Výhra na EOJ byla mým splněným snem!

Přinášíme vám další rozhovor s mladou kynologickou nadějí – tentokrát s agility závodnicí Aničkou Dušánkovou, která se tomuto sportu věnuje od svých čtyř a půl let a jde jí to skvěle. Nakonec posuďte sami…

Anička Dušánková je šikovná mladá závodnice v agility, která má za sebou i úspěchy na vrcholových soutěžích typu EOJ (European Open Junior) a JOAWC (Junior Open Agility World Championship). Jak své psy trénuje a jak vnímá aktuální parkury? To a mnohem více se dočtete v tomto našem povídání.

Agility se věnuji už asi deset let. Poprvé jsem startovala s půjčenou šeltičkou, když mi bylo čtyři a půl roku. Tehdy se psal rok 2013.

Popravdě si toho moc nepamatuji, byla jsem malá, ale máme videa a začínala jsem u nás na cvičáku s mamkou a Kristinou Půdovou.

Určitě je rozdíl ve vedení small a large. U large můžu psa vést víc na dálku. U small musím více hlídat odskoky, vysílačky nemáme tak dobré. Ale obecně se mi běhá dobře s oběma.

Parkury mi přijdou určitě technicky náročnější i více běhavé než dřív. Za poslední dobu se mi většina parkurů líbila.

V trénincích zkouším hodně variant vedení a také věci, které nám dělají problém. Tréninkům se snažím věnovat co nejvíce, většinou třikrát týdně.

Asi začnu nejstarší šeltičkou Jamie (A3Ch Jamie Lee Jet ze Shetlandů) je to můj první pes a máme spolu hodně úspěchů. Z těch největších jsou to kvalifikace na EOJ 2016, 2017, 2018 a 2019. Také jsme získaly 1. místo na EOJ 2019. Je jí teď devět let, závodně agility už neběháme.

Dále bych vám ráda představila šeltii Tibi (Itty-Bitty z Lomu ve Skále), je jí pět let. V roce si zlomila přední nohu tak jsme měly delší pauzu. Chodily jsme na fyzioterapii a věnovaly rehabilitaci maximum, abychom mohly pokračovat v agility, a to se naštěstí povedlo. V roce 2021 se nám podařilo vyběhat si 1. místo na mistrovství České republiky mládeže. Na našem prvním JOAWC jsme se staly 2. vicemistry v družstvech.

A nejmladší členkou mé smečky je australská ovčanda Grace (Grace Gitaron). Je to můj první vlastní large. Budou jí na podzim tři roky, občas bojujeme se soustředěním, ale myslím, že jsme na dobré cestě.

Ano, i moje vedení je u mých psů rozdílné. U Grace si můžu dovolit vést více na dálku. Jamie měla vždy větší oblouky při točení, což bylo tím, že když jsem byla malá, nechali jsme ji to dělat, abych ji uběhla. Ale odnaučovalo se to velice těžko. Hodně věcí se odvíjí i od toho, že se člověk poučí z chyb, které dělal při tréninku s předchozím psem.

Úplně ne, ale jsem ráda za rovný povrch, hodně nám vyhovuje umělá nebo přírodní tráva. Pokud je kvalitní písek s geotextílií, není to také špatné.

Vždycky psa i sebe pořádně rozcvičím, protáhnu. Žádný zvláštní rituál nemám.

Na důležitých závodech podle toho, co nám nejvíce sedí v tréninku, ale s ohledem na rychlost. U běhů, kde „o nic“ nejde, zkouším i to, co vím, že nám dělá problém.

Jednou se mi stalo, že jeden parkur se mi fakt nelíbil, protože náběhy do tunelů a na zónové překážky byly pro psa až nebezpečné.

Myslím, že záleží na člověku, jak psa připraví. Rozhodčí umí postavit i rychlý parkur, který je na první pohled bezpečný. A nebezpečný se mnohdy stane nezkušeností psovoda nebo psa.  Ohledně časových rozdílů mezi psy, ty podle mě hodně ovlivňuje i tělesná stavba psa. My můžeme jen dobrým vedením k lepšímu času pomoct. Vidím to u Tibi, která není úplně ideálně stavěná.

V létě chodíváme plavat, vyrážíme na procházky a hlavně posilujeme. Dbáme na správnou výživu a nasvalení.

Řešila jsem nějaké růstové problémy s koleny, občas se ještě ozvou. Takže hodně dbám na přípravu před během, což znamená zahřátí a protažení.

Chvilku to mrzí, ale vím, co dotrénovat.

Výhra na EOJ. Byl to pro mě splněný sen, jsem moc ráda, že jsem měla tu příležitost tohle zažít. Atmosféra byla výborná. Mám ráda, když se nám povedou běhy pro družstva, ať už je to jakýkoliv závod. Vážím si i umístění v anketě Kynolog roku a oslovení od amerického časopisu Clean run před lety.

Chodíme společně na procházky a trávíme spolu téměř veškerý čas.

Ráda bych se zúčastnila kvalifikačních závodů na JOAWC a pár větších závodů. Chtěla bych dosáhnout dobrého výsledku na JOAWC, popřípadě i dalších velkých závodech i s dalšími svými psy.

Moc děkuji za rozhovor a budu držet palce.

Text: Marie Trauškeová
Foto: Eliška Beránková, Lenka Dušánková, Vladimír Macura, Barbora Poskerová