Výborný vztah se psem – polovina úspěchu!

Máte chuť podívat se na plemeno hovawart okem vůbec první hlavní poradkyně chovu u nás a zároveň dlouholeté chovatelky Jany Svobodové? Právě teď máte tu možnost a navíc se dozvíte i mnoho zajímavostí z historie chovu tohoto pracovního plemene.

Za třicet let chovu hovawartů u nás nosilo příjmení Gasko Prim či Prima Nova přes čtyři stovky psů a fen, kteří se narodili právě v těchto dvou chovatelských stanicích Jany a Lenky Svobodových. Jana dnes Halbrštátová Svobodová patří mezi zakladatele klubu hovawartů, byla první hlavní poradkyní chovu a zároveň je i mezinárodní rozhodčí z exteriéru a můžeme ji potkat i na kynologických cvičištích, kde posuzuje i zkoušky KJ-Brno. A tak jsme se tedy zeptali…

Jano, v  roce 1990 jsi byla u založení našeho klubu a stala ses také první hlavní poradkyní chovu Hovawart klubu ČR. Je to hodně dávno, jak na tu dobu vzpomínáš?

Zpočátku byly tendence na založení dvou klubů, to se ale tehdy naštěstí nestalo a dodnes naše plemeno zastřešuje klub pouze jeden. S organizací a administrativou nám pomohl Ing. Jan Findejs a k tomu se připojilo nás pár nadšenců. Postupně se přidávali další, měli jsme výbornou partu, užili jsme si spoustu bezelstných setkání a legrace na klubových akcích.

Když se řekne Asko Tyrus, „staří“ chovatelé jistě zbystří. Tvůj první hovawart, pan Pes, otec téměř stovky potomků a jméno v našem chovu takřka legendární. Poděl se s námi o své vzpomínky na něj.

Pan Pes Asko Tyrus a také první interšampion u nás opravdu velmi pozitivně zasáhl do českého chovu. I když se výškou pohyboval jen lehce nad spodní hranicí standardu, měl silnou kostru, překrásnou hlavu, ideální středně plavé zbarvení srsti výborné kvality. Teď to zní jako posudek na výstavě, to je prostě profesionální deformace. Měl naprosto dokonalou povahu, o čemž svědčí i třináct zkoušek z výkonu, a to mimo jiné i záchranářských a lavinových nejvyššího stupně včetně speciální noční zkoušky. Co se zdraví týče, byl Asko prokazatelným zlepšovatelem v oblasti DKK.

Nezapomíná se na prvního psa, ale ani na první fenku v rodině, tou byla Askova dcera Aneta Tánio a zároveň matka prvního vrhu v chovatelské stanici tvé dcery Lenky (tenkrát ještě Gasko CS). V tomto vrhu se narodilo dvanáct štěňat, z nichž někteří velmi úspěšně pokračovali ve šlépějích svých předků a sklízeli mnoho úspěchů na poli výstavním i pracovním. Vypadalo to, že se pro záchranařinu prostě narodili. Jak jste se tenkrát k takovému typu výcviku dostali?

To je pravda, konkrétně čtyři naše „Áčka“ byla opravdu velmi výrazná – Albion, kterého jsem si v jednom roce věku brala zpět do své rodiny; potom Ambra zakladatele chovu u nás Ing. Luďka Nováka; Axa polské chovatelky a mé kamarádky Doroty Mucha a ještě pes Alt. K záchranařině jsem se dostala díky výborné partě na královéhradeckém cvičáku Plachta. Nikdy mě nebavily obrany. Já jsem spíš ochrano-záchrano-empatický typ a asi také proto se již deset let věnuji canisterapii. A přesně z tohoto důvodu jsem šla raději touto cestou. Vždy jsem měla se psy výborné vztahy, ať už šlo o moje hovawarty, chodské psy nebo šiby, které mám až do současné doby. Když máte se psem vztah, je to poloviční úspěch.

V době, kdy byl chov hovawartů u nás byl teprve „v plenkách“, jistě existovala i nějaká pravidla, kterými se tehdy museli chovatelé řídit.

Nejdříve byla zavedena povinnost svodů a bonitací a začaly se také rentgenovat kyčle. Sledoval se počet štěňat v jednotlivých vrzích a podle toho se odvíjela i četnost vrhů dané chovné feny. Pokud se narodilo více než osm štěňat, chovatel mohl odchovat pouze jeden vrh za rok. Při méně početném vrhu (max. osm štěňat) bylo povoleno krýt celkem třikrát v průběhu dvou let. Krycí listy vystavovali poradci chovu, kteří také jezdili na kontroly vrhů. Podobně jako dnes se dbalo na to, aby štěňata, která odcházela z domu od chovatele, měla alespoň 5 kg.

