiny a zkusíte si jednotlivá štěňátka otestovat alespoň dva, abyste viděli reakce na vícero lidí. Ještě lepší samozřejmě je, když vám chovatel vybere jedno nebo vícero štěňátek, která se mu pro vaše potřeby zdají vhodná. Usnadní vám tak práci. A právě proto je dobré vybrat si chovatele, kterému budete důvěřovat. Přeji hodně štěstí a pevnou ruku při výběru.