Za těch téměř třicet let jste spolu se svou dcerou odchovaly přes čtyři stovky štěňat. Jaké byly ty úplné začátky a co se třeba postupem času změnilo?

Podle mého názoru jsme v klubu tehdy začínali s exteriérově různorodými psy a navíc s vysokým procentem pozitivního výskytu DKK (cca 86%). Po poradě i s Ing. Jaromírem Dostálem jsme nastolili nepopulární věc, a to selekci pozitivních jedinců. Pes musel být DKK negativní a feny s výsledkem do 2/2 (dnes C/C) se pouštěly do chovu s omezením na jeden až dva vrhy s přihlédnutím k ostatním povahovým a exteriérovým kvalitám. Ale vyplatilo se. Když jsem končila ve funkci HPCH, pozitivním nálezem bylo zatíženo kolem 27 % populace z celkového počtu zrentgenovaných jedinců. To byla velmi slušná chovatelská práce! Hrdá jsem také za to, že jsme před cca dvanácti lety prosadili a také zavedli (tehdy ještě jen) odběr krve za účelem určení paternity. Máme tedy v Česku hovawarty, kteří jsou skutečně hovawarty po těch rodičích, které mají uvedené v PP.

Exteriér by kromě zdraví měl jít dle standardu ideálně i „ruku v ruce“ s povahou. Podělíš se s námi o své postřehy v těchto dvou oblastech? 

Kolem roku 2000 šel exteriér u nás tak nahoru, že nám psy začali i Němci závidět! Minimálně zbystřili! Důkazem toho jsou bezesporu i vítězství nejen na zahraničních klubových a speciálních výstavách, ale i na kolbištích světových (Carleon Gold Mondeo, Hasko Gasko Prim, Oriflame Gasko Prim, Ozzi Las Ksiezniczek, Jacobi Gasko Prim) či evropských (opět Hasko Gasko Prim) a dokonce máme i vítěze CRUFT´s (Darcius Gasko Prim)! V klubu se pyšníme i několika šampiony mezinárodní federace hovawartů IHF (Carleon Gold Mondeo, Hasko Gasko Prim, Oriflame Gasko Prim, Ulsan Gasko Prim, Uno Gasko Prim, Yennie Gasko Prim, Ayrin z Pomezí, Aik Carpatia Heart). Je vidět, jak úspěšné hovawarty jsme dokázali a snad ještě i další chovatelé dokáží správným chovem zviditelnit. Rovněž s povahou se udělal velký kus práce. Měnily se bonitace (ne vždy k lepšímu), ale přibylo i více zájemců o sportovní využití svých psů. Hovawarti našich členů zvládali a zvládají kromě zmiňované záchranařiny a lavinových prací i agility, obedience, dogtrekking, pochopitelně se cvičí i podle národního a mezinárodního zkušebního řádu. Obrovské úspěchy v pachových pracích zaznamenává Miroslav Pospíšil. Se svými fenami Cindy v. Philippsdorf a Blackie Amion Star ukazuje nejen na mistrovství světa, jak vynikající jsou hovawarti stopaři!

Našlo by se něco, co ti třeba na tom dnešním hovawartovi chybí?

V současné době, jak sleduji na výstavách, se exteriér bohužel hodně tříští. Vyskytují se slabší kostry, nižší výška nebo naopak kolohnáti bez předhrudí. Zjišťuje se i výskyt DM (degenerativní myelopatie). Této nemoci se dle mého názoru současné vedení moc nevěnuje.  V Německu a Itálii jí však pozornost již věnují. Domnívám se, že jen málokdo chce mít psa pouze do cca osmi let. Ano, pro pracovní kariéru to stačí, ale co potom. A tak jsem moc ráda, že se již vyskytují další zodpovědní a poctiví chovatelé, kteří připojili a nechávají svým hovawartům dělat vyšetření DM.

Co bys vzkázala současným majitelům hovawartů?

Dle mého názoru a dlouholetých zkušeností hovawartům nejvíce sedí to, co se píše ve standardu. Má to být především pozorný hlídač dvora. Když je vychovaný (ale to by měl být každý pes) a s jeho lidmi funguje dobrý vzájemný vztah, dokáže být právoplatným a příjemným společníkem a bezproblémovým členem rodiny. A na to by jeho majitelé měli pamatovat.

Foto: archiv J. Svobodové Halbrštátové
www.gaskoprim.com
www.facebook.com/lenka.svobodova

www.prima-nova.estranky.cz
www.facebook.com/jana.svobodova